Pojmu metafyzická malba a její estetice dal vzniknout právě Giorgio de Chirico se svými kolegy Carlem Carrà a Giorgiem Morandim. Byl to jeden z tvůrčích proudů počátku století a integrální prvek italského avantgardního myšlení své doby. V malířství chtěli jeho tvůrci dosáhnout krásného zdání a proniknout tak k vnitřnímu smyslu věcí. Projektovali na plátno metafyzické prostory hluboké melancholie a osamělosti, naplněné neblahým tušením, co se pod dlouhými stíny odehrává. Po odklonu od impresionismu a následně od dynamického futurismu přicházelo opětovné zklidnění a mlčenlivost. Inspirační zdroje se hledaly v historii umění, a to především u mistrů rané italské renesance Giotta a Uccella. Formální logika, redukce postav a objektů, vysoká preciznost a striktní perspektiva korespondovaly s životní realitou oné doby, kdy se pocity stálého ohrožení a strachu propisovaly do uměleckého výrazu.
Vzpomínky na život
De Chirico intenzivně vnímal avantgardní úvahy a manifesty svých současníků. Jeho první studia malby se odehrála na mnichovské Akademii v letech 1906 – 1908, odkud se odebral do Florencie. Válečná léta strávil v Paříži, kde se stýkal se skupinou kubistů kolem Guillaumea Apollinaira. Již tehdy vznikaly série italských náměstí a palácových nádvoří, v nichž se spojuje umělcova vzpomínka na náměstí v Turíně a Florenci s představou antické ideální architektury. Plátna, jež maloval právě mezi lety 1909 – 1919, patří k ikonickým obrazům metafyzického stylu. Sluncem zalitá, prázdná prostranství, ve kterých se zastavil čas, jsou naplněna zdánlivou každodenností, přinášející však nový význam.
Kde končí realita
V jedinečném propojení a sdílení různých modernistických vlivů a také ve světle první světové války se zrodila ojedinělá umělecká výpověď. De Chirico a jeho současníci stvořili tajemné a současně velice realistické světy, které i dnes dávají tušit silnou ambivalenci. Je tedy logické, že metafyzické malířství bylo vnímáno jako důležitý předstupeň surrealismu a nové věcnosti. De Chirico se také ocitl v blízkosti kruhu pařížských surrealistů kolem Andréa Bretona, zakladatele tohoto směru, mezi léty 1924 – 1931.
Metafyzická magie
Bezesporu byla avantgarda a jednotlivá hnutí živnou půdou a propojovala se s ostatními disciplínami a filozofií. De Chirico byl výrazně solitérní osobností, která však dokázala vnímat soudobou dynamiku. Ačkoli byl umělecky aktivní celý život, pro dějiny umění je zásadní de Chiricův přínos právě při formulování pojmu pittura metafisica. Také aktuální výstava se zaměřuje na rané období a srovnání s malířovými souputníky, kteří se vzájemné inspirovali a stejně tak se vůči sobě ostře vymezovali. Magická skutečnost vznikla ve spolupráci s pařížským Musées d’Orsay et de l’Orangerie se zápůjčkami z významných amerických a evropských institucí, jako MoMA, londýské Tate Modern nebo ze sbírky Peggy Guggenheim v Benátkách.
