Právě oni největším dílem přispěli k tomu, že moravská metropole se stala tuzemskou mekkou sportu, ve kterém dvě dvojice šikulů kouzlí na speciálních kolech bez brzd, a místo aby v tělocvičně pálili v turfech jeden gól za druhým šajtlí nebo placírkou, vymetají šibenice bleskovým švihnutím předního kola. V době jejich největší slávy byli oba sportovci celebritami srovnatelnými se současnými plejery fotbalového nároďáku. A sálová cyklistika, do které kromě kolové patří i krasojízda, plnila stránky novin. Takový čas již minul, ale tenhle specifický sport žije ve městě především díky tělovýchovné jednotě Favorit Brno dál. Jak se ale stalo, že se mu právě v malé zemičce uprostřed Evropy dostalo takové popularity?
Samozřejmě, že před bratry Pospíšilovými proháněly v Československu drobnou merunu nacpanou srnčími chlupy i jiní šikovní hráči, vždyť dvojice František Sedláček – Bohumil Daneš slavila na pražském turnaji již v roce 1948 premiérový titul mistrů světa. Právě pražský rodák Sedláček navíc přivezl ještě dalších pět medailí. Ale o opravdový boom se postarali až brněnští rodáci. Ti svůj sport, který veřejnosti představil již roku 1893 Američan Nicholas Edward Kaufmann, opanovali s dominancí, jež nemá ve světě branek, bodů a vteřin obdoby.
Z ulice do tělocvičny
Přitom byl-li by k Jindřichovi s Janem osud milostivější, možná by o kolovou vůbec nezavadili. Jejich otec, kterého zasáhla střepina z granátu, totiž zemřel na otravu krve ještě během osvobozování Brna od nacistů. Maminka Anna pracovala jako šoférka nákladního auta, a tak oba chlapci vyrůstali i se starší sestrou Zdenou víceméně sami na ulici. Dokonce se přihlásili do cyklistického oddílu. A právě tam si jich všiml jejich osudový »anděl strážný« Rudolf Harth. Legendární trenér Spartaku Královo Pole, který chlapcům nabídl, ať si jdou energii raději vybít do tělocvičny.
„Díky tomu jsme přičichli ke kolové a zalíbilo se nám to. Kouč viděl, že máme vlohy. Tak si nás vzal oba do parády, podstupovali jsme neskutečně tvrdé dávky. Navíc byl i psychologem, který dokázal usměrnit naši bratrskou rivalitu. A nakonec se o nás staral skoro celý život,“ vzpomínal Jindřich na svého náhradního tátu, který zemřel v úctyhodných 95 letech v roce 2013.
Právě starší z bratrů začal udivovat svět furtošlapů, jak se speciálním kolům s pevným převodem s oblibou říkalo, jako první. Ještě než se jeho sourozenec Jan dostal na top úroveň, vybojoval stříbro a bronz z MS s jiným parťákem – brankářem Jaroslavem Svobodou. „Ten ale neměl moc pevné nervy před důležitými zápasy. I proto maminku napadlo, ať zajdu za trenérem a začnu hrát s bráchou. A s ním to bylo lepší!“ osvětluje útočník Jindřich prvopočátek společného vládnutí, kdy postupně sesadili z trůnu vládce tehdejších časů, bratrskou dvojici Karla a Oskara Buchholzovy.
V Kodani 1964 je ještě západoněmečtí pětinásobní mistři světa ve finále porazili. Ale jen tím oddálili nevyhnutelné. „Oba jsme byli útoční hráči a v bráně jsme to ani jeden neuměli. Trenér proto vymyslel jedinou taktiku, se kterou jsme mohli uspět. Být tak rychlí a útoční, abychom vždy dali alespoň o jeden gól víc než soupeř,“ smál se při vzpomínce na začátek své éry Jindřich Pospíšil. Právě vytříbená hra Karla Buchholze v bráně ale měla inspirovat trenéra Hartha, aby přeškolil tehdy osmnáctiletého Honzu na prvotřídního brankáře. „Byl jsem docela rád, přední hráč musí strašně lítat. Já měl velké rozpětí rukou, a tak jsem obsadil celou bránu,“ glosoval geniální rozhodnutí Jan.
