O Reykjavíku, hlavním městě Islandu, se říká, že je se svými sto třiceti tisíci obyvateli vesnickou metropolí. Zároveň se jedná o nejsevernější metropoli světa a nejzápadnější hlavní město Evropy. Pokud máte představu o studených seveřanech, na Islandu tuto domněnku přehodnotíte, a v Reykjavíku obzvlášť, protože město je proslulé noční životem s nespočtem barů a klubů. Ingólf Arnarsson, který zde v roce 874 založil osadu Reykjavík neboli Kouřovou zátoku podle okolních termálních pramenů a gejzírů, by se dnes divil. Možná by ho potěšilo, že Islanďané začali nad Reykjavíkem budovat velký pohanský chrám, kde po tisíci letech budou moci uctívat severská božstva.
Opera jako včelí plástev
Město tvoří převážně domky s pestrobarevnými fasádami a střechami z vlnitého plechu, ale je otevřené také odvážným architektonickým vizím. První vlaštovkou byl kostel Hallgrímskirkja, který je se svou výškou 73 metrů suverénně nejvyšším kostelem ostrova. Je svatostánkem luteránské církve a svým tvarem připomíná spíše raketoplán. Je dílem architekta Guðjóna Samúelssona, který chtěl exteriérem kostela evokovat tekoucí lávu. Realizace stavby mu trvala celých jednačtyřicet let. Z věže kostela, kam vás vyveze výtah, máte Reykjavík jako na dlani.
Stejně jako Sydney má svůj architektonický symbol v podobě Opery, Reykjavík má svou Harpu, koncertní síň s nejlepší akustikou na světě, která v roce 2013 získala ocenění nejlepší stavba Evropy. Technicky odvážná stavba má krystalickou podobu připomínající včelí plástev. Fasáda odráží okolní prostředí, moře a nebe, čímž vznikají zajímavé světelné efekty. Zajít si v Reykjavíku na představení do Opery je zážitek, na který se nezapomíná.
Návrat ztracené hvězdy
Město umí uspokojit také po kulinářské stránce. Nachází se zde restaurace Dill, která jako první na Islandu získala michelinskou hvězdu. O dva roky později o ni ale přišla. Její majitel Gunnar Karl Gíslason se rozhodl, že to tak nenechá. Opustil michelinskou restauraci v New Yorku, opět si uvázal zástěru s výšivkou Dill a hvězdu jí vydobyl zpět.
Ledové království
Magie, která přímo sálá z islandské krajiny neušla pozornosti filmařů. Své nezastupitelné místo sehrála i v ikonickém seriálu Hra o trůny, kterým se vine již legendární věta: „Winter is coming.“ Ostrov je jako stvořený pro natáčení mrazivých scén, jak potvrdil Einar Sveinn Þórðarson, jenž filmařům vybíral lokace. „Island nabízí spoustu míst, která jsou velmi fantazijní, mysteriózní a budí dojem dobrodružství, což dobře pasuje do seriálu.“ Nemusíte být ovšem hlavním hrdina Jon Snow, abyste zažili islandský adrenalin na vlastní kůži.
Zážitky z jiného světa
Až jedenáct procent povrchu Islandu zaujímají ledovce. Dívat se na ně z dáli je krásné, ale stanout na nich vlastní nohou představuje úplně jiný zážitek. Největší z nich, Vatnajökull, dosahuje tloušťky až jeden kilometr a nachází se ve stejnojmenném národním parku. Na Islandu lze také po celý rok trénovat ledovcové lezení, jsou zde místa vhodná pro začátečníky i pokročilé lezce. Také výprava do ledovcových jeskyní patří k nezapomenutelným zážitkům. Ty přírodní mají jepičí život, vytvoří se v zimě a odejdou s jarem. Šance vidět blankytnou modř ledovců v kterémkoliv ročním období se nabízí na druhém největším evropském ledovci Langjökull. Člověk zde vytvořil umělou síť tunelů včetně obřadní síně, kde v originálních kulisách může zaznít vaše ano. Ledovce jsou zdrojem krásy i dobrodružství, ale bez doprovodu zkušeného průvodce se do něj nepouštějte.
Teplo z nitra země
Island je ostrov překypující energií a nejde o nadsázku. Nachází se na rozhraní dvou litosférických desek, Euroasijské a Severoamerické, které se od sebe odalují rychlostí dva centimetry za rok. Strategická pozice umožňuje Islandu čerpat obrovské množství energie rovnou z útrob země a získané teplo využívají Islanďané chytře. Vytápějí s ním nejen domy, ale i chodníky, venkovní bazény a skleníky, kde se daří jahodám, banánům i růžím. Ostrov obklopený severním Atlantikem je protkaný řekami, zdobí ho jezera a vodopády, pokrývají ho ledovce, v zimě ho nemilosrdně bičují bouře. Island má vody na rozdávání. A jeho obyvatelé se nechodí na koupaliště zchladit v horkých letních dnech. Hřejivou náruč termálních vod vyhledávají ve dnech přesně opačných.
Modrá laguna
Geotermální koupaliště Blue Lagoon patří k nejznámějším atrakcím ostrova, podle hodnocení magazínu National Geographic se jedná o jeden z 25 divů světa. Smočit se v jeho mléčně modrých vodách je turistická povinnost, což je i heslem lázeňského komplexu: Žádná návštěva Islandu není kompletní bez zastávky v Modré laguně. Přestože by se mohlo zdát, že za tímto zázrakem, nad nímž se vzdouvá pára, stojí příroda, opak je pravda. Jedná se o umělou nádrž vybudovanou v roce 1976. Voda vyvěrající z hlubin je extrémně bohatá na minerály, její teplota se pohybuje okolo 100 °C. Až po umělém ochlazení se voda dostane do laguny potrubím z blízké geotermální elektrárny. Přítok je natolik mohutný, že se voda v celém komplexu vymění každé dva dny.
