Odhadem 35 milionů lidí dnes korzuje světem pod nálepkou digitální nomádi. V průměru jim je 32 let, z poloviny všech případů pocházejí z USA a ročně vydělávají více než 120 tisíc dolarů. Měsíční náklady na život je přitom stojí pouhých 1724 dolarů. Důvodů, proč se vydali na cesty, je obvykle několik, od lásky k cestování po touhu se vymanit z ubíjejícího korporátního života.
Dva nejdůležitější motivy – zajistit si lepší work-life balance, k němuž se dle průzkumu Flex Jobs přihlásilo 73 procent digitálních nomádů, a užívat si svobodný životní styl, jenž tento způsob práce nabízí (68 procent) – ovšem nejlépe shrnují celý příběh důsledků pandemie na pracovní trh.
Pracujte odkudkoli
„Věříme, že jsme šťastnější a produktivnější, když máme svobodu si vybrat, kde pracujeme,“ nechalo se slyšet vedení streamovací platformy Spotify, které svým šesti a půl tisícům zaměstnanců udělilo povolení pracovat odkudkoli v kterémkoli regionu světa, kde se zrovna nacházejí. Pokud v jejich blízkosti zrovna žádná firemní kancelář není, platí jim členství v coworkingovém prostoru.
K ještě radikálnějšímu kroku se odhodlala platforma DevOps GitLab, která všechny zaměstnance přesunula do remote módu a fyzicky se zbavila veškerých firemních kanceláří. Patnáct set lidí pracujících pod brandem této společnosti je tak v současnosti rozmístěno ve zhruba 65 zemích světa s doporučením, že mohou pracovat odkudkoli s dobrým internetovým připojením.
A zdaleka nejde o výjimky. S rozvojem flexibilních kanceláří posílají do coworkingových center pracovat celé týmy i zavedené společnosti, jako Microsoft, IBM, Ford, KPMG nebo Salesforce. Což řadu lidí přiměje se vypravit do coworkingového centra na opačnou stranu světa. Ostatně podle statistik má více než třetina digitálních nomádů plný zaměstnanecký úvazek. A jejich řady mají dále růst. Guru digitálního nomádství Pieter Levels, jenž založil jednu z nejvyužívanějších komunitních platforem Nomad List, odhaduje, že do roku 2035 bude takto fungovat zhruba miliarda lidí na světě.
Uspějí jen solventní
S tím evidentně počítají i vlády zemí, které se řadí k nejžhavějším destinacím tohoto druhu pracovního turismu. Více než čtyřicítka států včetně Česka dnes nabízí víza určená speciálně digitálním nomádům, která jim umožňují pobyt obvykle v délce jednoho až dvou let. Důvodem takové vstřícnosti jsou logicky peníze. Digitální nomádi přispívají do světové ekonomiky každoročně částkou 787 miliard dolarů, přičemž ve většině případů je platí mateřská země. Útraty však příjemci realizují v hostitelském státě, který vůči nim navíc nemá žádné povinnosti typu sociálních dávek.
A protože s jídlem roste chuť, řada států si udělení takového víza začala podmiňovat extra podmínkami včetně výše příjmu. Nejnověji s vízem pro digitální nomády ze zemí mimo Evropskou unii přišlo Španělsko, které si tím slibuje přilákání mezinárodních talentů a oživení covidem zasažené ekonomiky. Vízum ovšem získá pouze nomád s výdělkem v minimální výši 2320 eur (v přepočtu 55 tisíc korun) a splnit musí i další podmínky.
Estonsko razí cestu
Estonsko zavedlo oficiální víza pro digitální nomády v červnu 2021 jako první na světě. Jejich udělení podmiňuje měsíčním hrubým výdělkem v minimální výši 3504 eur (v přepočtu téměř 83 tisíc korun) po dobu šest měsíců před příjezdem do země.
Vyhledávanou destinací se přitom tato pobaltská země stala nejen kvůli dostupnějšímu krátkodobému ubytování, než jaké nabízejí jiné země západní Evropy, ale hlavně díky rychlému a spolehlivému internetu. Ten je absolutně nejdůležitějším kritériem, aby nomádi chtěli v dané zemi žít.
K dalším patří živá komunita digitálních nomádů, protože mezi hlavní důvody, proč se tito lidé vrací po čase domů, je pocit samoty a stesk po přátelích a rodině. Významná je také přítomnost coworkingových či colivingových center, přiměřené náklady na život, vysoká kvalita života a příjemné podnebí.
Virtuální proces
Podle odborníků tento trend nemění jenom vízovou politiku, ale i realitní sektor. A to nejen v rychlosti, jakou se v posledních letech začala šířit coworkingová centra a vznikat flexibilní ubytování přímo pro digitální nomády, včetně celých vesnic, jako tomu bylo před dvěma lety na Madeiře. Bydlení si pracovníci obvykle zajišťují on-line a bez předchozí prohlídky.
„Tito zákazníci požadují, aby se realitní průmysl ubíral transparentním směrem, jenž zahrnuje videoprohlídky, ověřené posudky a hodnocení, a nezahlcoval je inzercí s vylepšenými a zesvětlenými fotkami,“ vysvětluje Rodolfo Delgado, ředitel platformy Replay Listings. Podle něj navíc bude třeba, aby si realitní agenti a pronajímatelé osvojili nové on-line služby zjednodušující smluvní proces včetně nahrání ověřených dokumentů či podpisu nájemní smlouvy, jako jsou DocuSign, Adobe Sign a HelloSign.
Top 10 destinací digitálních nomádů
Během let 2020 až 2021 se stalo Mexiko bezkonkurenčně nejoblíbenějším cílem digitálních nomádů a toto prvenství si drží dodnes. Lákadlo představují desítky tamních měst a oblastí včetně Playa del Carmen, stejně jako skryté perly jako rybářský ostrov San Cristobal de las Casas. Aktuálně je nicméně v kurzu pracovníků na dálku celá Latinská Amerika včetně Medelínu, druhého největšího města Kolumbie, nebo bývalého guatemalského hlavního města Antigua Guatemala (Stará Guatemala). Po skončení pandemie se výrazně zvedla popularita Portugalska. Velmi okouzlující Lisabon se na evropské poměry pyšní poměrně nízkými náklady na život. Do první desítky nejoblíbenějších destinací se řadí rovněž Thajsko, Indonésie, Vietnam, Turecko, Kostarika, Brazílie a Filipíny. Obecně platí, že z devadesáti procent míří digitální nomádi do přímořských oblastí.
