Ačkoliv jsou s virtuálními kontinenty spojené pochybnosti ohledně návratnosti peněz, události posledních let nasvědčují tomu, že o nich ještě uslyšíme. Navíc stejně jako v případě mnoha jiných technologických odvětví, i zde rozpuk prostředí a uživatelskou aktivitu enormně zvýšila izolace lidí v důsledku koronavirové pandemie. V Somnium Space, Decentralandu a dalších verzích reality odehrávajících se po nasazení virtuálních brýlích probíhají stamilionové transakce a sídla si zde staví technologičtí giganti současného světa, jako například Space X nebo Microsoft.
Ekonomické výhledy
„Virtuální světy jsou mnohem starší, ale tyto se liší v tom, že zavádí určité decentralizované prvky,“ vysvětluje fungování virtuálních kontinentů ekonom Dominik Stroukal. I výše zmíněná decentralizace je zde podle něj specifická. „Nepředstavujme si ji jako například u Bitcoinu. Grafiky jsou datově náročné a těžaři Etherea, na kterém tyto světy běží, ukládají do blockchainu jen jednoduchá data o převodech vlastnictví.“
Blockchain jako technologie spolehlivého, decentraliziovaného a zároveň nezfalšovatelného zaznamenání a ověření transakcí je na jednu stranu geniální vynález, na tu druhou se potýká s důsledky toho, jak je v praxi implementován: „U dobře etablovaných kryptoměn, jako je Bitcoin a Ethereum, je ověřování transakcí založeno na konceptu ‚proof of work’. Zjednodušeně to znamená, že vygenerování každého dalšího bloku a zařazení transakcí do blockchainu si musí síť takzvaně odpracovat,“ vysvětluje matematik z ČVUT Pavel Strachota. Zmíněný fakt podle Strachoty v dnešní době vede k tomu, že elektrická energie vynaložená na jednu jedinou transakci je srovnatelná s denní spotřebou desítek domácností a celková odhadovaná spotřeba sítě je zhruba dvojnásobná oproti spotřebě celé České republiky.
Kde končí a začíná realita
Říše typu Decentraland nebo Somnium Space přichází i s dalším stadiem herního byznysu, i přes to, že jejich ambice tkví jinde. Cílem tvůrce Somnium Space, Artura Sychova, je v podstatě převést život uživatelů do virtuální říše tak, aby tam trávili co nejvíc času. „Chceme sem přesunout co nejvíc lidí. Ideálně bych si představoval, aby člověk ráno vstal, nasnídal se, pracovní čas trávil v Somniu a večer po práci se sem šel bavit s přáteli.“ I to je v těchto světech možné. Známí umělci zde hrají koncerty a avataři uživatelů tančí do rytmu. Dalším způsobem vyžití je například návštěva galerií.
Tvůrci se obecně kontinuálně snaží rozšiřovat pole působnosti vlastních světů. Odráží se to i v hodnotách jednotlivých pozemků, jejichž ceny se pohybují v desítkách tisíc dolarů. Jen pro představu, nejdražší parcela se v Somniu prodala za více než deset milionů korun. Rozhoduje zhruba totéž, co v reálném světě. Poloha nebo obestavenost, čímž virtuální developeři zvedají hodnotu daných pozemků. Také samozřejmě hraje roli i typ budov, který se na okolních pozemcích nachází. Jednak svým obsahem, za druhé i svým tvarem. Protože zde v tomto kontextu neplatí totéž, co ve skutečnosti, virtuálno zkrátka nepodléhá zákonům fyziky. Jednou z možností, jak kromě realitních spekulací může člověk ve virtuálním kontinentu vydělat peníze, jsou architektonické návrhy konkrétních budov.
Investice mezi světy
Jak vyplývá z úvodního komentáře Dominika Stroukala, virtuální světy fungují na decentralizované ekonomice. Neexistuje zde jednotná vláda ani centralizovaná ekonomika – banky a další instituce. Všechno je založené a podléhá blockchainu Etherea: „V současnosti mají s rostoucím zájmem o kryptoměny včetně Etherea tyto virtuální světy problém s neustále se zvyšujícími poplatky. Český Somnium Space i Decentraland mají své peníze založené na Ethereu a jeho poplatky činí hru extrémně drahou. Nutí to komunitu vývojářů hledat nové cesty, jak zajistit co největší decentralizovanost, ale poplatky snížit,“ podotýká k situaci Stroukal. Ekonomův komentář zajisté nelze přehlížet, na druhou stranu je třeba připustit, že komunita hráčů Somnia i Decentralandu se stále rozrůstá. „Ethereum však zavedlo nedávno upgrade EIP – 1559, který na síti Etherea významně snižuje poplatky a dokonce zavádí deflační mechanismus ve formě takzvaného pálení mincí v každé transakci,” říká Vladimír Vencálek ze společnosti Invictus Mining, experta na kryptoměny.
V případě prvního jmenovaného kontinentu se jedná o desítky tisíc uživatelů denně, v případě druhého jde o 130 000 hráčů. Z investičního hlediska zde platí v podstatě totéž, co u Bitcoinu – všichni zúčastnění pozorují růst cen pozemků, jejichž počet je omezený, a nakupují další a další, aby i oni stihli alespoň částečně vlnu růstu cen. Investiční příležitosti se nepropisují jen do pozemků, ve výše zmíněných hrách je běžné, že si lidé kupují auta za reálné peníze, navrhují v grafických programech různé designové prvky, co si můžete na svého avatara navléct, a třeba za takové virtuální brýle proti slunci zaplatíte rovněž tři tisíce dolarů.
