Ve Skanska Residential jste se rozhodli postavit bytový dům ze dřeva, i když česká legislativa větší dřevostavby poměrně hodně omezuje. Proč jste tento materiál zvolili?
Petr Michálek: Radlický Dřevák je jen jedna z cest, kterou zkoušíme na naší dlouhodobé hlavní cestě za uhlíkovou neutralitou. Celosvětově si ve Skanska uvědomujeme, že stavebnictví velmi významně zatěžuje planetu, a to včetně uhlíkové stopy. Různé zdroje uvádějí, že je zodpovědné za 40 až 45 procent skleníkových emisí. Našim cílem je být uhlíkově neutrální do roku 2045. Věříme, že využití dřeva bude jedním z důležitých atributů, které nás k němu dovedou.
Jakub Cígler: Jsem rád, že to uvádíte do širšího kontextu, protože udržitelnost neznamená jen dřevo. Aspektů, které musíme v rámci stavebnictví řešit jinak, než jsme byli dosud zvyklí, je celá řada, například energie či šetření s vodou. O všech se mluví, ale dělá se toho stále málo.
Co by se mohlo dělat víc?
PM: Je důležité přemýšlet trochu jinak, hledat i jiné způsoby, jak projekty vyvíjet, jak je dodávat našim klientům a zejména jim potom ukazovat, jak tyto domy používat. To všechno nás dovedlo do bodu, kdy jsme začali přemýšlet, jaké nové materiály využít. Vzhledem k tomu, že jsme skandinávská firma a ve Skandinávii je využití dřeva na mnohem vyšší úrovni než tady, tak jsme se rozhodli, že to zkusíme. A měli jsme štěstí, že se k nám připojil pan architekt Cigler, z jehož strany cítíme obrovskou chuť se právě na využití dřeva a dalších udržitelných produktech podílet. V mnoha věcech nás inspiruje.
JC: Dřevo není jediný materiál, který je z tohoto hlediska udržitelný. Je to třeba i kámen, zkrátka materiály, které se tradičně používaly. Takové, které nepotřebují téměř žádnou energii, aby vznikly. Například nepálená hlína se hodně používá, respektive začíná se používat ve Francii a na jihu Evropy. Dnes se v českých médiích objevuje Radlický Dřevák a ještě jeden konkurenční projekt. V obou případech jsou developery zahraniční firmy. Je smutné, že k nám tyto trendy přicházejí ze zahraničí, že nepřicházíme s novými myšlenkami sami.
Není to tak trochu logické, že s takovými inovacemi přichází nadnárodní firma, protože si tyto koncepty mohla už vyzkoušet a ověřit na jiných trzích?
JC: Změna použití konstrukčního materiálu, tedy přechod z betonu na dřevo, se zdá být pro nás architekty i projektanty relativně jednoduchá. Ale pro investory a stavební firmy je to velký otazník, protože nevědí, kolik to bude na konci stát a jak produkt přijme trh. Takže rozumím tomu, že pro českého developera, nikoli nadnárodní firmu, jako je Skanska, navíc ještě s kořeny ve Skandinávii, je to složitější rozhodnutí.
PM: Bereme to i jako naši roli, že v řadě technologií, nových postupů i přístupů jdeme cestou průkopníka a že to souvisí s tím, že jsme nadnárodní korporace, navíc ze Skandinávie, kde mají k těmto tématům blíž. Tam jsou myšlenkově, procesně i legislativně dál. A snaží se to aplikovat i na dalších trzích. Určitě nejsme jediná firma a jsme rádi, že se tady chystají i další projekty využívající dřevo. Čím více bude takových projektů, tak tím i celý proces jejich vzniku bude jednodušší. Cokoli prošlapáváte nově, má své zádrhely. A přesně, jak říkal pan architekt, zvažujeme i to, jak tento typ staveb přijme trh. Protože historicky v České republice je v lidech hodně zakořeněné, že beton a cihla je jediný materiál, ze kterého má být dům postavený. Přitom dřevo se jako stavební materiál používá od pradávna. A bohužel v našich končinách je dlouhodobě opomíjené a ve stavebnictví se nevyužívá správně.
Vysvětlete tedy pro laika, co obnáší postavit několikapatrový bytový dům ze dřeva?
JC: Dřevo se používá jako konstrukční materiál, který nahrazuje beton a cihlu. Zároveň může tvořit obvodový plášť a jeho výhodou je, že má izolační schopnosti. Tedy když se klient rozhodne, že dřevo použije namísto betonu a cihly, tak si zároveň se dřevem nekupuje i polystyren a stěrku, které vydrží deset patnáct let. Kdežto dřevo vydrží, pokud se dobře udržuje, stovky let.
