Umělci z celého světa již desetiletí přicházejí do Berlína, aby zde mohli pracovat ve velkorysých industriálních prostorech za nepoměrně nižší ceny a vyjadřovat své umělecké postoje svobodněji než jinde. Atmosféra města je nejen inspirovala, ale vzájemné sdílení vytvářelo z Berlína místo zásadního uměleckého výrazu a tvorby. Tuto specifickou emancipaci podporuje také široká infrastruktura muzejních a galerijních institucí. Vedle tradičních muzeí starého umění, která se nacházejí převážně v oblasti Muzejního ostrova nedaleko známé ulice Unter den Linden, jsou domy zasvěcené aktuálním trendům rozesety po celém městě. Mezi nejznámější patří Hamburger Bahnhof, Gropius Bau nebo KunstWerke. Ikonickou budovou je však jednoznačně Neue Nationalgalerie, kterou v polovině 60. let navrhl slavný architekt Mies van der Rohe. Muzejní architektura bez plných stěn představuje ocelovou konstrukci osmi sloupů s vysokými skleněnými tabulemi po celém jejím obvodu, jež nesou monumentální střechu. Denní světlo a jeho proměna v průběhu celého roku je dominantním prvkem v utváření celkového dojmu jak ze samotného prostoru, tak vystavených uměleckých děl.
Nový začátek
Loni v srpnu se po šesti letech budova opět otevřela veřejnosti. Architektonické studio David Chipperfield Architects se zasadilo o velice citlivou rekonstrukci, která maximálně respektuje původní podobu. Skupina výstav připravená ke slavnostnímu znovuotevření logicky akcentuje historii instituce a vlastní sbírku. První výstava má více informativní a edukační charakter o postavě van der Rohe, jeho úvahách o typu galerie a vlastní výstavbě. Je doplněna o autorské koláže a skici, stejně jako o filmy dokumentující podobu Berlína a proces stavby mezi lety 1965 a 1968. Druhá výstava s názvem Umění společnosti (Die Kunst der Gesellschaft) představuje vybraná díla z období klasické moderny od roku 1900 do roku 1945. Více než dvě stovky maleb a soch umělců a umělkyň, jako jsou Otto Dix, Hannah Höch, Ernst Ludwig Kirchner nebo Lotte Laserstein, reflektují vývoj společnosti a politiky v tomto turbulentním historickém údobí.
Po strop plné umění
Nejviditelnější instalací jsou však objekty a mobily Alexandera Caldera (1898–1976). Americký sochař je s Neue Nationalgalerie spjat od jejího počátku, kdy při původním zahájení bylo jeho dílo Têtes et Queue umístěno na venkovním prostranství a nyní se vrátilo na původní místo. Současně je hlavní prostor galerie mezi skleněnými stěnami naplněn jeho dalšími pohyblivými objekty jak v monumentálním měřítku, tak v podobě modelů. Především denní světlo a aktuálně brzy přicházející večer rozehrávají další rovinu pohybu prostřednictvím stínů jednotlivých částí sochařových mobilů. Výstavní koncepce a skladba pro zahájení jedné z nejslavnějších německých institucí je pečlivě promyšlenou introspekcí své historie a současně intelektuální a elegantní podívanou, která koresponduje s minimalismem své architektury.
