Krátké lekci z historie se tu neubráníme. Zakladatel klenotnické dynastie Frédéric Boucheron byl dlouho jen obyčejný zlatník, z jehož dílny sice vzešlo pár hezkých kousků, ale v zásadě nic, co by na sebe strhlo pozornost. Tehdy byla evropskou aristokracií žádána nabubřelá okázalost, nikoli invence. Situace se změnila až s kolekcí šperků, kterou Boucheron vystavil během Světové výstavy v roce 1867. Umělec tehdy poprvé tvořil šperky čistě pro vlastní potěšení a jako prezentaci svého umu a za svůj výtvor se 157karátovým safírem získal zlatou medaili. A rázem byla po jeho promyšlené práci extrémní poptávka.
Zrození ikony
Frédéric Boucheron svou reputaci a nabyté jmění investoval do pořízení obchodních prostor v domě Hôtel de Nocé na Place Vendôme, které si pronajal od komtesy de Castiglione, milenky Napoleona III. Usadil se tu jako vůbec první klenotník a jeho zásluhou se z náměstí stala nejhonosnější adresa na mapě Paříže, kde dnes sídlí mnoho šperkařských firem. Boucheron se podle legend v budově usadil v místě, které bylo nejvíce vystaveno slunečním paprskům, takže jeho brilianty a šperky ve výloze vždy přirozeně zářily o něco víc než u konkurence. Faktem ovšem zůstává, že u něj nakupoval ruský princ Felix Jusupov, car Alexandr III., královna Alžběta II., indičtí mahárádžové a také jordánské a egyptské princezny. Firma postupně expandovala do desítek prodejních poboček od Hongkongu přes Petrohrad až po Dubaj, stala se synonymem luxusu a rafinovaných šperků. Mimochodem, u Boucherona mají vlastní kritéria pro hodnocení kvality diamantů, která jsou přísnější než v Antverpách – to jen pro ukázku, že na detailech a dokonalosti si tento byznys důsledně zakládá. A proto bylo vcelku logické, že v dynamicky měnícím se světě, kde krása klenotů zůstává věčná, ale vše ostatní je nestálé, se musí změnit i původní obchod, který je za světovou slávou značky zodpovědný. Jak předloni prozradila stávající ředitelka firmy Hélène Poulit-Duquesne, butik už nereflektoval identitu a modernost jména Boucheron.
Bez kompromisů
Poslední rekonstrukce se podnik dočkal před patnácti lety, renovace je tedy pochopitelná. Jenže jak ji provést? Prakticky celá oblast bývalého Hôtel de Nocé je dnes chráněnou památkovou zónou, a tak tu každá úprava podléhá přísným regulím. Největší stavební zásah se tedy musel odehrávat za fasádou, uvnitř jádra budovy. Proto byl vytvořením projektu pověřen městem certifikovaný architekt Michel Goutal. Specialitou jeho studia Historic Monuments je právě citlivá rekonstrukce mimořádně cenných staveb s bohatou historií. Stačí jen připomenout, že na svědomí už má třeba obnovy prostor v paláci Louvre, úpravu citadely Blaye nebo renovavci budovy Grand Théâtre v Bordeaux. I tady si musel dát záležet, aby případnou proměnou nenarušil unikátní charakter místa a spíše oprášil jeho lesk. „Nešlo tu přímo o rekonstrukci maloobchodu s luxusním zbožím, ale o přesah celého konceptu, jímž bylo citlivé restaurování dědictví výjimečné společnosti,“ nechal se slyšet architekt. Rovným dílem se přitom o povinnosti a starosti ambiciózní realizace dělil s designérem Pierrem-Yves Rochonem, jehož jméno taktéž rezonuje mezi profesionály. Ti se zasloužili o to, že je nový butik značky etalonem naprosté elegance, stejně jako výrobky tohoto šperkařského domu.
