- Místo: Pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici 9, Praha 2
- Investor: Ringier Axel Springer CZ a Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
- Autoři: Miroslav Cikán, Pavla Melková / MCA atelier
- Spolupráce: Radek Novotný
- Dodavatel: MCA atelier, s. r. o.
- Subdodavatel: Miroslav Černý
- Projekt: 2013
- Realizace: 2014
Autorská zpráva
Záměr
Na začátku byl záměr klienta vytvořit v rámci krypty výtvarný objekt – památník k poctě obětem heydrichiády. Vědomi si nebezpečí přemíry památníků v místě, a zároveň s ohledem na skutečnost, že nejpůsobivějším sdělením je prostor krypty sám o sobě, jsme zvolili cestu úpravy samotného prostoru. Pro svoji nedořešenost se nabízela oblast vstupu do krypty.
Idea
Uctění a připomenutí památky padlých se tak děje jen skrze vizuální kontakt s výtvarným dílem, ale především samotným aktem vcházení do krypty. Vcházení se stává iniciačním dějem. Překonávání bariéry akcentuje význam hranice v symbolické i fyzické rovině.
Průchod – hranice tmy a světla
Základní ideou je vjem z procházení. Vchod do krypty je hluboký, prochází tři metry silnou zdí a cesta je sama o sobě prožitkem, přípravou na vnímání samotné krypty.
Průchod je symbolem hranice – překročení hranice vstupu do krypty, které bylo pro oběti definitivní, bez návratu. Byla to hranice rozhodnutí. Stejně tak rozhodnutí všech, kteří se svojí pomocí na atentátu podíleli, bylo nevratné. Bylo vědomým překročením hranice z bezpečí do smrtelného rizika.
Muži v kryptě byli v téměř úplné tmě. Rozdílem mezi světem zde a světem venku bylo světlo. Světlo skutečné, pronikající škvírou. Světlo tušené za zdí. Světlo obrazů – vzpomínek za zavřenýma očima.
Návrh
Dveře do krypty tvoří ocelový hranol složený ze dvou jehlanů, oddělených od sebe pohyblivou diagonálou – vzpříčeným křídlem, dělícím prostor na část tmy a světla, smrti a života. Křídlo, jehož proudnicový tvar je převzat z letadla Spitfire, stačí při vcházení jemně odtlačit. Vstup je snadný, pohyb jemně klouže jako vzduch po proudnicovém tvaru. Křídlo i stěny průchodu mají černý ocelový povrch, podobný, jaký měly zbraně parašutistů. Je třeba pamatovat si cestu zpět za svobodou. Křídlo se po vstupu do kobky samo zavře a zanechá za sebou zdánlivě neprostupnou plochou desku. Při pokusu vyjít ven je člověk lákán světlem, které vyzařuje ze směru úniku, je ale pastí. Směr nabízený paprskem je třeba odmítnout, křídlo od stěny odklonit a v protisměru proudnicové křivky prostor opustit. Jehlan světla je symbolem místa, ze kterého není úniku. Klíč je v odmítnutí nabízeného – snadného.
Konstrukční řešení
Obložení stěn, stropu a podlahy průchodu je z černé oceli o tloušťce pěti milimetrů, montované na distančníky v minimální vzdálenosti od stávajících stěn otvoru. Všechny ocelové povrchy byly před montáží upraveny chladným zbraňovým brynýrováním, zajišťujícím stabilitu povrchu a tmavé přirozené zabarvení. Křídlo, jehož tvar je odvozen z letadla Spitfire, je tvořeno korpusem z jeden a půl milimetru silného ocelového plechu, vypnutého na profilovaná odlehčená žebra ve tvaru koncové části profilu křídla letadla. Plech je na žebra vypnut a skrytě připevněn nýtovými sváry. Otočný trn křídla-dveří tvoří tenkostěnný válec usazený v náběhové hraně. Válec je „osedlaný“ v poloze pod podlahou na skrytý hydraulický samozavírač. Brynýrovaný povrch po čase zůstává černý s lehkou patinou rzi stabilizované voskem. Vertikální světelný paprsek, škvíra, vychází z linie světelného zdroje skrytého v ocelové stěně.
