Studio

Chimney House. Ke kořenům domova.

Chimney House. Ke kořenům domova.
Radomír Dohnal, 19.6.2017

Požádejte kterékoliv malé dítě, které vyrůstalo kdekoliv v západní půlce světa, aby vám namalovalo dům. Prosté črty zpravidla přinesou obrázek čtvercové základny domu s trojúhelníkovitou střechou, dveře a okna a hlavně komín trčící ze střechy. Může takový výkres posloužit jako základ projektu obytného domu? Ano. Dětská logika je neúprosná a vychází z hlubokých kořenů porozumění elementárním základům pohody bydlení. Na tento základní princip reagoval i architekt Aljoša Dekleva, když navrhoval na slovinském venkově projekt Chimney House.

Jak název projektu napovídá, základním prvkem designu stavby se stal krbový komín. „Z historického hlediska to bylo vždy nějaké žároviště, ohniště nebo krb, co z prosté zastřešené stavby dělalo domov,“ komentuje autor Chimney House Dekleva. A jeho kolegové z týmu projektantů, Tina Gregorič, Primož Boršič a Vid Zabel, mu přizvukují: „Teplo rodinného krbu je dnes bráno za popisný archaismus, ale stále je to pojem, který není funkčním přežitkem. Obraz rodiny, která se sesedá a soustředí kolem kuchyňského stolu, v místě teplém a důvěrně příjemném, je v nás všech stále živý a my ukazujeme, že toto historické pojetí hřejivého srdce domu je možné vystihnout i moderním způsobem.“

Místo, kde se chcete zastavit
A pokud bychom měli vzpomenout v úvodu zmíněné dětské kresby, není to právě proužek dýmu stoupající z komína rodinného domu, co v nás evokuje pocit vyhřátého a zabydleného rodinného hnízda, do kterého se chceme vracet? Ne každý se pochopitelně může stimulovat těmito symbolickými prvky, vždyť skoro 70 % světové lidské populace žije ve městech a metropolích. Jenže profesionálové ze studia Dekleva Gregoric Arhitekti nebyli tímto parametrem omezeni. Stavba obytného domu byla totiž realizována v malé vesničce Logatec, zhruba ve středu hornatého Vnutrennekarstského kraje, na půl cesty mezi Lublaní a Postojnou. Jméno vesnici dali už v šestém století Keltové, přežilo Římany a zůstalo jí dodnes. To proto, že plně vystihuje charakter lokality. Značí totiž „přívoz“. Místo, na kterém se chvilku plánovaně zdržíte, ale nezůstáváte. Je jen jedním z bodů dlouhé cesty.

Osudové okouzlení
Okrajová část vesnice, kde Chimney House stojí, je vlastně jen pár venkovských domů a starých stodol lemovaných lesem. A také letitý kostel. Zadavatel projektu, Andrej Dolenc, původně zamýšlel na parcele o rozměrech 850 m2 vytvořit moderní chatu. Místo, kde by se zastavoval, ale nezdržel. Jenže v průběhu několika návštěv a inspekcí místa s architekty svůj postoj přehodnotil. Místo, kudy kráčela historie, mu učarovalo, a rozhodl se zde usadit. A spolu s tím se rodila i představa na míle vzdálená konceptu občasného bydlení v moderní chatě. „Pokud vás nějaké místo skutečně okouzlí natolik, že už na něm chcete setrvat, vážíte si jeho původního charakteru,“ říká klient Dolenc. „Nechcete jej měnit a zasahovat do něj, chcete s ním splynout v jeden organický celek.“ Dekleva Gregoric Arhitekti tedy museli v první řadě vyřešit, jak celý návrh pojmout bez invazivních zásahů do okolního prostředí.

Modernistická symetrie i hold venkovské architektuře
„Design a zpracování celého projektu do značné míry ovlivnil styl již přítomné lokální architektury, zejména kostela z poloviny 16. století,
a snaha o zasazení objektu do kontextu nejen po stránce materiálové, ale i funkční,“ prozrazuje šéfarchitekt Dekleva. „Zásah do harmonie místa nebo nepodmíněná změna by přinesla negativní změnu v širokém měřítku.“ Architekti připouští i další limitující faktory. Například prý bylo nutné vyhodnotit, co je v daném místě skutečně typické, a tudíž je nositelem charakteru lokality. „Pokud jsme nechtěli jít proti duchu místa, nemohli jsme například přesáhnout čistě fyzicky za objem již existujících okolních staveb. A také jsme se nemohli vymanit z područí tradičního materiálu.“ Projekt Chimney House tedy musí „ladit“ s mokrým jehličím okolního lesa, s tmavými modřínovými deskami starých stodol a nepřebíjet svou konturou štíhlou bílou věž nedalekého kostela.

Fenomén souměrnosti
Pokud jde o samotné členění dispozic obytného domu, je do nich principielně zapracován fenomén souměrnosti a pravidelnosti. Obdélníkový půdorys obvodových zdí přitom obepíná pomyslné těžiště, srdce krbového komína. K němu je po organizační stránce vše vztaženo a jemu je vše funkčně podřízeno. Symetrie stěn je posílena skutečně netradičním prvkem, a to podélným průřezem vedeným vrcholovým horizontem střechy. Hřeben střechy je snížen do formy hranolu a po celé délce tohoto profilu je jím v rovině veden světlík. Z každé místnosti nadzemní části domu tak můžete vzhlédnout přímo k obloze. Toto řešení se ukázalo být navýsost efektivním, rapidně totiž zvýšilo průnik přirozeného denního světla do interiéru. Samotný půdorys Chimney House zabírá zastavěnou plochou o rozloze 145 metrů čtverečních. Z hlediska využitelnosti byl tento prostor rozšířen  zprůchodněné podsklepení, čímž se celková využitelná plocha domu zvýšila na 205 m2.

