Do Uměleckoprůmyslového musea se na začátku října přišli návštěvníci letošního Designbloku seznámit s oživením tradičních řemesel, úspěšnými rodinnými byznysy nebo moderním českým porcelánem a sklem. Do bývalého beuronského kláštera Gabriel Loci se pak vydali za současnými designéry, firmami a školními prezentacemi.
Na diváky Designbloku letos čekalo přes 180 instalací, módních prezentací a každodenní maraton přednášek v samotném centru festivalu, Designérii, kterou letos v nezkrotnou džungli proměnily designérky Monika Matějková a Veronika Watzková ze studia MY DVĚ. Pod zastřešujícím tématem les vystavující představili konvenční i neotřelé experimentální materiály, multidisciplinární spolupráce a způsoby udržitelné výroby spolu s posledními světovými trendy.
Podpora Ukrajiny
Speciální výstava Sláva Ukrajině! v klášteře Gabriel Loci nabídla jedinečnou příležitost seznámit se s prací sedmi progresivních ukrajinských designérů, studií a značek. Kurátoři Sára Matyssová a Ihor Sabadosh ze studia IHOR vybrali ručně malovaný porcelán a šátky od Gunia Project, přírodní vlněné koberce Gushka Wool, akustické panely od RE:QUIET, ilustrace od Seri/graph studio, barevné koberce a masky od OLK manufactory Oksany Levchenyi a konceptuální šperky a sochy Artifactory Sergeye Zhernova.
V samostatné instalaci a české premiéře se v kostele Zvěstování Panny Marie u Gabriel Loci exkluzivně představila hvězda ukrajinského designu Viktoria Yakusha, tvořící pod značkou FAINA. Přivezla sofa Plyn, keramické vázy Hlyna, lampy Soniah a v premiéře uvedla osvětlení Sluhach, které tento rok navrhla pro českou sklářskou firmu Lasvit.
Nadějní studenti
Procento mladých designérů prezentujících své nápady na Designbloku se rok od roku zvyšuje. Takové zaměření na nezávislý mladý design by Praze mohli pořadatelé podobných festivalů v okolních státech – od Slovenska přes Maďarsko až po Rakousko a Německo – jen tiše závidět. Absolventi designu a módy z celé Evropy se už poosmé utkali v soutěži Diploma Selection. Třicítka prezentovaných finalistů letos vzešla z rekordního počtu 171 přihlášek ze 47 škol a 13 zemí včetně českých univerzit. Vítězem kategorie produktového designu se stal Matthias Gschwendtner, z módních kolekcí porotu nejvíce zaujala tvorba Caoimhe Dowling.
Absolvent berlínské Universität der Künste Matthias Gschwendtner prezentoval případovou studii Nové zdroje (New Sources) využívající zbytkových materiálů z dřevařského průmyslu pro výrobu nábytku do domácnosti. Do inovativního systému zapojuje 3D skenování, počítačový design a robotickou výrobu. Neopracované březové větve skenuje a poté virtuálně zpracovává skrze algoritmy, které neustále přepočítávají všechny výrobní údaje pro každou část nábytku. Vzhledem k nepravidelnosti materiálu se každý́ objekt stává jedinečným kusem, přestože je vyráběn sériově.
Český zástupce Johan Pertl z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze získal v soutěži stříbro. Odnesl si ho za diplomovou práci skulpturálního kávového stolku Monumentality. Jeho interpretace monumentálnosti spočívala v objektu, který kombinoval tavené křišťálové sklo a červený mramor. Kombinace protikladných materiálů vzbuzuje v divákovi napětí a nerovnováhu, možná až pocit ohrožení. Obzvlášť poté, co se dozví, že k sobě obě části nejsou nijak uchycené, drží je sama gravitace.
