Stavební produkce v Česku se v loňském roce meziročně propadla o 7,7 procenta. Stavaři po třech letech hojnosti a růstu stejně jako firmy napříč jednotlivými sektory museli bojovat s dopady pandemie covidu. Dopadli sice podstatně lépe než třeba kolegové podnikatelé z cestovního ruchu nebo obchodu. Loňské výsledky ale podle stavebních firem ještě nemají dostatečnou vypovídající hodnotu o skutečné hloubce problémů, které koronavirus do oboru přinesl.
„Oproti standardnímu ekonomickému cyklu je stavebnictví vždy opožděno o jeden až tři roky. Spustila-li opatření proti šíření nového typu koronaviru recesi, pak se ve velkém stavebnictví projeví až se zpožděním,“ vysvětluje mluvčí společnosti Metrostav Vojtěch Kostiha. Budoucnost tedy může přinést horší potíže, než byly ty loňské.
Ostatně první letošní čísla naznačují, že nemusí jít o plané obavy. V únoru se tuzemská stavební produkce propadla meziročně dokonce o 11 procent, což je i navzdory obvykle slabším prvním měsícům roku nejhorší výsledek poslední pětiletky.
Čekání na recesi
Hodnocení hospodářských výsledků za loňský rok u firem, které oslovil magazín Estate, tak vyznívá možná až překvapivě pozitivně. „Pokud hodnotím první covidový rok, tak z pohledu tržeb za rok 2020 se tento faktor z důvodu setrvačnosti a dlouhodobě realizovaných zakázek příliš neprojevil,“ tvrdí jednatel společnosti Syner Robert Špott.
Tuzemská jednička Metrostav dokonce hlásí pokoření rekordů. „Pro Metrostav byly roky 2019 i 2020 stejně úspěšné a zároveň optikou výnosů (kolem 40 miliard korun) a hospodářského výsledku (přes miliardu korun) také rekordní,“ pochvaluje si Vojtěch Kostiha a dodává, že se skupina dokonce díky akvizicím v loňském roce ještě rozrostla.
Ačkoliv celkově si stavebnictví vedlo relativně slušně, při pohledu do statistiky je patrné, že krize nedopadla na všechny firmy stejně. Výhodu měli jednak stavaři univerzálové a jednak firmy orientující se na inženýrské stavitelství, tedy například na výstavbu dopravní infrastruktury. „Nejvíce negativně bylo ovlivněno pozemní stavitelství a privátní investice. Naopak inženýrské stavitelství nebylo z hlediska zakázek a jejich realizace zasaženo tak znatelně,“ vysvětluje marketingový manažer společnosti Takenaka Jan Lidral.
Z krize se proinvestujeme
Na stavebním trhu se tak projevilo, že zatímco šéfové soukromých investorů pečlivě obraceli každou korunu, uvolněné místo se snažil nahradit stát prostřednictvím veřejných zakázek. Ostatně jedno z hlavních vládních hesel zní: Z krize se proinvestujeme.
Problém je ovšem opět v pomalé setrvačnosti stavebnictví. „Stát skutečně vypisuje hodně tendrů na výstavbu infrastruktury a máme v nich úspěchy, stavebnictví je ale běh na dlouhou trať a nyní se spíš díváme na roky 2022 až 2023, zda bude tento trend udržitelný vzhledem ke stavu rozpočtu a možností čerpání evropských fondů,“ upozorňuje prezident společnosti Skanska Central Europe Michal Jurka.
Stát nestačí
Představa, že může erár dlouhodobě zaskočit za soukromý sektor a držet stavebnictví nad propastí recese, je ovšem podle stavařů iluzorní. A to navzdory faktu, že právě to vláda stavebním firmám a jejich dodavatelům slibuje. Hraje se totiž opět především o čas.
„Veřejné investice v žádném případě nemohou nahradit výpadky soukromých investic v takto krátkém časovém období. Je to zcela nereálné z celé řady důvodů. Například neúnosná délka povolovacího procesu neumožňuje rychlé zahájení výstavby v horizontu několika málo měsíců. Navíc u obcí, měst a krajů se již projevuje nejistota ohledně financování budoucích projektů,“ upozorňuje Jan Lidral z Takenaky.
Na veřejné projekty, které by pro stavebnictví znamenaly mnohamiliardovou blahodárnou injekci, se proto čeká. Typickým příkladem je Praha, která slibuje (a odkládá) několik gigantických projektů už mnoho let. „V Praze se stále čeká na velké a potřebné infrastrukturní stavby, jako je linka D metra, spojení na letiště nebo dokončení vnitřního a vnějšího městského okruhu,“ dává příklad Vojtěch Kostiha z Metrostavu.
