Pavel Kroupa, Advokátní kancelář Kroupahelán
Eva Mayerová, Advokátní kancelář Doležal & Partners
Robert Nešpůrek, Partner advokátní kanceláře Havel & Partners
Irena Valíčková, Advokátní kancelář Valíček & Valíčková
Prvního ledna letošního roku nabyla účinnosti velká novela Zákona o obchodních korporacích (ZOK). Ta přinesla celou řadu změn od zjednodušení vkladů do s. r. o. po zrychlení zakládání družstva. Jakou změnu hodnotíte nejpozitivněji? Je naopak něco, co jste už delší dobu očekával/a, že se v některé z novel objeví, ale neobjevilo?
Pavel Kroupa: Pro každodenní praxi vnímám velmi pozitivně zdánlivou drobnost, a to nově zavedenou možnost založení společnosti s ručením omezeným bez potřeby zřízení bankovního účtu pro splacení základního kapitálu, pokud tento činí maximálně dvacet tisíc korun. Tato změna umožnila klientům založit společnost v rámci jedné návštěvy notáře. Praxe naopak pořád čeká na moderní právní a daňovou úpravu zaměstnaneckých opčních programů. Tato forma zaměstnanecké motivace je v zahraničí běžná a oblíbená, české právo s ní však pořád nepočítá.
Eva Mayerová: Za nejpozitivnější považuji zjednodušení monistického systému struktury orgánů akciové společnosti. Zcela logicky je nyní v monistickém systému nově pouze jeden orgán, a to správní rada, když novela zrušila funkci statutárního ředitele. Dle mého názoru naopak v novelizaci ZOK chybí přesnější pravidla pro konání valných hromad elektronicky, například ve formě videokonference.
Irena Valíčková: Pozitivně hodnotím právě avizované zjednodušení procesu založení takzvaných malých s.r.o., které v praxi může vést k podpoře podnikání. To i s ohledem k povinnosti České republiky letos transponovat směrnici EU, která si v zásadě klade za cíl založení s.r.o. „z pohodlí obýváku“. Co se týče možné další novelizace zákona o obchodních korporacích, přivítala bych další zjednodušení přístupu k podnikání, tedy zjednodušení procesu a snížení nákladů při založení a vzniku obchodních společností, zejména s.r.o., které jsou podnikateli nejčastěji využívány.
Robert Nešpůrek: Drtivou většinu změn hodnotím pozitivně. Důvodem je zejména zkušenost, kdy se autoři novely zákona o obchodních korporacích částečně inspirovali rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který se snažil velmi úspěšně řešit nejasnosti původní právní úpravy. Vedle jednoduššího založení s.r.o. díky hotovostním vkladům či konečně správné podoby monistického systému spočívající v jediném voleném orgánu tak musím uvést zejména zákonné potvrzení možnosti rozdělit zisk a jiné vlastní zdroje v průběhu celého následujícího účetního období společnosti. Toto, věřím, ocení společník a akcionář každé společnosti. Další novela ZOK bude pravděpodobně spočívat ve vyšší digitalizaci obchodních společností, což lze jen kvitovat.
Home office se za poslední rok stal jedním z hlavních témat pracovního práva. Rozšíří se podle vás v nejbližších letech jeho právní úprava? Jakým směrem by se měla ubírat?
Irena Valíčková: Ustanovení týkající se home office mělo být již několikrát novelizováno, bohužel však zásadní novela v zákoníku práce promítnuta nebyla. Zvláště v současné době s klienty poměrně často řešíme právě práci z domova, kdy Vláda nařizovala zaměstnavatelům, aby využívali u zaměstnanců práci z domova, což však bylo v rozporu se zákonem, kdy legislativa stanoví, že home office je možný pouze na základě dohody zaměstnance a zaměstnavatele.
Řada zaměstnavatelů očekávala vodítko, jakým způsobem řešit právě zajištění bezpečnosti práce a metodiku ke kompenzaci nákladů. Pro zaměstnavatele je nepředstavitelné, že by měli individuálně nastavit hrazení nákladů každému zaměstnanci. Mezi naše klienty patří zaměstnavatelé s jednotkami zaměstnanců, ale také nadnárodní obchodní společnosti zaměstnávající tisíce zaměstnanců. Pokud by takový zaměstnavatel měl zaměstnanci hradit skutečné výdaje v souvislosti s výkonem práce, bylo by to administrativní sebevražda.
