Není běžné potkat v oboru člověka, který hned po škole, bez jakékoliv praxe, začne svou kariéru projektem s rozpočtem, k jakému se mnozí nedostanou ani po desítkách let zkušeností. Navíc v exotickém prostředí Spojených arabských emirátů. Řeč je o projektantovi, hlavním inženýrovi projektů, developerovi, podnikateli, sportovci, ale v současnosti především řediteli holdingu PFM Group Josefu Pirochtovi. Firma, kterou vede, zdatně konkuruje i těm největším hráčům na trhu projektování, developmentu a správy nemovitostí.
Brněnský rodák absolvoval stavební fakultu na VUT v Brně. Do stavařiny skočil ve velkém stylu, když hned na začátku kariéry vedly několika miliardový projekt ve Spojených arabských emirátech pro společnost Saura Development Solutions. Dnes je ředitelem skupiny PFM Group, která se zaměřuje na projektování development a správu nemovitostí. Má ženu a dvě dcery. Relaxuje zejména běháním.
JOSEF PIROCHTA
Začněme zmíněným projektem ve Spojených Arabských Emirátech. Jak se stane, že kluk po škole, bez zkušeností, dostane na starost projekt s rozpočtem 150 milionů dolarů, a ještě v takové exotické destinaci?
Vypadá to skutečně neuvěřitelně, ale šlo o souhru náhod, která mi hned na začátku kariéry ukázala, že v životě není nic nemožné. Po škole jsem nastoupil jako projektant do společnosti Saura, která v té době získala zmíněný projekt ve Spojených arabských emirátech. A kromě toho, že jsem byl namotivovaný absolvent s chutí do práce, jsem také už v té době mluvil poměrně slušně anglicky, což v nultých letech vůbec nebylo samozřejmostí. A protože s klientem se musíte především domluvit, což v Rás al-Chajma česky moc dobře nejde, tak jsem se stal ze dne na den hlavním inženýrem projektu s rozpočtem, který tehdy možná neměla ani některá česká ministerstva. Tam jsem zjistil, že mojí silnou stránkou je komunikace. Teď nemyslím jen znalost angličtiny, ale i to, že vycítím, co mi chce partner říct a čeho chce dosáhnout, i když to třeba neříká úplně jasně a naplno.
Tahle zkušenost asi vaši kariéru pořádně nakopla, jak se říká?
Určitě to byla neocenitelná zkušenost. Byť tomu mnozí dodnes nemůžou uvěřit, když o tom vyprávím. A díky projektu v emirátech jsem se také dostal do společnosti Arch Design, kde jsem myslím na řadě projektů dokázal, že kromě angličtiny umím i tu stavařinu. Dělal jsem hlavního inženýra projektů, jak se říká HIPa, například na projektu CEITEC v Brně nebo Mezinárodním centru environmentálních věd v Praze a dlouhé řadě dalších staveb. Osud si nás prostě nějak řídí a nabízí nám různé příležitosti a je to jen na nás, jak se jich chopíme.
Byla stavařina od počátku vaše první volba, nebo to byla taky jen náhoda, že jste šel tímto směrem?
Mě od malička bavil design, a na stavařině mě přitahovalo, že vytváříte konkrétní věci, které mění výraz místa mnohdy na desítky let. Takže pro mě stavařina od počátku byla, je a doufám, že i nadále bude, velkým koníčkem. Mám rád, když za sebou vidím hotovou práci, můžu na ni být pyšný a ukázat třeba dcerám – podívej, tohle postavil táta. A podle mě, ať děláte cokoli, tak právě to, že vás projekt, na kterém pracujete, maximálně baví, že vám na něm záleží a že ho děláte rád, je tím nejdůležitějším předpokladem výborného výsledku. Bez nadšení, nebo dokonce s nechutí nic dobrého nevytvoříte.
Když vás ta práce tak bavila a dostával jste zajímavé projekty, proč jste se nakonec rozhodl postavit se na vlastní nohy, jít do toho rizika a začít podnikat?
