Základem bezpečnosti je prevence. Zloděje je třeba odradit od samotné myšlenky se k domu přiblížit nebo začít v obchodě krást. Moderní technologie umí upozornit na potenciálního zloděje dřív, než naruší osobní prostor. „Podobné je to v supermarketech. Lepší je mít u vchodu uniformovanou ostrahu než čtyři detektivy v civilu, kteří chodí mezi regály. Je to levnější a účinnější,“ říká Jaroslav Pajonk, řídící partner holdingu Centr Group.
Ano, většinou se tento způsob financování vyplatí velkým klientům, kdy se investice pohybuje od 30 milionů korun výše. Financování dokážeme zařídit u bank, protože na takové projekty slyší a jsou ochotné je i kvůli politice ESG úvěrovat. Nemusí jít vždy jen o komplexní projekt pro celou budovu nebo celý průmyslový areál, ale i o dílčí projekty, které řeší úspory energií jen v určitém provozu nebo v určité části budovy. Je třeba dopředu vyhodnotit, jaký projekt je pro EPC nejvhodnější.
Jaroslav Pajonk
Měl by si člověk, který si chce nechat postavit dům, pozvat na začátku na schůzku s architektem také někoho z bezpečnostní oblasti, aby rovnou naplánoval i instalaci bezpečnostních technologií?
Je to vhodné. Architekti mají cit pro design, ale pokud jde o bezpečnost, není jich mnoho, kteří umí pracovat s bezpečnostními technologiemi. V tomto segmentu se nerozvíjí a nevzdělávají, a proto mnohdy pracují se zastaralými informacemi a zastaralými nedesignovými technologiemi. Ideální je architekta s experty na bezpečnost propojit a rovnou navrhnout, kam zabudovat například venkovní a vnitřní designová čidla zabezpečovacího zařízení, dále kam umístit kamery pro ochranu vnějších prostor. Projektant potom zakreslí trasy kabeláží. Po dokončení stavby přijde bezpečnostní firma, která osadí vybraná místa koncovými prvky bezpečnostních technologií a v součinnosti s bezpečnostní agenturou nastaví úroveň systému ochrany.
Mají moderní designové domy nějaká slabá místa z pohledu bezpečnosti, nebo dokážete zabezpečit cokoliv?
Umíme zabezpečit jakýkoliv objekt, stavbu, dům i součásti domů, které stojí samostatně na pozemku. Mohou to být garáže, garážová stání, hospodářské domky nebo venkovní pergoly. Rádiová i na kabely připojená vnitřní a venkovní čidla zabezpečovacího systému jsou tak kvalitní, že je možné je instalovat na už stojící budovy i do novostaveb a poskytnou vysokou úroveň zabezpečení. Snažíme se hledat výrobce čidel a dalších zařízení, která budou i designově přijatelná. Hlavní zásadou ovšem je, že funkčnost má přednost před designem. I ne úplně vzhledná zařízení dokážeme schovat tak, že je pouhým okem neuvidíte, ale jsou pořád stoprocentně funkční.
Jak se dá bezpečnost rodinného domu ovlivnit už ve fázi návrhu a projektování?
Klíčová je lokalita. Pokud máte dům v lese na samotě, tak je třeba bezpečnostní opatření naprojektovat jinak, než když máte dům nebo byt v centru města. Majitel by si na začátku měl říct, jestli tam bude nechávat rodinu samotnou, jestli bude cestovat a nechávat dům bez dozoru. Na samotě je třeba posílit perimetrické zabezpečení, abychom třeba už v okruhu desítek kilometrů věděli, jestli se k domu někdo přibližuje.
Jak k zabezpečení domů přistupujete?
