Nový Zéland je zemí se silnou osobností. Má moc uhranout. Původní obyvatelé, Maoři, této síle říkají mana. Energie přírody a naše dnes už bohužel méně vědomé napojení na ni se na Novém Zélandu zdá stále živé, nevyhnete se mu ani jako turisté. Koncentrací zajímavých a silných míst na relativně malé ploše si ročně podmaňuje stále více cestovatelů – zejména těch, kteří touží zažít pocity bytí v nedotčené přírodě bez davů turistů, pocit opravdovosti.
A právě proto je důležité si pro návštěvu země umět vybrat, kam vlastně jet. Nepodlehnout marketingové masáži vládní turistické organizace až nestoudně financované ze státního rozpočtu, neboť turistický ruch je v posledních letech hlavním příjmem do státní pokladny. Před samotnou cestou je dobré si buď dát mravenčí práci s přípravou skutečně hodnotného itineráře, nebo se nebát investice do profesionálně a na míru zpracované cesty prostřednictvím odborníků. Cesta do země snů se totiž velmi snadno může proměnit v nepříjemné vystřízlivění – turistů je zejména na populárních místech čím dál více a uniknout davům se už zdaleka nedá jen tak lehce.
Česká stopa
Na Novém Zélandu více než kde jinde platí, že méně je více. Začněme třeba na již zmiňovaném dalekém severu Nového Zélandu – tedy v provincii Far North. Posvátný mys Cape Reinga, odkud dle maorské mytologie odplouvají duše zemřelých na onen svět, je jistě zajímavé místo, ale zkuste odbočit k písečným dunám Te Paki. S pískem navátým sem až ze Sibiře se jedná o jeden z nejméně narušených a nejrozmanitějších pobřežních ekosystémů Nového Zélandu. Zahrnuje pobřežní duny a mokřady, rozsáhlé křoviny až po vysoké původní lesní porosty. Te Paki tak poskytuje skvělé podmínky široké škále původního ptactva a rostlinstva a vytváří unikátní, dynamickou přírodní lokaci. Nádherné scenerie se skvělými výhledy se střídají s idylickými místy ke kempování, fantastickému koupání, rybaření nebo surfingu.
Za návštěvu rozhodně stojí východní pobřeží dalekého severu. Místo do vyhlášené a přeplněné oblasti městeček Paihia či Russell zkuste zamířit do poklidnějšího Kerikeri. Zcela jistě zde budete mít šanci najít privátní ubytování v B&B třeba poblíž malé pláže, půjčit si kajak nebo si skočit zaplavat do příjemných vod Pacifiku.
Pokračovat na jih lze buď po dálnici po východním pobřeží, nebo po pomalejším, ale o dost zajímavějším západním pobřeží. Kromě pohledu na obří stromy kauri (damaroň jižní) se zde naskytnou nádherné vyhlídky na ústí zálivu Hokianga Harbour.
Cestou do Aucklandu, nedaleko Orewa, na vás čeká malé krajanské překvapení. Vesnička Puhoi, založená roku 1863 přistěhovalci z tehdejšího česko-německého pohraničí, kteří si jednotně říkali Bohemians. Kromě velmi zajímavého muzea, kostelíka a hřbitova s českými a německými jmény zde najdete jediná boží muka na Novém Zélandu.
Jiný svět
Samotný Auckland je pulsujícím velkoměstem, které má však díky blízkosti moře a zeleně velmi příjemnou atmosféru. Pokud se vám nechce trávit čas nudným nakupováním na vyhlášené Queen Street nebo obdivováním luxusních jachet v místním přístavu, vydejte se za uvolněnou atmosférou ostrova Waiheke. Stačí necelá hodinka plavby z místního terminálu malých trajektů spojujících výběžky pevniny z centrem velkoměsta a jste v jiném světě. Trochu hippies, trochu umění, několik opravdu okázalých staveb místní smetánky, ale v první řadě najdete pohodu u moře, krásné výhledy se skvělým koupáním a výborné, poctivé Fish & Chips. A vinice, třeba Cable Way s ochutnávkami vynikajících ročníků Sauvignon Blanc.
Přejeďte napříč centrální částí Severního ostrova, kde si rozhodně nenechte ujít oblast kolem jezera Rotorua. Jde sice o jedno z nejvíce navštěvovaných míst, ale i zde se dají najít lokality, které stojí za to. Třeba velkolepý, 17 kilometrů dlouhý kráter sopky Tarawera, jejíž výbuch roku 1886 k nepoznání přeměnil místní krajinu. Tam se sice zdarma nedostanete, ale průzkum kráteru je naprosto unikátní.
Přes plošinu národního parku Tongariro, nejstaršího na Novém Zélandu, s několika krásnými treky po lávových polích kolem trojice místních majestátních vulkánů Tongariro, Ngaruhoe a Ruapehu, se můžete vydat po World Forgotten Highway do Shakespearova města Stratford. Cestou si nezapomeňte nechat zkontrolovat pas v Republice Whangamomona. Odměnou vám za dobrého počasí budou výhledy na symetrický kužel další ze sopek Mt Taranaki/Egmont s téměř stále zasněženým vrcholkem ve výšce 2,5 tisíce metrů nad mořem.
Průzkum na kajaku
V hlavním městě Wellington zcela jistě navštivte Národní muzeum Nového Zélandu Te Papa. Skvěle zpracované expozice vás uvedou do více než základních znalostí a faktů o Novém Zélandu. Fascinující geomorfologie, místní izolovaná evoluce živočišných i rostlinných druhů, pohnutá historie původních obyvatel a osidlování Evropany, na své si zde přijde skutečně každý.
