Obytný soubor v pražské Liboci tvoří tři objekty: rodinná vila investora, bytový dům o čtyřech jednotkách a menší rodinný dům. Cílem bylo minimalistickou formou doplnit vesnickou strukturu a reagovat na specifický pozemek se skálou.
Pod Hvězdou
Místo: Libocká ul., Praha-Liboc
Investor: soukromá osoba
Architekt: Martin Čeněk / martin cenek architecture
Spoluautor: Tomáš Minarovič
Spolupráce: František Denk – statika, Tomáš Balažovič – zdravotechnika, Ondřej Zikán – vytápění, větrání, Petr Bürger – elektrotechnika, Jindřiška Hüttnerová – požární bezpečnost, Tomáš Sklenář – zahradní úpravy
Plocha pozemku: 2883 m2
Zastavěná plocha: 716 m2
Hrubá podlahová plocha: 1910 m2
Užitná plocha: 1396 m2
Projekt: 2021
Realizace: 2022
Foto: Martin Čeněk, Marek Jehlička (dron)
AUTORSKÁ ZPRÁVA
Libocká ulice, která lemuje historickou Oboru Hvězda ze severní strany a svažuje se z Petřin dolů k Libockému rybníku a Litovickému potoku, není na první pohled moc přívětivá. Z jižní strany ji vymezuje fragmentovaná původní řadová zástavba doplněná o pozůstatky honosných příměstských vil z konce 19. století. Její severní hranu tvoří v části délky terénní zlom a sráz. Těsně nad místem, kde ulice zatáčí a prudce se svažuje k libockému kostelu sv. Fabiána a Šebestiána, se nachází zajímavý, velký a dříve téměř neprostupně zarostlý pozemek, na němž před lety stála secesní Eysseltova vila připisovaná Bohumilu Hübschmannovi. Bohužel dlouhodobě opuštěný dům v roce 2018 zničil požár, po němž se majitel rozhodl pozemky prodat. Krom toho, že místo mělo svou pohnutou historii, měl pozemek ještě několik atypických vlastností. Rozdíl výšky mezi ulicí a patou zdi Obory Hvězda, jež ho uzavírá z jižní strany, je na něm až čtrnáct metrů, jelikož zhruba v polovině hloubky parcelu dělí téměř svislá pískovcová skála vysoká mezi osmi a deseti metry. Původní vilka dříve stála dole pod ní, těsně u silnice, utopená pod její dnešní úrovní, takové umístění však pro nové domy nebylo reálné.
Umístění domů vycházelo ze snahy o vhodné doplnění stávající struktury a kompozice staveb v území, které má vesnický charakter, domy se vinou podél ulice a sledují tvarování terénu. Navržená trojice domů svým tvarem, velikostí i střechami s hřebenem orientovaným rovnoběžně s ulicí reflektuje v lokalitě obvyklé formy. Výrazná přítomnost odhaleného pískovcového masivu je určující pro umístění staveb vůči sobě i s ohledem na celkové urbanistické řešení – tak, jak to v historii bylo při formování rostlé vesnické zástavby obvyklé. Jednotlivé domy jsou vůči sobě pootočeny a vzdáleností od uliční čáry i orientací reagují na skalní stěnu, která jim tvoří záda jižním směrem. Postupným dialogem s klienty i úřady se vyprecizovala minimalistická podoba domů.
Střechy obou krajních domů jsou řešeny jako valbové za účelem zjemnění celkové hmoty. Rozšiřujícími se předěly mezi objekty je viditelná skalní stěna. Předprostor staveb směrem k ulici má spíše městský charakter (kamenná dlažba, nově vysazené stromy), zatímco prudce se svažující zahrada na skále nad domy je více divoká a využívá původní vzrostlou vegetaci. Limitována je zdí Obory Hvězda.
Všechny tři objekty jsou vizuálně vyzdviženy o podlaží nad úroveň parteru; bílé archetypální abstrahované hmoty tedy pomyslně levitují nad půdorysně menším a materiálově odlišeným spodním podlažím. Kombinována je prostá bílá vápenná omítka, přírodní dřevo (svislé laťování upravené olejem) a bílý děrovaný vlnitý plech. Tyto materiály jsou v exteriéru ještě doplněny o zámečnické detaily z pozinkované oceli a šedě lakované plaňkové uliční oplocení.
