Obrazy slovenského umělce Juraje Králika nabízejí řadu interpretací. Ta s mincemi je asi nejdoslovnější. Protože dílo tvoří právě nabarvené peníze, přesněji Králikovy mince, které si nechal vyrazit a nalepil je vertikálně na podložku. „Mám dvě polohy. Jedna je spíše konstruktivisticko-abstraktní, v níž se snažím vytvářet optické iluze na principu pop-artu, jako to dělal Victor Vasarely a další umělci. Z barev dělám optické efekty. Druhou polohou jsou apropriace děl známých umělců. Nejsem v tom první, už renesanční mistři se inspirovali antickými díly. V 19. století si impresionisté a postimpresionisté přemalovávali obrazy navzájem. Gauguin třeba předělával van Gogha,“ vysvětluje Králik. A tak se v jeho ateliéru dá vedle van Gogha potkat i s obrazy, kde se při pohledu zprava objeví černobílé soustředné kruhy, zatímco zleva zaplaví oči rej barev.
Nový život staré měny
Cesty umělecké tvorby mohou být pozoruhodné. Důkazem jsou i Králikovy mincové obrazy. Kdyby slovenští politici nerozhodli, že v roce 2009 slovenskou korunu nahradí euro, možná by nikdy nevznikly. „Dočetl jsem se tehdy, že po vstupu do eurozóny Slovensko likviduje vlastní mince. Zavolal jsem Ivanu Šramkovi, tehdejšímu guvernérovi Národní banky Slovenska, a požádal jsem ho, jestli bych mohl odkoupit všechny haléřové mince, které zůstaly. Každá z nich má svou historii. Buď byla u někoho v peněžence, nebo ji měl někdo v kapse a procestovala s ním území Slovenska. Po rozdrcení by zahynula,“ vzpomíná Králik, který slovenským padesáti-, dvaceti- a desetihaléřům vdechl nový život.
Začal mince barvit a skládat z nich abstraktní obrazy. Na jeden jich dokázal uspořádat i přes pět tisíc v tisíci barvách. Nejdříve náhodně, později do rozložení začal vkládat systém. Tak se zrodil projekt Many & Love. Ještě před první výstavou přišel nápad, proč mince jen lepit na plocho, když se dají postavit na hranu. Vizuálně se najednou umělci otevřela řada nových možností. „Mince jsem postavil na velký stůl. Z jedné strany byly černobílé a z druhé barevné. Přistavil jsem k němu proti sobě dvě židle, aby z každé byla vidět jen jedna strana, a nazval dílo Mužský a ženský pohled na svět,“ říká Králik. Už ale nechal na divácích, aby si sami odpověděli na otázku, který z pohledů je bližší mužům a který ženám.
Dva portréty
Když slovenské mince došly, nechal si Králik vyrazit vlastní uměleckou měnu. A začal zkoumat, jak se dají dvojité obrazy, které se pohybují na pomezí malby, reliéfu a sochy, dál rozvíjet. Ve figurativní tvorbě kombinuje buď dva portréty, které často spojuje určitý vztah, nebo jeden portrét s jinými realistickými motivy, které danou postavu doplňují. Tak je možné na jednom obraze potkat Marilyn Monroe a Johna F. Kennedyho, Batmana a Jokera, ale také královnu Alžbětu II. s britskou vlajkou nebo Leonardovu Monu Lisu a zamlženou renesanční krajinu. V abstraktní rovině se Králik drží zásady, že jedna strana je barevná a druhá černobílá nebo monochromatická.
Zájemce o svá díla nachází po celém světě. S některými sběrateli se zná osobně. Často si Králikovy iluzivní obrazy pořizují lidé, kteří hledají zajímavý artefakt do nových developerských projektů nebo svých nových domů. Takový osud měla i jedna z amerických vlajek, které Králik vytvořil jako odkaz na dílo Jaspera Jonese. „Vystavovala ji jedna galerie v Palm Beach. Byla už takovým jejím poznávacím znamením. Po pěti letech ale kývla jednomu zájemci a prodala ji. Koupil ji člověk, který si postavil dům asi za 150 milionů dolarů. Jel jsem ji osobně nainstalovat. Od té doby moje vlajka visí mezi díly od Giacomettiho, Warhola či Hirsta,“ dodává Králik.
Hranice umění
Jsou sběratelé, kteří si přímo řeknou, co na obraze chtějí mít. I takové zadání Králik umí splnit. Takže z mincí tvoří portréty dětí nebo partnerů svých klientů. Na otázku, kde je hranice mezi uměním a komercí, pragmaticky odpovídá, že dnes už neexistují ani hranice mezi státy, tak proč by měly existovat hranice mezi uměním a komercí. Jen málo dnešních umělců se přece uživí jen a pouze vysokým uměním.
Sám měl patnáct let vlastní grafické studio. „Vystudoval jsem fotografii na FAMU a myslel jsem si, že se celý život budu živit fotografií. Dal jsem se dohromady s Vladislavem Rostokou, grafickým designérem, a založili jsme studio. Já jsem fotil, on k tomu dělal grafiku,“ říká Králik. Nedělali úplně klasickou reklamu. Pracovali pro tři klienty, pro které vytvářeli plakáty a další materiály s uměleckým charakterem. Spolupracovali i se současnými slovenskými umělci.
Fotografii postupně opustil. Nastoupila éra počítačů a photoshopu a fotografie jako umění, jako médium postavené na řemesle, na negativu a pozitivu nebo diapozitivu, podle něj prakticky zanikla. Fotí stále, ale jen do mobilu a pro sebe. Vrátit se k tomuto médiu momentálně nehodlá. Zatím si vystačí s mincemi. V hlavě ale už má nové projekty, zatím si je ale nechává pro sebe.
