Modernita, nové pracovní prototypy, zlepšující se obytné hygienické normy a zvyšující se standard životního stylu dekonstruovaly tradiční geometrie urbanity města a jeho architektury z blokové uzavřenosti do rozvolněné kobercové zástavby prorůstající do otevřené přírody krajiny, avšak tuto rozšiřující se neudržitelnost, kterou kromě nostalgické veřejnosti kriticky odmítl i postmoderní diskurz posledního kvartálu dvacátého století. Solitérnost objektů modernistické architektury kromě bodových domů zahradních měst nejvíce charakterizovaly administrativní monostruktury, které vyhovovaly rozvíjejícím se nárokům budování velkoplošných administrativních půdorysů otevřených kancelářských krajin. Skleněné fasády monumentálních forem velkoplošných administrativních budov tak určovaly na mnoho let architektonické trendy vertikálně i horizontálně se zahušťujících struktur míst nejen na předměstích a satelitech měst, ale hlavně transformovaly jejich centra na seskupení individuálních typologií navázaných na idealistickou automobilovou dopravu bez vzájemné provázanosti s chodcem, obyvatelem města a uličním parterem.
Zhušťující se krize nového tisíciletí od ztrácející se globální bezpečnosti, hospodářsko-společenských raptur způsobených přehřívajícími se ekonomickými modely konzumní společnosti s fatálními důsledky na přehřívající se celosvětové klima spolu s novými prototypy životního stylu novomileniálů přehodnocují futuristické ambice modernistické společnosti. Zpomalené a utišující vývojové scénáře hybridizují aktuální technologickou vyspělost a aktuální krize se zkušenostmi a formami romantizující minulosti. Minimalizování spotřeby, měnící se forma práce ve fyzickém a onlinovém prostoru mezi obydlím, korporací a veřejným městským prostorem, zvyšující se hodnota zelené krajiny a přírody a aktivnější životní styl aktivních současníků pozitivně transformují i nově generované architektonické typologické formy.
Nejen covid-19 dramaticky změnil význam administrativní architektury. Během pandemie muselo mnoho společností najít inovativní způsoby, jak zabezpečit, aby bezpečnost na pracovišti zůstala nejvyšší prioritou, a zároveň si zachovat firemní kulturu, zabezpečit vysokou úroveň produktivity a efektivnosti a podpořit tak velmi potřebný pocit pohody zaměstnanců. Pro mnohé kanceláře bylo určitě výzvou přizpůsobit se početným změnám za poslední dva roky. Mnohé kanceláře zjišťují, že obnovené zaměření se na flexibilitu, pohodlné prostředí, udržitelnost a digitální technologie je lepší pro produktivitu a konečný výsledek. Kromě provedených kapacitních, dispozičních, provozních a logistických změn současná architektura administrativních budov a kancelářské krajiny reaguje na veřejný městský prostor, zelenou krajinu a přírodu a individualizované potřeby zaměstnanců, klientů a návštěvníků integrací těchto netypických funkcí do nových kancelářských typologií.
Mění se meziprostor nejen mezi soukromým, osobním, korporátním a zaměstnaneckým, ale i konstrukční „interface“ mezi vnitřním interiérem a vnějším prostorem, mezi přísnou a uzavřenou důvěrnou zónou administrativy a otevřeným vnějším světem veřejnosti, města, přírody a krajiny. Jak se mění technologie práce, výkonu povolání a servisní infrastruktury, tak se mění i manuály vzorců technických norem a vzorců chování. Dnešní architektura administrativních budov a kancelářské krajiny je více městem než továrnou, více hřištěm než prací, fenomény kompatibilními s dnešní pokročilou post-informační dobou.