Pro nás je klíčová prevence, nechceme vyrábět zloděje. Naše zabezpečení je ve dvou krocích. V prvním řešíme perimetr kolem domu, který hlídají venkovní technologie pohybových čidel a kamer. Dnes pracujeme s technologiemi izraelské firmy, které se instalují na fasádu, ale nehyzdí ji. Účinek používané konkrétní technologie venkovních čidel není orientován do dálky, ale zaznamenají člověka v okamžiku, kdy překročí pomyslnou čáru tím, že přistoupí k oknu, ke dveřím či garážovým vratům. Bezpečnostní systém zareaguje spuštěním poplachové sirény dřív, než by pachatel stačil rozbít okno nebo vylomit dveře. Při 140 decibelech intenzivního zvuku se špatně loupí. Takže dům se sám aktivně brání nechtěnému vniknutí.
Jak vypadá zabezpečení uvnitř domu?
Představte si situaci, že jste doma, večer si jdete lehnout. Pro svůj klidný spánek si zakódujete venkovní plášť domu. Nejste uvnitř domu omezeni pohybem, aniž byste spustili poplach. Pokud máte pouze vnitřní zabezpečení, může nastat ta nejvíce traumatizující situace. Uprostřed noci vás vzbudí siréna po narušení pohybem v zakódované části domu. Siréna houká, pachatel je někde v domě, ale vy nevíte, kde může být, a jste paralyzováni v místnosti. Pokud budete mít zabezpečený i plášť domu, tak se siréna spustí už při přiblížení pachatele k domu a vy víte, že jste uvnitř pořád v bezpečí a máte čas třeba zavolat policii. Pokud je dům napojený na centrální pult ochrany, tak automaticky přijede výjezdová hlídka, která dle dohody umí kontaktovat i policii a následně obě pracují v součinnosti. Nejvhodnější je mít zabezpečený perimetr, to znamená plášť budovy a vnější okolí, neustále. Když jdu ven, odkóduju si ho, když se vrátím dovnitř, znovu ho zakóduju.
Běžně se na domy instalují bezpečnostní kamery. Kolik je jich potřeba?
Stačí dvě, jedna v přední části a druhá v zadní části se zahradou. Dnes jsou kamery tak dokonalé, že umí rozpoznat obličeje. Nahrajete si celou rodinu, případně sousedy, pokud se s nimi domluvíte, systém tyto osoby sám pozná a při jejich pohybu kolem domu poplach nespustí. Když ale systém zjistí, že u domu je někdo jiný, ihned vám přijde hlášení na mobil s kamerovým záznamem, zároveň se veškerý obrazový záznam ukládá.
Má smysl připojovat dům na centrální pult?
Většinou to u větších, luxusnějších domů doporučujeme. Za výjezd hlídky na spuštěný poplach se účtuje poplatek v řádu stokorun. Když jste v zahraničí, máte jistotu, že při poplachu k domu někdo přijel a vše zkontroloval, celý dům obešel, pořídil z výjezdu záznam, případně zavolá policii. Lepší firmy vyřeší i případné škody. Když hlídka objeví rozbité okno, tak ho nechá znovu zasklít. Takže když se ze zahraničí vrátíte, máte dům v pořádku.
Pokud zabezpečujete osamocený dům, do jaké míry můžete sledovat okolí třeba až do vzdálenosti jednoho kilometru za hranici pozemku, jak jste zmiňoval?
Teoreticky byste sledovat toto území neměli, vždy byste měli říct minimálně sousedům, že takové zařízení máte, měli byste také vědět, jak s takto získanými daty můžete nakládat. Nejdůležitější je ale sledovat bezprostřední okolí domu. Pokud jde o sledování vzdálenějšího perimetru, kamera nevidí detaily, ale rozezná, jestli se k domu blíží auto, zvíře nebo člověk. Označí ho ohraničením, vyvolá alarm a ukáže vám, kam se pohybuje. To je praktické třeba v noci.
Co musí lidé dodržet, pokud jde o zabezpečení uložených dat z čidel a z kamer?
