Bylo to 11. prosince 1980, kdy pozval významný italský designér Ettore Sottsass skupinu několika mladých designérů, aby společně diskutovali o budoucnosti oboru. Tento večer se započalo dobrodružství skupiny Memphis, která se rozhodla nadobro zpřetrhat pouta s modernistickou racionalitou a vrhnout se vstříc postmoderní zábavě v podobě nábytkových solitérů, jejichž výtvarná, ale i marketingová koncepce byla na svou dobu zcela revoluční. Už jen svým názvem vyjádřila skupina své nadšení pro vtip a humor. Název Memphis totiž vymysleli účastníci legendární schůzky u Ettora Sottsasse, kde se celý večer v rádiu opakovala skladba Stuck Inside of Mobile with the Memphis Blues Again amerického hudebníka Boba Dylana. Název však měl hlubší rovinu, odkazoval nejenom ke jménu města v americkém státě Tennessee, ale také ke starobylému hlavnímu městu Egyptské říše.
Stůl Tartar je dílem Ettora Sottsasse z roku 1985. Foto: Andreas Jung, VG Bild-Kunst, Vitra Design Museum
Je téměř neuvěřitelné, jakým kreativním elánem byl zakladatel skupiny Ettore Sottsass obdařen. Vždyť na onom prvním setkání skupiny mu bylo už třiašedesát let. V té době měl za sebou bohatou kariéru. Začal pracovat již ve čtyřicátých letech v Turíně pro svého otce, architekta Ettora Sottsasse seniora. Už v této době se zajímal o rozmanité umělecké a řemeslné disciplíny. Maloval, vytvářel sochy, navrhoval koberce, stavěl bytové domy a věnoval se návrhům keramiky, skla, nábytku nebo svítidel. V padesátých letech byl jmenován kreativním ředitelem značky Olivetti, pro kterou navrhl ikonické výrobky, jako byl jeden z prvních počítačů Elea 9003 a přenosný psací stroj Valentine. Kromě role průmyslového designéra, kterou zastával u renomovaných značek, se neustále věnoval volným projektům a experimentům. Společně se značkou Poltronova spoludefinoval základy radikálního designu, který se objevil na konci šedesátých let. Veškeré jeho snažení spělo k novému chápání designu jako celospolečensky odpovědné disciplíny.
Při bližším zkoumání Sottsassovy tvorby můžeme vysledovat jasnou tvůrčí linku vi- noucí se celou jeho kariérou. Už když navrhoval ve čtyřicátých letech koberce při své vojenské misi v Černé Hoře nebo svítidla pro značku Arredoluce, jeho styl byl snadno rozpoznatelný. Vždy používal výrazné a pestré barvy, které mistrovsky kombinoval. Už v době vrcholného modernismu poloviny minulého století v podstatě předpovídal postmoderní estetiku osmdesátých let, kterou skupina Memphis zosobňovala. Není se tak čemu divit. Memphis byl jen přirozeným vyústěním jeho směřování ke kontextuálnímu designu blízkému výtvarnému umění.
Instalace aktuální výstavy ve Vitra Design Museu. V popředí křeslo od Petera Shira.
Foto: Bettina Matthiessen, VG Bild-Kunst Bonn
Skupinu Memphis tvořili designéři většinou o jednu, nebo dokonce dvě generace mladší, než byl Sottsass sám. A přesto zde nebyl považován za někoho z jiné éry. Naopak, byl to právě on, který se na chodu a intelektuálním vymezení skupiny nejvíce podílel.
Designéři Memphisu se do skupiny většinou rekrutovali přes práci, kterou pro Sottsasse nebo další spřízněné osobnosti a značky dělali. Byl to například Michele de Lucchi, Martine Bedin, Andrea Branzi, Aldo Cibic, Nathalie du Pasquier, George Sowden, Matteo Thun, Marco Zanini, ale také zahraniční tvůrci jako Peter Shire z Los Angeles, Shiro Kuramata a Masanori Umeda z Tokia, Hans Hollein z Rakouska, Michael Graves z USA nebo Javier Mariscal z Barcelony.
Skupina byla opravdovým hlasem nového designu. V září v roce 1981 poprvé vystavovala společně na Salone del Mobile. A byla to událost, která nezůstala bez odezvy. Někteří kritizovali, jiní oslavovali a další nepochopili. Memphis posunul design opět dále a navázal na předešlé experimenty skupin Archizoom, Superstudio, Global Tools nebo Alchimia, v rámci které navrhoval své ikonické objekty plné postmoderních odkazů kolega, kamarád i celoživotní Sottsassův sok Alessandro Mendini.
Objekty Memphis byly ale jiné. Designéři usilovali o zcela novou estetiku, která by výrazně potlačila zaběhlou představu o klasické kráse a designérské eleganci. Místo autentických materiálů a jejich přirozených výtvarných kvalit, které byly základem modernistického designu, představila skupina pestrobarevné objekty bizarních a zcela neergonomických tvarů. Místo přírodních materiálů byly všechny objekty laminované tak, že připomínaly plastové hračky.
Svítidlo na kolečkách Super od Martina Bedina. Foto: Bettina Matthiessen, VG Bild-Kunst Bonn
Emblematickým kusem kolekce se stala knihovna Carlton od Ettora Sottsasse. Různě barevné poličky kubizujících tvarů vytvářely z nábytku jakousi ironickou karikaturu bez všech tradičních atributů. Kromě barevných laminovaných částí byly Sottsassem a dalšími designéry oblíbené také vzorované potisky, které imitovaly přírodní dřevo nebo mramor. Sottsass s několika takovými potisky sám přišel. Tím nejznámějším je Bacteria, která připomíná struktury při pohledu do mikroskopu na drobné hýbající se bakterie.
