Všichni si přejí zestárnout důstojně, bez izolace a závislosti na druhých. V prostředí, které nikoho neomezuje nekonečnými schody, vysokými obrubníky nebo nečitelnými jízdními řády. V současné době stále utopie, která však díky iniciativě architektů začíná dostávat reálné obrysy. Už proto, že je k tomu nekompromisně nutí demografie.
Demografické výhledy jsou poměrně alarmující. Do roku 2050 bude téměř třetina světové populace starší než 65 let. Podobnou trajektorií půjde i vývoj v Česku, kde se podle statistiků zdvojnásobí počet seniorů ze současných 1,8 na 3,2 milionu. „Po celou druhou polovinu 21. století bude žít v České republice 2,5krát více seniorů než dětí,“ uvádí experti z oddělení demografické statistiky Českého statistického úřadu.
Důsledky stárnutí se odrazí také v architektuře – v pojetí obydlí, veřejných prostranství či plánování měst. A samozřejmě v sociální a zdravotní péči. Zatím ovšem na takovou realitu není Česko připraveno. „Kapacita lůžek je kriticky nedostatečná, každoročně dochází k odmítnutí desítek tisíc žádostí o umístění do domova pro seniory. Stát přitom buduje nová centra minimálně a pro soukromý sektor je to příliš specifická záležitost,“ říká Martin Fojtík, ředitel investičního fondu Property fund for Living (PFFL), který vznikl před třemi lety pod hlavičkou realitní skupiny RS Group.
Ta už zkušenosti s výstavbou soukromých domovů pro seniory má, například v Chrudimi, Kolíně nebo na pražské Klamovce. Pokračuje v tom i v rámci fondu, kdy vznikla a ještě vznikne řada takzvaných Alzheimer center o celkové kapacitě minimálně tří tisíc nových lůžek. Záměrem je zajistit nepřetržitou péči o klientelu s různou formou stařecké demence. „Má různé aktivizační činnosti včetně canis terapie nebo kulturně společenských akcí přímo v domovech. Důležité je, aby se naši klienti cítili dobře a v bezpečí,“ dodává Martin Fojtík.
Nezávisle a smart
Trendem ve světě je paradigma tzv. zdravého stárnutí se zachováním autonomie a nezávislosti seniorů, a to bez jejich segregace. V případě klientů s demencí se například v Nizozemsku podařilo skupině architektů realizovat projekt Dementia Village, jenž zahrnuje celou čtvrť s domy, náměstími a obchody. Každá ze sedmi skupin domů má vlastní styl a liší se i náměstí, což obyvatelům usnadňuje orientaci. Ti přitom mohou jít ve vesnici kamkoli, přičemž k dispozici jim jsou vyškolení zaměstnanci, kteří nenosí uniformy. Dojem uzavřené komunity navíc stírá fakt, že veřejnost – obvykle lidé ze sousedství – má volný přístup do zdejších restaurací či divadla.
V USA je podle průzkumu Amerického institutu architektů stále silnějším trendem stárnutí doma. Což s sebou nese úpravu stávajících obydlí tak, aby vyhovovala měnícím se potřebám starších lidí – od eliminace schodů přes instalaci ramp či toalet v přízemí až po přidání madel a laviček ve sprchách nebo zařízení pro chytrou domácnost. Poptávka po tomto druhu úprav přitom narostla tak, že se tematika začíná odrážet i ve stavebních předpisech. „Například v Kalifornii se po aktualizaci předpisů vyžaduje od letošního roku při výstavbě domů větší šířka dveří v ložnicích a koupelnách,“ říká architekt Aaron D. Murphy ze Seattlu.
Nejde ale jen o jednotlivce. V rezidenční čtvrti Ommord v nizozemském Rotterdamu se podobným způsobem přebudovaly dokonce celé bytové domy z konce šedesátých let tak, aby vyhovovaly různým profilům rezidentů. Určité části zástavby autoři vyhradili pro seniory, z přízemí a garáží se stala zdravotnická zařízení, přibyl komunitní dům a také byty orientované do zahrady. Pro zlepšení dostupnosti horních bytů a zkrácení délky přístupových chodeb se instalovalo více schodišť a výtahů.
Z baráku do tiny house
Samostatnou kapitolou architektury pro seniory jsou nové typy projektů – od servisovaných apartmánů přes komunitní bydlení až po sdílené bydlení zvané flex living. Posledně zmíněné zahrnuje byty se dvěma vchodovými dveřmi a dvěma ložnicemi propojenými společným prostorem, jež mohou být podle architekta Matthiase Hollwiche, jenž koncept představil ve své knize Nové stárnutí, využity dvěma přáteli nebo i rezidentem a jeho pečovatelem.
Inovativní řešení bydlení pro seniory vzniklo mimochodem i v Česku, a to v rámci tržiště tiny housů zvaného Kodu, za nímž stojí podnikatelky Romana Voříšková a Jitka Plevová. Hit posledních let v podobě malých domů reaguje na nedostupnost vlastního bydlení a v případě seniorů, kteří zůstali sami ve velkém a energeticky nákladném domě či bytě, má navíc zajímavý potenciál. Aktuálně má Kodu v nabídce první prototyp seniorského bydlení, jenž kromě finanční dostupnosti slibuje také bezbariérové uspořádání včetně oblých rohů, protiskluzové dlažby, jisticích nástěnných madel nebo zvýšenou kapacitu úložných prostor.
Text: Andrea Votrubová