Eva Mayerová: Problematika home office by se měla jednoznačně zpřesnit a měly by se vyplnit legislativní mezery, které pro praxi způsobují řadu problémů. Za nejproblematičtější považuji stanovení náhrad nákladů za práci doma, kdy v praxi není reálné vyčíslit, kolik zaměstnanec spotřeboval elektrické energie, protopil a podobně v souvislosti s prací a kolik takzvaně sám pro sebe. Z pohledu praxe je dále zcela nesmyslné vyžadovat po zaměstnavateli, aby v domácím prostředí zaměstnance zajistil stejnou míru BOZP jako na pracovišti a aby byl schopen zajistit tuto míru po celou dobu výkonu práce zaměstnance doma. Změny zákoníku práce jsou u nás bohužel pravidelně velmi citlivé téma a jejich prosazení je vždy běh na dlouhou trať, respektive trvá několik let. Tudíž nepředpokládám, že by se v krátké době něco zásadně změnilo.
Pavel Kroupa: Během posledního roku, kdy mnoho z nás home-office využívalo na denní bázi, se dle mého názoru ukázalo, že současná právní úprava home-office má své nedostatky a její případné změny vítám. Dnes např. může zaměstnanec vykonávat práci z domova jen na základě dohody se zaměstnavatelem. Nová právní úprava by tak mohla řešit možnost zaměstnavatele nařídit zaměstnanci home office z vážných provozních důvodů, nebo naopak jeho povinnost poskytnout zaměstnanci na jeho žádost home-office ve vybraných případech (například když se musí starat doma o dítě).
Robert Nešpůrek: Zákonná úprava k home office není v Česku stále ucelená a komplexní, a nevyhovuje tak současné situaci, kdy v důsledku pandemie počet lidí pracujících z domova dramaticky vzrostl. Vzniká totiž celá řada problémů zejména v oblasti úhrady nákladů na práci z domova nebo v oblasti BOZP. Tyto otázky nelze bohužel beze změny právní úpravy vyřešit. V současné době je proto vhodné si pracovní podmínky při práci z domova se zaměstnancem ujednat detailně v rámci dohody. Ucelenější úpravy k práci z domova se zřejmě alespoň částečně dočkáme až v souvislosti s povinnou transpozicí evropské směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob, jejíž transpoziční lhůta uplyne v srpnu roku 2022. Součástí této směrnice je totiž povinnost zaměstnavatele umožnit flexibilní pracovní podmínky pro pečující osoby, včetně možného výkonu práce z domova.
Další zajímavou právní aktualitou je zákon o evidenci skutečných majitelů, který již brzy nabude účinnosti. Ten zavádí například vysoké sankce za nezapsání se do evidence. Jak se na novou úpravu díváte? Opravdu pomůže zvýšení transparentnosti?
Eva Mayerová: Právní úprava zápisů do evidence skutečných vlastníků byla v mnoha ohledech nejednoznačná, což vedlo k tomu, že si ji jednotlivé soudy vykládaly po svém. Tato situace velmi znepříjemňovala přípravu podkladů pro zápis a předvídatelnost soudního rozhodování. Zpřesnění úpravy tak shledávám jako přínosné řešení, které pomůže k větší transparentnosti celého procesu zápisů. Nejsem velký fanoušek sankcí, ale v mnoha případech budou nové sankce určitě důvodem pro realizaci zápisu skutečného majitele i ze strany těch, kteří tuto povinnost dosud opomíjeli.
Pavel Kroupa: Vedle sankcí je velkou novinkou rovněž zpřístupnění evidence veřejnosti, které může transparentnosti napomoci. Bude tak jednoduché si předem ověřit vlastnickou strukturu důležitého obchodního partnera. Zajímavé informace se tímto naskytnou i novinářům a občanské společnosti. Celkově je to vše za cenu poměrně vysokou – a to povinností kladených na evidující osoby a sankcí, které jim za to hrozí. Společnost by si například měla před každým konáním valné hromady zkontrolovat, zda tyto povinnosti splnila, jinak hrozí, že přijaté rozhodnutí bude neplatné. Stejně tak by jednatelé měli před každým vyplacením zisku kontrolovat, zda jsou skuteční majitelé řádně evidováni, jinak vyplacením poruší péči řádného hospodáře. Pokud jde o koncern, kde se řetězí více společností, nemusí to být vždy jednoduchý úkol.