V prvé řadě by kamery a čidla měly zabírat opravdu jen ty prostory, které potřebují z pohledu bezpečnosti snímat. Nejlepší je najít si bezpečnostní službu, která má certifikát na nakládání s daty z pohledu GDPR. Ideální je, pokud firma má i stupeň utajení a v něm i data vede. Servery má v trezorových místnostech a nikdo ze zaměstnanců se k datům na discích nedostane. Je jen na zákazníkovi, jaká data použije. Pokud data chce získat někdo jiný, musí se obrátit na klienta. Pokud je dům napojený na centrální pult, tak my kamery svedeme na dohledové centrum, ale obraz z nich přímo nesledujeme. Obraz službě naskočí až v okamžiku, kdy systém zaregistruje nějaký problém a vyvolá poplach. Až pak obsluha pultu vidí, co se děje, volá policii, vysílá výjezdovou hlídku a naviguje ji. To jsou jediná obrazová data, se kterými by měla služba přijít do styku.
Využíváte při analýze obrazu i umělou inteligenci?
Díky umělé inteligenci se kamerový systém s vámi naučí žít. Časem pozná, jaké poplachy vám nevadí, a pak už je nespouští. Když chodím často se psem, tak už mě systém úplně ignoruje. Uživatel si se systémem musí jen trochu hrát a označit události, kterých si nemá všímat. Dá se to snadno udělat v ovládací aplikaci. Systém vám pošle do aplikace událost a vy zvolíte, jestli ji chcete dál sledovat, nebo ne.
Je nejslabším článkem z pohledu zabezpečení domu samotný člověk, který v něm bydlí?
Uživatel je vždycky nejslabší článek bezpečnosti. Není třeba dostatečně obezřetný při rozdávání přístupových kódů. Prozradí je uklízečům, zahradníkům a pak kódy už nezmění. Časem se informace o kódech může šířit dál. Nejlepší řešení je, když majitel dovolí, aby kódování řídila bezpečnostní služba. Technologie jsou tak daleko, že odjedete z domu, zapomenete ho zakódovat, nebo naopak nejste doma a nějaká doručovací služba vám veze balík, tak zavoláte bezpečnostní službě, která perimetr na dálku zakóduje, nebo odkóduje a sleduje, jestli doručovací služba jde opravdu jen do toho prostoru, kde má balík nechat. Když si nastavíte, že pravidelně nejste doma od osmi hodin do čtyř a v té době nebude dům zakódovaný, tak vás bezpečnostní služba upozorní, že nemáte dům zabezpečený. Je pak na vás, jestli je požádáte, aby dům na dálku zakódovali.
Co se dá dělat, když dům zůstane odkódovaný a někdo se do něj dostane?
Pro tyto případy doporučujeme nainstalovat skrytá tlačítka, která spustí tichý poplach. Dáváme je na taková místa, kterými v domě musíte projít, nebo kam byste se schoval. Jsou rádiová, takže je můžete mít kdekoliv. Třeba na záchodě pro případ, že vás někdo v domě drží násilím, ale pustí vás na toaletu. Tam tichý alarm spustíte. Pro nás je to poplach nejvyššího stupně. Nic už se neověřuje a rovnou se volá policie a k domu vyjíždí naše výjezdové skupiny.
Je zásadní rozdíl mezi bezdrátovými technologiemi a systémy, které jsou v domě propojené kabely?
Jsou na srovnatelné úrovni. Jediný problém může nastat u kamer, které jsou připojené na domácí wifi síť. Pokud kvalita wifi signálu klesne, tak se na dálku nemůžete na obraz úplně komfortně dívat. Doma ale vše funguje jak má, kamera obraz nahrává. Čidla fungují perfektně i bez kabelu. Můžete je klidně pověsit na strom, aby hlídala zahradu. Musí mít jen dosah signálu až k řídicí ústředně. Pokud už máte hotový dům a nechcete dělat kabelové rozvody, tak je bezdrátová technologie ideální. Navíc na systém napojíte i požární hlásiče, detektory plynů v kotelně.