Já si myslím, že touhu podnikat musí mít člověk v genech. Někdo je prostě předurčen vytvářet krásné a kvalitní věci z pozice zaměstnance a je úplně spokojen a je to samozřejmě dobře a někomu nedá pokoj to pokušení si vše řídit sám a nést kůži na trh. A já jsem najednou zjistil, že už mi klepou na dveře Kristova léta a že jestli si chci vyzkoušet tu možnost být svým pánem, tak s tím musím rychle něco udělat.
A tak vznikl Atelier 99…
Ano. V roce 2013 jsem se domluvil s kamarádem Martinem Jeřábkem, který je designem posedlý ještě víc než já, že do toho prostě půjdeme a zkusíme, jestli se umíme poprat s konkurencí a vybudovat úspěšnou a respektovanou projekční a architektonickou kancelář. A protože jsme si pronajali prostory v Brně v Purkyňově 99, nazvali jsme firmu Atelier 99. Ten pronájem nám byl vlastně osudný, protože vlastníkem budovy byla firma PFM, kterou již tehdy spoluvlastnil Petr Prokš a Hugh Kelly, se kterými jsem již dříve spolupracoval. Když jsme se znovu potkali, velmi rychle jsme našli společnou řeč a padli si do oka. A protože PFM se už tehdy jasně zaměřovalo na development a správu nemovitostí, přišlo nám logické spojit síly a všechny služby spojené s projektováním, přípravou stavbou a správou nemovitostí sloučit do jedné skupiny firem. Tak se stal Atelier 99 součástí PFM Group.
Takže o vzniku PFM Group rozhodovaly hlavně osobní vztahy?
Určitě. Já jsem na začátku řekl, že předpokladem dobré práce je nadšení a radost z práce, ale ta by nebyla možná bez toho, abyste měl kolem sebe skvělé lidi. Nám se to vlastně samo poskládalo tak, že se sešel vizionář a skvělý manažer Petr Prokš s nesmírně vytrvalým Irem Hughem Kellym, člověkem s celosvětovým rozhledem, citem pro byznys a schopností přizpůsobit se jakékoli změně. O výborném manažerovi, architektovi a člověku s neskutečným smyslem pro krásu Martinu Jeřábkovi jsem už mluvil a k tomu moje maličkost se zapálením pro cokoli, co souvisí se stavbou, budováním a také s komunikací. Přidejte skvělé lidi z Petrovy rodiny – Pavla Prokše a Pavla Vrbase, mého kamaráda ze školy Jirku Ládyho – a máte skoro tým snů. A to beru jen lidi, se kterými jsme začínali, kdybych chtěl dnes poděkovat všem skvělým spolupracovníkům, museli byste přidat do Premium Brno pár dalších stránek.
Na druhé straně takovou skupinu výrazných individualit asi není lehké řídit a uřídit?
Já mám situaci jednodušší o to, že první ředitel PFM Group Petr Prokš mi připravil půdu tím, jak vždy dokázal obrušovat hrany a dovést k dohodě i lidi, kteří na začátku stáli pevně zakopaní na svých nesmiřitelných pozicích. Snažím se to dnes dělat stejně. Ale určitě by to nešlo, kdybychom se neshodli na hlavních zásadách podnikání. Na tom, že se chováme slušně a s respektem k zaměstnancům, že umožňujeme lidem růst, že platíme faktury v termínu a v souladu se zásadami Tomáše Bati jsme hrdí na to, kolik zaplatíme na daních. Také nedáváme ani nebereme úplatky, v jednáních se snažíme dosáhnout win-win výsledku a podnikáme podle zásad udržitelného rozvoje a Společenské odpovědnosti organizací – CSR. Může to znít jako klišé, nebo samozřejmost, ale věřte, že to dnes samozřejmost určitě není. A když vaši obchodní partneři a zaměstnanci pochopí, že tyhle zásady nejsou jen nějaký papír, že jimi skutečně žijete, tak to má na každý projekt velice dobrý vliv.