PM: Dřevo využijeme jako hlavní nosnou konstrukci plus i jako výplňovou, tedy nahradíme železobetonový monolitický skelet a výplňové zdivo dřevěnými panely. Akorát pod zemí bude železobetonová konstrukce, ale zbytek kromě schodišťových a výtahových šachet nahradíme dřevem.
Jaká je životnost bytového „dřevodomu“?
PM: Bude splňovat úplně stejné požadavky a podmínky jako jakýkoli jiný dům postavený konvenční metodou, tedy z betonu a cihel. Nejen proto, že my to chceme, ale i podle legislativy to tak být musí. Takže žádný klient se nemusí obávat nějakého diskomfortu spojeného s tím, že bude bydlet v dřevostavbě. Naopak získá řadu výhod, které právě dřevo jako takové přináší.
Kromě toho, že nahradí několik konvenčních materiálů?
PM: Neznám nikoho, kdo by řekl, že nemá rád dřevo. Je to něco, co je přirozeně součástí našeho světa a přirozeně je člověku blízké. Je to obnovitelný, v přírodě přirozeně rostoucí materiál, což je zásadní. Už nyní máme spočítáno, že při využití dřevěné konstrukce na projektu Radlický Dřevák, na tomto jednom konkrétním domě uspoříme oproti klasické konstrukci 28 procent uhlíku. Na konci svého životního cyklu je dřevo krásně rozložitelné, recyklovatelné. A v interiéru velmi dobře působí na psychiku. Vytváří totiž pocit útulného a teplého interiéru, a přispívá tak k vnitřnímu pohodlí. Samozřejmě tady musíme jinak pracovat s akustikou či vlhkostí, ale to jsou všechno v dnešní moderní době technicky řešitelné věci.
JC: Existuje statistika, podle níž v Česku zhruba každé čtyři minuty vyroste dřevo na jeden rodinný dům. Každou vteřinou přibývají další kubíky a místo toho, abychom dřevo spálili nebo zničili jiným způsobem a zase vypustili do ovzduší oxid uhličitý, tak materiál vlastně zakonzervujeme v domě. Kontinuita lesa tak pokračuje ve stavbě.
Bylo by v českých lesích dost dřeva, pokud by se mělo z tohoto materiálu více stavět?
PM: Je doloženo, že i při stoupající spotřebě dřeva v České republice zároveň přibývá dřevní hmoty v lesích. Není to o tom, že by stavebnictví kvůli tomu, že začne využívat dřevo, vyplenilo lesy. Samozřejmě je potřeba nastavit správné lesní hospodářství. Plánovat, jak se dřevem pracovat v celém jeho životním cyklu. Pak to může celé krásně fungovat.
Použijete na stavbu Dřeváku české dřevo?
PM: Jednoznačně chceme používat dřevo, které vyrostlo a bylo zpracováno v České republice. Na projektu Radlický Dřevák jsme se zprvu při zvažování dodavatele klíčového komponentu, což jsou CLT panely, dostali do paradoxního stavu. Z hlediska uhlíkové stopy nám lépe vycházelo materiál dovážet z Rakouska než ho brát od lokálního výrobce. Důvodem byl rozdílný energetický mix v Česku a v Rakousku. Naštěstí jsou výrobci poměrně osvícení a snaží se, takže už tady máme i výrobní závody, které dokážou fungovat s velmi nízkou uhlíkovou stopou. Mají vlastní lesy, vlastní pilu, vlastní zpracování i výrobu CLT panelů.
JC: Ještě bych dodal, že tento typ stavění má oproti konvenčnímu také časovou výhodu. Hodně práce se dá udělat dopředu už v továrním prostředí.
Nakolik to urychlí výstavbu?
PM: V projektu Radlický Dřevák, který kromě dřevostavby zahrnuje i další dvě budovy z konvenčního materiálu beton-cihla, se dostaneme do úžasné situace. V jednom projektu budeme mít možnost porovnat dvě různé stavební technologie. Vznikne tam jakási laboratoř. V jednom čase na jednom místě tak budeme porovnávat všechny plusy a minusy obou typů výstavby. Od dřevostavby si slibujeme, že samotný čas strávený na stavbě bude výrazně kratší.
O kolik?
PM: Doufám, že o polovinu.
JC: Hrubá stavba se zkrátí více než o polovinu. Časový faktor může mít také velký význam pro vnímání projektu veřejností, která nebude vystavena nepříjemným dopadům staveniště delší dobu.
