Souznění dvou břehů
Přestože dnes Budapešť prochází dynamickým rozvojem, město, jehož dějiny se začaly psát v prvním století před naším letopočtem, neztrácí nic ze svého historického kouzla. Mohutný proud Dunaje rozděluje metropoli na dvě historické části, na Budín neboli Budu a na Pešť, tedy dvě města, která byla sjednocena před téměř 150 lety. Navzdory unifikaci si však oba břehy zachovávají vlastní, charakteristickou atmosféru.
Budínská strana na západ od Dunaje je vedle impozantní pevnosti Citadela a královského paláce s nádhernými výhledy na město proslulá zelení lákající k výletům a dlouhým procházkám – na jejím území se nacházejí hned čtyři chráněné oblasti a návštěvníkům jsou přístupné i dvě krápníkové jeskyně pověstné léčivými účinky. Východní Pešť je pak především společenským centrem, jehož dominantou je honosná budova maďarského parlamentu. Jejímu novogotickému šarmu kontrastují klasicistní sloupy národního muzea, secesní budovy i osobité bary vzniklé v útrobách polorozpadlých domů.
Křižovatka gastronomie
Do Peště se vyplatí vyrazit nejen za rozmanitou architekturou, ale především za jídlem. Srdce maďarské gastronomie je totiž právě zde, a to včetně šesti michelinských restaurací. Na menu se samozřejmě často objevuje maďarský guláš, pokrmy z klobás i poctivě smažené langoše, místní kuchyně však během posledních dvou dekád prošla razantní změnou. Maďarská gastronomie tak v dnešní době láká fajnšmekry z celého světa, a to zejména na moderní verze tradičních jídel. Kreativita ve spojení s návratem ke kořenům je dnes „in“, a právě díky tomuto směřování dostala Budapešti mnohá ocenění.
Restaurace Costes, která v roce 2010 jako první z maďarských podniků získala michelinskou hvězdu, má ještě jedno prvenství – jde o jediný budapešťský fine dining, kterému v kuchyni vládne žena. Talentovaná šéfkuchařka Eszter Palágyi se nechala inspirovat kuchařským uměním své babičky, do nějž ovšem vmíchala notnou dávku inovace. Svým přístupem tak stanula v čele revoluce v maďarské gastronomii a položila základy její nové podobě. V Costes tak narazíte například na kachnu z regionu Kunság marinovanou v tokajském víně či na dezert v podobě medové plástve z vesnice v severním Maďarsku podávaný se slunečnicovou zmrzlinou. V letošním roce na seznam michelinských restaurací přibyly podniky Babel s kuchyní inspirovanou Transylvánií a Stand Restaurant, jemuž byla hvězda udělena necelý rok po otevření, a to díky umě zkombinovanému menu, v němž člověk narazí na gulášovou polévku i kachní játra v sherry.
Do podzemí za vínem králů
Rozmanitá gastronomie řadí Budapešť v současné době mezi východoevropskou špičku, Maďarsko ale vždy patřilo také k nejdůležitějším výrobcům vína. Jiskrné tokajské, vyráběné z bobulí napadených ušlechtilou plísní, se popíjelo na královských dvorech po celém kontinentu. Sám král Ludvík XIV., řečený Král Slunce, jej dokonce nazval vínem králů a králem všech vín. Oblibě se ale těšila i hutná červená vína a svěží bílé odrůdy. Koncem devatenáctého století však zasáhly maďarské vinaře dvě rány, které zastavily dynamický růst odvětví. Evropou se prohnala epidemie choroby révy způsobené parazitickým hmyzem mšičkou révokaz a než se mohli maďarští vinaři ze ztrát vzpamatovat, byly jim svázány ruce kolektivizací a komunistickým režimem. Již padesátá léta přinesla stagnaci, kvantita se stala nadřazenou kvalitě. Po pádu režimu však opět přišel rozkvět a zájem o maďarská vína, zejména pak o zlatavé tokajské, je opět obrovský.
