„Věci musí umírat, aby se mohli znovu narodit.“ Galerie Kvalitář s potěšením představuje druhou samostatnou výstavu českého malíře Adama Kašpara s názvem Urpflanze. Výstava, inspirovaná přírodními cykly, destrukcí a transformací, je odvážným krokem v Kašparově tvorbě, v níž mimetickou malbu posouvá k experimentálnějším a komplexnějším formám. Cyklus Urpflanze je k vidění od 27. března do 14. června, jeho kurátorem je Jan Dotřel.
Východiskem pro výstavu Urpflanze se stal Kašparův zájem o dynamiku biologického života a přírody v jejich nejextrémnějších podobách – od buněčné podstaty živé hmoty po ničivé síly, jakými jsou například čas či destruktivní přírodní živly – jakým je mj. oheň. Právě požár a jeho následky na krajinu hrají v této sérii ústřední roli. Kašpar své motivy čerpal z osobních zkušeností – během expedic do Konga a Tasmánie měl možnost pozorovat proces obnovy vypálených ekosystémů, což později reflektoval i v rámci uměleckého sympozia v Národním parku České Švýcarsko, kam ho pozval ředitel NP Petr Kříž.
V nových dílech Kašpar zkoumá otázky přírodní cykličnosti, destrukce a následné obnovy. Inspiruje se jak geologickými a biologickými procesy, tak i filozofickými koncepty, které propojují vědu, umění a metafyziku. „Původní koncept výstavy byl založený na reflexi Goetheho ideji Urpflanze, což německy znamená pra-rostlina. Podle něj všechny rostliny pocházejí z jednoho univerzálního archetypu – Urpflanze, který obsahuje všechny možné variace rostlinných forem, přičemž všechny různé části rostlin se vyvíjejí z jednoho základního prvku – listu. Výstava měla původně mapovat primitivní a prastarý svět výtrusných rostlin a jejich forem. V průběhu mé cesty do Konga a z důvodu zásahů a změn v mém osobním životě se dalekosáhle změnilo jak mé chápaní pojmu samotného, tak i přístup k životu a tvorbě,” vysvětluje Kašpar.
Aktuální podoba výstavy tak vyjadřuje metafyzičtější témata – konflikt mezi racionalitou, iracionalitou, koncem a začátkem, uměním a vědou – absolutní konflikt pak Kašpar reflektuje v tématu ohně, požáru, jakéhosi velkého rozkladu, který vnímá veskrze pozitivně, jako potřebnou a ozdravnou věc. „Oheň je děsivá síla, která ale má osvobozující podtext – z popela se vždy vytvoří nový svět a nikdo neví jaký. Věci musí umírat, aby se znovu mohly narodit,” uzavírá Kašpar.
Výstava Urpflanze představuje důležitý milník v jeho tvorbě – je přerodem, metamorfózou, která jeho charakteristický rukopis posouvá do nové dimenze.
Adam Kašpar (*1993) absolvoval Ateliér Malba 4 (prof. M. Mainer) na pražské AVU a je považován za jednoho z nejvýraznějších osobností současné české realistické malby. Ve své tvorbě se zabývá pradávným vznikem přírody a stejně tak i jejím zánikem. Život krajiny ho fascinuje jako komplexní fenomén a zajímá se nejen o existenci rostlin, ale i o bytí „neživých“, anorganických přírodních materiálů, jakými jsou skály, kameny, nebo třeba v nejnovějším cyklu vesmírné objekty. Při své tvorbě se neobejde nejen bez malířského a kreslířského náčiní, ale ani soudobé techniky fungující jako extenze lidského oka: například fotoaparátu, dalekohledu k pozorování dalekých vesmírných těles nebo mikroskopu ke zkoumání hornin. Nahlédneme-li do malířových skicářů, hemží se to v nich poznámkami o sedimentaci hornin, výpisky z geologických skript, mapami, představami, jak krajina vypadala před zásahem lidské ruky, nebo třeba i vlastními prožitky z bytí v přírodě.
