Sociální kontext

V Bejrútu sídlí multidisciplinární designové studio Atelier Khaled El Mays. Čerstvý držitel ocenění EDIDA se zaměřuje na navrhování nábytku, interiérovou architekturu a grafiku. Studio stojí na silné komunitě řemeslníků z místního údolí Bekaa, takže často pracuje s přírodními materiály, jako jsou proutí, kůže a textil. Pro práci libanonského designéra Khaleda El Mayse jsou charakteristické organické tvary a inovativní přístup k tomu, co znamená luxus.

V jeho pojetí se jedná o obrodu tradičních řemesel, limitované kolekce či unikáty a pečlivý přístup k ruční a férové práci. „Prosazuji design vyráběný lidskou rukou ve světě, který se každou sekundou stává stále více virtuálním,“ říká Khaled El Mays. El Mays nejprve vystudoval architekturu na Americké univerzitě v Bejrútu a poté dokončil magisterský titul v oboru digitálních umění na Pratt Institute v New Yorku. Od roku 2014 působí sám také jako lektor designu na Libanonské univerzitě.

V rámci stáže na rezidenčním programu EDIT Napoli spolupracoval s řemeslníky z Quartieri Spagnoli, dělnické oblasti s dlouhodobou tradicí v kožedělném a železářském průmyslu. Dohromady vytvořili malou kolekci konferenčních stolků, které obsahují architektonické odkazy Středomoří a Středního východu a slouží jako připomínka kulturních spojení mezi dvěma regiony.

Experimentální povrchy

Nizozemská rodačka Els Woldhek a Georgi Manassiev z Bulharska se potkali během studií na Royal College of Art v Londýně. Brzy po promoci se dali dohromady jako pár a po společném přestěhování se do Nizozemska v roce 2015 začali spolupracovat také na profesionální úrovni, když založili studio Odd Matter. Následující rok získali cenu na festivalu Design Parade v Hyères na jihu Francie.

Odd Matter se do povědomí zapsali používáním experimentálních materiálů. V kolekci stolů a polic Mass (2016) a I Was Here (2018) pro zámek Schloss Hollenegg v Rakousku použili korkový granulát a krystalickou sádru. Během několika posledních let duo vyvíjelo kolekci Guise pro galerii designu Nilufar v Miláně. Skládá se z amorfních kusů vyrobených z vyřezávané pěny potažené duhovým autolakem. Název odkazuje k důmyslnému maskování původního materiálu. „Pro mě je kolekce Guise o fascinaci barvou autolaků a jejich texturou. O zvědavosti s ní experimentovat a o vymýšlení, jak by se technologie dala aplikovat jinak. Díky použití CNC řezačky jsme si uvědomili, jak se tvar a barva vzájemně ovlivňují, aby došlo ke vzájemnému propojení,“ komentuje praxi Georgi Manassiev.

Nová materialita

Mezi uměním a designem se pohybuje tvorba francouzské umělkyně žijící v Eindhovenu Audrey Large. Ve svých objektech zkoumá potenciál procesů manipulace s digitálním obrazem a převádí jej do fyzické podoby. Její nábytek, svítidla a doplňky jsou tak všelijaké, jen ne obyčejné a zapomenutelné. Díky inovované technologii 3D tisku dosahuje tvary, které se roztékají před očima, jsou fluidní a dokud si na ně nesáhnete, skoro byste nevěřili, že se nejedná pouze o virtuální obraz vytvořený počítačem.

Působením jako by byly z budoucnosti, formálně ale odkazují i na dávnou minulost. Obzvlášť v pojetí zářivých, odvážných barev s texturou, která působí až sametově, vzbuzují objekty Audrey Large spoustu otázek. Vyrobil je člověk, nebo snad umělá inteligence? Jsou pozemského, nebo mimozemského původu?

Absolventka sociálního designu z Design Academy Eindhoven se už v rámci svých studií zajímala o vizuální efekty, postprodukci a pohyblivý obraz. „Otočila jsem tento druh přemýšlení tím, že jsem se sama sebe zeptala: Jaké by byly ideální obrazové vlastnosti předmětu?“ říká Large. Naskenované předměty tak ve virtuálním prostředí modifikuje a poté tiskne s přídavkem kyseliny polymléčné (biologicky odbouratelný plast na bázi kukuřice), aby dosáhla požadovaného lesku a s ním souvisejících optických efektů, které digitální svět přibližují tomu reálnému.

Zastavené v čase

Tituly z předních univerzit, jako jsou Eindhoven Design Academy a Royal College of Arts v Londýně, má na kontě talentovaný polský designér Marcin Rusak. Mezi Londýnem a rodnou Varšavou rozvíjí svou experimentální praxi, v níž propojuje současné umění s designem velmi zajímavým způsobem. Rusakovo zaměření jsou materiály, jejich filozofické přesahy a také aspekt udržitelnosti. Pravděpodobně i proto, že patří již ke třetí generaci pěstitelů rostlin, často s nimi pracuje i ve svých objektech.

Květy, listy a stonky zalévá do speciálních směsí pryskyřice, které podporují jejich rozklad, nebo je naopak zastavují v čase. Každý jeho kus je tak jedinečný a vypovídá o pomíjivosti světa. „U většiny práce, kterou dělám, nejde jen o výsledek. Zajímá mě vývoj myšlenek a vývoj v oblasti materiálů. Někdy je rozklad vyjádřen ve váze podléhající zkáze, jindy je to skříň, která stárne spolu se svým majitelem,“ říká Rusak.

Kontrastní umístění do bílé, černé či průhledné pryskyřice zdůrazňuje přirozenou krásu rostlin a podporuje jejich poetické vyznění. Za svou práci už Rusak obdržel několik ocenění – například Architectural Digest Design Award, Wallpaper Design Award a nedávno také ocenění EDIDA. Samostatně vystavuje od Londýna přes Lublaň až po Milán nebo Miami a Brusel.

Nábytek jako šperk

Absolventka průmyslového designu na lublaňské Akademii výtvarných umění a londýnské Royal College of Art v Londýně Lara Bohinc se více než deset let věnovala především šperkům. Působila jako hlavní konzultantka pro Cartier a mimo jiné spolupracovala s firmami jako Montblanc, Lanvin nebo Gucci. Fascinaci šperky po čase přetavila v navrhování nábytku, který se v jejím podání snadno stane dominantou interiéru.

V navrhování uplatňuje svou znalost materiálů, smysl pro detail i opulentní efekty. Často se zabývá dekonstrukcemi geometrických forem, snaží se je propojovat a posouvat do nečekaných vztahů. Její poslední kolekce pak pracuje především s čistě femininním tvaroslovím. Křesla nabývají bujných tvarů, jsou oblá a výrazná. Celkově je pro designérčin styl typická směs zdánlivých protikladů: odvážné, ale sofistikované grafické tvarosloví, hranaté a přesto ženské formy.

Už její první nábytkový kus, stůl Solaris Kinetic Table, způsobil svým pojetím pozdvižení. Úspěch vyústil v další dvě kolekce nábytku založené na zpracování mramoru a dovedl Bohinc ke spolupráci se švédskou firmou Skultuna. Společně vyvinuli kolekci mosazných svícnů a stolních doplňků, které se rychle staly bestsellery.

Autor: Eva Slunečková

Foto: Lara Bohinc, Marcin Rusak Studio, Khaled El Mays, Odd Matter, Audrey Large