Slovanský dům najdete přímo v srdci pulzujícího velkoměsta, na jednom z nejdražších bulvárů na světě, kam ve všech bedekrech, jež popisují Prahu, míří trasa číslo jedna.
Na toho, kdo se ocitne uvnitř, dýchne okázalý luxus přepychové nemovitosti a také historie. Ta je tu skoro hmatatelná. Vnímavý návštěvník vytuší, že tohle místo v sobě umně skrývá nejen nejmodernější technologie, ale že kdesi dole, v podzemí, mohla pod gotickými klenbami sklepů být třeba hladomorna. Na konci 14. století se tu vyráběl sýr, na začátku dalšího v domě možná skládal zbroj a ukládal se k spánku Jan Žižka. Postupně se tu vystřídala řada majitelů od řemeslníků, rytířů až po urozené pány.
Zásadní změna přišla koncem 17. století, kdy se novým majitelem stal Jan Bartoloměj baron Vernier de Rougemont, císařský rytmistr a pán na Lipnici a Světlé nad Sázavou, který přestavěl dva měšťanské domy na barokní palác. Dodnes zachovalé průčelí je dílem pražského architekta Filipa Hegera a pochází z roku 1797. Asi největší společenský rozmach objekt zažil v druhé polovině 19. století, když ho v roce 1873 získal spolek Deutsches Kasino a mezi pražskými Němci byste byli za vyvrhele, kdybyste alespoň občas do „německého“ domu nezavítali do kasina, na dobré jídlo nebo na politickou schůzi nacionalistů. Pozor, česky se tu v té době moc nemluvilo. Po druhé světové válce ho vyvlastnil stát a přejmenoval dům paradoxně na Slovanský, avšak účel zůstal za komunismu dalších čtyřicet let zhruba stejný: restaurace, večírky, plesy, taneční kurzy, konference i ty schůze.
Nad různými architektonickými úpravami paláce nakonec převážila ta barokní (po tehdejším majiteli je dodnes v památkových záznamech veden jako Vernierovský). Aktuální barokně-secesní podoba, včetně tří přistavěných administrativních objektů pochází z přelomu tisíciletí a stála více než miliardu korun. K jedinečnosti celý komplex už od konce 17. století dotváří francouzská zahrada, která se v kypící novoměstské zástavbě zachovala jako jediná zelená stopa doby, kdy naopak jen pár stavení v širokém okolí obklopovaly příkopy, zahrady a pláně.
Slovanský dům spojuje historii a současnost v jedinečný celek, který nemá v Praze obdobu. Je umístěn na pomyslném trojúhelníku, jenž spojuje tři náměstí: Václavské – Staroměstské – Republiky. Ulice Na příkopě na jeho obvodu patří k těm nejfrekventovanějším a klid na ní nikdo nenajde. Ale právě to má ve své nabídce rozsáhlý dům na čísle 22. A určitě ještě něco navíc. Vstupte a uvidíte. Jedno japonské přísloví praví: „Štěstí rádo navštěvuje dům, ve kterém vládne dobrá vůle.“ Tady jeden máte.
Management Slovanského domu má ambice, aby tenhle palác byl něčím víc než lákadlem pro cizince a příjemným místem pro byznys. Chce, aby do něj chodili také Pražané, jež vědí, že si přes nedávno revitalizovanou barokní zahradu mohou zkrátit cestu ze Senovážného náměstí na Příkopy. A když jí procházejí, aby si ve vnitrobloku odpočinuli pod staletými platany, které pamatují časy, kdy se tu v roce 1799 ubytoval ruský vojevůdce Suvorov a očekával obnovení války s Napoleonem. Proč se tedy u kávy či zmrzliny v klidu nepokochat instalací česko-argentinského umělce Federika Díaze či originální fontánou s párou? Nebo zažít vánočně nasvícenou zahradu, kde si ve vyhřívaném průhledném iglú dáte speciální svařák?
Současný Slovanský dům je v první řadě multifunkční centrum. Propojuje kvalitní služby v podobě luxusních butiků a několika stylových restaurací s mezinárodní kuchyní, winebar, masáže, lifestylovou medicínu, manikúru, pedikúru, krejčovství, optiku, prémiové kanceláře i byty s jedinečným výhledem. Najdete tu v historickém centru jediné pražské multikino s deseti sály, jako na výletě do začátku minulého století si připadáte v sálech Empire Hall ve stylu art deco, kde se pořádají společenské akce všeho druhu. Kapacita prostor Empire Hall je až 800 osob – ve velkém a malém sále a na galerii. Lze použít celé venue nebo jej rozdělit na několik menších prostor. Na aperitiv před samotnou akcí v sálech je možné využít i zahradu Slovanského domu.
Autor: Slovanský dům
