O desetiletí dříve vznikaly zahrady spíše nekoncepčně. Většinou se postavil dům a až poté přišlo na řadu jeho okolí. V současnosti se ale přistupuje k návrhu venkovních ploch, které mají sloužit k relaxaci i pohybu, odlišným způsobem. Nejenže se pracuje již dopředu s prostorem, funkčností a vizuální podobou. Venkovní prostranství by mělo být napojené nejen na obytné stavby, ale i na přirozený ráz krajiny a její celkový ekosystém.

Být obklopený zelení a květenou není jen potřeba estetická, úzce souvisí s duševním zdravím. „Z psychologického hlediska zelené plochy snižují stres, úzkost a zlepšují náladu, což vede k vyšší kvalitě života,“ říká Veronika Kostíková, design manager YIT Stavo. To je důvodem, proč na ně čím dál více zaměřují pozornost nejen majitele rodinných domů, ale i developeři a obce. Úpravy veřejných prostranství reflektují i změny klimatu, aspekt udržitelnosti i aktuální trendy a potřeby uživatelů zelených ploch.

Zahrada vizuálně krásná i praktická

Krajinářská a zahradní architektura, stejně jako ta stavební, přirozeně podléhá různým stylům a vlivům. Momentálně se do popředí dostává trend plynulého propojení s okolím, ekologie i funkčnosti. Z toho důvodu lidé detailněji uvažují nad tím, jak by jejich zahrada měla a mohla ladit nejen s domem, ale i prostředím, jež ho obklopuje.

Představu si někdy projektují už do samotného stavebního pozemku, což potvrzuje i Anna Vitoušová, vedoucí projekce ateliéru Vejtán. Zahrada hraje pro klienty velkou roli již při jeho výběru a plánování dalšího užívání prostranství. Realizace zahrady obvykle navazuje na probíhající stavbu. „Velmi důležitá je koordinace v rámci inženýrských sítí a terénních úprav pozemku, což může klientovi ušetřit značnou část financí,“ doporučuje Vitoušová sladění stavebních úprav.

Dodává, že zhotovení zahrady na klíč je v současnosti ze strany klientů stále žádanější služba. Roli hraje náročný životní styl, ale také snaha navrhnout zahradu tak, aby vyžadovala co nejméně následné péče. „Řekla bych, že tak šedesát procent zákazníků chce zahradu na údržbu co nejjednodušší, zároveň ale moderní a kvetoucí,“ uvádí zahradní architekta Zuzana Čúzy. Zbylých 40 procent klientů zahrada oproti tomu vyloženě baví. Ti pak vyžadují i něco více než ji osadit jen nenáročnými travami a šalvějí.

Lidé dnes detailněji uvažují nad tím, jak by jejich zahrada měla a mohla ladit nejen s domem, ale i prostředím, jež ho obklopuje.

Představa, že by se dala navrhnout a vytvořit zahrada, která by nevyžadovala žádnou dodatečnou práci, je ale podle obou expertek lichá. „Žádná zahrada ani veřejný prostor nejsou ze své vlastní podstaty bezúdržbové. Je to přírodní prostředí s mnoha externími vlivy. Většinou hledáme při minimalizaci náročnosti péče kompromis v podobě moderních technologií a požadovaného vzhledu zahrady,“ vysvětluje Vitoušová, jak k takovému požadavku racionálně přistupují.

Přesným opakem jsou pak podle Zuzany Čúzy lidé, kteří se do realizací pouštějí na vlastní pěst, často na základě kurzů absolvovaných na internetu, což rozhodně nedoporučuje. Bývají totiž často zklamaní. „Docházejí k tomu, že se to nepovedlo. Mým úkolem je pak navrhnout rekonstrukci celé zahrady, jenže to je obvykle mnohem dražší, než kdyby se na zahradního architekta obrátili hned v počátku,“ upozorňuje s tím, že moderní zahrada by neměla být přeplácaná. Na druhou stranu je důležité, aby kombinovala traviny, keře, stromy, měla správně vyřešené odpočinkové zóny. Ty by měly být primárně chráněné před větrem a přímým sluncem, ideálně s částečným stíněním. Výhled z nich má směřovat na nejhezčí části zahrady. Pokud je zahrada větší, je žádoucí, když na ní vznikne více menších odpočinkových míst s různou funkcí.