Kdo si hraje…
Jak už bylo řečeno, v Somniu sídlí firmy Space X či Microsoft, z českého prostředí se zde kdysi vyskytovala virtuální základna Paralelní Polis. Obliba těchto kontinentů se netýká jenom Somnia. Hra fungující na podobném principu jako Somnium – Decentraland, kde je hlavní rozdíl v infantilnější grafice a také v nenutnosti nosit pro samotnou hru virtuální brýle, rovněž navázala spolupráce se světovými ekonomickými giganty. „Otevřeli jsme u nás virtuální kasino herního giganta Atari, v němž si naši uživatelé mohou zahrát legendární hry od tohoto hegemona,“ říká Dave Carr, marketingový ředitel společnosti Decentraland.
Kasino Atari postavené ve čtvrti Decentralandu jménem Casino Quarter stojí na rozloze dvaceti pozemků. Obě firmy očekávají, že v Atari kasinu hráči prosází zhruba 3,5 miliardy korun za rok. Herní vývojáři si pro své kryptotransakce vyvinuli i vlastní měnu, takzvaný Atari Token. Mimochodem Decentraland zaznamenal fenomenální úspěch v roce 2018, kdy se tvůrcům podařilo rozprodat na 90 tisíc parcel v největší aukci virtuálních pozemků na světě za zhruba 600 milionů korun.
Nepadělatelný originál
Druhá Davem jmenovaná společnost – legendární Playboy v Decentralandu, uspořádal velkou exhibici takzvaných NFT’s. Ty jsou nevyvratitelně spojené s prodáváním čehokoliv v Somniu, Decentralandu a dalších virtuálních říších. Zkratka znamená non fungible tokens – neboli nezastupitelné či nenahraditelné tokeny. Tento fenomén má hned několik funkcí, jež zvedají hodnotu předmětů i budov uvnitř virtuálních světů. Ta základní je obsažená už v samotném názvu – tyto tokeny vytváří originální kód, jakousi nálepku, jejíž přítomnost činí virtuální dílo originálním a v podstatě nepadělatelným. Nálepkou samozřejmě i řada uměleckých či méně uměleckých originálů nabírá na ceně. Méně uměleckých proto, že abyste na virtuální obraz, budovu nebo módní doplněk připnuli známku NFT, stačí vám pozměnit naprosté minimum ve struktuře díla. Zjednodušeně řečeno do obrazu přiložíte puntík a vytvořili jste originální dílo, na nějž si můžete připnout svou ochranou známku.
Co kdo stvořil
Pro virtuální kontinenty jsou tyto tokeny zcela zásadní složkou, protože stejně jako řada vybavení avatarů, konkrétních staveb a dalších virtuálních propriet, vizuální umění patří k hlavním způsobům vyžití ve virtuálních prostorech. Prozaicky řečeno, není tady totiž mnoho co dělat. Můžete se setkávat s přáteli, ale vyjma toho hlavně navštěvovat galerie, a právě v galeriích najdeme plno nezastupitelných tokenů. Jejich hodnoty jsou často vysoké. Pohybují se v desítkách Ethereí v případě Somnia či měny MANA (která je rovněž založená na blockchainu Etherea) v případě Decentralandu.
Nejdražší uskutečněná transakce za jeden virtuální obraz proběhla minulý rok. Šlo o dílo umělce Mika Winkelmanna, známého pod pseudonymem Beeple. Stal se dokonce jedním ze tří nejlépe finančně ohodnocených umělců na světě, když svou virtuální koláž s názvem Everydays: The First 5000 Days prodal v aukční síni Christie´s za 1,5 miliardy korun. Raketovou rychlostí mizí rovněž pozemky, kterých v Somniu zbývá zhruba 3500 z celkových 5000.
Červenou, nebo modrou pilulku?
Samotní tvůrci virtuálních říší se netají tím, že jejich cílem je vytvořit svět podobný Matrixu. Když jsem se na to opatrně ptal Artura Sychova, zcela bez váhání mi odpověděl: „Ano, přesně to je naším cílem. Jak už jsem řekl, chceme, aby lidé v této především platformě, která slouží k jejich potkávání se, trávili co nejvíc času,“ na rozdíl od dystopického díla si však tvůrci samozřejmě přejí, aby uživatelé fungovali v rámci Somnia dobrovolně.
Divoké teorie o přesunu lidské civilizace do virtuálního světa typu Matrixu nejsou nic nového. Takzvané metaverze reality zahrnují virtuální světy, augumentovanou (vylepšenou) realitu a internet. Jako první tento termín použil spisovatel Neal Stephenson v science fiction novele Snow Crash, tehdy se psal rok 1992. V jeho díle spolu interagují lidé pomocí svých avatarů v uměle vytvořeném 3D světě, který spravují softwaroví inženýři. Celé dílo je metaforou našeho světa. Od vzniku Snow Crashe neuplynulo ani třicet let a my jsme svědky stále propracovanějších verzí těchto vesmírů, jejichž vývoj se stále zrychluje společně s rychlostí vývoje technologií.
Žít svůj svět
Dnešní technologie mají stále ještě do naplnění vizí Matrixu daleko. Přesto už dnes mohou propracované obleky vytvořené pro autentičtější prožitek virtuální reality simulovat pohyby avatarů díky čidlům připnutým na kůži. Díky kombinacím různých vonných olejů dokážou technologie rovněž simulovat vůně, které známe z našeho reálného světa, jako je například káva. Je tedy velmi pravděpodobně pouze otázkou času, než se lidstvu podaří ve virtuálním prostředí vytvořit autentické prožitky srovnatelné se skutečným světem, či je ještě překonat.