Nemůže zloděj rádiový signál mezi jednotlivými čidly a kamerami vyrušit a tím je vyřadit z provozu?
Už existují ústředny a centrální pulty, které průběžně vyhodnocují komunikaci s jednotlivými čidly a ústřednami a dokážou zaznamenat, pokud nějaký prvek kvůli přehlcenosti nebo rušení signálu nefunguje. Jde přitom třeba o přerušení komunikace v milisekundách. Rovnou pak spustí poplach a vás systém upozorní, že by se mohlo v domě něco dít.
Dá se zabezpečovací systém integrovat do systémů pro řízení chytrých domácností?
Můžete bezpečnostní systém podřadit pod některý z těchto systémů, ale lepší je, když systém chytré domácnosti napojíte na bezpečnostní ústřednu, která má lepší zabezpečení. Když máte například reproduktor připojený do chytré domácnosti, může se stát, že se na něj někdo zvenku, i nechtěně, připojí a bude na něm pouštět svou hudbu. To se nestane, když reproduktor bude v uzavřeném systému zabezpečovací ústředny.
V Pařížské ulici jste zavedli pilotní projekt služby Bezpečná lokalita, kdy se staráte o bezpečnost celé ulice. Proč jste si vybrali zrovna nejdražší nákupní ulici v Česku?
Pařížskou jsme chtěli udělat jako naši výkladní skříň. Prodává se tam zboží od textilu až po hodinky, které mohou stát klidně pět milionů korun. Otestovali jsme si tam, jak bude takový způsob zabezpečení fungovat vůči pojišťovnám, jak bude fungovat pochůzka ve veřejném prostoru a ostraha v samotných buticích. Pochůzkovou službu, která vlastně není vidět, jsme zřídili na naše náklady. Po Pařížské chodí strážní jak v uniformě, tak kvůli bezpečnosti i v civilu.
Jak jednotlivé složky spolupracují?
Ostraha v butiku má pro případ problému několik zařízení, kterými přivolává pomoc. Jsou to různá tlačítka nebo vysílačky, které automaticky reagují na netypický pohyb. Kolem místa, kde se něco děje, se rychle shlukne několik strážných, kteří se postarají o vnitřní ostrahu i o celý butik a případného narušitele. V obchodech máme také zařízení, která nejsou vidět, ale dokážou u příchozího odhalit zbraň. Pokud se to stane, tak systém přivolá strážné z ulice, kteří sledují, jestli se v obchodě nebude něco dít. Protože klidně může jít jen o ozbrojenou ochranku zákazníka.
Podílejí se na úhradě služby všechny obchody?
Dotovali jsme službu z vlastních zdrojů zhruba pět let. Chtěli jsme systém vyladit, aby sloužil jako reference. Dnes butiky na pochůzkovou službu přispívají. Není to pro ně vysoká částka. Je ale nutné říct, že náročnost i nákladnost služby se zvyšuje. Když jsme začínali v Pařížské s pár butiky, potřebovali jsme tři venkovní strážné, teď jich tam máme deset až dvanáct.
Dokážete něco podobného nabídnout třeba i do rezidenčních čtvrtí, aby se tam obyvatelé cítili bezpečně?
Ano. Buď tam máme pochůzkáře, nebo dokážeme využít i kamery na domech, které umíme propojit do jednoho systému. Automaticky pak vyhodnocujeme, jestli se něco děje. O náklady se musí rozdělit rezidenti. Nicméně když je domů v lokalitě aspoň dvanáct, tak cena pro jednu domácnost už není vysoká. A obyvatelé pochůzkovou službu využívají i k dalším činnostem, třeba v zimě mohou odhrabávat sníh, přebírají zásilky.
Staráte se i o bezpečnost Národní galerie. Jak náročné je hlídat instituci, která má majetek nevyčíslitelné hodnoty?
