Ladné černé gondoly se kolébají a zkušení gondoliéři, jejichž patronem je český světec Jan Nepomucký, je neomylně vedou sítí benátských kanálů. Zvláště zamilované páry se nechávají unášet atmosférou, kterou gondoliér umí povýšit svým zpěvem, jenž tradičně patřil k dovednostem tohoto lukrativního řemesla. Bez honoráře už ale zpívají jen ptáci a benátští gondoliéři si za tento bonus obvykle nechávají dobře zaplatit. Nic to ale nemění na tom, že romantický duch Benátek je nepřenosný. Příběh města, které se ve středověku stalo tepnou mezinárodního obchodu, se začal odehrávat na tom nejméně pravděpodobném místě – mezi bažinami. Po pádu římského impéria v 5. století upadla společnost do chaosu. Ostrůvky a bažiny protkané lagunami v ústí řek Pád a Piava už neposkytovaly zázemí jen rybářům, ale také lidem hledajícím bezpečí před divokými nájezdy Markomanů a dalších kmenů.

Mistři inovací

Život v bažinách měl svá úskalí, lidé si s nimi ale dokázali poradit. Prohlubovali kanály, odvodňovali jezera a do bahna zaráželi dřevěné kůly. Na jejich vrchol umístili dvě vrstvy desek, vrstvu kamene a až poté přišly na řadu základy budov a paláců, vystavěné za podpory důmyslného systému odvodňujícího podloží.

Stavby musely být lehké, aby je piloty unesly. Benátčané se tak stali mistry technických inovací, protože jim nic jiného nezbývalo. Krajina, v níž chyběla zemědělská půda, jim nedala mnoho na výběr, své živobytí proto postavili na obchodu a mořeplavbě. Město ku prosperitě poháněly lodní plachty. Lodě se staly klíčem k rozvoji obchodu, a navíc přivážely do města pitnou vodu. Přestože v Benátkách fungoval systém k zachycování srážek, v letních měsících byly cisterny prázdné.

Komerční uzel středověku

Město, jehož symbolem je okřídlený lev, vybudovalo, řečeno dnešní terminologií, největší průmyslový areál středověku. Nacházely se zde doky, kde ti nejlepší řemeslníci vyráběli obchodní a válečné lodě a v rámci nabídky komplexních služeb tu Benátčané provozovali také dílny, v nichž se vyráběly zbraně, střelný prach i děla podle přání zákazníka. Vzhledem k tomu, že svět připlouval do Benátek, byli jeho obyvatelé obeznámeni se všemi novinkami a rozvíjeli je. Dařilo se tu knihtisku a vzkvétalo i sklářské řemeslo. Skláři vyrábějící své skvosty na ostrově Murano nesměli své know-how vyzradit, jinak jim hrozila smrt. Preventivním řešením bylo, že měli zapovězeno opustit město.

Kdo míří do Benátek poprvé, nemůže vynechat hlavní turistické body – náměstí sv. Marka, most Rialto a Canal Grande. Náměstí sv. Marka, jemuž dominuje stejnojmenná bazilika, v níž jsou uloženy ostatky sv. Marka, je středobodem benátského života. Nachází se tu stylové obchůdky i kavárny, kde si můžete objednat italské espresso či ombra de vin. Tak místní říkají sklence vína. Ombra je výraz pro stín, ten vrhá zvonice na náměstí sv. Marka, kam Benátčané od nepaměti chodí na skleničku.

Canal Grande, jemuž místní říkají Canalazzo je hlavní kanál ve tvaru písmene S, jež město rozděluje na dvě části. V jeho okolí stojí významné stavby pokrývající období mezi 12. a 18. stoletím a svou honosností nenechají nikoho na pochybách, že Benátská republika nebyla chudá popelka. Přes kanál vedou čtyři mosty a nejslavnější z nich je Ponte Rialto.

Pokud odbočíte z hlavních turistických tras, objevíte svět, který jste nečekali. Třeba že v Benátkách je spousta zahrad a některé jsou veřejnosti přístupné. Nachází se tu i židovské ghetto se svou mystickou atmosférou a taky nejkrásnější knihkupectví světa. Je to intelektuální království, kde panuje organizovaný chaos. Knihy jsou vyskládané do komínků, mezi nimi jsou i historické skvosty, ale musíte si je najít.

Benátky jsou dějištěm významných kulturních a společenských událostí. K nejznámějším patří karneval, který se každoročně zahajuje deset dní před Popeleční středou, a je tak poslední příležitostí k hodování před velikonočním půstem. Karneval patří k nejslavnějším na světě a typické jsou pro něj masky, jejichž předobrazem jsou postavy z italské commedia dell´arte. Na přelomu srpna a září se koná neméně slavný filmový festival, který je součástí benátského bienále, prestižní mezinárodní výstavy věnované současnému umění. Zážitkem je i návštěva divadelních představení. Nejslavnější scéna je Teatro La Fenice, kde měla světovou premiéru i Verdiho La Traviata.

Projekt Mojžíš

Město vybudované na dubových kůlech zaražených do mořského dna je unikátní a zároveň zranitelné. Hladiny moří se zvedají a pro některá místa na Zemi to znamená urychleně hledat technická řešení, jež by odvrátila černé scénáře. Benátky, nejromantičtější město na laguně, jsou také na seznamu vysoce ohrožených. V roce 2019 zaplavila město aqua alta – vysoká voda a oproti standardu, na který jsou Benátčané zvyklí, vystoupala hladina z obvyklých 60 centimetrů na 1,87 metru, nejvíce za posledního půlstoletí. Italové jsou ale odhodlaní Benátky vodě nevydat.

