Není to ani deset let, co se ve Slavíkově ulici u náměstí Jiřího z Poděbrad stály fronty na ochutnání prvních pho polévek a bún bo nambo mimo Sapu. Jedlo se plastovými příbory, sedělo se s trochou štěstí na pár plastových židlích. V Praze v té době nebyla jediná důstojná restaurace s vietnamskou kuchyní, kam byste mohli vzít na oběd obchodního partnera nebo si zašli na klidnou rodinnou večeři.
To se změnilo v roce 2014, kdy se mladí bratři Khan a Giang Ta odhodlali k velmi odvážnému kroku. Koupili nebytové prostory v nově postaveném věžáku ve Stodůlkách a v nich vybudovali dvoupatrovou skutečně vietnamskou restauraci s interiérem, který šel naproti Čechům, nikoli Asii.
Jejich první podnik Gao Den působil trochu jako zjevení. Veliká restaurace na šíleném místě, kam nikdo nezabloudí ani náhodou. Přesto si tam hosté našli cestu záhy po otevření. Nejprve z okolních paneláků a nakonec z celé Prahy. Stačil jednoduchý trik, který bratři Ta opakují v každém nově otevřeném podniku. Skvělé jídlo bez kompromisů, sympatická obsluha a dobrý poměr cena/výkon.
Zrodil se Dian
Po třech letech úspěchů ve Stodůlkách otevřeli bratři Ta druhý podnik úplně jiného typu na Smíchově. Opět vietnamský, tentokrát ale malý, zaměřený na finediningové degustační večeře podávané z otevřené kuchyně. I tahle investice se vyplatila. Restaurace Taro se rychle etablovala na špičce české gastronomie. Ve všední dny nabízí i sofistikované obědy za velmi dobrou cenu a jídlo s sebou během předloňských a loňských lockdownů bylo naprosto bezkonkurenční.
Začátkem loňského roku už měli hotový i třetí podnik. Do prostorného a elegantního interiéru restaurace Dian se vejde asi 120 hostů. Personál byl připravený, menu vyzkoušené. Do kuchyně se z Tara přesunul Khan, který rozjíždí každý nový podnik, než se posune zase do toho dalšího. Jenže hostům byl do restaurací kvůli covidu vstup zakázán.
S uvolněním opatření a otevřením zahrádek se lidem otevřel i Dian. Také v tomto případě volba místa vzbuzovala lehké pochybnosti. Podnik se během obědů snadno zaplní zaměstnanci z okolních bank, ČEZ nebo SAP, ale večer? Přestože od jeho otevření uběhlo sotva tři čtvrtě roku a v době psaní tohoto textu covidová čísla atakovala rekordy, restaurace byla během naší večerní návštěvy úplně plná při zachování rozumných vzdáleností mezi stoly. Zmiňovaný trik majitelů zkrátka funguje bez ohledu na místo nebo koncept podniku.
Večeře za rozumnou cenu
Gao Den sází spíše na jednodušší jídla za relativně nízké ceny, Taro nabízí promyšlené degustační menu za cenu, která mu odpovídá, ale není pro každého. Dian stojí někde mezi nimi. Večeři se skleničkou vína nebo koktejlem si tu dáte řádově za tisíc korun na osobu. Budete odcházet nadšení, stejně jako z dalších dvou zmiňovaných restaurací.
Restaurace je součástí BB Centra, jehož parkoviště můžete při návštěvě využít. Od autobusové zastávky je to jen pár kroků a spojení je velmi pohodlné. Od jara do časného podzimu bylo možné využít zahrádku na piazzettě před restaurací. Upřímně, sezení v krásném interiéru vyvedeném v tlumených přírodních barvách je mnohem příjemnější. Na druhou stranu, v době obědů bývá uvnitř opravdu plno a pár venkovních míst navíc vám může zachránit oběd, pokud nemáte rezervaci.
Dominantou rozlehlé restaurace je otevřená kuchyně, která je však od většiny stolů tak daleko, že kuchařům pod ruce neuvidíte. Pokud chcete být alespoň trochu odděleni od ruchu hlavní části podniku, vyžádejte si stůl za recepcí, u zdi, právě u kuchyně. Je tam jen pár stolů a s trochou štěstí budete mít příležitost probrat i záležitosti, o které byste se neradi dělili s ostatními hosty.
Skvělý rendang
S personálem měli majitelé poměrně šťastnou ruku. Spolehnout se můžete na rady zkušeného sommeliera Jakuba, ale i ostatních členů týmu. Při první návštěvě se bez jejich asistence pravděpodobně neobejdete. Večerní menu je rozděleno do tří částí: studené, teplé a sladké. Pokud jde o studená a teplá jídla, jedná se o menší porce, které jsou vhodné ke sdílení. Vůbec nejlépe tedy uděláte, pokud se do Dianu vypravíte ve čtyřech a více lidech a dáte si úplně všechno. Jinak doporučujeme tak tři jídla na osobu.
Určitě nevynechejte rolky, které tu bývají výrazně ochucené a příliš se nepodobají těm z běžných vietnamských bister. Letním rolkám s hovězím masem (195 Kč), které jsme ochutnali, dominovala sladká chuť mučenky a křupavost jim dodávaly kešu oříšky. Nadchla nás marinovaná makrela podávaná v nadýchané lehce nasládlé kokosové omáčce s japonskými švestkami umeboshi (245 Kč). A samozřejmě bůček. Ten je dobrý v jakékoli podobě, ale asijské chutě mu extra sluší. V Dianu ho aktuálně podávají s opravdu výrazným sladkokyselým glazé a drobně nakrájeným kyselým zeleným jablkem, které pokrmu dodává křupavou texturu i svěžest (255 Kč).
Stálicí zdejší nabídky je hovězí rendang podávaný na máslovém chlebu s černým lanýžem a divokým česnekem (335 Kč). Jídlo, které Dian reprezentuje na sociálních sítích, si pozornost zaslouží. Je na něm dobře vidět, jak v kuchyni zvládají různé techniky přípravy, včetně vlastního pečiva, i fantastické ochucení a plating. V jednoduchosti je krása a v tomhle rendangu jsou všechny chutě místního moderního pojetí vietnamské kuchyně. S twistem, jak sami majitelé říkají, protože rendang sám o sobě do vietnamské kuchyně vlastně vůbec nepatří.
Koktejlový bonus
Jídla, která tu ochutnáte, se nesnaží o autenticitu. Podstatná je chuť. Dian je ve středu mezi prostým Gao Denem, který ovšem sám o sobě výrazně předčí drtivou většinu vietnamských podniků u nás, a finediningovým Tarem. Za některé položky v nabídce by se nemusely stydět ani Michelinem oceněné podniky a prostředí také snadno vyhoví i náročnějšímu vkusu.
Vyvážená a zajímavá je tu také nápojová nabídka. A to jak v případě vín, tak v případě míchaných nápojů. Dobře připravené a promyšlené koktejly zatím v českých restauracích příliš vidět nejsou. Přitom párování jídel s drinky je jistě disciplínou, která by dokázala přilákat náročné milovníky gastronomie. Nechte si poradit od sommeliera a užijte si návštěvu Dianu se vším všudy.
Autor: Klára Donathová
Foto: Dian