Irena Valíčková: Sankce, které jsou zavedeny, jsou skutečně vysoké, naproti tomu v případě zjištěného nedostatku soud příslušnou evidující osobu vyzve k odstranění nedostatku, k čemuž poskytne přiměřenou lhůtu. Motivujícím k zápisu skutečného majitele jsou pak sankce nejen v podobě pokut, ale taktéž například v podobě sistace (pozastavení) hlasovacích práv či zamezení výplaty podílu na zisku. Předpokládám, že zákon skutečně přinese zvýšení transparentnosti.
Robert Nešpůrek: Regulace zejména v Evropské unii směřuje k další otevřenosti a dostupnosti informací o ekonomickém životě pro regulátory, případně i veřejnost. To lze do značné míry přivítat, zejména pokud se to týká veřejných peněz, jako je tomu v oblasti veřejného zadávání. Od letošního června nás tak čeká veřejná evidence skutečných majitelů všech společností (a téměř všech právnických osob) s přísnými sankcemi u neprovedených registrací. Jakkoliv je úprava v souladu s právem EU a velmi pravděpodobně povede k výraznému zvýšení transparentnosti v ČR, potažmo celé EU, tak je poměrně přísná. Cílem mělo být zejména odstranění korupce a nekalých činností spojených s veřejnými zakázkami. To je chvályhodné. Je ovšem otázkou, zda se povinnosti, nebo alespoň ty přísnější, neměly spíše vztahovat ke společnostem, které se veřejných zakázek účastní, a nikoliv v zásadě ke všem právnickým osobám bez jakéhokoliv rozdílu. Jdeme tak poměrně dost daleko v zasahování do sféry soukromí.
Stále častěji se i u nás mluví o automatizaci části práce právníka pomocí softwarů Legal Technology. Jaký očekáváte význam LegalTech systémů v budoucnosti? Změní se podle Vás nějak práce advokáta?
Irena Valíčková: Význam LegalTech systémů bude v budoucnosti stále posilovat, a to už jen z toho důvodu, že naše společnost se v tomto ohledu neustále vyvíjí, práce se automatizuje a technologie usnadňují lidem jak jejich život, tak jejich práci.Nedokážu si však představit, že by v nejbližší budoucnosti byly schopné tuto technologii využívat fyzické či právnické osoby, které často potřebují právní problém dostatečně s advokátem prodiskutovat. Fyzické osoby potřebují zpravidla řešit určitý smluvní typ individuálně, například pokud jde o nájemní smlouvu, každý nájemce i pronajímatel může mít specifické požadavky na užívání nemovité věci. Pokud někdo kupuje vozidlo, má rozdílné podmínky financování, je třeba zohlednit stav a vozidla. Oproti tomu pro obchodní společnosti, které denně potřebují sepsat nespočet obdobných smluv, mohou být tyto technologie více než vhodné. V současné chvíli si však určitě nedovedu představit, že by tyto moderní technologie byly způsobilé v blízké budoucnosti roli advokáta nahradit.
Pavel Kroupa: Osobně si myslím, že význam Legal Tech bude jen růst a práce advokáta se změní. Postupně nebude tolik potřeba jeho pomoc při jednodušších úkonech – třeba při založení s.r.o. v základním režimu či standardní smlouvě o převodu nemovitosti. Pro člověka může být nakonec pořád výhodnější využít jednorázově služeb advokáta než si kupovat nějaký systém. Ceny práce advokátů navíc mohou být do budoucna dostupnější, protože sami budou systém používat a tím pádem ušetří čas. Zároveň si ale nedovedu představit, že by umělá inteligence dokázala nahradit advokáta tam, kde je potřeba jeho zkušenost a argumentace. Ještě dlouho nebude AI tak daleko, aby dokázala argumentovat ve sporu nebo připravit komplikovanou kompromisní smlouvu.
Eva Mayerová: Práce advokáta se za poslední rok jednoznačně změnila. Všichni se lépe naučili používat komunikační technologie a často zjistili, že zefektivnili svou práci i komunikaci s klientem. Předpokládám, že dalším krokem bude ještě větší zapojení Legal Tech, a to zejména v zautomatizovaných procesech vytváření jednoduchých smluv či správě pohledávek. Domnívám se však, že práce advokáta je natolik specifická, že v současné době ani v následujících letech nebude nahrazena umělou inteligencí (AI). Může ji však do budoucna zefektivnit.