Severní, větší a více obydlený z hlavních ostrovů Nového Zélandu máme za sebou. Za zády necháme i převládající nekonečné plochy zelených pastvin a přes průliv Cook Strait se vydáme na chladnější, rozmanitější a rozhodně panenštější jih.
Vstupní branou jižního ostrova je geologicky mladá a velmi členitá oblast Marlborough Sounds. Diagonálně ji dělí na dvě zóny alpský zlom známý jako Wairau Fault. Severně od něj dominují nekonečné horizonty kopečků a zálivů, které jsou vlastně zaplavenými údolími z poslední doby ledové, a pohled je to vskutku malebný. Zkuste si vybrat některý z těchto zářezů do pevniny, kde je možné půjčit si mořský kajak, a vydejte se na dobrodružný průzkum pobřeží.
Čekají vás hodiny pádlování v tichu, klidu, nádherné scenerie a na to, abyste potkali tučňáka, kormorána, delfína či tereje, nebudete potřebovat až tolik štěstí. Den pak můžete zakončit ochutnávkou místní vyhlášené delikatesy – slávky zelenoústé, kterou je možné jednoduše si odloupnout z pobřežních kamenů a rychle připravit na ohni.
Cesta do pravěku
Dramatické západní pobřeží Jižního ostrova je nepochybně cílem mnoha cestovatelů a oblast je proslulá zejména díky ledovcům Franz Josef a Fox v jižní části pobřeží. Národní park Westland Tai Poutini je relativně úzkým pruhem pevniny nad rozervaným pobřežím se spoustou nádherných malých pláží a odlehlých zákoutí u břehů Tasmanova moře.
Celá scenerie zde působí jedinečným pravěkým dojmem. Nejvyšší novozélandské stromy kahikatea a rimu mají skutečnou siluetu přesliček a plavuní. Temné, taninem zbarvené potoky si razí cestu zelenou buší.
Cestou po Jižním ostrově nelze zapomenout na skutečnou královnu turistického ruchu Nového Zélandu – město Queenstown, které leží na břehu jezera Wakatipu. Pohodové, uvolněné, ale na příjmy z cestovního ruchu tvrdě orientované centrum adrenalinu, zábavy a nočního hýření v místních barech.
Můžete si zde skočit nefalšovaný bungee jumping z historického Kawarau Suspension Bridge nebo se zhoupnout z nejvyšší atrakce Nevis Swing. Pokud je ale vaším cílem klid a pohoda přírody, a to ne ledajaké, Queenstown jen projeďte a pokračujte zhruba 45 kilometrů severněji do původně skotské osady Glenrochy. Natáčel se tady Pán prstenů. Turisté odsud vycházejí na spoustu nádherných treků v Národním parku Mt Aspiring. A díky nedaleké oblasti Paradise se osadě právem říká brána do ráje.
Na severním konci jezera Wakatipu se ocitnete v bájné Středozemi, jak ji ukázal režisér Peter Jackson v tolkienovské filmové trilogii. Severní rameno jezera je v podstatě deltou dvou meandrujících řek Rees a Dart, nad nimiž se hrdě vypíná do výšky 2830 metrů nad mořem majestátní Mt Earnslaw/Pikirakatahi. Jezero a řeky lemují strmé břidlicové svahy a mechem obrostlé pabukové lesy, z nichž se otevírají výhledy na ledem a sněhem pokryté vrcholky okolních dvoutisícovek.
Země fjordů
Samostatnou kapitolou Nového Zélandu z hlediska přírodního bohatství i historie je největší novozélandský národní park Fiordland. Do jeho dvou hlavních fjordů zamíří každoročně statisíce turistů z celého světa.
Jednoznačně největší popularitě se těší fjord Milford Sound, a to zejména díky snadnému přístupu po asfaltové silnici z městečka Te Anau až k přístavnímu terminálu přímo ve fjordu. Z něj vyplouvají desítky lodí denně na dvanáctikilometrovou okružní plavbu kolem impozantních štítů.
Více než půl milionu návštěvníků, z nichž většina přijede v letní sezoně, se ovšem do relativně malého fjordu neschová. A tak se Milford Sound bohužel pomalu a jistě stává tak trochu novozélandským disneylandem. Velké či menší lodě obeplouvají fjord téměř těsně za sebou a v každodenní polední špičce se sem hrnou plné autobusy v nepřetržité koloně.
Skvělou alternativou se tak stává méně navštěvovaný větší bratr Milfordu – Doubtful Sound. Do fjordu se dostanete kombinovanou dopravou z malé osady Manapouri, zhruba dvacet minut jízdy od Te Anau.
Fiordland je úžasnou oblastí, kde se až na výjimky zastavil čas. Zkuste se také zastavit, zaposlouchat se do šumění prastarých pabukových hvozdů či zurčení křišťálově čistých potoků. Takových míst už na planetě moc není.
Okouzlená Novým Zélandem
Vlaďka Vintr prožila téměř osmnáct let na Novém Zélandu, kde pod hlavičkou své CK True Travel jako průvodce procestovala celou zemi. Působila jako honorární konzulka ČR na Novém Zélandu a nyní – již opět z Česka – pokračuje v organizování cestování na míru po Novém Zélandu a několika málo dalších destinacích.
Autor: Vlaďka Vintr
Foto: Vlaďka Vintr
