Z ranku sdílené ekonomiky slavila v Praze donedávna úspěchy služba Airbnb, a přestože jí pandemie výrazně přistřihla křídla, samotná myšlenka sdílení si zachovala potenciál prospívat i v jiných formách. Aktuálním příkladem – opět v realitním sektoru – je koncept colivingu, jenž jeho průkopníci nazývají komunitním bydlením určeným pro mladé profesionály toužící žít mezi stejně smýšlejícími lidmi, sdílet náklady na společné služby a těžit z flexibilních podmínek pronájmu.
Konkrétně se jedná o menší byty či apartmány, které sice nevynikají kdovíjak vysokou mírou soukromí, zato nabízejí dostupný nájem na dobré adrese v centru města, vysokou flexibilitu pro zájemce o krátkodobý i dlouhodobý pobyt, bohaté sociální kontakty a přístup k věcem, které by si jinak lidé nemohli sami dovolit. Jako třeba fitness a wellness s vířivkou a saunou, kam poskytují přístup provozovatelé jednoho z těchto projektů na českém trhu, WorkLounge living na pražském Žižkově.
Ten přitom podle Lubomíra Šilhavého, jenž pod značnou WorkLounge založil na třech místech Prahy coworkingová centra, umožňuje jejich členům trávit spolu čas i mimo práci. „Snažíme se lidi propojovat a budovat komunitu. Ve WorkLounge se denně potkáváme s lidmi, kteří po práci cestují někam na kraj Prahy, kde si na sídlišti pronajímají garsonku. Večer jsou pak izolovaní, daleko od přátel z práce a ruchu velkoměsta. Chtěli jsme jim nabídnout alternativu,“ vysvětluje zakladatel.
Na kolej zapomeňte
Jeho projekt přitom zahrnuje kromě zmíněných služeb i společnou lounge na schůzky a snídaně, členství Hot Desk v karlínském coworkingu s 24/7 přístupem, flexibilní pronájem s měsíční výpovědní lhůtou a možnost si připlatit za služby, jako snídaně, pravidelný úklid, praní nebo zapůjčení elektrokoloběžky. To vše v plně vybaveném studiu s klimatizací a internetem za měsíční poplatek od 13 tisíc korun.
„Někteří zájemci očekávali, že budou mít sdílené pokoje studentského typu, které odpovídají životu na koleji. Takové pokoje však neposkytujeme,“ upozorňuje Šilhavý na kvalitní úroveň bydlení a také jeden z motivů, jenž do tohoto byznysu přitahuje další investory.
Komunita jako základ
Ukrojit si z koláče komunitního bydlení plánuje v brzké době například developer Acord Invest, který do svého chystaného projektu slibuje zahrnout tělocvičnu, myčku na kola nebo kavárnu. V Brně je zase průkopníkem colivingu společnost CTP, která nedávno dokončila druhou etapu komunitního projektu Domeq o 150 bytech pro více než dvě stovky lidí s nabídkou posilovny, sdílené kuchyně či venkovního hřiště. Na podobném principu staví i společnost Siko s projektem Dům Radost na pražském Žižkově nebo společnost Zeitraum, která pod značkou Zeitraum Apartments nedávno zahájila provoz domu se servisovaným ubytováním poblíž Václavského náměstí.
Jít s dobou
Přestože je v Česku coliving zatím v plenkách, podle společnosti CBRE představuje právě z tohoto důvodu atraktivní příležitost. „Jeho očekávaný nástup lze přirovnat k nedávnému rozmachu coworkingových center. Fenomén sdílených kanceláří se do Česka dostal v roce 2002 s několikaletým zpožděním oproti zahraničí a jeho rozjezd byl pozvolný. Ovšem jakmile si lidé navykli pracovat v živé komunitě, začala poptávka růst. Očekáváme, že u colivingu bude vývoj obdobný,“ říká Jakub Stanislav, ředitel oddělení investic CBRE, která loni o fenoménu vydala speciální analýzu.
Ta mimo jiné argumentuje, že coliving má do budoucna silný potenciál růstu s ohledem na řadu současných trendů. Mezi nimi vyčnívá především problém nedostupnosti vlastního bydlení kvůli rostoucím cenám nemovitostí napříč Evropou. Významnými faktory jsou i odsouvání vstupu do manželství a založení rodiny nebo zahušíování evropských měst, kdy coliving umožňuje dosáhnout vyšší obsazenosti nově rekonstruovaných budov v atraktivních lokalitách bez ústupků na životní úrovni. „Bez nadsázky lze tak říct, že coliving představuje bydlení budoucnosti,“ dodává Jakub Stanislav, podle něhož má koncept šanci odolat i důsledkům pandemie.