Leiden, přezdívaný podle erbovního vyobrazení Město klíčů, se opravdu má čím chlubit. Je prodchnutý krásami, památkami a stavebním uměním, jež by vás měly přimět k zamyšlení, zda se vůbec vyplatí zajíždět do Amsterodamu. Nenabízí totiž o nic méně než nizozemské hlavní město, a přitom pozbývá jeho hlučnost, onu nevlídnou metropolitní přesycenost a záplavu turistů. Leiden je skoro jako Amsterodam, jen bez červených luceren a všudypřítomné vůně konopí.
Historie sídla usazeného v deltě Rýna sahá až do 4. století. Připomíná se římským táborem, pokračuje výrobou sukna, přepestrou minulostí námořního obchodu, důmyslným obranným systémem postaveným doslova na vodě, typickou koncentrickou zástavbou s osmaosmdesáti mosty kolem přirozených a umělých vodních kanálů. I těmi mimochodem konkuruje hlavnímu městu. Má jich 28 kilometrů. Ještě v jednom kritickém aspektu, do něhož ale cestovatelé nemají možnost nahlédnout, Leiden vyniká.
Nájmy jsou tu vyšší a ceny nemovitostí ještě vypečenější než v Amsterodamu. Za zařízenou garsonku tu můžete v přepočtu měsíčně hravě vydat i 80 tisíc korun. Což ale – naštěstí i bohužel – není moc pravděpodobný scénář. Nabídka je tu velmi omezená. Bez královské provize nebo konexí tu prakticky nemáte sebemenší šanci najít bydlení. Delta Starého a Nového Rýna – které městu v průběhu staletí nejednou svou neprostupností zachránily existenci – dnes tísní. I když má Leiden se 120 tisíci obyvateli formát kapesního města, hustotou zasídlení na kilometr čtvereční se blíží Hongkongu. Panuje tu enormní tlak na bytové kapacity, protože sídlo si chce udržet svůj historizující a památkový charakter, který ale není kompatibilní s trendem neutuchajícího růstu.
Představy za hranicemi možného
Turisty, kteří sem vyráží na pár dní v roce za pohodovou dovolenou, neutěšená situace realitního trhu trápit nemusí. Ale tlačí každého, kdo by tu snad chtěl zůstat nastálo. Narazil na ni i mladý pár ze zahraničí, který se do Leidenu přesunul za prací. Hledal místo, volnou parcelu v centru, kde by si mohl postavit dům. Něco do osmdesáti metrů čtverečních, ale s ostře specifikovanými požadavky na vysokou udržitelnost a ekologické kvality moderního bydlení.
Makléři místních realitek se jim sice do očí nevysmáli, jen je opakovaně taktně upozornili na jejich hrubé nepochopení lokální situace. Byty jsou v Leidenu vzácností, domy se vyvažují zlatem a stavební parcela v centru? Snad až někdo zbourá svatopetrský Pieterskerk anebo zplanýruje Hortus Botanicus. Ale vzhledem k tomu, že tyto rozměrné pamětihodnosti hrdě formují podobu města už staletí, v plánu na pozítří to určitě není.
Mladí zájemci o bydlení ale byli vytrvalí a neodbytní. Nechtěli se nechat vmanipulovat do situace, že musí brát každou nabídku, a ustupovat ze svých představ jen proto, že to vypadá jako jediná cesta. A se svou tvrdošíjně prosazovanou vizí oslovili architekty z rotterdamského studia RAP.
Architekti Lucas ter Hall a Wessel van Beerendonk a dva tucty jejich stálých spolupracovníků mají pověst vizionářů. Projektantů, kteří umí hledat cesty k naplnění snů. Často i tím, že načrtnou nové a dosud neznámé řešení. Jejich tým tvoří architekti, designéři, robotici a kybernetici, programátoři, vědečtí výzkumníci. RAP nejsou zrovna klasickým archi-studiem. Spíš dílnou, experimentální laboratoří, kde je niternou součástí tvůrčího procesu invence, okořeněná špetkou buřičství a anarchie. To není kritika, ale chvála profesního svérázu, který nachází odpovědi mimo rámec běžných možností.
