Dotkne se inflace investorů nemovitostních fondů?
Inflace, která přichází, a všichni dobře víme, že přijde, sektoru nemovitostí pomůže. Například v případě maloobchodního segmentu komerčních nemovitostní platí přímá úměra mezi výší obratů nájemců a výší nájemného. Pokud například pro drogerii je ekonomicky únosné platit nájemné až do výše deseti procent svého obratu, tak v případě zvýšení obratů s největší pravděpodobností dojde při předjednání nájemní smlouvy ke zvýšení nájemného. Když roste obrat, roste následně i nájemné. To ve svém důsledku znamená vyšší hodnotu nemovitosti, jelikož generuje větší cash flow. Právě to velmi ocení naši investoři. Lidé chtějí své peníze ošetřit proti očekávané inflaci a v oblasti nemovitostí je nejvíce obvyklým způsobem nákup bytu ve velkých městech. Všichni známe tu písničku „Já mám v Praze tři domy…“. Lidé disponují penězi, ale nevědí, do čeho je investovat. Tak investují do koupě sekundární nemovitosti.
Fond, nebo vlastní nemovitost proti inflaci?
Oboje má své pro a proti. V našem případě spravujeme portfolio devatenácti nemovitostí. Každá z nemovitostí se chová v danou chvílí trošku jinak. Někde může vyvstat problém, a naopak někde slavíme. Je v tom rovnováha. V případě, že je někdo privátní investor a uvažuje o koupi investičního bytu, tak je významně exponován vůči jedné nemovitosti. Zde je nevyvážené riziko, že se něco pokazí, než když si „hrajeme“ s celým portfoliem. Dále péče o byt a jeho pronájem je víceméně malé podnikání, se kterým se pojí starosti. Ve finále můžeme očekávat, že tato rezidenční nemovitost vynese tři procenta čistého zisku. A pak je otázkou, jestli se to vůbec za vynaložený stres a čas vyplatí. Jestli není třeba jednoduší investovat skrz nemovitostní fond NOVA Real Estate, který za posledních pět let vynesl průměrně téměř sedm procent ročně, a investor se o nic nestará. Byty se z pohledu výnosů nájmů pohybují okolo tří procent ročně, uznávám však že mohou reálně dlouhodobě navyšovat svou hodnotu. Každopádně toto nemůže nikdo do budoucna zaručit, protože to, že něco platilo posledních dvacet let, neznamená, že to bude platit i dalších dvacet let.