Denně sem přichází tisíce studentů, které láká atmosféra místa, tvořená především příjemným veřejným prostorem i mimořádně zdařilými budovami. Jednu z posledních volných pozemků v celém kampusu obsadila Nová budova ČVUT navržená architektkou Alenou Šrámkovou. Její projekt vyhrál v roce 2004 architektonickou soutěž, stavba byla dokončena o šest let později.
Po architektonické stránce budova působí velmi svérázným neofunkcionalistickým dojmem. Pohledový beton tvoří čelní fasádu, kterou dělí pásy horizontálních oken, cihlový obklad pak pokrývá zbytek pláště budovy. Hmota stavby je založená na pravoúhlém půdorysu písmene L, přičemž masivní solitérní sloup vyznačuje místo, kam by sahal její čtvrtý roh, pokud bychom budovu protáhli.
Stavba je koncipována jako železobetonová monolitická s osmi nadzemními a třemi podzemními podlažími. Domem procházejí tři krytá atria, kterými je celá dispozice přirozeně provětrávána a v letním období v noci řízeně chlazena. Fasáda je tvořena cihelným obkladem v kombinaci s pohledovým betonem, bloky poslucháren jsou obloženy barevně smaltovanými šindeli. Interiéru dominuje pohledový beton, černé linoleum a barevné akcenty stěn.
Uzavřené schodiště uvnitř budovy nebývá denním chlebem architektů. Alena Šrámková jej pojala jako protiklad k prostředí, ve kterém se nachází – v atriu s dostatkem světla a otevřeného prostoru tvoří uzavřené monolitické schodiště estetickou dominantu.
Schodiště je zbudováno ze samozhutnitelného betonu Easycrete ze sortimentu společnosti Českomoravský beton. Tento typ betonu se používá na hustě vyztužené konstrukce bez možnosti vibrace (stěny, desky a pilíře) a pohledové konstrukce. Obsahuje vyšší obsah jemných podílů pro dobrou stabilitu směsi i ve vyšší konzistenci a pro vyšší kvalitu pohledových ploch.
Kvalita materiálu je zásadní i vzhledem k požadavkům zadavatele – tedy realizovat schody z pohledového betonu za pomoci bednění s prkénkovou matricí. Pro ideální otisknutí prkénkové matrice bylo bednění opatřeno speciálním odbedňovacím olejem.
Stavba schodiště byla realizována po jednotlivých patrech – po vylití vnitřního a vnějšího kruhu do bednění byl meziprostor v každém patře opatřen šesti speciálními samonosnými konzolami, které nesou monolitické schodiště. Během betonáže (stěny se betonovaly pomocí bádií) se bednění jemně poklepávalo, aby se uvolnily poslední bubliny na bednění a nezůstaly ve zdech v podobě dutin. Schodiště bylo pomocí čerpadla vybetonováno až po postavení obou tubusů v plné výši a nakonec oddilatováno od vnější i vnitřní zdi. V poslední fázi tyto dilatační mezery zaplnil pružný gumový pásek.
Ve finální fázi bylo do prostoru osazeno zábradlí a osvětlení, konečnou úpravu povrchu představuje penetrační nátěr. Schodiště je částečně odděleno od zbytku budovy – uživatel si může v každém patře zvolit, zda bude pokračovat do dalšího patra, nebo vejde do prostoru před schodištěm – neformálním meeting pointem před výtahy.