To jsme už u řízení celé PFM Group, ale vy jste z Ateliéru 99 nejdřív směřoval jinam.
Ano, začal jsem se věnovat developmentu a projektovému managementu a dostal jsem za úkol řízení Renfieldu, který to měl v rámci PFM Group na starost. Řešili jsme široké spektrum projektů. Přímo pro PFM Goup jsme postavili průmyslové parky Smart Zone v Kuřimi a v Troubsku, takže aktuálně má skupina ve vlastnictví asi 50 tisíc metrů čtverečních ploch ve výrobně logistických areálech, a pokud dokončíme naše aktuální plány, měli bychom se dostat asi na 120 tisíc metrů čtverečních. Parky, které už máme, jsou v naprosté většině vybudované na brownfieldech, čímž naplňujeme naši filozofii CSR.
Druhým segmentem, kterému se věnujeme, jsou kanceláře, kde jen v domovském areálu na Purkyňce pronajímáme 15 tisíc metrů čtverečních a dalších osm tisíc metrů je ve finální fázi před zahájením stavby. Měla by zde vzniknout nová dominanta Králova Pole – esteticky hodnotná 16patrová budova. Na přípravě tohoto projektu můžu ilustrovat náš přístup k podnikání: úzce spolupracujeme se sousední firmou Nemovitosti Fiala, s nedalekým VUT jsme se domluvili na vybudování Chill-out zóny a s okolními areály INFOND a Technického muzea připravujeme významné rozšíření parkovacích možností pro všechny. Všude máme spoustu zeleně, workoutové hřiště, relaxační zóny. Přijďte se k nám podívat, jak vypadá příjemné prostředí pro práci.
Zabývá se Renfield i prací pro externí klienty, nebo ho plně saturují zakázky zevnitř skupiny?
Samozřejmě budujeme průmyslové parky i pro další klienty, ale snažíme se vždy dodržovat vysoké standardy stanovené naším konceptem Smart Zones. Tedy haly standardu A-class, důraz na zelené technologie: energeticky úsporný plášť budovy – stavíme nejméně ve standardu PENB, využívání srážkových a šedých vod, OZE, zelené plochy. Aktuálně jsme v Mikulově dostavěli halu o ploše 16 tisíc metrů čtverečních, na kterou jsme získali certifikát Breem excelent. Ale stavbou naše práce nekončí. Zajistíme klientům i letting, tedy obsazení postavených budov nájemci. Díky dalším firmám ve skupině jsme schopni pro klienty průmyslové parky, ale také další nemovitosti i provozovat. PFM Service poskytuje facility management a poslední z kvarteta našich firem – Greenvia – buduje zelené plochy v exteriérech, ale i uvnitř budov a také o ně pečuje. Takže když má klient zájem, může od nás dostat vše, co potřebuje pro výstavbu a správu komerčních nemovitostí na jednom místě.
Jinými než komerčními nemovitostmi se nezabýváte?
Kromě jiného se především pro řadu známých a kamarádů zabýváme zhodnocováním financí. Sem pak spadají i projekty rezidenčního bydlení, jako například projekt Vinohrádky, kde budujeme přes 30 nadstandardních apartmánů v krásném vinařském kraji u Novomlýnských nádrží. Ale umožňujeme investorům vstoupit třeba i do už rozjetých projektů komerčních nemovitostí.
V rezidenčním segmentu aktuálně také pro externího klienta realizujeme stavbu Kolejních domů sv. Augustina v Jaselské ulici, kde bude atraktivní ubytování pro studenty a hostující pedagogy brněnských vysokých škol, a v povolovacím procesu máme další obdobné objekty. Takže stojíme na třech nohách – průmyslové parky, kanceláře i rezidenční výstavba. Všechny ty zmíněné stavby jsem v Renfieldu rozjížděl a teď mám radost, když z pozice ředitele skupiny vidím, že se je daří, byť někde s problémy, dokončovat.