PM: Nějaký čas samozřejmě zabere výroba CLT panelů, ale když už jsou dopraveny na stavbu, tak nastane obrovské zrychlení. Položení jeřáby je v podstatě záležitost odehrávající se v řádu týdnů. Jak říká pan architekt, zrychlení výstavby má efekt i na okolí, což je velké téma. Ať už jde o bytový dům, nebo administrativní budovu, tak výstavba zatěžuje okolí. Proto je dlouhodobá snaha ve stavebnictví hledat efektivní postupy, které zkrátí dobu pobytu na staveništi. A právě využití dřeva je jednou z cest, jak tuto dobu zásadně zkrátit.
Budete využívat i jiné prefabrikáty kromě zmíněných CLT panelů?
PM: Jednoznačně ano.Je škoda, že si v našich končinách prefabrikace a unifikace nese nálepku z komunistické éry, kdy vznikaly paneláky. Nicméně prefabrikace je určitě téma, které se bude do stavebnictví promítat stále víc. A vůbec to nepovažuji za špatný směr. Má své opodstatnění. Ale stejně tak musí být zachovaný určitý prostor pro kreativitu a krásno.
JC: Mě příjemně překvapilo, že se dělají prefabrikované koupelny, uvažuje se o kuchyních. Tyto tendence eliminují klientské změny, tím pádem ještě urychlí výstavbu. Je to věc, o které si myslím, že je správná. A také si myslím, že byt nebo dům by měl mít rodokmen. Když si kupujete nějaký výrobek, tak víte, jaké obsahuje ingredience. Také u bytů by bylo fajn, kdyby tím udržitelným prvkem nebyl jen CLT panel v konstrukci, ale i další materiály, třeba keramické obklady z recyklovaných materiálů. Skanska používá rebetong vzniklý z recyklované suti. A izolace nemusí být polystyren nebo nějaké chemické produkty, ale mohou to být nějaké vlákniny. Připravuje se teď i mycelium, což je vlastně uměle pěstované podhoubí, které se potom zpracovává, a je to čistě přírodní materiál. Když budeme chtít žít zdravě, tak nestačí mít jen dům s dřevěnou konstrukcí, ale chce to i další materiály, eliminovat plasty či chemické nátěry.
Kdy se podle vás dočkáme se širšího využití přírodních materiálů při stavbě domů?
PM: Stavebnictví je poměrně konzervativní obor. To ho brzdí v nasazování inovativních řešení. Ale trend je jednoznačný. Materiály, které zatěžují životní prostředí při své výrobě, zpracování nebo následně při likvidaci, budou postupně mizet. Nečekejme však žádné zázračné tempo. Stavebnictví reaguje na inovativní myšlenky a postupy velmi pozvolna. To se netýká jen Česka, podobné je to i jinde ve světě. Když se podíváte, jak se dnes staví nové domy, a porovnáte s tím, jak se stavěly před třiceti lety, tak úplně zásadní rozdíl v tom není. Samozřejmě rozdíl v bezpečnosti práce a ve výsledné kvalitě je značný. Zato když se ale podíváte na škodovku, která jezdila po silnicích před třiceti lety a která se vyrábí dnes, tak ten způsob výroby a výsledný produkt je mezi favoritem a dnešní octavií neporovnatelný. A o sektorech IT nebo telekomunikace ani nemluvě.
Dá se tento konzervatismus prolomit třeba už při přípravě nových generací architektů, projektantů a stavitelů?
PM: Vidím u syna, že se na střední škole učí spoustu stále stejných věcí, které se učily už v době, kdy jsem střední stavební školu studoval já. Samozřejmě v řadě věcí určitá kontinuita a konzistentnost být musí, ale progres v systému vzdělávání, a to i v tématu udržitelnosti, je u nás opravdu nedostatečný.
JC: Co architekta naučí na škole, tak to potom používá. Musí přijet syn z Norska, aby mi otevřel oči a ukázal, jak se dnes pracuje se dřevem. Myslím, že udržitelnost souvisí s trvalostí, záměrně neříkám trvanlivostí. Také stavebnictví je ovlivněno současným konzumním způsobem života, kdy si kupujeme tričko na dvě použití, auto na tři roky a všechny ty další věci. I na stavbu se nahlíží hodně z krátkodobého hlediska. Když se řekne, že se projektuje na padesát let a mně je šedesát, tak to vypadá, že ty moje domy by se měly už brzy začít bourat. Historicky se na domy nahlíželo jako na daleko trvanlivější a trvalejší hodnotu. A to je také aspekt udržitelnosti.
Výstavba bytových dřevostaveb naráží v Česku na legislativní překážky. Konstrukce s využitím dřeva mohou jít maximálně do výšky 12 metrů požární výšky. Bytový dům tak může mít pouze čtyři podlaží. Jak velký je to problém?
