Okna tvoří až pětinu plochy obvodových zdí rodinného domu, v případě administrativních a komerčních budov je to výrazně více. Sklo je tak důležitějším stavebním materiálem, než by se na první pohled mohlo zdát. Také toho umí díky technologickému pokroku stále více nabídnout – prohřívat interiér v zimě, zabraňovat jeho přehříváně v létě, hlukově izolovat, měnit se z čirého v mléčné nebo třeba nést jakýkoli obraz podle přání zákazníka. „Nároky na energetickou úspornost povedou k tomu, že domy budou mít na každou světovou stranu okna jiná,” předpovídá Jiří Weis, manažer výrobce stavebních skel Heluz Izos ze skupiny Heluz, která je předním tuzemským výrobcem zdiva.
Do společnosti HELUZ cihlářský průmysl poprvé nastoupil v roce 2004 jako obchodní manažer. O dva roky později dostal na starosti projekt výstavby nového výrobního závodu Hevlín II. Po pětiletém působení v Rakousku a Srbsku se do skupiny HELUZ vrátil v roce 2016. Od září 2021 je ředitelem výrobce zasklení HELUZ IZOS.
Jiří Weis
Když člověk v současnosti projíždí českou metropolí, má dojem čilého stavebního ruchu. Statistika ale mluví jinak. Meziroční indexy stavební produkce od druhé půle roku 2022 ukazují stále hlubší pokles. Jak kondici oboru vnímáte vy jako výrobce stavebních materiálů?
Stavebnictví v současne době druhým rokem padá a v souhrnu se ten propad podle mě pohybuje mezi 25 a 30 procenty. Pokud máte pocit, že se staví, tak se staví zejména infrastruktura. Ale bytová výstavba, která nás především živí, je na tom o poznání hůř. Ve větších městech převládá výstavba větších bytových domů a ta začala oživovat se snižováním úrokových sazeb, ale stavba rodinných domů se v podstatě úplně zastavila. Když to vezmu z pohledu Heluz Izos, tedy výrobce skel, tak jsme minulý rok ve výrobě ještě tolik pokles nepociťovali, protože řada staveb dobíhala. Letos už ale vnímáme výraznější propad, protože u projektů, které teď zase začínají růst ze země, éra zasklívání teprve přijde.
Vidíte na obzoru nějakou šanci na oživení stavebnictví nebo i vyhlídky do budoucna zatím zůstávají pochmurné?
Samozřejmě pracujeme s prognózami, ale zatím se nerýsuje naděje na nějaké výrazné zlepšení. Pomoci by mohl rozjezd výstavby bytových domů díky zlevnění hypoték, v sektoru rodinných domů teď moc optimistické vyhlídky nevidím.
Kde tedy budete v době útlumu hledat odbyt, máte nějaké alternativy?
Já tvrdím, že sektor je rozdělený – ze 60 procent ho tvoří rekonstrukce starých domů a 40 procent jsou novostavby. Pokud z objemu novostaveb zůstane polovina nebo čtvrtina, pořád je tu ten větší pilíř rekonstrukcí a ty jsou teď ve středu pozornosti. Stát je podporuje, máme tu program Nová zelená úsporám a v rámci něj ještě titul Oprav dům po babičce. Na renovaci budov a snižování jejich energetické náročnosti bude stále více sílit tlak z Evropské unie, která chce dosáhnout uhlíkově neutrální ekonomiky. Provoz budov se přitom na spotřebě energií podílí přibližně 40 procenty a na emisích oxidu uhličitého zhruba 36 procenty.
Okna jsou určitě z hlediska energetické náročnosti budov zásadním prvkem. Jak moc dnes dokážou se snížením energií pomoct?
Okna představují značnou část obálky budovy – přibližně 15 až 20 procent plochy obvodových zdí. U bytových domů, administrativních a komerčních staveb je toto procento ještě výrazně vyšší. Sklo pak v modení achitektuře tvoří až 80 procent plochy okna. Naším hlavním produktem jsou izolační trojskla, která jsou dnes standardem, protože porovnání s dvojsklem ukazuje, že naše trojsklo Izos Triple snižuje náklady na vytápění až o 25 procent. Nejde ale jen o propustnost tepla. Nabízíme různé typy zasklení, která v zimě interiér prohřívají a v létě zabraňují jeho přehřívání, což je stále důležitější, protože náklady na chlazení místnosti jsou zhruba třikrát vyšší než na vytápění.