Útočiště Retreat
V roce 2018 dali Islanďané potěšení z Modré laguny další rozměr. Na lávových polích, v oblasti chráněné UNESCO, vznikl Retreat oslavující ostrovní kulturu termálního koupání. Projekt zahrnuje exkluzivní podzemní SPA, geotermální lagunu a hotel o 62 suitách obklopený vodami Modré laguny. Architekti čelili mnoha výzvám souvisejícím s neobyčejným prostředím, ocenění AHEAD (The Awards for Hospitality, Expeience and Design) za nejlepší resort roku 2019 stvrzuje, že odvedli dobrou práci. Hlavní motivy patrné v každé části budovy jsou voda, láva a mech pamatující staletí. Právě on dal jméno další svatyni v komplexu Retreat, která je zasvěcena chuti.
Fine dining na lávovém poli
Restaurace Moss, doporučená michelinskými inspektory, funguje nově pod taktovkou šéfkuchaře Agnara Sverrissona, který vytvářel její menu již v roce 2018, kdy se tento inovativní podnik otvíral. Sverrisson proslul jako majitel londýnské restaurace Texture, která získala michelinskou hvězdu v roce 2010 a udržela si ji po další dekádu. Sverrisson ale vyslyšel volání svých islandských kořenů, a tak si hosté Mossu mohou užít jeho několikachodové menu. Představuje kulinářskou výpravu přes ostrovní hory, řeky, farmy s akcentem na sezonnost a lokálnost. „Islandská kuchyně má velmi blízko k té severské. Co nás odlišuje, jsou ryby. Podlé mého názoru máme nejlepší na světě,“ říká Sverrisson, jehož misí je zmodernizovat tradiční pokrmy a posunout je do nejvyšších gastronomických pater. Dalším stupněm exkluzivity je desetimístný Chef´s Table a lávový vinný sklep nabízející skutečné klenoty uzavřené v lahvi. Kromě wellness a gastronomie umí Retreat zprostředkovat další zážitková potěšení jako let helikoptérou nebo jízdu na čtyřkolkách.
Postel s výhledem
V roce 2015 dostala rodina Selfossových nápad vytvořit na Islandu romantické místo, kde bude možné sledovat půlnoční slunce, aniž byste museli opustit vyhřáté peřiny nebo teplou náruč privátní horké lázně. Tak se vyklubal projekt Panorama Glass Lodges, který jako první nabídl návštěvníkům ostrova snění pod skleněným stropem. „Nejdůležitější pro nás bylo zprostředkovat hostům unikátní zážitky v této jedinečné krajině a přitom jim dopřát maximum soukromí. Proto jsme na velké ploše postavili jen pár domů, abychom nevytvářeli dojem resortu,“ říkají majitelé. Přestože se prosklené kabiny nacházejí v ryzí přírodě, luxus je tu doma. Design vychází z podoby skandinávských domů s důrazem na kombinaci teplého dřeva s chladem skla a oceli. Interiér byl kompletně navržen na míru podle principů udržitelnosti. „Respektujeme přírodu a používáme pouze materiály, které neškodí okolnímu prostředí,“ říkají Selfossovi. Z kohoutku teče ta nejčistší voda přímo z blízkého pramene a bazény vyhřívá zelená elektřina. Věci na jedno užití tu nemají místo. Organická kosmetika, jejíž nádoby se znovu plní, pochází od místní značky Sóley.
Tak trochu jiná země
Přestože se Island řadí k evropským státům, jeho vánoční zvyklosti v mnohém překvapí. Dárky nosí poťouchlí skřítkové Jólasveinarové, je jich třináct, děti tak najdou v botě za oknem dárek po celých třináct dní před Štědrým večerem. Matkou skřítků je děsivá obryně Grýla, která strká zlobivé děti do pytle. Hrozivá je i postava černé kočky, jež sežere každého, kdo nedostane pod stromeček alespoň jeden kus oblečení. Den před Štědrým dnem je typickým jídlem Kæst skata, fermentovaný rejnok s nelibým zápachem přelitý omáčkou z rozpuštěného ovčího tuku s kousky tuku. Ke specialitám patří také Laufabrauð neboli smažené placky, které rodiny společně vykrajují z tenkého pšeničného těsta, připomínají sněhovou vločku a podávají se jako příloha k tak zvanému Hangikjöt. To v překladu znamená zavěšené maso a jde o uzené jehněčí či skopové maso nakrájené na plátky.
Konec roku na Islandu
Sníte-li o bílých Vánocích a zimě, která je spíš severská než ladovská, pak je pro vás Island správnou vánoční destinací. Koná se tu řada adventních akcí, které vyvrcholí novoročním ohňostrojem, po němž se ostrov ponoří do vyhlášených party, kdy noc ránem zdaleka nekončí. Hodinu jízdy od Reykjavíku se nachází butikový Ion Adventure Hotel obklopený horkými prameny, kde můžete strávit klidné svátky, jimž dodá magickou atmosféru pozorování polární záře.
Autor: Barbora Slavíková Literová