Nadčasovost a modernost samy o sobě jsou v protikladu – co je dnes moderní, bude za deset let, kdy zahrada roste do svého největšího rozkvětu, zastaralé.

Koncept po vzoru AI i přírody

Vitoušová vnímá v současném projektování zahrad zejména dva dominantní styly – přírodní, jehož vzorem jsou kvetoucí prérie, a umělý, který je inspirovaný počítačovými rendery a umělou inteligencí (AI). Ačkoliv AI je užitečným pomocníkem zahradních architektů, protože dokáže analyzovat terén, klima, půdní podmínky a navrhnout optimální uspořádání rostlin, stromů i zahradních prvků, stejně jako předvídat, jak se bude zahrada vyvíjet v průběhu let, i ona má své limity.

„Oba koncepty jsou do určité míry realizovatelné s ohledem na podmínky specifického pozemku. Květinová pestrobarevná louka se tvoří špatně na stinném pozemku, stejně jako uměle generované vizualizace často nezobrazují praktický aspekt reality – čisté bílé povrchy v kontrastu se špínou zahrady nebo pouštní rostliny v našem mírném pásmu,“ upozorňuje na konkrétních příkladech.

Úspěšný projekt se podle developerů pozná především podle toho, že venkovní prostory neslouží jen jako kulisa, ale lidé je skutečně aktivně využívají. Tomu v dnešní době slouží i komunitní zahrady.

Problematický je do určité míry i koncept nadčasovosti zahrad. Podle Vitoušové ho nikdy dosáhnout nelze. „Nadčasovost a modernost samy o sobě jsou v protikladu – co je dnes moderní, bude za deset let, kdy zahrada roste do svého největšího rozkvětu, zastaralé,“ říká s dovětkem, že co zůstává platné napříč trendy, je především kvalita. Ať už v materiálech, založení, nebo samotném návrhu. Právě ta zaručí i dlouhodobou funkčnost a užitnost zahrady či veřejného prostranství.

Vitoušová poukazuje rovněž na proměnu vnímání luxusních zahrad. „Přepych už dávno neznamená podnikatelské baroko – tedy golfové trávníky, keře tvarované do labutí a každodenní intenzivní údržbu,“ vysvětluje. Dnešní luxus podle ní spočívá především v chytrých technologiích – ve studnách, vrtech, systémech zadržování dešťové vody nebo obnovitelných zdrojích energie.

Trendem už dle jejích slov rozhodně není mít na údržbu skupinu zahradníků, ale řídit péči o zelenou plochu chytrými aplikacemi, robotickými systémy a automatizovanou infrastrukturou  –  ať už jde o řízené zavlažování prostřednictvím umělé inteligence, inteligentní osvětlení, robotické sekání, případně o senzory měřící kvalitu a vlhkost půdy.

Přání versus realita

V čase se mění i požadavky klientů na to, co by měla zahrada zahrnovat. Stále frekventovanější přání je, aby byla vizuálně atraktivní, ale i jedlá. Přičemž roli hraje také mužský a ženský pohled. „Ženy chtějí zahradu krásnou, muži řeší hlavně to, kudy vedou odpady, jestli nenaruší přívod vody ze studny a zda bude v zahradě dostatečné množství jedlých prvků,“ uvádí Zuzana Čúzy. Mužské osazenstvo v návrzích podle jejích slov kvituje, když je zahrada koncipovaná tak, aby se dala co nejjednodušeji sekat, bez nutnosti kličkovat složitě mezi rostlinami a keři.

Vitoušová připomíná, že dobrý návrh kombinuje vždy přání klienta s reálnými možnostmi pozemku tak, aby byla zahrada dlouhodobě funkční a prosperovala. Klientovi by měl být projekt v první řadě detailně popsaný, zároveň je ale žádoucí, když má realistická očekávání. „Za špatné lze považovat vnímání zahrad jako uzavřeného, ohraničeného ekosystému. To, co na nich vzniká, má totiž vliv i na jejich okolí, sousední pozemky či samotný dům,“ upozorňuje Vitoušová, proč je podstatné brát okolní prostranství jako celek.

