Snad nikdo tak přímočaré krocení inflace nečekal. Česká národní banka počínaje prvním dnem v říjnu zvýšila základní úrokovou sazbu, od níž se odvíjí úročení komerčního úvěrů, o celých 0,75 procentního bodu na 1,5 procenta. Podobně razantní tah na šachovnici měnové politiky provedla naposledy v roce 1997.
Přesto se hned ozvaly kritické hlasy, a to nejen z řad vlády v čele s premiérem Babišem, jemuž se takové počínání těsně před volbami nehodilo do krámu, ale i některých ekonomů, podle nichž bude samotný růst úrokových sazeb brzdit inflaci jen velmi pomalu. Ta přitom v srpnu překonala čtyři procenta a začátkem příštího roku by měla dosáhnout odhadem 5 až 7 procent, což je nejvíce od roku 1998.
Podle jiných expertů jde naopak o velkou razanci, kterou musí Česká národní banka ve zvyšování úrokových sazeb prokázat, chce-li dostat inflaci pod kontrolu. Minimálně takovou, aby sazby rostly rychleji než inflace poháněná několika faktory – optimismem Čechů ochotných po otevření ekonomiky utrácet, rozpočtovou velkorysostí vlády v době pandemie a nedostatkem průmyslových výrobků a surovin ve světě.
Vzdušnou čarou vzhůru
Na čem ovšem napříč akademiky i odborníky z praxe panuje shoda, je fakt, že kroky centrálních bankéřů povedou k ochlazení zájmu o dosud levné hypotéky. V nich se přitom aktuálně trhají rekordy. Jen v srpnu banky podle Fincentrum Hypoindexu sjednaly 10 444 hypoték v celkovém objemu 33,731 miliardy korun.
A to navzdory pomalu rostoucí sazbě hypoték, která od začátku roku vystoupala z 1,94 až na 2,32 procenta. Tam přitom podle mínění ekonomů patrně tak zvaně nezaparkuje – naopak se jejich odhadem přiblíží ve druhé polovině roku až k hranici tří procent. Teprve pak se dá čekat, že zájem o tento typ úvěru o něco více opadne.
„Přispívá k tomu stále rostoucí trend v cenách nemovitostí a zdražování stavebních materiálů. Část potenciálních klientů tak zatím může vyčkávat na příznivější ceny v některé z uvedených oblastí,“ říká Veronika Hegrová, obchodní ředitelka portálu Hyponamiru.cz, podle níž drahá hypotéka v kombinaci s drahou nemovitostí dále vyselektuje část klientů, kteří si tuto kombinaci nebudou moci dovolit.
Síto vyvolených
Nejde ale jen o ty, kteří vlivem restrikcí na poli hypotečních úvěrů nepropadnou sítem vyvolených. Podle Aleny Trčkové, partnera ve společnosti Finest Invest, která poskytuje služby zejména movitějším klientům, se měnová politika České národní banky přirozeně dotkne i výběru investic.
„Zpřísnění hypoték akcelerovalo investice spíše do rekreačních objektů, jako jsou apartmány nebo aparthotely. Pokud klienti zvolí kvalitní projekt, dobře vědí, že si takto mohou nemovitost nejen užít, ale ještě na ní vydělat, a i menší úvěr jim dává smysl,“ vysvětluje investiční specialistka. Druhým směrem, který investoři podle ní volí, jsou investice do nájemního bydlení. Právě to se přitom vlivem rostoucích cen nemovitostí stává pro neúspěšné zájemce o hypotéku jedinou alternativou.
Mezigenerační dluh
Situace kolem úvěrů na bydlení se může promítnout i do realitního trhu, a především cen nemovitostí, na jejichž růstu se v poslední době částečně podílely i velmi dostupné hypotéky. Což by s utažením šroubů ze strany ČNB mohlo ne snad ukončit, ale přinejmenším zpomalit zdražování rezidenčních realit.
Podmínky v dostupnosti bydlení totiž nejsou nijak skvělé. Jak upozornila monitorovací zpráva organizace Social Watch zpracovaná na základě dat společnosti Deloitte, na zakoupení bytu o ploše 70 metrů čtverečních je v Česku potřeba více než jedenáctinásobek průměrné roční mzdy. A to jen v případě, že by člověk neměl žádné jiné výdaje. V Polsku nebo Velké Británii stačí jen šesti- či sedminásobek.
I proto se dnes mezi bankéři vede polemika, zda by řešením byly mezigenerační hypotéky neboli hypoteční úvěr s mnohem delší splatností, než je dnes běžných 30 let. Mluví se o 40 nebo až 50 letech. Díky tomu by se půjčky na bydlení zpřístupnily daleko širšímu okruhu lidí, přičemž dluh předávaný další generaci by měl logicky výhodnější podmínky než nově uzavíraná smlouva. Proti ale mluví fakt, že dlužník by nakonec zaplatil mnohem víc a ceny nemovitostí by nejenže neklesly, ale naopak zvýšenou poptávkou ještě vzrostly. Sama ČNB se k takovému řešení staví negativně.
