V roce 2010 vylosovala FIFA jako hostitele fotbalového mistrovství světa pro rok 2022 Katar. A strhla se mela. FIFA byla obviněna z korupce, že nedokázala odolat vůni ropných dolarů. Fotbalový svátek se tak poprvé v historii uskuteční na arabské půdě a během zimy, protože v letních měsících by to vzhledem k teplotám bylo nemožné.

Malý emirát v Perském zálivu hraje o mezinárodní reputaci s cílem představit svou zemi v nejlepším světle. Na jeho území se nachází dvě procenta všech prokázaných světových zásob ropy a zhruba třináct procent veškerých zásob zemního plynu. Vzhledem k nízkému počtu obyvatel dělá toto nerostné bohatství po přepočtu na hlavu z Kataru nejbohatší arabskou zemi a čtvrtou nejbohatší na světě. S takovým kapitálem lze uskutečnit leccos a Katar se činní. Vzhledem k nejvyšším ambicím se při přípravě na šampionát nešetřilo na ničem. Emír nechal vybudovat osm hypermoderních stadionů tam, kde ještě před pár měsíci nebylo nic než písek.

Stadion inspirovaný legem

Obzvlášť unikátní stavbou je Stadium 974, již navrhlo španělské architektonické studio Fenwick Iribarren, které se nechalo inspirovat nejslavnější stavebnicí světa, legem. Stadion je poskládán z 974 přepravních kontejnerů, a jakmile šampionát skončí, jako první fotbalový stadion na světě může být rozebrán a využit jinde. Při návrhu byla pro architekty zásadní otázka udržitelnosti. Pomocí přepravních kontejnerů vyřešili otázku snížení nároků na materiál a odpad.

„Považujeme tento inovativní prostor za něco, co naprosto mění pravidla hry pro budoucí velké události. Je to skvělý příklad toho, jaký významný odkaz mistrovství zanechá,“ nechal se slyšet Hassan al-Thavádí, hlavní tajemník organizace zodpovídající za přípravu infrastruktury před fotbalovým mistrovstvím světa.

Bujná fantazie

Mediální pozornost přitáhl i stadion Al Janoub ve městě Al Wakrah, projektovaný Zahou Hadid, britskou architektkou iráckého původu, která jako první žena v historii získala prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Jakmile byla podoba stavby odhalena, začaly se množit komentáře, že shora stadion až nápadně připomíná vaginu. Ikona architektury marně vysvětlovala, že inspirace vychází z plachet arabských lodí dhow, a neodpustila si poznámku, že kdyby stadion navrhl muž, podobné příměry by nekolovaly. Jakmile se diskuze rozhořela, byl stadion nejgooglovanější stavbou na internetu a navzdory nelibosti Zahy Hadid byl mediální zájem o Katar naplněn.

Při přípravě nejdražší akce v dějinách fotbalu ovšem vyplouvaly na povrch skutečnosti, které přitahovaly ke Kataru pozornost, o niž nestál. V zemi žije 2,7 milionu lidí, z toho jen 350 tisíc jsou Katařané. Fyzická práce se zcela opírá o cizince, jejichž pracovní podmínky jsou mnohdy nelidské. Dělníci z Nepálu, Srí Lanky a Indie vystavěli fotbalové svatostánky a podle zpráv organizace Anti-Slavery International mnozí i kvůli často nucené práci zemřeli. Katarská vláda na to musela reagovat a nařídila vyšetřit veškerá obvinění s důrazem na zdraví, bezpečnost a důstojnost každého člověka.

Na plný plyn

Jak se ukázalo při schůzce Roberta Habecka, německého ministra hospodářství a ochrany klimatu, s katarským emírem, fotbal může rozhodnout i palčivé politické otázky. Jakmile se začala řešit evropská nezávislost na ruském plynu, v katarském paláci se nestíhaly střídat návštěvy. Do emírova křesla usedl i Habeck s žádostí o dodávky plynu. Emír se diplomaticky odkázal na dlouhodobě uzavřené smlouvy.

Pak se ale stočila řeč na fotbal. Katarského vůdce zajímalo, zda německý ministr hospodářství dorazí na fotbalový šampionát. „Pokud se utkají Německo a Nizozemsko, tak určitě,“ odpověděl Habeck. Emír si vybavil zápas týmů z roku 1990 v Itálii, který jako kluk sledoval v televizi. Nizozemec Frank Rijkaard tehdy plivl Rudimu Völlerovi do vlasů. „Naučil jsem se tenkrát první německé slovo, dokonce nadávku,“ zasmál se emír a uzavřel s Habeckem smlouvu o energetickém partnerství.