Zakázky za desítky miliard, které v součtu tyto veřejné stavby představují, by podle Kostihy nejen vytížily velké stavební firmy na českém trhu a potažmo i jejich subdodavatele. „Zároveň by měly další multiplikační efekty do ekonomiky města a České republiky, a to nejen ekonomické,“ dodává Kostiha.
Dělníci jsou, řemeslníci chybějí
Jedním z velkých covidových témat, které rezonovalo v médiích asi nejvíce, byl nedostatek pracovních sil na staveništích. Ostatně sektor je využíváním méně kvalifikované a levnější síly především z východní Evropy proslulý. Zavření hranic a omezení cestování v minulém roce proto způsobily řadu nepříjemností, protože nedostatkem dělníků stavební společnosti trpí dlouhodobě – i mimo období pandemie.
„Spojuje se tu několik jevů. Těsně před pandemií nastal mírný odliv části zahraničních pracovníků dále na Západ, v souvislosti s covidem pak měly největší vliv na pracovní trh problémy s cestováním mezi zeměmi,“ popisuje šéf Skansky Michal Jurka. Aktuálně je podle něj situace podobná jako na začátku roku 2020. „Největší problém není sehnat stavební dělníky, ale elektromontéry, mistry a stavbyvedoucí. Poptávka je extrémní a zaměstnanci z covidem postižených oborů takovou kvalifikaci za rok opravdu nezískají,“ dodává Jurka.
Potíže řešily stavební firmy ovšem nejen z hlediska přesunu dělníků do Česka, ale také u zahraničních projektů. Například Metrostav, který působí také v Norsku, zajistil pracovníkům dokonce vlastní dopravu. „Vyřešili jsme problém nájmem charterového letadla, které přepravilo naše pracovníky na projekt, tam prošli čtrnáctidenní karanténou a projekty v termínu dokončili,“ vypráví mluvčí firmy Vojtěch Kostiha.
Rok nejistoty
Loňský rok dopadl pro stavebnictví relativně slušně, při odhadech vývoje letos jsou ale stavaři poměrně opatrní. Vývoj byznysu může letos ovlivnit celá řada negativních faktorů. „Vývoj stavebnictví bude záležet na celé řadě faktorů, ale společným jmenovatelem je bohužel nejistota,“ shrnuje Jan Lidral ze společnosti Takenaka.
Jednou z největších obav je pochopitelně stále koronavirus. Byť se od jara epidemiologická situace zlepšuje a daří se zrychlovat i očkování, vyhráno zdaleka být nemusí. „Ohrožení vnímáme v oblasti nových mutací ať už stávajících známých virů, či nástupu virů nových. Události předchozích měsíců ukazují, že i virus s relativně nízkou smrtností může zcela zastavit ekonomiku celých států,“ konstatuje Vojtěch Kostiha.
Nervozita namístě
Dopady by přitom mohly být dlouhodobější a vážnější, než je jen nedostatek pracovní síly. Podle Kostihy může pandemie do budoucna změnit chování spotřebitelů a ovlivnit tak stavební byznys nepřímo. „Konkrétně může jít o snížení turistického ruchu a útlum hotelových a ubytovacích služeb. Práce z domova může znamenat útlum výstavby kancelářských prostor, ale třeba i investice do větších bytů či rodinných domů, kde jedna z místností bude používána jako home office,“ odhaduje Kostiha.
Znepokojení u některých podnikatelů ve stavebnictví vyvolává i zrychlující růst cen. U velkých stavebních zakázek se podle stavařů marže pohybují mezi jedním až čtyřmi procenty. „Pokud kalkulujeme s inflací kolem inflačního cíle, tedy dvou procent, máme marži 1,5 procenta, pokud inflace vystřelí nad tři procenta, máme po zisku,“ vysvětluje mluvčí Metrostavu.
Inflace se navíc projevuje také v růstu nákladů. „Na trhu sledujeme pokles zakázek pozemního stavitelství. Protichůdným trendem jsou rostoucí ceny vstupů, také jinak práce a materiálů. Riziko z pohledu hlavního dodavatele vnímáme mezi kalkulovanými náklady v době soutěže, tedy odevzdáním nabídky a skutečnými náklady v průběhu samotné realizace,“ popisuje šéf Syneru Robert Špott.
Čekání na stavební zákon
Hlavním tématem loňského i letošního roku je pandemie. Ani během ní nicméně stavebním firmám neodpadly problémy, které při podnikání v Česku řeší dlouhodobě. Konkrétně třeba špatnou stavební legislativu nebo komplikace při schvalování staveb a udělování stavebního povolení.
