• Místo: Na Rašovce 70, 463 12 Šimonovice
• Autoři: MgA. Adam Jirkal, Ing. Arch. Tomáš Kubák / atelier SAD
• Spolupráce: Iveta Zachariášová, interiérový design
• Plocha pozemku: 1685 m²
• Zastavěná plocha: 158 m²
• Užitná plocha: 153 m²
• Projekt: 2016‒2019
• Realizace: 2020

Název osady Rašovka je odvozen od slova rašit. Na jaře zde dochází k prudkému tání sněhu díky jižní orientaci ke slunci a příroda ožívá viditelně dříve než v okolí. Místní horské mikroklima je specifické rychlými změnami počasí, častým větrem a povětrnostními srážkami a hluboko pod domem se nacházejí vápencové krasové útvary naplněné vodou, k níž sahá studniční vrt.

Výhled a propojení vnitřních prostor s krajinou byl jedním z určujících motivů při navrhování domu, který vycházel z poměrně konkrétních představ investorů, především interiérové designérky Ivety Zachariášové. Krajina je otevřená, průchozí, převažují kvetoucí louky bez oplocení. Podobně je koncipován i interiér.

Půdorysně je dům obdélníkového tvaru o rozměrech zhruba 22,5 x 7 m orientován po vrstevnici. Podél severní strany pozemku vede na náspu komunikace, na níž bylo nutné dům připojit. Proto je část střechy objektu pojízdná, určená pro parkování vozidel. Úroveň přízemí i hlavní plocha zahrady jsou pak čtyři a půl metru pod úrovní komunikace. Nad většinou objektu je sedlová střecha s proměnným sklonem, od čtyřiceti tří po třicet stupňů na východním štítu. Štíhlá hmota domu se zešikma zařezává do strmého svahu silnice a hřeben se pomyslně sklání po svahu dolů do zahrady.

Hlavní vstup je situován na západní straně s přístupem po terénním schodišti podél porostlé kamenné zdi. Jinak kompaktní hmota domu je na východním štítu zcela otevřena a její celoprosklená stěna je zešikma ustoupena za obrysovou hranu. Maximalizuje se tak plocha výhledu a vzniká zastřešená terasa. Ta se přimyká k jižní straně, kde je do hmoty domu prolomen další otvor na celou výšku podlaží. Její prosklení se potkává ve dvou třetinách tohoto otvoru s prosklením východního štítu, a to bez rohového sloupku. Roh tvoří posuvné portály, které je možné roztáhnout a postupným přechodem přes terasu zcela spojit hlavní obytný prostor se zahradou. Rovněž všechny další obytné místnosti přízemí, včetně koupelny, se prosklenými otvory na jižní straně otevírají krajině.

Reliéfní fasádu tvoří desky z portugalského expandovaného korku proměnlivé tloušťky, které se střídají ve vertikálních pásech. Podle architektů nebyl tento materiál dosud v české republice takto použit. Sedlová střecha je z falcovaného hliníkového plechu antracitové barvy. Stropy a obvodové stěny byly odlity z pohledového železobetonu, vnitřní příčky vyzděny z cihel a omítnuty. Podhled střechy byl obložen bělenou březovou překližkou a prostoru dominuje od krovu zavěšený francouzský otočný litinový krb. Celkový prostý ráz domu dotváří tmavá hnědočervená podlahová stěrka. Venkovní dlažba je ze starých, ochozených, velkých žulových kamenů. Podobají se původní liberecké dlažbě s její specifickou narůžovělou barvou. Podobně velkoryse byl kdysi vydlážděn celý Liberec.

Takto se postupně rodil celý dům ‒ s respektem k místním tradicím, historii, k materiálu i k okolí. „Vše začalo objevením posledního stavebního pozemku na Rašovce před sedmi lety. Místo jsme již dříve znali, a jelikož jsme chtěli stavět co nejvýše směrem k Ještědu, vůbec jsme neváhali. Plno dalších prvků jsme již delší dobu nosili v hlavě: prosklené stěny, pohledový beton, strohý interiér, kovové prvky, zavěšený krb nebo otevřenou zahradu bez plotu. Kamarádi z ateliéru SAD zformovali původní ideje Ivety do návrhu domu. Jak se dům rodil, postupně jsme pochopili, že zkrátka nemůžeme dělat žádné kompromisy. Proto je dům obložen korkem a v proskleném rohu nestojí sloupek ‒ statice a logice navzdory. Konstrukčně náročné stavby se ujala firma s tematicky stylovým názvem Ještědská stavební společnost, která pod domem objevila vrstvu černého uhlí. Nakonec vše dobře dopadlo položením posledního žulového
kamene do dlažby,“ vyprávějí příběh domu sami investoři.

„Interiérový design domu s vnitřními dispozicemi místností možná vznikl dříve než dům samotný,“ říká Iveta Zachariášová, interiérová architektka, spoluautorka celého projektu a zejména interiéru. „Díky mé dlouholeté praxi mně bylo mnoho věcí a funkčních aspektů jasných hned od začátku a řešili jsme v podstatě jen sladění s konstrukcí domu a otevření domu do okolního prostředí skleněnými stěnami,“ vypráví. Světlo, prostor, čistota interiéru, to jsou motivy, na kterých je postavena novostavba domu
oceněného třetím místem v kategorii stavby pro bydlení v Soutěži Karla Hubáčka ‒ Stavba roku Libereckého kraje 2021.

Autor: atelier SAD

Foto: BoysPlayNice