Benátské bienálepatří k nejprestižnějším výstavním platformám. Má zásadní význam pro prezentaci nejnovějších trendů v oblasti současného umění, jeho institucionálního provozu a trhu. Každé dva roky se tak stává místem, kam směřuje pozornost celé umělecké scény, zástupců muzeí a privátních galerií. Především však pro umělce samotné představuje zásadní milník v jejich kariéře, ať se jedná o nová jména, či již etablované osobnosti globálního významu.
Téma krize
Kvůli vleklé pandemii se musela nutně posunout řada termínů letošního bienále. To však umožnilo rozvinout štědrou výstavní koncepci, kterou pro aktuální edici vymyslela italská kurátorka Cecilia Alemani. Její téma se dotýká zkušeností, kterými prošla společnost v posledních letech. Název vypůjčený z knihy surrealistické malířky Leonory Carrington The Milk of Dreams referuje o proměně lidského těla stejně jako o nových významech lidské humanity, a to nejen v kontextu ekologické a sociální krize.
Struktura bienále zahrnuje vedle hlavní výstavy, na kterou z našeho prostředí byla vybrána díla avantgardní Toyen a slovenské sochařky Marie Bartuszové, také národní pavilony a tzv. collateral events. Tyto nezávislé přidružené výstavní projekty procházejí přísným výběrovým řízením hlavního kurátora. V moderní historii se podařilo prozatím jen Federicu Díazovi v roce 2011 a nyní Ronymu Pleslovi, aby byli zařazeni do oficiálního programu.
Čtyři monolity
Pleslova výstava s názvem Stromy rostou z nebe je výjimečná jak svým myšlenkovým narativem, tak unikátní technologií tavení skla, která dovoluje vytvořit skleněnou plastiku bez jakýchkoli omezení. Prostoru raně renesančního kostela Santa Maria della Visitazione dominují čtyři skleněné monolity.
Trojice z čirého křišťálu, jež je otiskem živých stromů, je vertikálně vztyčena v samém středu chrámové lodi a zrcadlí rytmus oltářních sloupů. Dokonalost kůry zdůrazňuje haptický charakter materiálu. Průsvitný povrch vyzývá diváka k pohledu do nitra a vybízí k interpretaci imaginární cesty za pravou podstatou.
Čtvrtý kmen, umístěný poblíž oltáře, je položen jako horizontála protínající předchozí krajinný výjev. Kůra stromu se proměňuje v lidskou figuru a symbolizuje tím duchovní a transcendentální poselství transformace. Strom pokrytý basreliéfem těl Ježíše Krista je provedený ve smaragdově zářivém uranovém skle a prostupuje prostor tajemným, mnohoznačným světlem.
Nová technologie
Rony Plesl zkoumá možnosti skla a skleněné plastiky již čtyři desetiletí. Odjakživa ho hluboce fascinovala a inspirovala geometrie, intimita italské renesance a architektonická opulence baroka. Na začátku profesní dráhy strávil čtyři roky na benátském ostrově Murano, kde se seznamoval se skleněným materiálem a učil se řemeslu u italských sklářských mistrů. Ve spolupráci s profesionály v oboru začal posouvat perspektivy výroby skla a jeho možností jak na poli současného umění, tak v rámci vlastní tvorby.
Teprve však se sklářským mistrem Jiřím Šínem, který po dvanáct let vyvíjel a zdokonaloval vlastní technologii, se mu otevřela jedinečná příležitost k zásadní proměně uvažování o médiu skla pro současné umění. Vitrum Vivum, jak unikátní proces nazývá, spočívá v odlévání skla podobně, jako je tomu u bronzu, kdy umělec získává plnou uměleckou svobodu nad tvůrčím procesem.
Podobně jako podstata samotných skleněných plastik a jejich význam, tak ambice na poli technologie, vyzývá diváky, aby překročili sebe sama a nahlédli na život prizmatem imaginace.