Nevhodné zacházení s prvky zahrady tak může podle ní vést rovněž k finančně náročným chybám. Mezi ně se řadí třeba vysazení stromů v blízkosti přípojek či podzemních konstrukcí. Dřeviny je totiž mohou poškodit svými kořeny. Umístění stromů v přílišné blízkosti hranice pozemku je pak v přímém rozporu s legislativou. I z těchto důvodů se vyplatí, když se majitel pozemku obrátí na zahradního experta s předstihem a je se všemi riziky i opatřeními dopředu seznámený.

Landscaping ve veřejném prostoru

Také developeři v současnosti rozmýšlejí při plánování výstavby a navazujících projektů široké spektrum různých nuancí. „Přistupujeme k budování zahradní a parkové architektury s větší péčí a důrazem na různé aspekty více než kdy dříve,“ říká Kostíková z YIT Stavo.

„Města po celém světě čelí stupňujícím se výzvám spojeným se změnou klimatu,“ připomíná s tím, že takovými extrémními podmínkami, s nimiž se musejí v současnosti vypořádat, bývají vlny veder, silných dešťů, ale i záplavy. Tyto faktory pak ovlivňují i strategie a opatření, které se developerské výstavby dotýkají. Klíčová v nich bývá integrace zeleně, jež prostředí ochlazuje, zlepšuje kvalitu vzduchu i psychickou pohodu. Ale také systémy na zadržování vody.

Podle Pavla Jelínka, hlavního inženýra AFI Europe, představuje landscaping neboli zahradní a sadové úpravy v okolí nově realizovaných i rekonstruovaných staveb významné téma již od fáze architektonické studie. Je nedílnou součástí každého projektu, ať už rezidenčního, nebo komerčního, přičemž nároky klientů na kvalitu zeleně často hrají klíčovou roli při výběru nemovitosti.

„Kvalitní návrh vyžaduje pečlivé řešení mnoha kompromisů, od vizuální podoby a integrace zeleně s projektem a jeho lokalitou přes zajištění praktické funkčnosti až po snadnou a efektivní údržbu,“ uvádí Jelínek. Do návrhu a provedení zahradních úprav v okolí objektů vstupují v neposlední řadě i omezující parametry, jimiž jsou legislativní požadavky na koeficient zeleně a s tím související započitatelnost různých druhů a rostlinných skladeb.

Legislativa i místní specifika

Důležitou roli při tvorbě projektů hrají v současnosti také požadavky zelených certifikací, jako jsou BREEAM, LEED či WELL, které kladou důraz na využití lokálních druhů rostlin, keřů a stromů a zároveň specifikují podmínky pro zavlažovací systémy. „Nelze opomenout ani fakt, že landscaping představuje součást pořizovacích a provozních nákladů projektu. Pokud je cílem vytvořit produkt dostupný pro klienty, je nezbytné zohlednit také ekonomický aspekt,“ zmiňuje Jelínek.

Současně razí názor, že zeleň v bezprostředním okolí každého projektu by měl mít pod kontrolou architekt budovy a její koncepce by měla sloužit k dotvoření celkového výrazu výstavby. „V tomto ohledu je vždy efektní, pokud se najde sjednocující prvek, který se dokáže propsat z budovy do venkovních úprav. Na zeleň se díváme rovněž z hlediska její funkce a snažíme se o praktické využití k vymezení jednotlivých funkčních zón, vytvoření soukromí i stínu pro letní období, vymezení průchozích koridorů a podobně,“ uvádí Jelínek.

Do kvalitního landscapingu počítá i drobnou architekturu ve formě chodníků, opěrných zídek, míst pro sezení a dalších prvků. „Celkovou atmosféru pak dotváří vhodné osvětlení, kterému je potřeba věnovat pozornost. Vizuálně zajímavé je, když se podaří vyřešit landscaping ve více výškových úrovních, ideálně pokud se dokáže zapracovat případná přirozená svažitost nebo členitost pozemku,“ doporučuje Jelínek.