Vyzdvihujete tepelně-izolační vlastnosti. Jaké další funkce dnes umí sklo nabídnout?
Zmínit lze například akustikou izolazci, kdy nabízíme základní dvojskla a trojskla s vzduchovou neprůzvučností začínající na 31 decibelech, ale i vysoce akusticky účinná izolační skla se vzduchovou neprůzvučností 45 decibelů. Dalším důležitým paramatrem je bezpečnost skleněné výplně. Tu můžeme zvýšit dvěma způsoby – vrstvením fólií nebo kalením. Umíme tak vyrobit skla v jakékoli požadované bezpečnostní třídě od těch do interiéru, která v případě rozbití nezraní děti, až po skla do oken a dveří odolávající zlodějům. Dalším naším pilířem je třeba sklo s digitálním potiskem. Dnes dokážeme jakékoli sklo potisknout jakýmkoli obrazem – například reklamou nebo fotografií, pokud je v dostatečném rozlišení.
Dnes je velkým šlágrem fotovoltaika – budou i okna výhledově umět vyrábět elektřinu ze slunce?
My umíme vyrobit sklo s integrovanou fólií, ale bohužel to nedovedeme sériově na montážní lince. Je to de facto třeba dělat ručně. Asi nejmasovější, co v této kategorii děláme, jsou skla do kanceláří či konferenčních místností, které se po zmáčknutí tlačítka stanou z čirých mléčnými. Pokud jde o fotovoltaiku, zkoušeli jsme to, ale pro tento účel je třeba sklo s nízkým obsahem oxidu železa, které se v běžné bytové výstavbě nepoužívá.
Zmínil jste rostoucí tlak na provozní úspornost. Evropská unie letos přijala směrnici o energetické náročnosti budov, podle níž by nové stavby měly být od roku roku 2030 takzvaně bezemisní. Jsou už dnes vaše produkty schopny splnit všechny přicházející požadavky, nebo je budete muset dál vylepšovat?
V tepelně technických vlastnostech máme podle mého názoru už dnes splněno. Řekl bych, že tlak na energetickén úspory bude postupně směřovat k tomu, aby každá světová strana domu byla osazena jiným typem skel. Už dnes se snažíme lidem vysvětlovat, že není sklo jako sklo, a na svém webu nabízíme online kalkulátor úspor, který má na kontě desetitisíce návštěv. Dalším trendem, který bude prosazovat Evropská unie, bude takzvané nízkouhlíkové sklo, tedy materiál s minimální emisní stopou, k jehož výrobě se použije co největší podíl recyklátu. To bude úkol pro naše dodavatele, od nichž sklo odebíráme. My ho pak řežeme na požadované rozměry a dále upravujeme podle požadavků zákazníků.
Izos se stal v roce 2021 součástí skupiny Heluz, jejímž klíčovým byznysem je výroba cihel. Co vedlo k tomuto spojení?
Byla za tím myšlenka mít nějaký další nosný pilíř a samozřejmě jsme se chtěli nadále pohybovat kolem hrubé stavby, aby se naše výrobní programy doplňovaly. Jelikož v rámci obálky budovy tvoří po zdivu největší plochu sklo, dospěli jsme k záměru vyrábět izolační skla. Šli jsme cestou převzetí firmy Izos, která byla ryze česká. Vybudoval ji jeden majitel, ale neměl nástupce, který by byznys dokázal převzít.
Jak velká firma Izos vlastně je?
Stejně jako Heluz cihlářský průmysl má tři provozy, a to Plzeň, Žatec a Sudoměřice na Moravě. Nejmodernější výrobní linka je dnes v Sudoměřicích, následuje Žatec, nejmenší je provoz v Plzni, kde je i sídlo firmy. Denně jsme schopni vyrobit pět tisíc okenních jednotek. Našimi odběrateli jsou převážně čeští výrobci oken.
