Spolupráce a otázky autorství představují téma, které se v umělecké praxi začalo šířeji objevovat v 60. letech minulého století. Diskuze nad principy prezentace a distribuce artefaktů se tak stala legitimní pro umělecký výzkum v následujícím období. Nejrůznější podoby interakce a reference jsou výrazem paradoxního vztahu mezi jednotlivci a kolektivy současné společnosti. Čím se projevuje rys individualismu silněji, souběžně narůstá potřeba vytváření komunit.
Proměna strategie
Kurátorský koncept aktuální expozice vychází z bohatého sbírkového fondu muzea, který výrazně akcentuje polohy neoavantgardy poloviny 20. století ve formě kolaborativních uměleckých děl, textů nebo záznamů performancí výrazněji zastoupených ve střední a východní Evropě. Ukazuje schopnost umělců jít na, či dokonce za hranici osobního prostoru při experimentálních kolaboracích. Jejich vůle jim umožnila posunout perspektivu vlastní tvorby. Paralelně se projevuje orientace na konceptuální a socio-analytické přístupy současného umění.
Výstava, jejíž podobu vytvořila dvojice umělkyň Anetta Mona Chişa & Lucia Tkáčová, podává výpověď o uměleckých modelech, jak společné „my“ může být kultivováno pro život společnosti. Desítky umělců hodně zastoupených v hnutí Fluxus, skupiny Art & Language nebo IRWIN, slavné dvojice včetně Gilbert & George nebo páru Johna Lennona s Yoko s výraznými jmény jako Marina Abramović, On Kawara či Thomas Struth ukazují, jak se prostřednictvím historického exkurzu a nyní v období maximálního digitálního propojení proměňují umělecké, sociální a politické strategie.
Tillmansovy fotografie
Druhá výstava není překvapením pro pravidelného diváka média současné fotografie. Wolfgang Tillmans se řadí mezi její přední představitele od raných 90. let. Aktuální výběr prací se velice podobá jeho výstavě v londýnské Tate Modern před několika lety. Rakouská verze však není tak rozsáhlá a přináší víceméně přehledný rozsah, jak umělec s vizuálním obrazem a jeho realitou pracuje.
Tillmans je výborným pozorovatelem. V jeho pracích se ukazuje běžný svět a společenské vztahy. Primárním zájmem je vztah lidí a předmětů, které je obklopují, a do jakých relací tak vstupují. Tillmans se svým zkoumáním kriticky ptá po podstatě toho, co skutečně vidíme, respektive co chceme vidět. Jde mu o vnímání lidského těla, jiných dalších obrazů, povrchů předmětů, architektury nebo třeba oblohy.
Tillmansovu praxi lze popsat jako multimediální. Vedle zaměření se na fotografii a její instalaci, kdy je součástí díla také jeho materiální povaha, pracuje s videem a hudbou. Dochází tak často k nenápadným překrýváním významů či jejich vrstvení. Neustále usiluje o to, aby se divák zamýšlel nad tím, kde jsou hranice viditelného i ve vztahu k dalším formám lidského vnímání.
Současný muzejní program není tentokrát oddechovou záležitostí, jak se většinou během léta může dít, ale je to významný pokus vyzvat návštěvníky, aby přemýšleli o aktuálnosti vizuálních sdělení ve vztahu k současné společnosti.
