Země javorového listu sice oplývá nádhernou přírodou, stejně jako vysokou životní úrovní, peníze, které místní platí za nemovitosti, ovšem závist vyvolají jen stěží. Zatímco ceny bydlení se od roku 2013 vyšplhaly o 48 procent, mediánový příjem kanadské domácnosti po zdanění vzrostl mezi lety 2015 a 2020 o 9,8 procenta. Průměrná cena domu, která v současnosti činí 777 200 kanadských dolarů (v přepočtu 12,7 milionu korun), odpovídá více než jedenáctinásobku mediánového ročního příjmu.
Právě tato čísla zařadila kanadský trh s bydlením mezi jeden z nejméně dostupných na světě. Překonává v tomto nelichotivém ukazateli země, jako je Nový Zéland, USA nebo Spojené království. Nutno dodat, že na Česko, v němž podle studie společnosti Deloitte vyjde pořízení vlastního bytu o sedmdesáti metrech čtverečních na 13,3 průměrného hrubého ročního platu, Kanada stále nemá.
Strašáci na zdi
Když se letos v lednu rozneslo, že kanadský trh s nemovitostmi je cizincům po následující dva roky prakticky uzavřen, vyvolala zpráva v mezinárodním měřítku pozdvižení. Ne tak doma, kde se inkriminovaný zákon nedočkal velké pozornosti médií ani loni na jaře, když byl nepozorovaně přijat. Dokonce i lidé z oboru se jen horko těžko pídili po informacích, které by jim ozřejmily dopady kontroverzní legislativy.
Důvod byl nasnadě – v zemi, kde imigranti tvoří 23 procent obyvatel, přičemž většina z nich se rekrutuje z Indie a Číny, působila celá záležitost poměrně xenofobně. Což také vyvolalo patřičné odsouzení. Obvinění podobného kalibru si ostatně představitelé současné menšinové vlády v čele s premiérem Justinem Trudeauem vysloužili už během předvolební kampaně, kdy útočili na dramatické zvýšení cen nemovitostí i nájmů v době pandemie.
Domy a byty zdražovaly i v řadě dalších zemích světa, v Kanadě však mělo podle liberálů jasnou příčinu. „Atraktivita kanadských realit přitahuje prospěcháře, bohaté korporace a zahraniční investory,“ hřímal budoucí vítěz federálních voleb na webu své kampaně s douškou, že domy jsou pro lidi, nikoli pro investory. Co přitom opomněl dodat, je, že právě cizinci, zvláště ti s vhodnou kvalifikací a zkušenostmi, mají pro zdejší ekonomiku naprosto klíčový význam.
Milion nových pracovníků
Ostatně je to teprve pár týdnů, co Ottawa oznámila plán přijmout v příštích třech letech stovky tisíc nových imigrantů ročně, kteří mají pomoci kompenzovat více než milionový deficit pracovníků. Velká část z nich paradoxně zamíří do sektoru stavebnictví. „Potřebujeme zahraniční pracovníky, aby nám pomohli postavit bydlení, kterého se Kanaďanům tolik nedostává,“ vysvětlil ministr pro migraci, Ahmed Hussen.
Jenže to má háček. Přítomnost cizinců je v Kanadě ožehavé téma, naznačil průzkum provedený krátce po ohlášení imigračního plánu. Většina místních v něm vyjádřila obavy z jeho důsledků pro oblast bydlení a veřejných služeb. Sedmdesát pět procent dotázaných doslova uvedlo, že se velmi nebo do jisté míry obávají, že vládní záměr povede k nadměrné poptávce po bydlení a zdravotních i sociálních službách.
Ironií je, že právě cizinci mají podle řady odborníků na růstu cen realit naprosto mizivý podíl. Kupříkladu v provinciích Ontario a Britská Kolumbie, kde národní statistiky evidují vůbec nejvyšší ceny v oblasti bydlení, tvoří nekanadští rezidenti méně než šest procent vlastníků nemovitostí.
Pár výjimek
Vláda jedenáct dní před novým rokem, kdy sporný zákon vstoupil v platnost, jeho ustanovení lehce zmírnila. Zákaz se vztahuje pouze na města, která splňují určitá populační kritéria, a nikoli na rekreační domy v rekreačních oblastech. Výjimka ze zákazu se uděluje kupcům, kteří mají manžele či partnery kanadské národnosti, dále uprchlíkům či cizincům kupujícím vícegenerační obydlí s více než třemi jednotkami, která by teoreticky mohla být pronajata Kanaďanům.
„Celá věc je politickým divadlem, které nemá s rozumnou politikou nic společného,“ kritizuje vládní kroky Alan Walks z katedry městského plánování a geografie na University of Toronto Mississauga, podle něhož neexistují dostatečné důkazy o tom, že růst cen bydlení v Kanadě souvisí se zahraničními kupci. Jako příklad přitom uvádí Vancouver – město s největším procentem zahraničních kupců v Kanadě, kde domácí tvořili v roce 2016 přibližně 99 procent kupců všech domů. Zahraničním zájemcům zbylo pouhé procento.
Klíčová je nabídka
Nejen to ukazuje, že ve skutečnosti nejde ani tak o poptávku, jako spíš nabídku, která je v Kanadě – podobně jako v Česku – zcela nedostatečná. Podle kanadské Vládní agentury pro hypotéky a bydlení by do roku 2030 bylo zapotřebí postavit 3,5 milionu domů, aby bylo dosaženo dostupnosti bydlení pro všechny Kanaďany.
A sami dotčení cizinci? Ti si z nastalé situace hlavu nedělají – kvůli nejasnému výkladu zákona se podle realitních agentur naprostá většina z nich rozhodla jednoduše dva roky počkat, než vyprší jeho platnost.