Typologie prostoru? Diktát vychází ze srdce
Podstatným rysem, který vychází z rozložení objemu domu kolem jeho „srdce“, je pojetí centrálního prostoru jako kompletně otevřené průchozí místnosti. Tento model není u venkovských staveb právě typický, ale v modernistickém pojetí své místo rozhodně má. Nejen opticky tak dochází ke zvětšení plochy, kterou lidé využívají nejvíce. Kuchyň, jídelna, společenská místnost či obývací pokoj tu splývají v jeden jediný prostor, čímž dochází k navýšení frekvence denního využití. Jsou to totiž místnosti, kde trávíte s rodinou nejvíc času, místnosti, kde posedíte s hosty. A všichni se tak soustředí do prostoru, kterému vévodí krbová kuchyňská kamna s komínem. Chimney House ale rozhodně neselhává, když přijde na distribuci pokojů, kde obyvatelé vyžadují soukromí. Ložnice, toalety, koupelny, malé pracovny, šatny a chodby jsou situovány do užších profilů okrajů domu. Navíc je tu stále přítomen rozsáhlý suterén, kde se kromě technické místnosti nachází i sklad
a spíž. Interiér není veden jako monolit, je ještě proříznut diagonálou. Napomáhá tomu zvýšené přízemí obytných místností vyvážené sníženým přízemím se schodištěm k suterénu. Jinak je ale Chimney House po všech stránkách kompaktní. „Aby byla plocha domu obyvateli skutečně efektivně využitelná, je vnitřní profil parcelovaný minimem zdí,“ dodává k definici interiéru šéfarchitekt. „Schodiště nenásilně rozšiřují místnosti, namísto aby z nich místo ubíraly. Jsou přechodem, který vše spojuje dohromady.“ Uvnitř pak dochází k zajímavému dotyku dvou jinak obtížně slučitelných materiálů. Stěny, včetně rozšířených okenních průhledů, jsou obloženy světlým dřevem lakovaného dubu. Kontrastním prvkem vůči upravenému dřevu je pak šedivý strop z železobetonové konstrukce. Není přitom upraven dohladka, ale ponechává si svou drsnou strukturu.

K čemu potřebujete nábytek?
Překvapivě však toto pojetí funguje: Centrální světlík totiž přes den propouští dostatek světla, které surový strop vizuálně přebíjí, a navečer přebírají „krycí“ úlohu instalovaná podsvícení. A proč ten masiv dřevěného obložení, který o  to víc vyniká ve srovnání se zapadlými okny s širokým vnitřním parapetem? Na odhalení je zapotřebí podrobněji prozkoumat hlavní místnost v okolí krbu. Vypadá totiž poněkud nezařízeně. Chybí tu většina nábytku, který bychom asi v kuchyni nebo obývacím pokoji čekali. A přesto tu je. Dřevem obkládané stěny a hluboké propady oken mohou vyvolávat stísněný dojem, ale jen do doby, než si uvědomíte, že úložné prostory, skříně a policové systémy se nachází právě ve všudypřítomných obkladech. Jsou zakomponovány do stěn, a proto působí místnosti minimalistickým dojmem. Prostota a absence nábytku dává zdejšímu bydlení neobvyklý rozměr.

Multifunkčnost zrcadlící všední život
„Zbavit se závislosti na okázalém nábytku byl jeden z důležitých požadavků našeho klienta,“ říkají Dekleva Gregoric Arhitekti. Původně se sice tohoto modelu provedení zdráhali, ale brzy dospěli ke shodě. „Je totiž pravdou, že při řešení interiérů se obvykle svádí boj o každý metr místa. A po této bitvě, která často není beze ztrát, jen zaplňujeme ušetřené metry často zbytečným nábytkem. Tady se hra o prostor odehrávala podle jiných pravidel,“ podotýká Aljoša Dekleva. Klíčovým pojmem charakterizujícím interiér se tak stala multifunkčnost. Stěny, které se proměňují ve skříně pouhým dotekem, snížené parapety oken sloužící k posezení. A že stůl v kuchyni není obložen židlemi? V každém pokoji nějakou najdete a přinesete si ji s sebou. Chimney House je prostě o jednoduchosti zrcadlící všední život.

Splynutí s minulostí
Pojetí nemateriality Chimney House demonstruje i exteriér, respektive vymezení vnější fasády. Ta je provedena v hutných deskách opracovaného modřínu, které jsou impregnovány olejem. Díky tomu došlo k jejich výraznému ztmavnutí a současně tak k vyladění vztahu s již existující zástavbou. „Sekundární střešní plášť provedený v tomtéž duchu zajišťuje kontinuitu tmavého dřeva na místě i v okolí,“ připomíná Dekleva. „Je to zvláštní, ale tím že jsme zdůraznili dřevo na fasádě a střeše, jsme vlastně potlačili její význam. Tím, že jsme jeden prvek akcentovali, učinili jsme ho v rámci dané lokality neviditelným a přirozeným.“ ▪


 

Radomír Dohnal

Tyto stránky používají cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s jejich používáním.