Úspora padesát milionů krychlových metrů plynu ročně, nová pracovní místa, snížení evropské závislosti na ruských surovinách nebo finanční zátěže domácností za energie. Tak zněly hlavní argumenty, s nimiž přišel v půlce března obhajovat na plénum Evropského parlamentu zpravodaj europarlamentní verzi novely směrnice o energetické náročnosti budov. Dokument, který tato instituce následně schválila, je přitom mnohem přísnější než stanovisko, které si za českého předsednictví Rady EU dojednaly o rok dříve členské státy.
Podle názoru europoslanců by se všechny novostavby měly stavět v bezemisním standardu již od roku 2028, oproti roku 2030, který navrhla Rada EU. Kromě toho by budovy měly být povinně vybaveny solárními panely – pokud to bude technologicky a ekonomicky proveditelné. Striktně se parlament vymezuje i vůči starším budovám, u nichž by v případě obytných budov dvou nejhorších energetických tříd F a G platila povinná renovace od roku 2030, u ostatních budov těchto tříd již o tři roky dříve.
Drahé zelenání
Tato přísnost není zcela bez logiky. Realitní sektor se na emisích skleníkovými plyny podílí vysokou měrou – budovy v Evropské unii zodpovídají za 40 procent spotřeby energií a za 36 procent vypouštěného CO2. Přiškrcení hnědého kohoutku je tak logickým krokem. Jaké důsledky z toho plynou majitelům, investorům nebo stavebníkům, zatím ale moc jasné není. Už proto, že o směrnici se mezi evropskými institucemi povedou další jednání a kompromisní stanovisko se očekává teprve koncem roku. Velké vášně nicméně téma budí už dnes. Důvod je nasnadě: zelenání bude něco stát.
„Moderní stavění nízkoemisních budov přináší extrémně komplikované technologické celky, které kladou zvýšené nároky nejen na provádění stavby, ale i následné efektivní využívání nainstalovaných technologií. Používání komplikovanějších stavebních postupů a dražších materiálů je v kontrastu s tématem dostupnosti bydlení, jednoduše bude výstavbu spíš zdražovat,“ říká Renata Vildomcová, ředitelka marketingu a komunikace společnosti Skanska. Stavební firma dlouhodobě známá svým udržitelným přístupem přitom zelený směr vývoje legislativy plně podporuje. Nízkoemisní budovy přinášejí jejich obyvatelům benefity v podobě finančních úspor po celou dobu životnosti.
Důkazem je podle Renaty Vildomcové projekt Botanica K v pražských Jinonicích, který Skanska vybavila systémem splachování toalet recyklovanou šedou vodou. Díky této i dalším využitým technologiím získal projekt jako první v Česku certifikaci BREEAM Excellent.
Projekt přispěl k už tak vysokému skóre v zelené certifikaci, jakým se dnes Česko může v mezinárodním měřítku pochlubit. Praha se podle analýzy CBRE řadí spolu s Bratislavou, Budapeští a Varšavou mezi premianty celé Evropy, co se týče administrativních staveb certifikovaných zelenými systémy typu BREEAM nebo LEED. Oproti evropskému průměru ve výši 20 procent je ve středoevropských metropolích dvojnásobek certifikovaných budov, což je dáno jednak mladostí jejich trhů s kancelářskou výstavbou, jednak silnou developerskou aktivitou s výraznou konkurencí.
Své ovšem dělá i tlak korporátních nájemců, kteří si podle Lenky Šindelářové, investiční analytičky společnosti 108 Agency, musí plnit vlastní interní strategie snižování uhlíkové stopy a ESG kritérií. „Proto i z jejich strany je tlak na zvýšení energetické efektivity budov, v nichž působí, směrem k bezemisnímu standardu,“ říká.
S certifikátem k vyšším nájmům
Jak plyne z různých průzkumů, zelená se investičně vyplácí. Například společnost Knight Frank zjistila, že v prestižním centru Londýna mají kanceláře s hodnocením BREEAM Excellent a BREEAM Very Good prodejní cenu o 10,5 procenta, respektive o 10,1 procenta vyšší než podobné, ale necertifikované budovy. Podle společnosti JLL, která zkoumala certifikované kanceláře v asijských městech, se v Hongkongu pohybuje jejich nájemné o 7 až 28 procent (dle úrovně certifikace) výše než u ekvivalentů bez certifikátů. Z dalších studií pak vychází, že certifikované budovy jsou rychleji pronajímané a vykazují nižší míru neobsazenosti.
Zelená prémie, jak se těmto bonusům obecně říká, má své opodstatnění. Podle mezinárodní právnické firmy Bryan Cave Leighton Paisner přináší certifikace úspory nákladů na energie v takové míře, že desetiprocentní pokles spotřeby energie vede ke zvýšení hodnoty asi o jedno procento nad rámec běžné úrovně nájemného a prodejní ceny budovy. Navíc se certifikací zvyšuje samotná kvalita budovy, která přitahuje prémiové klienty již díky modernějšímu a lepšímu vybavení.
Podle Lenky Šindelářové je však snaha kvantifikovat finančně rozdíly zelených a méně zelených či nezelených budov velmi složitá. „Žádné dvě budovy nejsou totožné v mnoha parametrech a takováto data bohužel k dispozici nejsou. Vše je spíše založeno na odhadech,“ říká, na jakém principu fungují zmíněné průzkumy. I přesto všechny udávají podobný směr: „Například polovina všech respondentů globálního průzkumu RICS se shodla, že existuje diskont z hodnoty u nezelených budov. Největší podíl respondentů, tedy čtvrtina, předpokládá, že dosahuje do deseti procent, pětina si myslí, že diskont může být i vyšší,“ dodává.