Neomezení vládci
A pak už to šlo ráz naráz. Již o rok později oslavili Pospíšilové v Praze svůj první společný titul a od té chvíle se až do roku 1988 nevrátili z žádného světového šampionátu bez medaile. Mezi lety 1968 až 1981 dokonce zvítězili 14x v řadě a celkem si na krk pověsili neuvěřitelných 20 zlatých, 4 stříbrné a jednu bronzovou medaili. Pětadvacet titulů republikových šampionátů nebo 16 triumfů z Evropských pohárů se bralo už tak nějak automaticky.
I proto byla v 70. letech kolová v Československu bezmála sportem číslo jedna, nebo alespoň těsně najížděla na paty národním chloubám fotbalu a hokeji. Důležité špíly o duhový dres přenášela televize automaticky. „Hodně lidí nás znalo. Stalo se třeba, že jsme jeli z turnaje v Přerově, stavili se na jídle v restauraci, kde byla svatba. Hned nás poznali a museli jsme na tu svatbu jít,“ smál se mladší z bratrů. „Byla to dobrá doba, ale měli jsme skvělé podmínky, kolová byla tehdy protežovaná.“
Za celou kariéru, přestože čas od času nabídka na přestup přiletěla, zůstávali věrni Brnu. Oba tam měli rodiny, výtečné zázemí. Do práce v Královopolské strojírně chodit museli, ale měli částečné úlevy, aby mohli třikrát týdně naplno trénovat. A o víkendech se hrály mistráky.
Poslední šance
Jenže sláva je vrtkavá a přízeň davů i papalášů ještě víc. I proto stačila dvě druhá místa z let 1982 a 1983, aby se začalo pochybovat, zda na to vítězové tuzemské ankety Sportovec roku (1979) ještě mají. „Svaz cyklistiky nebyl na naší straně, nebyli jsme pro ně najednou perspektivní. Ale to se za nás zase postavil trenér, že aby jel někdo místo nás, musí nás nejdřív doma porazit,“ zapátral v paměti Jindřich Pospíšil. A tak se trenér Harth domluvil se svazem, že patnáctinásobní šampioni dostanou ještě jednu šanci. Jakmile ale ve Francii nezískají titul, příště pojede mladší dvojice. „Ale my ve finále vyhráli 6:3 a vrátili se na trůn. A dohodli jsme se, že zkusíme získat dvacet titulů, a pak každopádně odejdeme,“ dodal. Vyhráli pak další tři šampionáty a chystali se na svůj poslední.
Do Ludwigshafenu, kde v roce 1988 nakonec vybojovali v infarktovém finále proti německému týmu jubilejní dvacátou placku. Dvě minuty před koncem byl stav 2:2 a Franz Müller střílel penaltu… Nedal! „Jenže rozhodčí pískl, že to neplatí, že brácha vyjel zadním kolem proti míči,“ popisoval Jindřich. Jeho bratr ale i napodruhé přesně odhadl místo, kam Němec zamířil. Navíc mu po penaltě Jindřich nahrál, Jan prokličkoval celé hřiště a do prázdné kasy rozhodl. „Ač v Německu, celá hala tleskala. A když nám předávali dvacátý titul, všichni věděli, že se loučíme. Že je to naposledy, co nás takhle vidí,“ dopovídal téměř dojatě starší z šampionů. Bylo mu 46 let, Janovi o tři méně.
Vrátí se zlaté časy?
Hned začátkem 90. let přestal královopolský klub po neshodách fungovat a i s koncem legendární dvojice převzal reprezentační povinnosti oddíl sálové cyklistiky TJ Favorit, pod jehož gesci nově spadala i krasojízda. V tu dobu odešli Pospíšilové trénovat do zahraničí. Jan předával čtrnáct let zkušenosti ve Švýcarsku (vedl i čtyřnásobné mistry světa), stejnou dobu pak působil Jindřich v roli hrajícího trenéra u sousedů v Rakousku. Po návratu se v roce 2002 stal předsedou české sálové cyklistiky. Jenže ani jeho jméno nemohlo zastavit pozvolný ústup kolové ze slávy, přestože i nyní přes velmi skromné podmínky dosáhnou reprezentanti občas na medaili – zatím poslední bronz vybojovali před třemi lety Jiří Hrdlička s Pavlem Loskotem.
