Rok 1494. To je klíčové datum v historii tohoto největšího anglicky mluvícího ostrova v karibském prostoru. Kryštof Kolumbus tehdy doplul k jeho břehům a zakreslil Jamajku Evropanům na mapu světa. Krásnější ostrov prý do té doby neviděl. Mírumilovní Arawakové, kteří ho obývali, zase poprvé uviděli chamtivé bílé muže. Své domovině říkali Xaymaca, země vody a dřeva. O to měli Španělé zájem a také o pracovní sílu, která bude dřít na plantážích.
O dvě století později vystřídali Španěle Britové a pod svištěním biče učinili z Jamajky jednoho z největších producentů cukru a centrum obchodu s otroky na západní polokouli. Tyto historické události se hluboce zapsaly do paměti národa, který svět vnímá jako sluníčkové pohodáře ze země rumu, reggae a rastafariánské víry.
Tropické kouzlo
Kolumbus se nemýlil, když Jamajku označil za jeden z nejkrásnějších ostrovů. Platí to stále. K největším tahákům patří pláže. V nejzápadnější části ostrova se nachází Negril, který má veškeré tropické kouzlo. Na bělostných plážích s pískem jemným jako pudr můžete relaxovat nebo se zabavit potápěním či šnorchlováním. Anebo otestovat kvalitu greenu na nedalekém osmnáctijamkovém hřišti Negril Hills. Romantické duše neodolají možnosti nasednout na koně a vyrazit k zřícenině Whitehall či se vydat na loďce k ostrůvku Booby Cay, kde se natáčely i pasáže k filmu 20 tisíc mil pod mořem. Zážitkem je adrenalinová výprava na kajaku do Obrovské bažiny, chráněné přírodní rezervace, kde není nouze o exotické ptactvo ani o krokodýly.
Srdcem jamajské riviéry je Montego Bay. Kryštof Kolumbus ji nazval příznačně: El golfo de buen tiempo (Zátoka dobrého počasí). To na Jamajce panuje víceméně celoročně. Nejlepší období, kdy se teploty pohybují mezi 30 °C a hrozí minimální srážky, je od prosince do dubna.
Východ ostrova je jiný svět, kde se nachází Blue and John Crow Mountains, největší národní park na ostrově chráněný pro svou jedinečnost UNESCO. Tvoří ho tři horské masivy a mlžný deštný les, který je domovem řady vzácných živočichů, jako je otakárek jamajský, největší motýl na západní polokouli. Nejvyšší horou je Blue Mountain Peak s výškou 2256 metrů nad mořem. Je to ideální lokalita, kde provozovat vysokohorskou turistiku i cyklistiku. Specifické klima prospívá kávě, pěstuje se tu jedna z nejvzácnějších známá jako Jamaica Blue Mountain. Její exkluzivitu podtrhuje fakt, že je jedinou kávou na světě, která se balí do dřevěných sudů místo pytlů.
Černý mesiáš
Obrázek Jamajky si nelze představit bez mužů s barevnou čepicí, dredy a obligátním jointem. Bez rastafariánů. Za vnějšími symboly se nachází náboženské hnutí, které spojuje prvky křesťanství, židovství a islámu. Ve 30. letech minulého století ho začal na ostrově šířit jamajský novinář Marcus Mosiah Garvey, jenž hlásal černošskou jednotu a vyzýval potomky otroků ze zámoří, aby se vraceli do Afriky, své skutečné domoviny. Protože jedině tam mohou být svobodní.
Garvey prorokoval, že na trůn usedne mesiáš v podobě černošského krále. V roce 1930 byl Haile Selassie korunován etiopským císařem a pro Garveyho stoupence šlo o jasné znamení, že proroctví bylo naplněno. Rastafariáni se považují za potomky krále Šalamouna a královny ze Sáby, jsou dětmi otroků, kteří byli do Karibiku odvlečeni proti své vůli. Ve znaku mají judského lva, neboť jsou údajně jedním ze ztracených izraelských kmenů a jejich zacuchané vlasy symbolizují lví hřívu. Své jamajské domovině říkají Jah-me-kya, což lze z jejich dialektu přeložit jako Bůh stvořil Jamajku.