PM: Z našeho pohledu coby investora to bylo nejzásadnější omezení. V zahraničí rostou dřevostavby mnohem vyšší, a to nejen komerční budovy, ale i bytové domy a hotely. Tady to legislativa neumožňuje, proto i my jsme v projektu Radlický Dřevák byli limitováni čtyřmi podlažími. Další omezení spojené s požárními předpisy je, že dřevo v interiéru nebude možné přiznat tak moc, jak bychom si představovali. Tato dvě omezení mě mrzí, protože vidíme, že jinde ve světě to jde.
Do jaké výšky se v zahraničí staví?
PM: Technologie s využitím CLT konstrukcí umožňuje až dvacetipatrové budovy. Řada dřevostaveb vzniká kromě Skandinávie také v Rakousku, ve Francii, Spojených státech, Austrálii a mnoha dalších zemích. Když to vztáhnu k Evropské unii, tak zde již běžně vznikají dřevostavby o deseti a více podlažích.
Musí architekt při navrhování dřevostavby pracovat jinak než u betonu a cihel?
JC: Nemusí. Dřevostavba má určitá specifika z hlediska statiky, což se naštěstí netýká architekta, ale statika. Je třeba si dávat pozor na skladbu stěn z hlediska detailů, akustiky, požárních předpisů. Na zajištění proti vlhkosti. Ale všechno jsou to věci, které jsou známé a už vyřešené. Není nic, čeho by se měl architekt či projektant bát. U veřejnosti je potřeba vytvořit pozitivní povědomí, že se nemá dřevostaveb obávat. Přibývá stavebních firem, které se začínají orientovat na stavební výrobu ze dřeva. Myslím, že je otázka velmi krátké doby, kdy může být realizovaná řada dřevostaveb malého a středního formátu.
PM: Chtěl bych ještě zmínit, že Radlický Dřevák není zajímavý jen dřevem. V projektu budeme aplikovat řadu inovativních a úsporných technologií, ať už z pohledu energií, nebo vody, které se nám osvědčily na našich dalších projektech. A kromě důrazu na technologickou vybavenost budeme samozřejmě dbát na kvalitní podobu veřejného prostranství, aby se zde klienti cítili skutečně doma a rádi zde trávili svůj volný čas. Všechna tato témata do sebe musejí zapadat.
Kam dál se může stavebnictví v oblasti udržitelnosti posunout?
JC: Nedávno vznikla skupina, kterou zastřešuje Skanska, náš atelier, Ekowatt a norský koncept Powerhouse. Je to vlastně taková laboratoř výzkumu a aplikace technologií udržitelnosti do architektury a stavebnictví. Cílem skandinávského Powerhousu je v roce 2040 mít 10 procent pozitivně energetických domů. Jsem moc rád, že můžeme v této skupině participovat, podílet se a být u toho výzkumu. Protože to, co se člověk naučil v 80. letech na fakultě, už dávno neplatí.
PM: Konceptem Powerhousu se opravdu chceme inspirovat, protože má řadu aspektů, které dokážeme aplikovat na tuzemský trh. Ale potřebujeme k tomu lokální partnery, proto jsme rádi, že se do toho zapojí i pan architekt Cigler. V naší největší lokalitě, v pražských Malešicích, kde postavíme celkem přes tisíc bytů, máme v závěrečné fázi projektu ambici dodat na trh produkt, který bude ve finále energeticky aktivním projektem, tedy bude dodávat do sítě více energie, než bude spotřebovávat.
Petr Michálek
Generálním ředitelem společnosti Skanska Residential se stal na začátku roku 2018. Jako vystudovaný stavební inženýr přešel do rezidenčního developmentu Skanska ze stavební části skupiny Skanska, kde působil více než patnáct let nejprve v oblasti financování a strategických investic, později jako výkonný ředitel divize a člen vedení. Byl členem dozorčích rad Skanska Finland a Skanska Poland. Nyní je členem managementu v jednotce Skanska Residential Development Europe, která zaštiťuje rezidenční development ve středoevropském regionu.
Jakub Cígler
V roce 2001 založil jedno z největších architektonických studií v Česku. Nejdříve jako Cigler Marani Architekti, po odchodu Vincenta Maraniho v roce 2015 ho přejmenoval na Jakub Cigler Architekti. Po absolvování Fakulty architektury na ČVUT v Praze odešel čerpat zkušenosti do Londýna do studia Jana Kaplického. Podle jeho návrhů bylo postaveno mnoho kancelářských komplexů, například The Park na pražském Chodově, budovy Churchill I a II na Žižkově nebo palác Florentinum nedaleko Florence.