Vyvýšená pozice v terénu, celé jedno obytné podlaží v kontaktu se skalní stěnou a nabídka výhledů na Liboc i do dálky na šárecké skály znamenaly, že na sever, do rušné úzké ulice, bylo potřeba mít okna rámující tyto výhledy. Na první pohled náhodně navržená kompozice různých typů a rozměrů oken v uliční fasádě má právě tento důvod – bezrámová zasklení v líci fasády vymezují výhled, často na libocký kostel či na obzor, jemuž dominuje příroda Divoké Šárky. Zahradní fasády domů jsou maximálně otevřené do přírody rozměrným bezrámovým prosklením.
Všechny tři stavby mají dvě běžná obytná podlaží a podkroví. Spodní podlaží slouží u obou rodinných domů jako vstup, u středního bytového domu se zde nachází společné zázemí a nástup na centrální exteriérové schodiště, které spolu s výtahem obsluhuje vstupní podlaží bytových jednotek – dvou mezonetů a dvou podkrovních bytů. Rodinná vila investora je charakteristická odlišným řešením zahradní partie, kde je doplněna o objemy vnitřního bazénu a venkovní kuchyně s vegetačními střechami mezi sebou vymezujícími terasu.
Důležitými prvky domů jsou jejich schodiště. U domu investora jde o točité monolitické železobetonové schodiště spojující všechna podlaží a umožňující vertikální průhled celým domem. Toto na místě realizované schodiště bez vřetene bylo pojato jako hmotná skulptura v prostoru. Doplněno je extrémně subtilním zábradlím z ohýbané, svařované a bíle lakované tyčoviny. Menším rodinným domem pro změnu prochází ocelové bíle lakované lehké schodiště se zalamovanou subtilní konstrukcí schodnic a stupňů. Prostřední bytový dům je protnut venkovním ocelovým schodištěm s nášlapy z průsvitných roštů, chůze po něm nabízí kontakt s mohutnou skalní stěnou.
Interiéry všech domů byly v základních principech řešeny obdobně: pohledový beton, bílé omítky, dubové podlahy a vestavěný nábytek v kombinaci bílého laku a přírodní dubové dýhy. Podlahy v servisních prostorách jsou dlážděny hexagonální mozaikou ve dvou odstínech šedé, stěny všech prostor hygienického zázemí i bazénu v domě investora byly opatřeny světle šedou stěrkou. Cílem bylo vytvořit klidné a prosté pozadí pro život obyvatel domů a kvalitní prvky volného nábytku. Ve vile investora též pro sbírku současného umění vyznačující se výraznou barevností.
Stavba byla realizována jako převážně monolitická železobetonová s pohledovým spodním lícem stropních desek, v kombinaci s ocelovými sloupy. Zdrojem tepla jsou tepelná čerpadla vzduch-voda, vytápění je teplovodní, podlahové. Všechny objekty jsou vybaveny nuceným větráním s rekuperací tepla a klimatizačními jednotkami. Všechny tři domy byly provedeny v pasivním standardu jako mimořádně energeticky úsporné.
Martin Čeněk (*1982) je autorizovaný architekt České komory architektů a registrovaný architekt britské ARB, samostatně praktikující architekt, odborný asistent návrhového ateliéru na Fakultě architektury ČVUT v Praze a vědecký pracovník zaměřený na udržitelnou architekturu a využití fotovoltaiky v architektuře v rámci Centra pro pokročilou fotovoltaiku ČVUT. V letech 2011-2013 byl hlavním architektem úspěšného projektu AIR House týmu ČVUT v mezinárodní univerzitní soutěži Solar Decathlon 2013. Od 2006 pracoval dva roky jako architekt v kancelářích GAP architetti associati a Archea associati v Římě. Od roku 2008 má vlastní architektonickou praxi v Praze. V projektech klade důraz na jednoduché, logické a jasné prostorové i funkční řešení, celkovou efektivitu a udržitelnost návrhu i nízkou energetickou náročnost.
CV – Martin Čeněk
