Pinaultovy aktivity se odlišují od čistě privátní sběratelské činnosti. V posledním desetiletí se rozpínají napříč profesionální a obchodní strukturou uměleckého trhu a jeho institucí. Ať se jedná o podíl v privátní galerii, vlastnictví jednoho z největších aukčních domů, nebo po rozvoj vlastních muzeí. Prostřednictvím sbírkového a výstavního programu se propojuje ambice o zvyšování symbolické hodnoty a tržní ceny vybrané skupiny preferovaných uměleckých jmen.
Brutální objekt
Historické paláce v Benátkách se staly místem pro excelentní výstavy současného umění. Během loňského bienále se výstava jihoafrické malířky Marlen Dumas v Palazzo Grassi stala jednou z nejskloňovanějších událostí celé sezony. Další renomované jméno posledních let, dánsko-vietnamský umělec Danh Vo, se objevuje opakovaně v programové skladbě. Již v roce 2019 se vedle vlastní reprezentace v dánském pavilonu stal také kurátorem výstavy Slip of the Tongue v Punta della Dogana. Pohled do instalace ukazující lehce brutální a současně poetický objekt komponovaný ze dvou částí – mramorového fragmentu dítěte z římského období a francouzské raně středověké polychromované hlavy madony – byl pro zmíněnou výstavu doslova ikonický. Byl to také pomyslný vrchol celé výstavní koncepce s téměř dvěma stovkami vynikajících děl napříč historií umění.
Jiný stav mysli
Letošní první výstava ve stejné instituci pracuje s lehce obdobným principem. Jejími kurátory jsou Emma Lavigne, ředitelka Pinaultovy sbírky, a ředitel benátského muzea Bruno Racine. Pod názvem Icônes se tematizují dvě roviny významu – jednak reflexe ikonografie ikony, jednak vnímání obrazu v současném světě. Zároveň se do koncepce propsala historická paralela samotného města, které po staletí fungovalo jako bohatá spojnice s Byzancií. Esteticky atraktivní díla slavných jmen, velkorysé site-specific instalace a odvážné asociace naznačují, jak proniknout do pomyslně jiného světa či stavu mysli. Prostřednictvím původního významu náboženské obrazu, respektive východokřesťanské ikony si divák uvědomuje téměř spirituální rozměr dílčích fragmentů v kombinaci s díly současných umělců.
Je to opět instalace Danh Voa, který k sobě delikátně skládá artefakty. Tentokrát uprostřed centrálního prostoru od stropu rozvěsil široké pruhy sametu, které na sobě nesou otisky, respektive stíny liturgických objektů, které na nich kdysi stály. Zapůjčené látky z vatikánských muzeí jsou v přímém dialogu s plátny Rudolfa Stingela. Na první pohled možná nesourodá díla vyjevují svým ojedinělým způsobem tajemství tvorby a ztvárnění obrazu. Jsou to křehké objekty na pomezí prezence a absence. Ostatně otázek neviděného či zjevného, světla a stínu či transcendence a spirituality se dotýkají všechna vybraná díla od světových umělců, jako jsou Philippe Parreno, Lygia Pape, David Hammons, Maurizio Cattelan nebo Joseph Kosuth.
Icônes, Punta della Dogana, výstava potrvá do 26. listopadu 2023.