O RAP se už nějakou dobu ví – zhruba od roku 2015, kdy začali sbírat prestižní ceny –, že se nesnaží ani tak měnit podobu soudobé architektury. V RAP se spíš snaží změnit způsob jejího navrhování, výroby, správy a výstavby. Společně se svými roboty, 3D schématy, unikátními stavebními směsmi do jisté míry zpochybňují tradiční způsob stavění a přehodnocují to, co architektonická profese obnáší.
Zkrátka a dobře, pro mladé tvrdohlavé klienty a překrásný Leiden, kde je neomezený prostor pro zážitky, ale žádné místo k výstavbě nového bydlení, byli ti praví. Dost možná nejlepší. Zmínku o reputaci lehkého anarchismu a sklonech k rebelství zopakujeme, protože právě ta v sobě nesla první část pronikavé reakce na zadání. Inspirace k lidem z RAP doslova připlavala na vlně fantazie.
Zastavěná plocha se na vodě nepočítá
Leiden sice nemá ve svém zastavěném středu prostor ke klasické zástavbě, ale čtyři procenta rozlohy jeho intravilánu tvoří vodní plochy. Modré hladiny je tu vlastně víc, než městské zeleně. Vodní plocha je v Leidenu vedena jako nezastavitelná. Legislativně je to ale ošetřené tak, že na vodě nemůžete budovat stavby pevně spojené se dnem kanálu. Nikdo vám tu ale, pochopitelně při minimálním respektu k průjezdnosti vodních cest a dodržení městských vyhlášek, nebrání spustit kotvy a pobývat – vlastně jak dlouho chcete. Je to tak už od 17. století a platí to i dnes.
Však také v Leidenu během dlouhé plavby zakotví nejedna loď, hausbót či plovoucí sauna nebo na vlnách se houpající restaurace. RAP tuto ideu trochu rozvedli. Nechtěli svým klientům navrhnout, aby si pořídili hausbót. Chtěli jim vyrobit plovoucí dům. Přesněji řečeno – dům, který by klidně mohl složit kapitánské zkoušky, dům, jehož záměrem by nebyla funkční mobilita. Jen zužitkování univerzálně přístupné plochy v samém centru. Neměl to být komfortem dovybavený hausbót, ale opravdový dům.
Ten nápad se jevil svůdný ještě z několika příčin. O peníze jde vždycky až v první řadě, a za nemovitost, která není základy uchycená k zemi, v Holandsku daň neplatíte. U plavidla byste platili za průjezd kanály, podobně jako mýtné na dálnici. Dům – loď, která stojí na jednom místě, takhle utrácet nemusí. Samozřejmě, jsou tu jisté konvenční náležitosti, související s nezbytnou kvalitou bydlení. Přípojka na elektrickou rozvodnou síť, vodu, kanalizaci, vytápění. Ale právě tyto konvence klienti odmítali.
Chtěli dům alternativní, ekologický, soběstačný, udržitelný, ostrovní. A právě na takovém ostrově pro život pro ně začali projektanti ze studia RAP pracovat.
Odpověď na víc než jednu otázku
Jednou z největších výzev bydlení na vodě jsou, zcela nepřekvapivě, vlhkost a chlad. Odpovědí na chlad je dobré vytápění, ale ekonomický smysl nedává bez solidní izolace. Ta ale znásobí problém s vlhkostí, kondenzací vodních par, plísněmi. Zhoršené kvalitě ovzduší v interiéru, syndromu nemocné budovy, pak nahrává i přílišné členění omezeného prostoru do malých kajut, navíc vizuální předloze lodi se chtěli klienti opravdu vyhnout. Otevřenost interiéru ale klade vyšší nároky na vytápění a zpětně na izolaci.
A tak by se nejspíš dalo pokračovat dlouho, v přebíjené funkčních benefitů a negativ jednotlivých prvků bylo třeba najít trumf. „Náš návrh hlavní hmoty obydlí vychází z myšlenky, že dům by mohl být sérií propojených atmosfér, jež reprezentující funkce bydlení, ale zároveň se vyhýbají jednotnému vzhledu plovoucího kontejneru,“ prozrazují architekti.