Když jste zmínil ty problémy, co vás ve vaší práci nejvíce naštve?
Nejhorší je, když víte, že jste všechno udělal dobře, a přesto to někde skřípe a vy nemáte možnost nějak výrazně urychlit řešení. V naší zemi máme bohužel poněkud nešťastně nastaveny stavební předpisy a správní řád, který umožňuje různým darebákům obstruovat stavební řízení a vydírat developery, ale i drobné stavebníky. Řada lidí si z toho udělala dobrou živnost. Myslím, že stát by měl ve svém zájmu nastavit pravidla tak, aby umožnila dobré stavby povolovat rychle a současně aby byla zachována možnost účinného odvolání proti různým zvěrstvům, která se ve stavebnictví někdy také objevují.
Průměrná délka stavebního řízení v ČR je 247 dní, ale realita u developerských projektů je často i několik let. Ve srovnání 190 zemí světa jsme až na bídné 157. příčce. Sousední Polsko je 39. Německo 30. a Rakousko 49. To je prostě naprosto nepřijatelné! Každé zbytečné zdržení v povolovacím procesu stojí peníze – drobného stavebníka, obce, developery i stát. Právě proto máme jedny z nejdražších bytů nebo silnic v Evropě. Přitom není potřeba vynalézat kolo. Ty právní normy existují v okolních zemích a stačí je převést do našeho právního řádu. Zákony by určitě měly být zcela nekompromisní vůči různým profesionálním stěžovatelům – vyděračům, kteří by měli být za své aktivity nemilosrdně trestně stíháni.
Když vidím váš zápal a šířku projektů, nemůžu se nezeptat: stíháte vůbec kromě práce i rodinu, koníčky a nějakou relaxaci?
Manželka by vám asi odpověděla jinak, ale já si myslím, že si dokážu vyhradit čas i na tyhle důležité, přesněji řečeno nejdůležitější věci. Je pravda, že kvůli časové náročnosti mé práce leží na mé ženě velká část péče o rodinu a já jsem jí za to nesmírně vděčný. Máme dvě skvělé dcery teenagerky, takže zvládnout je někdy nebývá nejjednodušší. Každou chvíli s rodinou si užívám a jsem rád, že můžeme být spolu. Ale přiznám se, že i v takových chvílích mi někdy myšlenky utečou k práci. A pokud se týká koníčků a relaxace, tak je to určitě sport, především běh.
Je zajímavé, že běh jako koníčka uvádí velká část vrcholových manažerů. Proč myslíte, že tomu tak je a co přináší běh vám?
Nevím, jaká je motivace ostatních, ale mně běh přináší chvíle, kdy mám čas pro sebe a pro přemýšlení o svých záležitostech. Po dvou kilometrech se dostanu do jakéhosi flow a můžu si popřemýšlet nad jakýmkoliv tématem. Často si virtuálně v hlavě přehrávám potenciálně konfliktní témata a dostanu to ze sebe, prostě to vyběhám. Také je po celodenním sezení v kanceláři a v autě příjemné přijít do kontaktu s přírodou a s čerstvým vzduchem – pokud to je v Brně ještě možné. A v neposlední řadě si chci udržet kondici a váhu, i když je to s přibývajícími lety stále těžší. No a mám i pár přátel, se kterými si můžu zaběhat a pokecat.
A poslední dvě otázky: běháte jen pro radost, nebo i závodíte? A kolik tak uběhnete?
No určitě běhám pro radost, ale jsem chlap, soutěživost mám v krvi, a tak si zaběhnu i nějaký ten oficiální závod. Mám za sebou maraton a nespočet půlmaratonů. Ale medailová místa nechávám těm, kteří mají na trénink víc času. Jako fanoušek technologií jsem si pořídil běžecké hodinky, a tak vím, že za posledních pět let se mi daří naběhat více než tisíc kilometrů ročně. A to je myslím docela slušná porce.