Působivé byly i jeho stolky z kolekce Utopia, které na Designbloku představil o patro výše v instalaci společně s dalším nadějným talentem mladého českého designu Tomášem Kučerou. Působily totiž, jako by je designér vytesal z ledu. Pertl je ručně lije ze skla jedinečnou metodou, takže každý kus je neopakovatelným originálem. Díky inovaci ale používá menší množství materiálu. To urychluje proces tavení v peci a snižuje dopad na životní prostředí.
Neviditelní vítězové
Řada tvůrců sice ceny nezískala, ale bezpochyby by si ocenění zasloužila. Jedním z nich je Viktor Tabiš, který se představil v rámci Diploma Selection. Mladý slovenský umělec vystavil na festivalu kolekci Originál, která vznikla v jeho diplomové práci a zkoumá myšlenku originality. Nádoby mají přitažlivě nerovné okraje, jsou každá trochu odlišná, ale přesto navzájem propojená s ostatními. Tabiš je vytváří pomocí perfektních sádrových odlévacích forem. Hydraulický lis však každou z nich záměrně deformuje, čímž hotový předmět získá náhodný tvar nebo rys v podobě nedokonalého okraje. I když v soutěži nevyhrál, proslýchá se, že renomovaný milánský obchod Rossany Orlandi vázy brzy zařadí do své sbírky.
Designérka Eliška Monsportová byla nepřehlédnutelnou osobností Designbloku 2022. I když na akci neměla vlastní stánek, její tvorba byla patrná hned na několika místech. Na Eliščiných skleněných podstavcích se třpytily šperky od 27jewelry. Pro letošní Art House v Uměleckoprůmyslovém museu vytvořila speciální skleněný kousek s názvem Folds a pozorným divákům neunikly ani její brusy na repasovaných vázách v expozici ODIVI x Studio Kakao. Eliška Monsportová aktualizuje tradiční technologii broušení skla, aniž by zanevřela na řemeslo.
Na Designbloku podali neuvěřitelný výkon designéři ze studia IHOR. Tým Sáry Matyssové a Ihora Sabadoshe si sice za práci neodnesl žádné oficiální ocenění, na přehlídce se ale prezentoval hned šestkrát. Kromě kurátorství výstavy Sláva Ukrajině! vytvořili nábytkovou řadu pro Devoto a Truhlářství Tadeáš, vlastní prezentaci ve spolupráci s textilní manufakturou Hedva a instalace Louisy Bělohlávkové a Nastassie Aleinikavy.
Cena za odvahu
U designéra Jiřího Krejčiříka jsou diváci na odvážné nápady zvyklí. Přesto letos dokázal překonat i ty nejdivočejší představy, když se na Designbloku prezentoval spoluprací s ostravským truhlářstvím Futuro. Výsledkem je sběratelská kolekce nábytku s výsostně osobitou estetikou, která je vlastní Krejčiříkovým dílům. Patří mezi ně policový regál a kabinet, ale i sochařská komoda Anne’s Altar.
„Vytvořil jsem skulpturální kabinetní oltář, který je esencí mé dětské vzpomínky na mámin přihrádkář. Ten sestával ze změti šuplíků, přihrádek a poliček. Bylo to místo pro odkládání osobních artefaktů, šperků a předmětů z cest. Tato vzpomínka mě inspirovala k návrhu nábytkového solitéru, jehož ústředním prvkem je přihrádkář sestávající z patnácti rudých šuplíků, které jsou polstrovány rudým sametem. Je to intimní prostor pro odkládání osobních cenností. Jedná se o můj doposud nejvíce expresivně pojatý nábytkový solitér, který je syntézou mé dosavadní autorské tvorby a vyvrcholením určité etapy,“ dodává ke spolupráci Krejčiřík.
Autor: Eva Slunečková
Foto: RAVAK, NOVAVITA, Johan Pertl, Jiří Krejčiřík, Egoé, Monika Martykánová, Matthias Gschwendtner, Zdeněk Vacek, Jan Čapek, David Valovič, Todus