Nejslavnějším stoupencem rastafariánského hnutí byl Bob Marley, jamajský rodák označovaný za první globální celebritu z třetího světa. Jeho desku Exodus vyhlásil roku 1999 časopis Time albem století a ve stejném roce si Marley od lékařů vyslechl ortel – vzácná forma rakoviny kůže. Rastafariánská víra mu nedovolila, aby si na doporučení lékařů nechal amputovat palec u nohy. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, Marley tak zemřel jako správná rocková hvězda mladý, v šestatřiceti letech. Stal se ikonou jamajské kultury a do světa vyvezl houpavé rytmy reggae.
Bylina z nebes
Zacuchané dredy, barevná čepice a marihuanový dým ale z nikoho ještě nedělají skutečného rastu. Těch pravověrných, kteří jsou vegetariány či vegany, nepijí mléko ani kávu a zříkají se alkoholu, je minimum. Smyslem je nedávat do těla nic, co znečistí fyzickou schránku a duši. Na rozdíl od alkoholu, který podle rastafariánského učení činí člověka hloupým, marihuanu jim jako posvátnou bylinu seslal sám bůh jako pomocníka při meditaci. Legenda také říká, že vyrostla přímo na hrobě krále Šalamouna.
Marihuanu přivezli na Jamajku indičtí dělníci v 19. století, kteří sem přijeli jako pracovní síla na plantáže poté, co Britové zrušili ve svých koloniích otroctví. To také vysvětluje, proč se na ostrově ujalo pro marihuanu hindské slovo ganja. Přestože k ostrovu patří jako máslo k chlebu, je to teprve sedm let, kdy jamajská vláda schválila částečnou legalizaci této konopné drogy. Stala se první zemí, která v omezeném množství povolila užívání marihuany výlučně pro náboženské a léčebné účely. Jak zdůraznil tehdejší ministr spravedlnosti Mark Golding: „Cílem není dekriminalizovat marihuanu pro zábavu.“
Bond je Jamajčan
Na Jamajce se fakticky narodil Agent 007. V roce 1947 jeho tvůrce Ian Fleming zakoupil pozemek na severním pobřeží v ospalém městečku Oracabessa a vytvořil si tu svůj karibský domov, jenž pojmenoval GoldenEye. S železnou disciplínou bývalého špiona trávil první dva měsíce v roce v pracovně své rezidence a psal příběhy o Jamesi Bondovi. Inspirací pro jméno, které následně vejde do dějin jako jedna z nejvýdělečnějších obchodních značek všech dob, se mu stala jamajská bible – Průvodce ptactvem Západní Indie od amerického ornitologa Jamese Bonda.
Celkem na Jamajce napsal třináct bondovek. Od literárního úspěchu svého hrdiny byl nakloněn převést dobrodružství agenta 007 na filmové plátno. Podařilo se to v roce 1962, kdy byla natočena první bondovka s názvem Dr. No. Hlavní roli získal tehdy poměrně neznámý Sean Connery a jako Bond girl zazářila Ursula Andress. Film natočený na Jamajce se stal kasovním trhákem a odstartoval nejdéle trvající franšízu v historii kinematografie.
Po Flemingově smrti jeho rezidenci zakoupil Bob Marley, ale majitelem dlouho nezůstal. GoldenEye prodal svému objeviteli, hudebnímu producentovi Chrisu Blackwellovi, jamajskému rodákovi, jehož matka byla Flemingovou múzou. Blackwell, který také obchoduje s rumem, proměnil GoldenEye v pětihvězdičkový resort, vedle legendární vily slavného spisovatele, kterou si můžete pronajmout, vybudoval několik dalších. Ann Hodges, místní architektka, navrhla každou jako privátní vesmír, kde luxusem je chodit naboso. Kromě vil se hosté mohou ubytovat v beach huts nebo lagoon cottages a užívat si nesnesitelnou lehkost bytí. Energie, která tudy proudí, je inspirujicí. Sting během zdejšího pobytu složil megahit Every Breath You Take a frontman kapely U2 Bono Vox zase napsal titulní píseň k bondovce GoldenEye.