V impulzu tohoto východiska byla ještě ve studiu navržena řada menších, proti vlastní ose poposunutých modulů, které byly natočeny směrem k zeleni lemující protější stranu kanálu. Aby poté byly mezi tyto moduly přidány další seskládané panely, které vytvořily poměrně komplikovaný profil vlnité trojrozměrné stěny a ploché střechy. Silně nestandardní struktura tohoto plovoucího domu byla složena podobně jako origami, které se vznáší na vodě. Tehdy se také zažilo pojmenování projektu jako The Float.
Tvarové uspořádání bylo technicky slibné. Nabízelo relativně větší rozpětí s menší spotřebou materiálu, než by si žádal například konvenčnější bungalov. Ovšem tlaky, pnutí, zatížení si žádaly podstatně bytelnější konstrukci. Tu zajistilo křížem vrstvené a lepené CLT dřevo. Šlo o perfektně syntetizovaný biomateriál, jehož zdrojem nebyla jen dřevní biomasa, ale i kompostovaná bio-zelenina.
Zní to divoce, ale na optimalizaci materiálu spolupracoval statik a v úzké spolupráci s ním se podařilo navrhnout nosné části tzv. zeleninových stěn tak, že bylo možné snížit hmotnost stavebního dřeva o 2000 kilogramů. Dilema mezi izolací a teplem vyřešili v RAP dost radikálně. Nasazením dalšího přírodně-odvozeného materiálu, který z hlediska svých tabulkových hodnot nemá srovnání. Korek. Stěna se tu přitom slila s izolační vrstvou v jeden celek, nosná dřevěná konstrukce je obložena výhradně korkem. Izolační vrstvou z korku o nízké hustotě pak ponechali architekti uvnitř, vnější fasádní vrstvou se stal korek o vysoké hustotě. Oba profily proložily a spojily vrstvy korkové malty.
Že jste o ní ještě neslyšeli? Není divu, RAP si ji experimentálně navrhli a dílensky otestovali sami. Dvouvrstvé spojení pak u The Float vytváří stěny, které dýchají a v nichž je zdravé a příjemné vnitřní klima. Zapracovaný expandovaný korek je čistě rostlinným materiálem s certifikovaným ekologickým původem. Objekt má díky němu mimořádně nízkou uhlíkovou stopu a současně i minimální nároky na vytápění.
Digitální pracovní postup
Korek měl pro projektanty ještě jeden klad – je skvělý pro digitální výrobu. Všechny korkové moduly byly předřezány na CNC strojích s důrazem na vytváření zámků, tradičních spojů, typických například pro bezhřebíkové japonské dřevostavitelství. U plovoucího domu tak vznikaly úhledné a těsné švy, ve formě, kde nebylo zapotřebí do hotového díla zasahovat dalším řezem. Propočet pro umístění dveří a oken, instrukce pro CNC obráběcí frézy totiž předem propočetl počítač.
Všechny fáze přípravy projektu – od návrhu až po realizaci – byly plně digitální. Z virtuálního návrhu plynula veškerá výrobní data pro CLT a korek, pramenily odtud i podklady pro statické výpočty. Nebylo to o hi-tech hračičkářství, ale o nové formě architektonického procesu. „Tímto způsobem lze snadno testovat různé konstrukční scénáře z hlediska plánování, technické a finanční proveditelnosti,“ vysvětlují architekti.
Výhodou výhradně digitálního pracovního postupu je, že vše zůstává digitální, a tudíž variabilní, což umožňuje bez problémů provádět změny až do pozdní fáze realizace. Výsledkem je maximální udržitelnost jinak velmi objevně zpracované konstrukce. To ostatní – vytápění na dřevo, integrovaný zásobník na vodu, čistička odpadní vody, elektrická přípojka doplněná o solární panel, zelená střešní zahrada – jsou už jen drobné detaily, které vyladily představy klientů k dokonalosti.
Ekologická novostavba hezky v centru Leidenu? Bláhové a naivní, řeklo by se ještě před rokem. RAP ale dokázali, že nemožné není nic, když se hledají řešení mimo prostor konvenčních řešení.
