Přezdívku Moravský Manchester si Brno vysloužilo v 19. století, kdy jeho textilní výrobky zaplavovaly doslova celý svět. Velkou měrou za to vděčí své židovské komunitě. Venkovští tkalci židovského původu, kteří do průmyslové revoluce nesměli podnikat uvnitř města, se zrušením diskriminačního zákona chopili příležitosti a jména rodin Löw-Beerů, Gomperzlů či Popperů se stala synonymem neuvěřitelného textilního rozvoje.
Tradici judaismu, kterou v Brně kromě podnikavých obchodníků aktivně rozvíjeli také umělci, diplomaté, hudebníci či spisovatelé, ovšem ukončila druhá světová válka. Znovu ji oživit a připomenout odkaz tisíců rodin a osobností, jež byly součástí moravského koloritu, hodlá muzeum Mehrin, pro jehož důstojné umístění se podařilo najít východisko teprve loni – kdy z mezinárodní architektonické soutěže vypadlo jméno Kengo Kuma.
Devětašedesátiletý japonský architekt, jehož dosavadní dílo se dá kromě jeho rodné země najít také v Itálii, Švýcarsku či Dánsku, se profiluje důrazem na harmonický charakter a využití dřeva. Což vychází z Kumova dětství, které prožil v malém dřevěném domku jakožto typickém zástupci japonských staveb na přelomu 20. století. Vedle toho ovšem čerpá architekt i z přesvědčení, že měnící se životní prostředí nepotřebuje další betonové klimatizované stavby.
S podobnou, sobě vlastní citlivostí pracuje se symbolikou a kontextem budoucí podoby muzea Mehrin, které umně otvírá a propojuje s okolím. Což byl ostatně jeden z důvodů, proč mu dala porota pod vedením architekta Josefa Pleskota přednost před třemi dalšími návrhy – nizozemského studia MVRDV, dánského Bjarke Ingels Group či Itala Cina Zucchiho.
Život v cyklu
Kengo Kuma přitom netvořil ze vzduchu. Brno poprvé navštívil před dvaceti lety a tehdy mu utkvělo v paměti zejména lidské měřítko jeho centra a intimita ulic. „Tyto vlastnosti jsem chtěl zachovat při navrhování Mehrinu. Vnímám muzea většinou jako součást města a bylo velmi důležité, aby nové muzeum přispělo k umocnění tohoto pocitu intimity, která je tak příznačná pro ulice centra Brna,“ vysvětlil japonský architekt pro Premium Brno.
V jeho návrhu se přitom objevují zejména dva zásadní symboly – spirála, respektive kruh, a strom života, které mají hluboký význam v židovské tradici. Kruh naznačuje chápání života jako cyklu, jenž se mimochodem odráží ve specifickém čtení svitků Tóry. Kruhový pohyb kolem středu pak symbolizuje opětovné spojení mezi dvěma dosud oddělenými prvky, což v návrhu budovy Mehrin ilustruje stuha vinoucí se od chodníku až na vyhlídku.
I to má své vysvětlení. Podle posvátných textů obešel lid Izraele sedmkrát hradby Jericha, než zbořil obranné zdi a dobyl město. Od té doby se tento pohyb opakuje v židovské tradici při významných oslavách, jako je svatba, kdy se ženich otáčí v kruzích kolem své nevěsty, aby odstranil jakoukoli zeď nebo bariéru mezi nimi.
„Pro Mehrin se nám zdálo logické navrhnout kruhový pohyb či spirálu kolem hlavního stromu života, abychom návštěvníky symbolicky směrovali vzhůru k nebi. Snažím se tím pomyslně zbořit zdi, které tragédie holocaustu vystavěla v rámci židovského společenství mezi jeho současností a minulostí, mezi jeho komunitou a městem,“ dodává Kengo Kuma.
S přirozenou cykličností života je spojen i zmíněný strom života, na nějž v židovské tradici upomíná sedmiramenný svícen zvaný menora coby symbol znovuzrození. Jeho roli má v navrženém objektu sehrát dub umístěný v rámci vnitřního atria v intimní a klidné zahradě. „Jde o prostor až překvapivě klidný s ohledem na místo, kde se budova nachází,“ upozorňuje Štěpánka Endrle, krajinářská architektka a zakladatelka ateliéru L&SCAPE, jenž má na starost podobu vnějších prostranství.
„Pracujeme tu s dlažbou, která je kladena všesměrně a neuspořádaně, což symbolizuje množství směrů, kam se Židé byli nuceni vydat nebo byli vyhnáni. Atriu dominující majestátní dub je pak symbolem dlouhověkosti a propojení minulosti s budoucností. Zároveň jsme na toto místo navrhli kruhový vodní prvek – mikve – jako symbol nekonečnosti,“ dodává.
Propojení se světem
Venkovní část parteru v podání L&SCAPE bude naopak pulzující, živá a inkluzivní. „Nechceme se stahovat do diaspory, chceme být velmi inkluzivní pro všechny bez ohledu na víru či národnost,“ vysvětluje. Ostatně už samotná národnost Kengo Kumy zavdává důvod ji v kontextu stavby vnímat s podobným významem. K čemuž se koneckonců hlásí on sám: „Židovská kultura nezajímá jen Židy, ale všechny. Chci ji propojit se světem. Japonský architekt představující židovskou kulturu je dobrým příkladem kulturní výměny,“ říká.
Z hlediska materiálu volil pro Mehrin – v souladu s místní historií, ovšem v rozporu se svým dřevěným standardem –, jako primární cihlu. „Chtěli jsme objekt propojit s průmyslovým dědictvím Brna, jehož textilní sklady byly převážně postaveny z cihel,“ říká. Bílá barva má pro změnu vzdát hold dosud zachovalým stavbám brněnského funkcionalismu, jenž zdejší architektuře vtiskl před druhou světovou válkou přízvisko moderní.
Zda bude projekt s podobnou lehkostí pokračovat v dalších fázích, se teprve uvidí. Ačkoli podle Štěpánky Endrle se její ateliér musel vyrovnávat s velmi exponovaným a dopravně i morfologicky náročným místem již během prvotního návrhu, ty zásadní limity podle ní přijdou v dalších stupních projektu, kdy začnou architekti pracovat na detailnější architektonické studii. Následovat bude projektová dokumentace a projekt by mohl být podle dřívějšího vyjádření zadavatele připraven k realizaci v horizontu tří až čtyř let.
Autor: Andrea Votrubová
Foto: Kengo Kuma