Návrat ke kořenům
Přitom by se mohlo zdát, že uvnitř historického objektu se nenabízí prostor k rozsáhlejší práci už proto, že objem stavby je tu jasně definován. Architekt Goutal nejprve provedl hloubkový rozbor situace. Představit si to můžeme tak, že se na několik týdnů přestěhoval do městského archivu, jednoho z nejstarších stále fungujících v Evropě, kde krok za krokem prošel historii celé stavby. Bylo to tři sta let informací, které můžeme v užitém stavebním materiálu popsat jako cestu vývoje vedoucí od žuly a lomového kamene přes mramor až po cihlu a bronz.
Projektový tým se tehdy rozrostl na osmnáct lidí, z nichž třináct bylo architektů – každý byl odborníkem na jinou stavební etapu. K nim je třeba přičíst desítky lidí z „kumštu“, kteří vynikají například v renovaci sádrových hlavic, dekorativní štuce nebo úpravě železného kování. „Úkolem bylo znovu objevit vnitřní logiku budovy pozměněnou historií a vrátit se k vysoce strukturovanému konceptu umožňujícímu jednotlivým místnostem zachovat si vlastní charakter. Ambicí bylo obnovit výjimečné soukromé sídlo,“ říká Goutal. V počátcích byl totiž obchod na Place Vendôme i bytem Boucheronovy rodiny, což vytvářelo pocit familiárnosti mezi šperkařem a jeho klienty. Šperky se tu zkoušely a prezentovaly v pokojíčcích, respektive zdobných saloncích. Tím se vytvářela současně hřejivá atmosféra prvního kontaktu potenciálního kupce se vzácnými klenoty.
Příkladem může být fenomenální Salon Chinois neboli Čínský salonek. Pokud jste vystoupali po ebenovém točitém schodišti za tajnými dveřmi do této místnosti, jehož stěny byly pokryty červeným sametem s orientálními dekoracemi, nebylo třeba dalšího ujištění, že patříte k celebritám devatenáctého století. Navíc když jste byli usazeni do křesla, kde předtím seděli car nebo královna. Nákup zboží se tímto měnil na hluboce intimní rituál, jež byla pro většinu klientů více vzrušující než samotné vlastnictví šperku.
Autentičnost jako stavební kámen
Oživení tohoto přístupu bylo jedním z cílů rekonstrukce. Kde ale vzít dostatek místa? Celková plocha obchodu čítá 2 780 metrů čtverečních ve třech patrech a v přízemí. Kromě nezbytného provozního zázemí a zabezpečení bylo potřeba zajistit expoziční prostor, výstavní sál, zmíněné salonky, výrobní dílnu a sklad. Goutal v archivech nalezl původní mechanismus fungování objektu, a tak v rámci osmnáct měsíců trvající rekonstrukce poměrně drasticky odstranil všechny mezaniny a nadbytečné přechody, aby se dobral původního objemu a vysokých stropů. Denní světlo, které podle legendy zajišťovalo úspěch Boucherona, se vrátilo též. Severní, tedy vnitřní stěna objektu se teď otevírá do působivé zimní zahrady, secesního tropického skleníku.
Architekt následně vytvořil vysoce strukturovaný koncept oddělených místností, z nichž každá je originálem po stránce designu i provedení. Pokoje jsou laděny do jiného stylu i barevných akcentů a každá koresponduje s odlišnými šperky. Od recepce v přízemí tak člověk prostupuje historií a může zamířit například do Salon des Fiancés vedeném ve smetanově krémové a zlaté barvě. Tady jsou k vidění zásnubní a snubní prsteny. Jejich lesk umocňuje křišťálový lustr, za který by se nemusel stydět žádný palác. Nebo raději něco odvážnějšího? V Salon des Créations se prezentují unikátní kousky. Nábytek je originálem z roku 1930, obklady z ořechového dřeva pamatují ještě Madame Castiglione.
Architektura a dekor tu fungují v symbióze. Krása a elegance zde splývají v jedno. Zdařilá rekonstrukce dodala adrese Place Vendôme v domě číslo 26 autentický náboj. Návštěva zde je znovu hlubokým zážitkem a nákup privilegium šťastných.
Autor: Radomír Dohnal