„Je až neuvěřitelné, jak se Češi v tomto ryze amatérském sportu dokážou stále prosadit ve světové konkurenci. I přes všechny tyto úspěchy ale diváky počítáme už jen na desítky a kromě rodičů, kamarádů a bývalých hráčů se o sálovou cyklistiku nikdo nezajímá,“ vzpomínal před lety Jindřich, jenž nyní trvale žije v Králově Poli, zatímco Jan tráví většinu roku na chatě v Čenkovicích u Lanškrouna (kde má chatu i jeho bratr). V roce 2014 byli jako jedni z prvních uvedeni do Síně slávy Českého svazu cyklistiky, a přestože dál zůstávají nerozlučnou dvojicí, trénování je už na prahu osmdesátky neláká.
„Od chalupy to máme pár metrů k vleku, přes léto tu máme tenisový kurt. Naposledy jsem hrál snad v roce 2003, člověk už nemá potřebnou sílu a obratnost. I když brácha Jindra si chodil v Brně ještě sem tam pinknout,“ řekl Jan Pospíšil a dodal: „Děti nechtějí hrát kolovou, protože moc bolí. Vydrží chvíli, pár dobrých déle. Ale myslím, že přijde doba, kdy to bude dobré. Nějaké mladé už máme a uslyšíme o nich. A doufám, že budeme jednou opět mistry světa.“
Pravidla hry
Kolová je sport podobný sálovému fotbalu, hráči však po hřišti o rozměrech 14 × 11 metrů jezdí na kolech. V každém týmu hrají dva hráči, kteří kontrolují pohyb míče po hřišti na upravených kolech bez brzd s pevným převodem (tzv. furtošlap). Míče se mohou při hře dotknout v poli pouze hlavou, brankář v brankovišti však může zakročit jakkoli. Zapovězené je šlápnout nohou na zem. Speciální míč o průměru 17 až 18 cm je potažen látkou a naplněn srnčími chlupy a jeho hmotnost je cca 600 gramů.
Premiérově byla tato hra představena roku 1893 Američanem žijícím později v Německu Nicholasem Edwardem Kaufmannem a první světový šampionát se konal v roce 1930. Kolová je populární především v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Česku, Francii, Belgii. Tyto země hrají mistrovství světa skupiny A. Na mezinárodní úrovni se pak dále hraje například v Japonsku, Malajsii, Hongkongu, Kanadě, Arménii, Lichtenštejnsku nebo Maďarsku.
Jindřich (*23. března 1942) a Jan Pospíšilovi (*25. dubna 1945)
- Narozeni v Brně.
- Suverénně nejúspěšnější hráči kolové v historii.
- Celou kariéru strávili v klubu TJ Královopolská Brno (1954–1988).
- Největší úspěchy: 20x mistři světa (1965, 1968–1981, 1984 – 1988), 4x vicemistři světa (1964, 1967, 1982, 1983), 1x třetí místo na MS (1966), 25x mistři Československa, 16x vítězové Evropského poháru, 8x titul Král cyklistiky (1968, 1969, 1970, 1972, 1975, 1979, 1987, 1988), nejlepší sportovci Československa (1979). Jindřich má navíc z MS ještě jedno stříbrno a jeden bronz.
Zajímavosti
- Na tréninku téměř nehráli spolu, soupeřili proti sobě a často to byly téměř bitky.
- Postřeh trénovali hraním stolního tenisu a jízdu zdokonalovali společně se silničními cyklisty.
- Před jedním šampionátem se tak rozhádali, že spolu odmítli jet. Usmířil je až trenér.
- Ovládli tři domácí MS (Praha, Brno, Ostrava). Celkově se zde šampionáty konaly sedmkrát, naposledy v roce 2014.
- Jejich otec zemřel po zásahu střepinou na otravu krve, protože Brno bylo kvůli náletům bez elektřiny a maminka ho vezla na vozíčku dva dny do nemocnice.
- Jindřichovy dcery Jana a Blanka reprezentovaly před lety Českou republiku v krasojízdě, které se věnuje také jeho vnučka Jana.
Medailové pořadí MS podle států
pořadí stát zlato stříbro bronz
1. Německo 32 27 11
2. Česko 25 14 14
3. Švýcarsko 18 28 20
4. Rakousko 7 7 15
5. Východ. Něm. NDR 2 4 4
6. Francie 0 4 15
7. Belgie 0 0 5