Za šest miliard eur nechali vybudovat tři gigantické hráze. Projekt nese název MOSE neboli Mojžíš podle biblického vůdce, před nímž se rozestoupily vody. Zároveň je to italská zkratka pro experimentální elektromechanický modul (Modulo sperimentale elettromeccanico). Projektanti pro stavbu využili fungování fyzikálního zákona, na který před dvěma tisíci lety přišel Archimédes, zatímco se koupal ve vaně. Nadlehčovala ho síla rovnající se tíze tekutiny, kterou vytlačil ponořenou částí těla.

Hráze tvoří 78 kovových vrat umístěných na dně průlivů, jejich části jsou duté a vyplněné vodou. Když se nebezpečně zvýší hladina vody, napumpuje se do jejich dutin vzduch, vrata se během půlhodiny zvednou a vytvoří hráz. Nicméně i tento ambiciózní projekt má své slabiny. K tomu, aby Benátky mohly stát, potřebují záplavové vody, aby se v laguně usazovaly sedimenty, čemuž MOSE brání. A tak je ve hře i opačné riziko, že bez usazenin, které město stabilizují, Benátky samy klesnou do moře.

Benátky nejsou disneyland

Do Benátek míří davy návštěvníků, a to v takovém počtu, že se Benátčané rozhodli, že od ledna příštího roku zpoplatní vstup jednodenním turistům bez zajištěného noclehu v historickém centru. Skupina patriotů založila instagramový účet Venezia Non è Disneyland a upozorňuje na nevhodné chování. Nad bizarními kousky některých návštěvníků zůstává rozum stát.

Canal Grande, který je hlavní dopravní tepnou města, nedávno sjížděli surfaři na elektrických prknech. Starosta Benátek Luigi Brugnaro si nebral servítky a označil je za „domýšlivé pitomce, kteří si z města dělají legraci“. A slíbil večeři tomu, kdo je pomůže dopadnout. Surfaři se našli, zaplatili tučnou pokutu a do Benátek se už zřejmě nepodívají ani bez surfařského prkna.

U kávy jsem zpovídala Paola, rodilého Benátčana, zajímalo mě, jak v tomto muzeu pod širým nebem obklopeném vodou probíhá běžný život. „Vadí mi spousta věcí. Třeba když chci přibít hřebík do zdi, musím mít povolení památkářů. Bydlet v turistické zóně mezi spoustou lidí taky není žádný med.“ „A odstěhoval by ses?“ vyzvídám. „Jako z Benátek?“ Podívá se na mě nechápavě. „To nikdy,“ říká rozhodně, zaskočený mou otázkou.

Skvosty v okolí

Okolí Benátek má také co nabídnout. Blízké ostrůvky Murano a Burano rozhodně stojí za návštěvu. Murano je celosvětově proslulé ruční výrobou foukaného skla a jsou sklárny, kde vám mistři předvedou, jak tato křehká krása vzniká. Pro české skláře bylo benátské sklo dlouho nedostižným vzorem, to se ale změnilo s vynálezem českého křišťálu v Müllerově sklárně na Šumavě. Češi ho brousili, zdobili malbami a rytinami a skláři z Murana se tím dostali do existenční tísně. Tradice ale naštěstí nezanikla.

Burano je zase proslulé výrobou krajek a svými pestrobarevnými domečky. Legenda praví, že je tak natíraly rodiny rybářů a námořníků, aby jim ukazovaly cestu domů. V regionu Veneto, 41 kilometrů od Benátek, se nachází kouzelné univerzitní město Padova, kde studenti mají možnost navštěvovat druhou nejstarší univerzitu v Itálii (první je v Bologni). Symbolem Padovy je náměstí Prato della Valle, největší v celé Evropě. Návštěvníky přitahuje i poutní bazilika sv. Antonína, jedna z největších v Itálii. Ve městě najdeme i jednu z nejvýznamnějších evropských kaváren, Caffè Pedrocchi.

Nejslavnější balkon

Zhruba 120 kilometrů od Benátek se nachází další turistický magnet, město nehynoucí lásky, božská Verona. William Shakespeare udělal městu nejlepší marketingovou kampaň, když děj své divadelní hry Romea a Julie zasadil do jeho kulis. A přestože Julie Kapuletová je smyšlenou postavou, stejně všichni návštěvníci vnímají jako povinnost zastavit se u jejího domu v ulici Cappello, kde stojí její socha. Juliin dům je vyhledávaným dějištěm svateb, novomanželům se dostane toho privilegia, že si mohou dát polibek na nejslavnějším kamenném balkoně světa. Aby štěstí bylo zaručeno, ještě se doporučuje dotknout se pravého prsu Juliiny sochy. Kousek odsud se nachází veronský amfiteátr, třetí největší na světě, kde se pořádají hudební představení. Verona, město pod patronátem UNESCO, je plné historických skvostů. Až vás unaví, sílu můžete načerpat v některém ze skvostných parků.

Třicet kilometrů od Verony na vás čekají zážitky z jiného světa. Mezi Alpami a Pádskou nížinou se rozprostírá Lago di Garda, největší jezero v Itálii a také nejkrásnější. Jestliže putování po historických městech bylo zasvěceno poznání, pobyt na Gardském jezeře dodává energii. Provozovat tu můžete řadu sportů jako windsurfing, kitesurfing, paragliding, canyoning, horolezectví, pěší turistiku, jízdu na horském kole i golf. Kolem jezera se vine cyklostezka. Dopřát si můžete také pohled z ptačí perspektivy a na nejvyšší vrchol této oblasti Monte Baldo (1752 m n. m.) se nechat vyvézt lanovkou. Otáčí se kolem své osy, čímž máte zaručen dokonalý výhled na okolní panoramata, která berou dech.

Autor: Barbora Slavíková Literová

Foto: Pixabay, Unsplash, Jan Stuchlík