Mecenáši umění

Katar ale zdaleka není jen písek a nově vybudované stadiony. Jsou zde k vidění i velkolepé umělecké sbírky v muzeích světové úrovně, ikonické galerie a také inspirativní street art. Katar nainvestoval ohromné prostředky, aby se dostal na kulturní mapu světa. Emírova sestra, princezna Majása, je respektovanou mecenáškou patřící k nejvlivnějším osobnostem současného umění. Traduje se, že prostřednictvím své nadace ročně utratí na trhu s uměním miliardu dolarů. V porovnání s tím i ty nejprestižnější umělecké instituce jen paběrkují. Za obraz Hráči karet Paula Cézanna neváhala Majása zaplatit 250 milionů dolarů.

Muzeum islámského umění v hlavním městě Dauhá je samo o sobě skvostem připomínajícím hrad z písku. Schraňuje největší sbírku islámského umění na světě zahrnující artefakty od 7. do 19. století. V roce 2019 otevřel Katar v Dauhá ještě impozantní Národní muzeum mapující jeho historii, krajinu a kulturu. Podle slov architekta Jeana Nouvela stavba symbolizuje celý Katar, neboť dynamicky propojuje pouštní tradici s modernitou. Svým vzhledem připomíná pouštní růži, minerál ve tvaru květu.

Pokud byste chtěli vidět Katar před objevem nerostného bohatství, kdy domorodci žili z ryb a lovu perel, vydejte se do Al-Zubarahu, nejhistoričtějšího města v zemi. Dnes je opuštěné, ale kdysi bývalo rušným přístavem na břehu Perského zálivu, kde se čile obchodovalo s perlami. Je jedním z nejlépe dochovaných obchodních měst z 18. a 19. století v této oblasti, a proto si vysloužilo zápis na seznam UNESCO.

Beach time

Říká se, že Katar má nejkrásnější pláže v Perském zálivu a v kombinaci s prémiovými službami v luxusních hotelích to z něj dělá ideální dovolenkovou destinaci. Kromě hotelové pláže můžete vyrazit na proslulou Fuwairit na severovýchodě země. Musíte se ale vyhnout období od dubna do července, kdy tu želvy kladou vejce, a návštěvníkům je proto pláž uzavřena.

Fuwairit si zachovává svou divokou krásu, nedisponuje zázemím s lehátky a slunečníky, o to víc je místo autentičtější. Podobně je na tom zlatavá Al Marrouna přezdívaná Francouzská pláž. A uměli byste si představit moře v poušti? Šedesát kilometrů od hlavního města, u hranic se Saúdskou Arábií, se nachází přírodní úkaz Khawr al Udayd, označovaný jako vnitřní moře. Ve skutečnosti se jedná o rozlehlou lagunu zásobovanou vodami Perského zálivu. Vznikl zde unikátní ekosystém pod patronátem UNESCO, který je bohatý na přírodní druhy. Jedná se o jednu z mála světových lokalit, kde moře proniká tak hluboko do krajiny pouště.

Perla v koruně

Jako má Dubaj svůj proslulý Palmový ostrov, Katar se chlubí Perlou. Tento umělý ostrov o rozloze čtyř kilometrů čtverečních představuje jeden z největších developerských projektů na Blízkém východě. Byl také prvním, jenž v zemi umožnil nákup nemovitostí cizincům. Projekt se rozrůstá již od roku 2004, členitý ostrov zahrnuje tři velké vnitřní zálivy, na každém stojí obytné mrakodrapy. Čtvrť Qanat Quartier je arabskou verzí Benátek s kanály, náměstíčky a nechybí ani most Rialto.

Perla má být oslavou dobrého žití, kde vedle kvalitního bydlení nechybí bohaté nákupní možnosti, gastronomické podniky, kina, pláže či zábavní park. Perlou v koruně je část Isola Dana, nazvaná po nejvzácnější perle. Jedná se o devět ostrůvků nabízejících palácové bydlení v absolutním soukromí, na unikátním místě.

Předvánoční dárek

Giovanni Infantino, prezident FIFA, se nechal slyšet, že „tento šampionát bude tím nejlepším v historii“. Ověřit si to můžete sami, mistrovství se uskuteční od 20. listopadu do 18. prosince a pro křesťany bude předvánočním dárkem. Let z Prahy do Dauhá trvá pět a půl hodiny a letecká společnost Qatar Airways ho jako jediná létá bez mezipřistání. Mimochodem, katarská společnost letos získala ocenění nejlepší aerolinky světa, tohoto ohodnocení dosáhla jako jediná již pošesté.

V tradiční muslimské zemi, kde je považován za hřích, Katar přistoupil během konání šampionátu na kompromis ohledně pití alkoholu. Návštěvníci si budou moct dát pivo, ale jen ve vyhrazených hodinách a určených zónách. Světovým mistrovstvím ale sportovní ambice Kataru nekončí, jak prozradil Khalifa Al Mana, projektový manažer jednoho ze stadionů: „Kvůli šampionátu jsme postavili i nové stanice metra a hotely. Tímhle ale nekončíme, usilujeme o olympiádu v roce 2032.“ V případě Kataru lze věřit jedinému: nic tu není nemožné.

Autor: Barbora Slavíková Literová

Foto: Unsplash