Malé knížectví šikovně položené mezi Francií a Španělskem se léta těší přízni bankéřů a turistů. Ti první dlouho těžili z jeho statusu daňového ráje i z pověsti bank řazených z pohledu soukromých investic mezi světovou dvacítku. Druhé jmenované sem kromě lyžařských a lázeňských středisek přitahovala donedávna i možnost levné koupě, a to díky bezcelní zóně. Čísla nelžou: na osmdesát tisíc stálých obyvatel zde ročně připadne patnáct milionů turistů. V posledních letech se však horské panství o rozloze pět set kilometrů čtverečních stává oblíbenou destinací také pro profesionální sportovce, podnikatele a afluentní rentiéry z celého světa. A to přesto, že vláda roku 2012 pod tlakem OECD zahájila daňovou reformu, jež postupně zavedla – dosud zde neexistující – daň z příjmu právnických a fyzických osob. Loni podmínky ještě utužila, a tak státeček ztratil status daňového ráje. Podnikat a žít v Andoře, jež není členem EU a patří pouze do její celní unie, se ovšem stále vyplatí. A totéž platí i pro pořízení nemovitosti.
Daně (skoro) na nule
Andorra v první dekádě nového tisíciletí zažívala na trhu s nemovitostmi takový boom, že ceny během pěti let vzrostly o celou polovinu. Tomu učinila rázný konec světová finanční krize, která je naopak srazila o pětadvacet procent. Od roku 2014 ceny na realitním trhu opět mírně rostou spolu s počtem firem, které se sem začaly ve zvýšené míře stěhovat.
„Díky nedávným legislativním změnám, které otevřely další příležitosti v oblasti investic a nákupu nemovitostí, se Andorra stala v roce 2017 celosvětově druhou nejzajímavější zemí z hlediska investic. Nákupní proces probíhá i pro cizince velmi hladce a trvá nejvýše dva měsíce,“ vysvětluje majitelka Czech Republic Sotheby’s International Realty Ilona Mančíková s tím, že jedním z důvodů zmíněné atraktivity země jsou nízké daně spojené s nákupem nemovitosti.
Zatímco fyzické osoby zde platí tři procenta z celkové sumy, právnické osoby mají vyměřenou nepřímou daň ve výši čtyř procent z transakční částky. Podobně přívětivý je horský stát i vůči prodejcům, kteří platí daň z kapitálového příjmu odstupňovanou podle doby trvání vlastnictví: v případě dvou let se jedná o třináct procent, ovšem o více než třináct let o nulu.
Z hor na úřad
Rozpětí cen realit je zde široké a záleží na typu objektu a jeho lokaci. V odlehlém místě lze pořídit padesátimetrový byt za padesát tisíc eur, v prestižní čtvrti přijde zájemce i na desetinásobek. Nejčastěji se tu podle Ilony Mančíkové setkáme s cenou mezi třemi a patnácti tisíci eury za metr čtvereční, přičemž mezi nejžádanější oblasti s luxusními byty patří centrum hlavního města Andorra La Vella, Escaldes a Can Diumenge. I vzdálenější obce ovšem podle odbornice nabízejí příležitosti k nákupu vynikající nemovitosti se vším, co k horskému životnímu stylu patří. Obliba určitých lokalit se přitom často váže k národnosti imigrantů: zatímco La Messana je populární převážně mezi Brity a Američany, menší města mezi oblastmi Encamp a Canillo se těší přízni Francouzů a Španělů, kteří tu mají své zimní rezidence.
Jakmile si člověk vybere nemovitost, zbývá projít nákupním procesem. Prodejce a kupující nejprve podepíšou smlouvu o závazku k prodeji, v níž stanoví cenu nemovitosti a další podmínky. Kupující poté zaplatí desetiprocentní nevratnou zálohu chránící obě strany před jednostranným přerušením obchodu. Cizinec následně musí zamířit na vládní úřad, kde si vyřídí povolení pro zahraniční investice. Je třeba počítat s poměrně striktním prověřením totožnosti, což vysvětluje, proč si Andorra dosud udržela nulovou kriminalitu. Prodávající pak najme místního architekta, aby prohlédl nemovitost a vydal certifikát o obyvatelnosti objektu. Proces je ukončen podpisem smlouvy u notáře, jemuž kupující zaplatí poplatky v hodnotě mezi šesti sty až třinácti sty eury a desetiny procenta z ceny nemovitosti.