Robert Nešpůrek: LegalTech se rozvíjí, v různých oblastech práci právníků pomáhá. Jsou to například rozsáhlé due diligence. Nicméně jinde smysluplné využití technologií v právu spíše ještě hledáme. Budeme svědky další automatizace rutinních činností, v ostatním bude technologie práci právníka spíše doplňovat a poskytovat další přidanou hodnotu pro klienta z hlediska časové úspory a přesnosti výstupů.
Koronavirová pandemie také negativně ovlivnila trh fúzí a akvizic, jeho hodnota je nejnižší za posledních několik let. Jak ovlivnila trh ve Vašem regionu a bude kvůli tomu třeba proces akvizic a fúzí legislativně zjednodušit?
Pavel Kroupa: My naopak vnímáme větší aktivitu klientů v této oblasti a od počátku pandemie jsme poměrně vytíženi poskytováním služeb v oblasti transakcí. Nemyslím si, že pokud trh M&A jako celek poklesl, bylo by to způsobeno stavem právní úpravy, respektive že by změna právní úpravy fúzí a akvizic na trhu něco změnila. Nelze říci, že by současná legislativa měla vliv na to, zda se podnikatelé rozhodnou koupit, či prodat společnost nebo provést přeměnu.
Eva Mayerová: Rok 2020 byl rokem nejistoty, proto se pozastavila velká část akvizic. I naši klienti velmi váhali, zda investovat či nikoliv. Letošní rok prozatím vnímám optimističtěji, ale nejvíce akvizic se provádí na konci roku, což s ohledem na případnou další vlnu koronaviru může některé zamýšlené transakce opětovně pozastavit či ukončit.
Dle mého názoru není pro klienty tak náročné uchopit právní povahu akvizic, jako spíše předchozí a následné organizační, administrativní, účetní, IT a jiné kroky, kdy je nutné sladit fungování dvou či více entit. Legislativní zjednodušení přeměn třeba tím, že by nebylo nutné vynaložit náklady na notářské zápisy, by jistě klienty potěšilo. V době covidu je každá koruna či euro dobré.
Irena Valíčková: Trh fúzí a akvizic zpočátku zaznamenal úplné zastavení obchodů, kdy se investoři soustředili především na aktuální problémy spojené s dopadem vládních opatření. Postupně se však investice opět obnovily díky vědomí, že tato krize není dočasná, i když jejich průběh se značně zpomalil i z důvodu nemožnosti cestování. Právní úprava v oblasti fúzí a akvizic dosud na koronavirovou krizi žádným způsobem nereagovala. Vzhledem k zdlouhavosti legislativního procesu nelze předpokládat v nejbližší době zjednodušení. Mnohem důležitější pro obchodní společnosti je ekonomická stabilizace a přizpůsobení se nastalé situaci, přehodnocení investic a nastavení správných strategických cílů.
Robert Nešpůrek: Objem i počet transakcí byl sice loni pandemií ovlivněný, přesto se ale nenaplnily obavy z výrazného útlumu. Naopak jsme pozorovali, že navzdory prvnímu šoku z jarního lockdownu zůstala aktivita investorů v roce 2020 na poměrně vysoké úrovni, a to především v oblasti investic do technologií, finančních technologií a digitalizace, pozadu ale nezůstaly ani tradiční obory jako například energetika či strojírenství. Pokles tak byl spíše důsledkem omezení v rámci jednotlivých zemí a zasažené pandemií především pak byly konkrétní obory jako například hotelnictví či cestovní ruch. Kvůli současné krizi jsou nicméně investoři opatrnější a obezřetnější jsou teď i banky, i tak nicméně očekávám v letošním roce stabilní počet transakcí. Potenciál podpořit trh fúzí a akvizic má spíše stabilní politické, právní a daňové prostředí, nikoliv nějaká konkrétní legislativa. Od 1. května 2021 ovšem nabyl účinnosti zákon o prověřování zahraničních investic, který může akviziční proces významně ovlivnit u investic do strategických aktiv ze zemí mimo EU.
