Nachází se hned naproti legendárnímu olympijskému stadionu, který navrhli pro letní olympijské hry v roce 1972 architekti z kanceláře Behnisch & Partner ve spolupráci s držitelem Pritzkerovy ceny a jednou z největších inženýrských osobností dvacátého století Freiem Ottou. Ale i administrativní budova společnosti BMW je podobně komplexním projektem, ve kterém se spojily progresivní konstrukční principy své doby s na míru řešenými stavebními prvky a především nadčasovým a symbolickým designem. Tzv. Hochhaus, jak se stavbě familiérně přezdívá, vznikl na základě obrovského ekonomického úspěchu, kterým si značka BMW procházela především v šedesátých letech.  

Soutěž na stavbu nového administrativního centra byla vypsána v roce 1968. Vyhrál ji rakouský architekt Karl Schwanzer, který v rámci výběrového řízení prezentoval svůj návrh opravdu velkorysým způsobem. Ve filmových Ateliérech Bavaria films postavil v měřítku 1:1 kompletní jedno patro budovy s typickým půdorysem čtyřlístku. Na stavbě modelu i natáčení prezentačního videa pomáhal architektovi režisér Rolf Zehetbauer, který v roce 1973 získal Oscara za výtvarnou režii k filmu Kabaret.

Karl Schwanzer v soutěži nic nepodcenil a všechny své předešlé zkušenosti zhodnotil. V té době měl již totiž za sebou bohatou kariéru coby mezinárodně úspěšný architekt a pedagog. Narodil se v roce 1918 ve Vídni. Již v polovině třicátých let projevoval nezvykle velký zájem o architekturu a řemeslo. Se svým strýcem truhlářem například postavil na rodinné zahradě malý dřevěný domek. V roce 1937 začal Schwanzer studia na vídeňské polytechnice. Své studio si otevřel až o deset let později. Nejdříve se jako architekt zabýval drobnějšími úkoly, včetně designu výstav nebo vstupních prostor domů. V roce 1958 se stal autorem rakouského výstavního pavilónu na světové výstavě EXPO v Bruselu. Jeho ocelová konstrukce již tehdy předznamenala úspěch Schwanzerových vizí experimentálních konstrukčních řešení, která uplatnil i v Mnichově. Původní stavba dnes stojí nedaleko vídeňského hlavního nádraží a slouží jako galerie současného umění Belvedere 21. O jedenáct let později zopakoval svůj úspěch z Bruselu designem dalšího národního pavilónu na EXPO 67 v Montrealu. Zároveň od konce padesátých let doby působil jako pedagog na Akademii užitých umění ve Vídni, přednášel také v Darmstadtu, Budapešti nebo Rijádu. Kromě architektury se věnoval designu nábytku a rozmanitým spotřebním produktům. K jeho dalším projektům patří například Rakouská ambasáda v Brazílii nebo Ekonomický institut v Sankt Pölten. 

V roce 1967 si pak otevřel druhou pobočku svého studia právě v Mnichově. Cesta k jeho životnímu dílu byla započata. Na projektu administrativního centra BMW pracoval čtyři roky mezi lety 1968 a 1972, kdy byla budova slavnostně otevřena v rámci letních olympijských her. Realizace nakonec trvala pouhých dvacet šest měsíců a podílelo se na ní pět set stavitelů a dvě stě architektů. Výsledkem je věž tvořená čtyřmi válci o celkové výšce 101 metrů. „Když jsem byla se svým otcem poprvé v Mnichově, navštívili jsme budovu BMW. Řekl mi, že Karl Schwanzer sídlo BMW postavil seshora dolů, což znamená, že čtyři válce visí ze střešní konstrukce. To mě fascinovalo. Líbilo se mi, že můj dědeček přemýšlel jinak a že toto ‚jiné myšlení‘ bylo také oceněno. Jako profesor a učitel pomohl vzniknout generaci fenomenálních architektů. Povzbuzoval a podněcoval, ale především inspiroval,“ komentuje nejslavnější dílo svého dědy jeho vnučka Caroline.

