Jste partnerkou v mezinárodní developerské firmě. Co taková funkce obnáší?
V developmentu pracuji od roku 2003. Když jsem do naší firmy přišla, netušila jsem, co to bude obnášet. Když se ohlédnu za těmito šestnácti lety, stále se učím, a to je to, co mě baví. Development je mnohooborová disciplína, kde je třeba mít přehled v právu, ekonomii, sociologii, v architektuře, urbanismu, ale i v psychologii a v antropologii. Dalo by se říci mít holistický přístup k životu a ke společnosti a ještě k tomu být dostatečně odolný vůči rizikům, která s sebou development nese. Nezáleží totiž jenom na vašich schopnostech a píli, ale také na společenských podmínkách, v nichž v daném čase pracujete a ve kterých se snažíte projekt připravit a realizovat.
Portfolio Atkins & Langford má široký záběr, od rekonstrukcí historických objektů až po rezidenční bydlení pro seniory. Jaké projekty jsou vám nejbližší?
Naše společnost dlouhodobě drží strategii, kdy se zaměřujeme na segmenty, které nejsou masové. Naším gros je rezidenční výstavba, a to zejména s přesahem do sociální oblasti, ať je to seniorské či družstevní bydlení. A u rekonstrukcí historických objektů ou to přesahy společenské, kdy se snažíme to, nám bylo předáno, dále zachovat pro budoucí generace, případně budovám vdechnout nový život v jejich nové funkci.
V Liberci připravujete pokračování pražského sociálního bydlení projektu RoSa. V čem se příprava a koncepce takového záměru liší od developmentu běžných bytových jednotek?
Příprava a development projektů, ať jsou sociální či ne, je v podstatě stejná. Velkým rozdílem je však tlak na náklady a budoucí užitnost daného projektu. Snažíme se u RoSy připravit projekty s maximálním dohledem na finance, abychom nezvyšovali cenu pro budoucího klienta. Navíc u RoSy nejsme jen v pozici developera, ale také v pozici investora a provozovatele, díváme se tedy na projekt v dlouhodobé perspektivě a stavíme si ho tak, abychom jej mohli desetiletí vlastnit a provozovat.
Liberecká RoSa je součástí komplexu Oáza, který se od většiny projektů liší družstevním pojetím bydlení. Má tato výstavba ještě stále co nabídnout?
V roce 2012 jsme založili společnost Coop Development, která se zaměřuje právě na družstevní výstavbu. V úzké spolupráci s dalšími developery jsme postavili či máme ve výstavbě více než čtrnáct set bytů, na počet jednotek jsme tedy možná jedním z největších developerů družstevní výstavby v Čechách. Když jsme ve skupině externích poradců pro bytovou politiku ministerstva pro místní rozvoj v roce 2009 o tomto tématu hovořili, stejně tak jako o segmentu seniorů, bylo jasné, že je to na trhu zapomenutá oblast. Navíc stále ještě ve společnosti přetrvává hořká vzpomínka na vytunelovaná družstva v devadesátých letech a aktuálně opět probíraná kauza H-System také zrovna nepomáhá. Družstevní výstavba ovšem nabízí alternativu ke společenství vlastníků jednotek, kdy si většinou kupující pořizují bydlení s hypotékou.
Jaké výhody má tento typ bydlení pro jednotlivé družstevníky?
Předností družstevního bydlení je pro většinu lidí to, že se nemusejí o nic starat. Vstupují do družstva, které zařídí výstavbu, financování i správu jejich budoucího bytu. Pokud byt chtějí v budoucnu převést do osobního vlastnictví, tak mohou. Pokud chtějí prodat družstevní podíl, to je také možné, a nemusí platit daň z nabytí. Nebudu však zastírat, že informovanost klientů je limitovaná, a tak se snažíme tento model vysvětlovat například na univerzitách, v rámci Akademie bydlení a na konferencích, které organizujeme pro širokou i odbornou veřejnost.
V pražské Ostrovní ulici dokončujete projekt, jehož součástí je novostavba a rekonstrukce historické budovy. Jaké jsou největší překážky obnov takovýchto prostor?
Tento projekt jsme začali připravovat v roce 2003 a těch šestnáct let příprav, myslím, mluví za vše. Ostrovní ulice je kousek od Národního divadla, jedním ze základních parametrů tedy bylo povolení památkové péče. Navíc se jednalo o novostavbu v historické zástavbě. Povolení jsme získali po devíti letech. Stavbu jsme pak realizovali na etapy, protože přišla krize. U výstavby skýtalo mnoho překážek samotné místo, protože Ostrovní ulice je v místech našeho projektu velmi úzká, a tak stavební společnost musela celou stavbu zásobovat menšími vozy než obvykle. Dalším důležitým milníkem byl archeologický průzkum, který trval déle než půl roku. Nicméně věřím, že celá tato anabáze měla smysl. Zatím jsou reakce veřejnosti na tento projekt velmi pozitivní.
Kromě developmentu se Atkins & Langford věnuje také urbanismu. Které kroky by podle vás zlepšily život v Praze, ale i dalších českých městech?
To je těžká otázka. Myslím, že by bylo vhodné, aby vedení měst plánovala dlouhodobě, ve větším měřítku a s vizí. Dalším problémem, na který v Čechách narážíme, je obrovská nedůvěra mezi veřejnými institucemi a privátními společnostmi. Stále vnímám, že pro velké projekty a dlouhodobé vize by bylo vhodné, aby každá z těchto entit hrála svoji roli, protože jen tak mohou projekty vznikat s efektivností privátních společností, ale i se společenskými přesahy. Development a urbanismus není jen malování velkých plánů, ale i jejich realizace, správa a předávání budoucím generacím.