Jakou máte dnes pozici na trhu?
Držíme zhruba 30procentní podíl. Naši dva hlavní konkurenti jsou AGC Group a Saint Gobain.
Čemu přičítáte to, že máte relativně silnou pozici na trhu, když se utkáváte s nadnárodními obry?
Od začátku jsme v Heluz stavěli na vstřícnosti, proklientském přístupu a té nejvyšší kvalitě. Vždy jsme hodně investovali, neusínali jsme na vavřínech. Korporát někdy bývá takový trochu ztrouchnivělý a investice nejdou tak rychle kvůli mnoha kolům schvalování.
Vy sám jste dlouho pracoval právě pro Heluz cihlářský průmysl, který je jedním ze tří největších výrobců zdiva v tuzemsku. Jeho historie sahá až do konce 19. století.
Je to tak. Rodina Řehořů vlastnila v Dolním Bukovsku cihelnu, kde v první žárové peci vypálili cihly v roce 1876. Po únoru 1948 byla fabrika zestátněna, ale naštěstí dál fungovala a rozvíjela se, i za komunismu se do ní investovalo. V rámci restitucí ji potomek původních majitelů pan Heluz nedostal zpět, ale mohl si ji odkoupit, což udělal, a tím začala novodobá éra cihlářského průmyslu. Dolní Bukovsko vyrostlo na tom, že se tam dělaly staré cihly vínovky, plotovky, různé elkové profily. Vydělaly se nějaké peníze a firma koupila závod Hevlín a následně Libochovice. Všechno to byly cihelny, které se zrekonstruovaly, zmodernizovaly a vyráběly dál. V roce 2005 padlo rozhodnutí postavit v Hevlíně nový výrobní závod na zelené louce a můžu říct, že je to snad pořád největší a nejmodernější závod na výrobu cihel v Evropě a zároveň tak trochu moje dítě, protože jsem ten projekt tenkrát vedl.
Jakou má budoucnost energeticky náročná výroba cihel v době, kdy se říká, že energie už levné nebudou, navíc je záměrem Evropské unie vybudovat do roku 2050 zmíněnou bezuhlíkovou ekonomiku?
Pokud Evropská unie nebo naše vláda neudělá nějaké výjimky, bude to těžké, protože cihla je hlína s vodou a lehčivy, které přidanou hodnotu dodá energie vložená vypálením. Ale je třeba říct, že v betonu je cement, který musí projít stejnou úpravou, a také se hovoří o jeho velké energetické náročnosti a tedy uhlíkové stopě. Za mně je ale hlavní problém v tom, že se musí skutečně posuzovat celý životní cyklus výrobku. Zatím se to stále odděluje a počítá se uhlíková stopa výroby a pak nějaká uhlíková stopa užití výrobku, což je nesmysl. V případě cihly výroba vyžaduje hodně energie, ale výsledný produkt je schopen ji zase výrazně šetřit.
Světlé zítřky vyhlížejí stavitelé dřevostaveb, bude budoucnost patřit jim?
Já vždycky říkám, že je třeba se ptát, k čemu objekt bude sloužit. Když budu chtít rekreační stavbu, typicky chatu, kam přijedu, chci prostor rychle vytopit, otevřít si víno a číst si, volil bych dřevostavbu. Ale pokud někde trvale žiji, vařím, peru, suším prádlo, vyprodukuji spoustu vlhkosti. Cihla má tu zázračnou schopnost, že ji pohltí a zároveň vydává dál. Další stránkou je teplo, které cihla umí nakumulovat, a udržovat tak stabilnější tepelnou pohodu. V tomto ohledu je prostě komfort bydlení v cihlovém domě lepší.
Firmy někdy horší časy využívají k přípravě na časy lepší. Máte teď před sebou nějaký větší projekt, investici?
Celkově jsme spíše ve fázi vyčkávání. Ale konkrétně v Izosu máme připraveny některé inovace. Všechno je ve fázi ověřování vlastností. Pokud to vyjde, už na podzim bychom mohli představit určité novinky.
Text: David Mařík
Foto: Daniel Hromada