První kolekce skupiny obsahovala padesát pět modelů, které společně se Sottsassem kurátorovala i jeho manželka, kritička Barbara Radice. Představení se konalo v galerii Arc ’74 na ulici Corso Europa v Miláně. Více jak dva tisíce návštěvníků dorazilo na vernisáž a zpráva o založení nové skupiny se začala šířit do celého světa. Nejenom že Memphis představil novou podobu nábytkového designu, ale zároveň pootevřel dveře designérům do uměleckého světa. Memphis v podstatě fungoval jako galerie a své objekty produkoval v omezených a číslovaných počtech. Umělecký přesah designu byl během osmdesátých let velmi výrazný a Memphis se na tomto fenoménu přiblížení užitého a volného umění podílel obrovskou měrou.
Židle First vznikla v roce 1983 podle návrhu Michele de Lucchiho. Foto: Jürgen Hans, Vitra Design Museum
Od roku 1981 pořádal Memphis svou výstavu během Salone del Mobile každý rok. Mezi designéry, kteří se v jeho kolekci objevili, patří celá jedna generace nejenom italských tvůrců: Thomas Bley, Rudi Haberl, Walter Kirpicsenko, Michael Podgorschek, Daniela Puppa, Christoph Radl, Gerard Taylor, Fabio Bellotti, Robert Mangurian, the American collective Arquitectonica, Maria Sanchez, Nicholas Bewick, Pierangelo Caramia, Beppe Caturegli, Dante Donegani, James Evanson, Giovannella Formica, Shuji Hisada, Massimo Iosa Ghini, James Irvine, Ferruccio Laviani, Giovanni Levanti, Angelo Micheli, Marco Zanuso, Laura Agnoletto, Marzio Rusconi Clerici, Guido Borelli, Johanna Grawunder, Lawrence Laske, Mary Little, Gary Morga, Christophe Pillet, Winfried Scheuer, Marco Susani a Daniel Weil.
V roce 1985 uvedlo Memphis své nové oficiální logo podle návrhu Christopha Radla. Svou poslední výstavu Luci Lights uspořádala skupina v roce 1988. Dnes značku vlastní Alberto Bianchi Albrici, který ji koupil v roce 1996 od Ernesta Gismondiho, majitele Artemide. Projekty, které skupina Memphis navrhla v letech 1981 až 1988, se dodnes vyrábějí v neomezených sériích ve víře, že design by měl být chápán jako komunikační prostředek, nikoli jako výraz elitářského umění.
Většina designérů pokračovala po oficiálním skončení skupiny ve svých sólových kariérách a styl, kterým definovali osmdesátá léta, se dramaticky rozšířil po celém světě. Barvy i výrazné potisky skupiny, pro které se designéři inspirovali mimo jiné ve formách meziválečného art deca, se začaly objevovat na většině typů spotřebního zboží od módních triček až po japonská rádia. Styl Memphis, který se zrodil jako avantgardní hnutí, brojící proti konzumu, se nakonec konzumem sám stal. A přispěli k tomu i samotní designéři. Ettore Sottsass například spolupracoval s německou módní značkou Esprit, pro kterou navrhl řadu butiků i jejich hlavní kanceláře v Dusseldorfu. Estetiku skupiny tak dostal do prostředí populárního módního řetězce. George Sowden zase spolupracoval s hodinářskou značkou Swatch a Michele de Lucchi s Olivetti, kde od roku 1988 působil jako kreativní ředitel. Popularitu skupiny demonstroval i zájem slavných osobností. Módní návrhář Karl Lagerfeld si jejími kousky vybavil celý svůj byt v Monte Carlu a David Bowie nasbíral kolekci, která se po jeho smrti v roce 2016 prodala za 1 387 000 liber.
A jak je vidět, odkaz Memphis je silný i dnes, a možná více než kdykoliv před tím. Zhruba před osmi lety začal být o estetiku Memphis velký zájem v prostředí mladých současných designérů. Jakýsi „Memphis revival“ tak už probíhá několik let a postmoderní estetika se vrátila do hledáčku zájmů mladé generace. Svědčí o tom i řada výstav, které se konaly v poslední době, nebo spolupráce bývalých členů skupiny s inovativními značkami. Například George Sowden a Nathalie du Pasquier vytvořili již několik výrobků pro trendovou dánskou značku Hay.
Kurátoři z Vitra Design Musea dodávají: „Výstava v naší galerii je poctou krátké, ale intenzivní éře skupiny Memphis, jejíž energie a tvůrčí úsilí neztratily dodnes nic ze své naléhavosti. Půjčíme si slova kurátorky Barbary Radice: „Memphis byl založen s myšlenkou změnit tvář mezinárodního designu a zvolil pro to ten nejefektivnější, nejpřímější a nejnebezpečnější způsob, jak toho dosáhnout.“
Díla Ettora Sottsasse v instalaci aktuální výstavy. Foto: Bettina Matthiessen, VG Bild-Kunst Bonn
Skica interiéru George Sowdena. Vitra Design Museum, George Sowden
Svítidlo Ashoka od Ettora Sottsasse. Foto: Andreas Jung, VG Bild-Kunst, Vitra Design Museum
Skica kloubové lampy od Michele de Lucchiho z roku 1981. Archiv Michel de Lucchi
Stolek Kristall je dílem Michele de Lucchiho. Foto: Andreas Jung, VG Bild-Kunst, Vitra Design Museum
Instalace výstavy Memphis: 40 Years of Kitsch and Elegance. Foto: Bettina Matthiessen, VG Bild-Kunst Bonn
Stůl Tartar je dílem Ettora Sottsasse z roku 1985. Foto Andreas Jung, VG Bild-Kunst, Vitra Design Museum