Díky tomu, že Národní galerie prochází bezpečnostními audity pojišťoven, tak má zpracovaná podrobná bezpečnostní pravidla. Podle nich se postupuje. Strážný dostane takovou kuchařku, přesný popis toho, co na své pozici má dělat, na co má dohlížet. Pokud jde o technologii zabezpečení, tak se používají šifrovaná speciální zařízení, která volně na trhu nejsou k dispozici. Montují se třeba do elektráren.
Takže obrazy se hlídají tak trochu jako jaderná elektrárna?
V podstatě ano. Jen nad Národní galerií nepotřebujete monitorovat vzdušný prostor a rušit nebo sestřelovat drony, které by nad ní mohly vletět.
Zabýváte se i zabezpečením uměleckých děl doma u sběratelů?
Děláme i takové zabezpečení pomocí elektronických senzorů. Zabezpečení není vůbec vidět, ale víme, když se k obrazu někdo přiblíží, když se ho někdo dotkne. Všechny senzory jsou ukryté za obrazem. Umíme obraz zezadu také prosvítit tak, že dokážeme monitorovat člověka před obrazem, co s ním dělá. Tato speciální kamera sice nemá přímý výhled, ale dokáže si hlavní body tváře dotyčného člověka poskládat. Jsou to přesně ty znaky, které pak potřebuje policie pro identifikaci osob.
Je o zabezpečení obrazů zájem?
Zatím moc ne, lidé si většinou ta nejdražší díla dávají do trezorů. Nebo si je pověsí na zeď, ale zabezpečení neřeší.
Nedávno jste vytvořili vlastní energetickou firmu, která se zabývá energetickým managementem. Proč jste se do tohoto odvětví pustili?
Začali jsme bezpečností, pak jsme přidali facility management, abychom klientům sloučili tyto služby pod jednoho dodavatele. Staráme se o kotle, klimatizace, světla, údržbu budovy. Byli klienti, kteří energetické hospodářství vůbec neřešili. Vyvinuli jsme proto software, který umí energetiku budov monitorovat, najali experty a vytvořili jsme další službu. Kromě monitoringu také vlastníme a spravujeme tři elektrické lokální distribuční soustavy. Na Andělu máme takovou soustavu pro tři sousedící domovní bloky. Spolu s partnery hlídáme ceny elektřiny, kterou distribuujeme až ke konečnému zákazníkovi včetně všech informací.
Děláte jen měření a regulaci, nebo také instalujete zařízení pro aktivní řízení spotřeby?
Měřením a regulací začínáme. Nainstalujeme všechna čidla pro měření a regulaci, proměříme provoz budovy, nakoupíme řídicí systémy a nastavíme budovu tak, aby byla co nejúspornější. Úsporu vždy vyčíslíme v kilowatthodinách, protože finanční úspora se liší podle ceny energie, která se v čase mění.
O kolik dokážete typicky spotřebu energie snížit?
O 30 až 40 procent. Budeme teď zkoušet také s jedním partnerem budování solárních elektráren v průmyslových areálech. Vyrobená elektřina se pak dodává přímo do areálu. Chceme systém zkombinovat s bateriemi, kam budeme přebytečnou energii ukládat, která se pak bude využívat přes noc třeba na napájení nouzového osvětlení a dalších systémů.
Nabízíte úsporná opatření i metodou EPC, kdy vše zainvestujete vy a klient pak investici splácí z dosažených úspor?
Ano, většinou se tento způsob financování vyplatí velkým klientům, kdy se investice pohybuje od 30 milionů korun výše. Financování dokážeme zařídit u bank, protože na takové projekty slyší a jsou ochotné je i kvůli politice ESG úvěrovat. Nemusí jít vždy jen o komplexní projekt pro celou budovu nebo celý průmyslový areál, ale i o dílčí projekty, které řeší úspory energií jen v určitém provozu nebo v určité části budovy. Je třeba dopředu vyhodnotit, jaký projekt je pro EPC nejvhodnější.
Text: Jan Stuchlík
Foto: Ondřej Pýcha
