Galerie Kuzebauch v roce 2024 opět potvrdila svou pozici významného centra současného umění, zejména v oblasti sklářské tvorby. Pestrý výstavní program představil díla zavedených umělců i nadějných talentů nastupující generace, čímž nabídl návštěvníkům jedinečný pohled na aktuální trendy a inovace v uměleckém světě. Kombinace tradice a experimentu se stala charakteristickým rysem uplynulého roku, který přinesl řadu inspirativních momentů.
Rok zahájila výstava Michaely Spružinové s názvem V trní, kterou kurátorsky zastala Silvie Stanická. Výstava poutavě zkoumala autorčin život v Jeruzalémě a byla pozitivně hodnocena na Material Times (dále jen MT), kde recenzentka Inka Ličková ocenila originální autorský rukopis a hlubokou reflexi osobních zkušeností. Následovala expozice Dreamlike, fascinující spolupráce mezi Martinem Janeckým a uměleckou dvojicí AgamFahy, kterou kurátorovala Sylva Petrová. Výstava přinesla originální dialog mezi tradičními sklářskými technikami a moderními vizemi v tatérském prostředí.
Jarní program ozvláštnila výstava Anny Jožové Dysplasio, zaměřená na zkoumání anomálií a odchylek v přírodním světě prostřednictvím neotřelého pohledu na sklo jako materiál. Kurátorem výstavy byl Ján Gajdušek a byla podrobně rozebrána na MT, kde autorka Martina Polednová vyzdvihla propojení skla a keramiky a reflexi aktuálních environmentálních témat. Letní měsíce oživila výstava Milana Krajíčka Pravý úhel, jejímž kurátorem byl Petr Nový. Výstava nabídla přesné geometrické kompozice a meditační prostor pro rozjímání o řádu a chaosu. Recenzentka Martina Bartoňová (dříve Polednová) na MT ocenila koncept instalace a propojení barevného skla s geometrickými prvky.
Podzim patřil Gizele Šabókové a její výstavě Hudba sfér, kterou rovněž kurátoroval Petr Nový. Výstava evokovala kosmické harmonie a propojení mezi hudbou a vizuálním uměním. Recenze na MT se chopil Mira Macík, který vyzdvihl meditativní reflexi o lidských figurách a vztazích mezi nimi. Rok jsme zakončili výstavou Evy Eisler Ochočené nekonečno ve spolupráci s kurátorkou Pavlou Melkovou. Výstava ohromuje svou hloubkou a precizností a recenze vyjde v průběhu prosince.
Mimo zdi galerie jsme se opět zapojili do významných externích projektů. Na Sýpce Lemberk se představila výstava Soukromá Atlantida Aleny Matějky a Larse Widenfalka, která citlivě pracovala s historickým kontextem a geniem loci. Kurátorkou výstavy byla Sylva Petrová. Výstavu recenzoval Mira Macík na MT, kde byla oceněna jedinečnost tvůrčího světa obou autorů. V příštím je zde naplánovaná výstava významného sklářského umělce Petra Stanického, jehož prostorové instalace slibují být silným zážitkem. Dalším úspěchem byla účast na výstavě Kunst Aus Prag, Glas II. v Galerii Marianne Heller v Heidelbergu, která znovu potvrdila renomé české sklářské tvorby na mezinárodní scéně.
Rok 2025 přinese do Galerie Kuzebauch pokračování v objevování špičkového současného umění. V lednu bude v Galerii Kuzebauch pokřtěna kniha Evy Eisler a Pavly Melkové s názvem Ochočené nekonečno. Dále budou vystavovat například Barbora Tydlitátová, známá svými hravými a konceptuálními přístupy, či Lukáš Kalivoda, jehož experimenty s materiály slibují neotřelé zážitky. Tvorba Matyáše Pavlíka a Vladimíry Klumpar přinese dialog mezi generacemi i mezi tradičními a moderními technikami. Galerie Kuzebauch tak pokračuje ve své misi podporovat a prezentovat to nejlepší z umění, s důrazem na řemeslnou kvalitu, inovace a dialog mezi tvůrci a publikem. Rok 2025 slibuje další bohatý program, který opět přitáhne milovníky umění i odbornou veřejnost.