Chyť je, když to dokážeš
Devět vteřin a padesát osm setin, tak rychle ještě sto metrů nikdo neběžel. Čas, jenž padl během Mistrovství světa v atletice v Berlíně roku 2009, zapsal do historických tabulek Jamajčan Usain Bolt. V té době mu bylo dvacet tři let a jeho berlínský výkon dosud nikdo nepřekonal. Fenomén Bolt má na svém kontě několik rekordů. Z neuvěřitelné série sportovních úspěchů stačí vybrat osminásobného olympijského vítěze a jedenáctinásobného mistra světa.
Jamajský sprinter přepsal hranice lidských možností a dosáhl tím srovnání se zástupci zvířecí říše. Gepard je díky své unikátní anatomii nejrychlejším suchozemským tvorem. Boltovi dala na frak gepardice Sarah ze zoo v americkém Cincinnati, která uběhla stovku za 6,13 vteřiny. U gepardů nejde o šokující výkon, vzhledem k tomu, že dokážou zrychlit z nuly na sto za tři vteřiny a na kratší vzdálenost sprintují rychlostí až 113 km/h.
Bolt je ale člověk, rodák z Sherwood Content, městečka v oblasti Montego Bay na severním pobřeží. Není jediným Jamajčanem, který umí běhat. Legendou je také Asafa Powell či Shelly-Ann Fraser, několikanásobná olympijská vítězka a mistryně světa, která ovládla ženský sprint i po návratu z mateřské dovolené, kdy o ní světová média psala jako o nejrychlejší matce. Pozoruhodné schopnosti jamajských atletů jsou tématem i pro vědeckou obec. Evoluční biolog Robert Trives se ve svém výzkumu zaměřil na symetrii kolen, která má ovlivňovat efektivitu běhu. Dalším tipem je ACTN3, gen, který má na Jamajce 75 procent populace a jeho původ lze hledat v koloniálních časech, kdy se do Ameriky převáželi otroci ze západní Afriky. Jamajka byla z karibských destinací nejdál a cestu přežili jen ti nejsilnější. Roli může hrát také hliník obsažený v místní půdě, jenž by mohl stimulovat uvedený gen.
Sportovní analytik Leighton Levy má jasno: „Nedostižnost jamajských sprinterů je kombinací genetiky, výživy a prostředí.“ Usain Bolt, který svou kariéru oficiálně ukončil v roce 2017 na mistrovství světa v Londýně, se nesmazatelně zapsal do dějin sportu a stal se globální ikonou. Svým šoumenstvím a jamajskou bezprostředností dokázal přitáhnout k atletice i diváky, kteří by ji za jiných okolností nesledovali. Jeho typické vítězné gesto zná celý svět, což chce Bolt využít v budoucím podnikání. Požádal už patentový úřad v USA o registraci této siluety jako ochranné obchodní značky.
Stíny minulosti
V březnu roku 2022 vyrazili princ Wiliam a vévodkyně Kate na turné po karibských zemích, aby utužili vztahy s bývalými koloniemi spadajícími v rámci Commonwealthu pod britskou korunu. Budoucí král si zahrál fotbal s místními kluky a setkal se i s bobisty, podle nichž byl natočen film Kokosy na sněhu. Navzdory optimistickým snímkům je zřejmé, že to pod jamajskou pokličkou vře a hlasy po odtržení od Británie jsou stále hlasitější. Mike Henry, nejdéle sloužící jamajský poslanec, vyčíslil Britům účet za újmy způsobené otrokářstvím na částku 7,6 miliardy liber.
Budoucnost ukáže, zda Jamajka vykročí stejným směrem jako Barbados, který se před rokem prohlásil republikou. Britskou královnu Alžbětu II. tehdy nahradila v čele státu Sandra Masonová, jako vůbec první prezidentka země. Ať už se Jamajka rozhodne zůstat jednou z perel v koruně, či si zvolí cestu ve jménu republiky, stále bude mít svoji autentičnost, kterou je třeba zažít.