Konstrukční princip budovy byl na svou dobu velmi inovativní a do reálného využití uvedl některé principy radikální architektury šedesátých let včetně vizí britské skupiny Archigram a tehdy nastupujícího směru High-Tech. Jednotlivá patra byla sestavena nejdříve na zemi a posléze hydraulicky vynesena v několika segmentech. Čtyři válce jsou tak zavěšeny na střešní křížové ocelové nosníkové konstrukci spočívající na centrální betonové věži. Většina z dvaadvaceti pater slouží jako otevřené kancelářské prostory. Na fasádu architekt použil tři tisíce speciálně vyvinutých hliníkových prvků, které byly vyrobeny pomocí speciální metody odlévání z Japonska.

Součástí komplexu bylo od začátku i muzeum značky BMW, které se nachází dodnes v objektu přezdívaném pro svůj tvar „salátová mísa“. Futuristická kruhová stavba bez oken má v základech průměr pouhých dvacet metrů. Do výšky se rozšiřuje do plochy s průměrem až čtyřicet metrů. Uvnitř mohou návštěvníci nalézt expozici představující dynamický rozvoj moderního osobního dopravního prostředku, ke kterému značka BMW nemalou měrou přispěla.

„Architektura a automobilový průmysl byly a jsou jedněmi z nejdůležitějších katalyzátorů inovací, hospodářského rozvoje a prosperity národů. Obě odvětví mění společnost, jsou zaměřena na budoucnost a určují globální trendy, které mají komplexní dopad na ekonomiku a životní prostředí. Lidé, příroda i průmysl jsou dnes pod obrovským tlakem, který vyžaduje poctivé zkoumání našeho jednání. V důsledku toho musíme všichni více než kdy jindy táhnout za jeden provaz a uvědomit si svou symbiózu a odpovědnost, abychom přizpůsobili své výtvory a zaměřili se na udržitelnou budoucnost,“ říká o architektuře stavby letošní držitel Pritzkerovy ceny architekt Francis Keré, který se osobně účastnil slavnostního ceremoniálu u příležitosti 50. výročí budovy.  

I přesto, že je tato experimentální stavba rakouského architekta Karla Schwanzera stará již pět dekád, stále definuje principy spolupráce s architekty, které společnost BMW ctila i v pozdějších letech. Zaha Hadid navrhla v roce 2005 jejich výrobní závod v Lipsku a vídeňská kancelář Coop Himmelb(I)au dokončila zase o dva roky později objekt BMW Welt, jehož dynamická architektura skvěle doplnila nejenom administrativní budovu BMW, ale i celkový ráz okolí olympijského parku.

Původní administrativní stavba je od roku 1999 památkově chráněna. Do 3. října pak mohou návštěvníci v jejích prostorách zhlédnout výstavu o historii této významné budovy a zároveň ikony nejenom německého poválečného modernismu. To ale není vše, co připomene legendu tohoto projektu. Režisér Max Gruber pracuje na celovečerním filmu o architektu Schwanzerovi s hercem Nicholasem Ofczarekem v hlavní roli. Snímek He Flew Ahead představí tuto výjimečnou osobnost evropské architektury netradičním způsobem jako určitou vizuální architektonickou báseň odkrývající osudy a myšlení této jedinečné osobnosti. Ostatně Schwanzerův přístup shrnují i jeho vlastní slova: „Pokud se rozhodnete být architektem, musíte mít odvahu naplnit své vize. Architektura je umění komunikace, prostředek dorozumívání napříč staletími. Vytrvalost je tvůrčí. Přesnost, preciznost, kontinuita a skromnost jsou nejlepšími společníky. Tvorba není mučivá dřina, ale prostředek k radosti. Pracovat s radostí dává životu smysl.“        

Autor: Adam Štěch

Foto: BMW