Stavaři proto netrpělivě sledují vývoj kolem schvalování nového stavebního zákona. Ten v době uzávěrky tohoto čísla projednávala ve třetím čtení Poslanecká sněmovna a s ohledem na změť nejrůznějších větších i menších pozměňovacích návrhů bylo nejisté, jaký osud nakonec legislativní novinku čeká.
Mimo jiné by ale měla řešit jednu z největších bolestí českých úřadů: nedodržování lhůt. „Například územní a stavební řízení se všemi lhůtami, možnostmi odvolání a požadavky je opravdu extrémně dlouhé a nepřehledné. A i když už i my přímo na stavbě pracujeme s BIM a naše stroje tvarují terén přesně podle 3D modelů, které dostaneme od projektanta, na stavební úřad se veze metrák vytištěné papírové dokumentace,“ kritizuje Michal Jurka ze Skansky.
Legislativa jako čára přes rozpočet
Stavební zákon nicméně není jedinou legislativou, která nutně potřebuje vylepšení a aktualizaci. „Pro velké stavebnictví jsou rozhodující stavební zákon a zákon o veřejných zakázkách a kompetence orgánů státní správy. Všechny tyto součásti dle našeho názoru vyžadují revizi tak, aby bylo možné připravené a schválené projekty stavět a zároveň, aby rozhodujícím kritériem pro udělení projektu nebyla pouze nejnižší nabízená cena. Soudíme, že Česká republika má už na to, aby nechala stavební společnosti soutěžit zejména kvalitou a referencemi, což by mělo v konečném důsledku pozitivní efekty pro všechny zúčastněné,“ vysvětluje Vojtěch Kostiha z Metrostavu.
Na problémy se zadáváním veřejných zakázek, které mají za důsledek zbytečné průtahy, upozorňuje i šéf Syneru Robert Špott. „Jako takový vnímám nedostatečnou kvalitu v zadávacích podkladech u veřejných zakázek, kde se vyskytuje nejasné či neúplné zadání a dochází k následnému vyjasňování, dotazům, odkládání termínů, podání nabídky a podobně. Obecně lze také uvést, že prodlevy v reakčních lhůtách mají vliv na zbytečné prodlužování procesu jak ve fázi přípravy, tak i realizace,“ popisuje.
Roboti na staveništi
Stavebnictví se nevyhýbají ovšem ani dlouhodobější trendy, které ostatně zasahují celou oblast průmyslu nebo výroby a mění fungování byznysu. „Digitalizace výroby, technologie a technologických postupu a výstavby v industriálním sektoru je právě v expanzi. V sektoru stavebnictví bude jedním z nejvýznamnějších trendů v horizontu příštích let implementace BIM (informační model budovy, poznámka redakce) ve stavebnictví a může významným způsobem přispět k vyšší efektivitě přípravy a realizace stavebních projektů, úspoře nákladů na stavební projekty a následné provozování stavebních děl,“ popisuje jeden z trendů Jan Lidral z Takenaky.
Stavební firmy se také musí přizpůsobovat tak zvanému zelenání ekonomiky a klást větší důraz na ekologii. „Za perspektivní považujeme využití stavebního odpadu, například stavební suť už nyní využíváme na výrobu betonu ze stoprocentního recyklátu. Betonovou drť z rekonstruovaných vozovek zase běžně používáme do podkladních vrstev při stavbě nové dálnice,“ vysvětluje šéf Skansky Michal Jurka.
Lidská síla až na prvním místě
Díky novým postupům tak firmy nejen významně snižují spotřebu přírodního kameniva, ale významně šetří i náklady na logistiku a tím i uhlíkovou zátěž. „Další významnou oblastí je hospodaření s vodou – na některých projektech využíváme takzvanou šedou vodu, tedy systém, který odpadní vodu z koupelen jednoduše přefiltruje a využívá na splachování toalet,“ dodává Michal Jurka.
Dekarbonizace průmyslu či energetiky bude navíc pro stavební firmy představovat také zajímavou příležitost z hlediska zakázek – třeba díky snižování emisí u elektráren. „Očekáváme, že Green New Deal přinese příležitosti stavět vysoce prestižní ekologické projekty, na kterých budeme moci participovat,“ slibuje si mluvčí Metrostavu Vojtěch Kostiha.
V jednom se nicméně stavebnictví od průmyslu zásadně odlišuje. Zatímco výrobní firmy do budoucna plánují automatizaci a nasazují roboty, stavaři se bez lidských rukou neobejdou. „Ve stavařině měl a má lidský faktor nezastupitelnou roli, možná u vybraných profesí věci spojené s pandemií ukázaly, že jde práce dělat i jinak,“ uzavírá šéf Syneru Robert Špott.
Text: Jan Němec