Nevhodné zacházení s prvky zahrady tak může vést k finančně náročným chybám. Mezi ně se řadí třeba vysazení stromů v blízkosti přípojek či podzemních konstrukcí.

Dostupnost a ekologie

Developeři při plánování úprav počítají i s požadavkem na multifunkčnost. „Lidé už nechtějí pouze vizuálně atraktivní zeleň, ale očekávají, že venkovní prostory budou skutečně funkční a přizpůsobené každodennímu životu,“ konstatuje Štěpán Smrčka, ředitel developmentu PSN.

Z toho důvodu projekty PSN kombinují přírodní prvky s užitnými zónami, jako jsou lavičky, ohniště, cyklostojany, zahradní domky či herní a cvičební prvky. Klíčem k nadčasovému designu je pak podle Smrčky propojení estetiky s dlouhodobou udržitelností. „Proto pracujeme s odolnými, nenáročnými rostlinnými druhy, které se přirozeně začlení do prostředí a nevyžadují nadměrnou údržbu,“ vysvětluje Smrčka.

Úspěšný projekt se podle developerů následně pozná především podle toho, že venkovní prostory neslouží jen jako kulisa, ale lidé je skutečně aktivně využívají. Tomu v dnešní době slouží i komunitní zahrady, které pomáhají seznamovat děti s funkcemi přírody.

Nejen záhony určené k osazení, ale obecně všechna zeleň by měla, jak podotýká Veronika Kostíková z YIT Stavo, v obyvatelích vyvolávat chuť starat se o ni. „Pokud nefunguje balanc mezi návrhem zeleně a budoucími finančními možnostmi uživatelů, jsou pak veškeré vynaložené práce zbytečné. Jinými slovy řečeno, zeleň by měla být navržená tak, aby nám co nejlépe sloužila, a současně, abychom se o ni dokázali správně a dostatečně postarat,“ uvádí ve vztahu ke společenstvím vlastníků jednotek, na která spadne starost o údržbu domu a okolí.

Zelený porost v kombinaci s technologiemi si u developerských projektů nachází stále častěji místo i v takzvané modrozelené infrastruktuře. „Kombinuje vodní, tedy modré, a zelené prvky k dosažení udržitelnějšího městského prostředí. Zahrnuje systémy na jímání a využití dešťové vody, zelené střechy, fasády, parky i veřejné zelené plochy,“ vyjmenovává Kostíková. Hlavní motivací pro jejich zakomponování do městského prostředí je zlepšení kvality vody a ovzduší, zvýšení biodiverzity, zmenšení efektu tepelných ostrovů a zvýšení odolnosti vůči klimatickým změnám.

Propojení architektury s krajinou

Projektem, který harmonicky propojuje přírodní ráz s architekturou, jsou Riedlovy boudy v Jizerských horách. Obě budovy pojmenované Anna a Josef navrhlo studio QARTA Architektura, autorem zahrady je pak designér Ferdinand Leffler z ateliéru Flera.

Podle Lefflera je alfou a omegou úspěchu projektu to, že na něm mohl od začátku spolupracovat přímo s architekty, tím nebyla narušená přirozenost prostředí, navíc vznikl dostatek prostoru pro to, aby oba objekty měly co největší soukromí. „Celkové vyznění krajinné architektury tak, jak ho v tomto případě předkládáme, odráží trend, který dnes v zahradní architektuře panuje. Tím je lehkost, přirozenost, nenašroubovanost a nenaroubovanost,“ říká Leffler. „Jinými slovy – děláš to tak, jak to dělali naši dědečkové a babičky, chceš z místa vytěžit maximum a nečančat ho. Je to podle nás forma nedbalé elegance, ve které se dobře žije,“ konstatuje.

Důležité pro něj bylo při přemýšlení o projektu vytyčit si základní otázky, co uživatel objektů bude od daného místa očekávat. A tomu pak přizpůsobit okolí. „V tomto případě nebylo záměrem dělat dramatické změny, ale užít si to, co v daném místě je, zároveň si vypůjčit, co tam patří,“ vysvětluje a dodává, že klíčové bylo mimo jiné rovněž zachovat výhled do krajiny, který se zde nabízí.

Text: Alena Dušková
Foto: Archiv