Vinice nyní pokrývají téměř šedesát tisíc hektarů půdy a každým rokem produkují bezmála tři milióny hektolitrů vína. A právě Budapešť a její početné vinotéky a gastronomické podniky jsou výkladní skříní maďarského vinařství. Místním unikátem je rozsáhlý labyrint podzemních vinných sklepů skrytý pod čtvrtí Budafok, kde mohou návštěvníci ochutnat typické místní odrůdy jako bílý olasrizling, tedy ryzlink vlašský, či jemnou Lipovinu Hárslevelű, z červených pak například temně rudé kékfrankos čili Modrou frankovku. Tokajské víno, jehož základem je odrůda furmint pěstovaná na severovýchodě Maďarska, si pak vychutnejte jako sladkou tečku na závěr v některé z místních vyhlášených vináren, jako jsou Kadarka či Dobló Wine Bar. Tóny medu a hrozinek fantasticky ladí například k sýru roquefort či k dekadentním foie gras.
V lázeňském oparu
Po dobrém jídlu a pití je přirozeně třeba náležitého odpočinku. A naštěstí i zde má Budapešť co nabídnout. Základy místního lázeňství položili již dávní Římané, pro které byly pravidelné koupele součástí každodenního života. Nejvíce jej však rozvinuli osmanští Turci v šestnáctém a sedmnáctém století. Na již objevených termálních pramenech postavili své lázně obohacené o masáže, praktiky s použitím esenciálních olejů a další, jak bychom dnes řekli, wellness aktivity.
Turecké lázně v době nadvlády mohli přes den používat jen Turci, místní obyvatelstvo do nich mělo přístup povolen jen v noci, i přesto se však tato kultura hluboce vryla do života Maďarů a návštěvníci si ji mohou i dnes užít plnými doušky. Novogotické lázně Széchenyi s vodou bohatou na síru, vápník a hydrogenuhličitan hořečnatý jsou jedny z nejstarších lázní v Budapešti a i v zimě nabízejí ozdravnou relaxaci jak ve vnitřních, tak i venkovních bazénech. Lázeňský zážitek zastřený mlhou uprostřed ponurého odpoledne je hojně vyhledávanou atrakcí nejen u zdejších obyvatel. Jedinečnou podívanou jsou i lázně Gellért, jimž je od sedmnáctého století kvůli jemnému bahnu, které se usazuje na dně bazénů, přezdíváno Blatné lázně.
V dnešní době nabízí Budapešť patnáct veřejných lázeňských komplexů a nespočet privátních lázeňských zařízení, přičemž všechny jsou napájeny 118 termálními prameny vyvěrajícími přímo z podloží města a jeho okolí. Vedle tradičních lázní se objevují i ty atypické, speciálně zaměřené například na milovníky piva. Ti se tak mohou oddat nerušené koupeli v kádi naplněné až po okraj zlatavým nápojem obohaceným o minerály a blahodárné přísady. Thermal Beer Spa mají pro našince ještě jednu příjemnou kulturní zajímavost – během 45 minut dlouhého rituálu zde čepují české pivo, které si návštěvník vychutná z vychlazeného půllitru přímo v lázni.
Maďarské zimní radovánky
V zimě teploty v Budapešti klesají až patnáct stupňů pod bod mrazu, i tak ale město neustále žije. Mrazivému počasí navzdory se zde v zimě pořádají hudební a gastronomické festivaly, veletrhy i vinařská setkání. A nesmíme zapomenout ani na místní vánoční trhy, které se právem řadí k nejúchvatnějším v Evropě. Ročně je navštíví kolem šesti set tisíc návštěvníků a jejich popularita je tak vysoká, že i přes svou tématiku vydrží až do Nového roku.
Okolí baziliky svatého Štěpána, náměstí Erzsébet i přilehlé uličky nabízejí díky schvalovacímu sítu pečlivě vybrané komise pouze lokální produkty, které s sebou nesou jisté kulturní pouto. Zapomeňte tedy na laciné napodobeniny beránka, rádoby tradiční předměty či přezdobené kýče – místní vánoční trhy nabízejí vskutku osobité a lokální zboží, které tvoří ty pravé suvenýry z cest. Ať se tedy rozhodnete pro svazky papriček z tržnice Vásárcsarnok, tradiční výšivky, místní tokajské víno či populární maďarskou pálinku, rozhodně nehrozí, že šlápnete vedle.
Autor: Kristina Vítková
