Stoupáme po úzkém schodišti, míjíme pavlač s výhledem do dvora a už se blížíme k vstupním dveřím do podkrovního bytu. „Pojďte dál,“ říká architekt Petr Jančálek, který byt navrhl a zrekonstruoval. Když se dveře zavřou, zmizí v jednolitém obložení vstupní chodby, které vévodí bílá podlaha a skleněný světlík, z něhož otevřenými dveřmi profukuje teplý vzduch. „Vždycky chci, aby v bytě, který navrhuji, chtěli budoucí obyvatelé trávit co nejvíc času. Aby se těšili, že v něm budou žít,“ dodává Jančálek. I jeho manželka nakonec litovala, že v bytě bude bydlet někdo jiný.
Petr Jančálek
Vystudoval stavitelství a architekturu na ČVUT v Praze. Po studiích pracoval v architektonickém studiu Joana Riery Jaumeho na Mallorce, kde se podílel na návrzích obytných domů a rezortů. Po návratu do Prahy působil ve studiu AARH uznávaného architekta Radana Hubičky. V roce 2011 založil vlastní studio, věnuje se interiérové architektuře a rezidenčním projektům.
Sedíme v luxusním bytě v pražském Karlíně, který jste zrekonstruoval podle vlastního návrhu. Co tady bylo předtím?
Původně to byl družstevní byt, který jsem zhruba šest let pronajímal Student Agency. Byla to taková noclehárna pro stewardy a řidiče. Když firma musela v covidu omezit provoz, neměla tady koho ubytovat a vypověděla smlouvu. To byl okamžik, kdy jsem si řekl, že je správná doba pustit se do rekonstrukce, kterou jsem měl v hlavě už řadu let. S rekonstrukcí jsem začal v roce 2020. Letos jsem ji dokončil, takže celkem trvala tři a půl roku.
Dům pochází z roku 1837, byl patrně jedním z prvních v této lokalitě. Objevili jste při rekonstrukci něco zajímavého?
Před rekonstrukcí prostor nevypadal extra zajímavě. Ale postupně jsme objevovali historické detaily. Když jsme odklopili rákosový podhled, vykoukly na nás stropní trámy. Dělníci trámy jen obrousili a nechali je v původním stavu. Líbilo se mi, že když trámy přiznáme, tak dodají celému prostoru obývacího pokoje a kuchyňského koutu zajímavý charakter historické památky.
Od začátku jste z této noclehárny chtěl udělat velkorysý luxusní byt?
Určitě. Navíc jako architekt jsem se chtěl na tomto bytě i trochu vyřádit, abych viděl, co všechno dokážu, a abych si sám utřídil své myšlenky. Jak se kumulovaly různé inspirace a rešerše za ty roky, chtěl jsem, aby se tady promítly ty nejlepší a aby celý byt stál za to.
Promítl jste do bytu i nějak svou osobnost a své preference?
Nejdříve jsme s manželkou plánovali, že tady budeme bydlet. Tak jsem i k rekonstrukci přistupoval. Je to můj způsob práce. Ke všemu, na čem pracuju, přistupuji tak, jako bych to dělal pro sebe. V průběhu rekonstrukce jsem se ale rozhodl, že byt prodám, abych mohl v podobných projektech pokračovat. Abych mohl koupit další podobnou nemovitost, a to už bez nutnosti financovat koupi úvěrem od banky.
Už máte vyhlédnuté nějaké další byty pro podobnou rekonstrukci?
Rád bych šel do podobných historických prostor jako tady v Karlíně. Nemá moc smysl se dívat do okrajových částí jako Libeň nebo Komořany. Chtěl bych jít do centra, do Prahy 1 kolem Josefova nebo kolem náplavky třeba až po Výtoň, kde jsou pěkné byty a je tam spousta příležitostí z nich vytvořit reprezentativní bydlení s výhledem na Vltavu a Pražský hrad.
Karlínský byt jste nechal i zařídit. Je lepší prodávat už hotový butikový byt, který je hodně ovlivněný vaším vkusem než ho vytvářet rovnou na míru budoucímu majiteli?
Zařízení jsem vybíral podle trendů, které vidím i ve světě. Určitě se může stát, že třeba tento gauč nebo jiný kus nábytku budoucímu majiteli nebude sedět a bude ho chtít dát pryč. Ale spíše to nepředpokládám, protože ten byt funguje jako harmonický celek a budoucí majitel to ocení. Navíc tady je všechno nové a nepoužité, i v kuchyňských spotřebičích jsou ještě návody. To jinde nenajdete. Když se podobné byty prodávají zařízené, tak jde o secondhandové byty a vypadají tak, jak si je původní majitelé upravili a vybavili. Můj byt je v podstatě jako nové luxusní auto, které k vám přijede hotové z továrny.
Baví vás kombinovat moderní design a historické prvky?
Přesně to jsem v Karlíně udělal. Máme tady přiznané historické trámy a další podobné detaily, které kombinujeme třeba s moderními bezprahovými posuvnými dveřmi s izolačním trojsklem.
Část bytu jste musel dostavět. Byl problém získat pro takový zásah do historického domu souhlas památkářů a úřadů?
Získání povolení bylo náročné spíše časově než z hlediska obsahu. Vím, co si v takovém místě mohu dovolit, takže se nestalo, že bych musel návrh měnit a přepracovávat. Nedávno jsem navíc zařídil pro SVJ domu stavební povolení na instalaci osobního výtahu, který vyveze obyvatele ze dvora až téměř k bytu. Ani s ním jsem neměl problém.
Hodně v kuchyni i v koupelnách používáte mramor. Proč jste sáhl zrovna po tomto ušlechtilém materiálu?
Mramor používali už staří Řekové a Římané. Je to materiál, který je trvanlivý, drahý, luxusní. Samozřejmě se dá použít jeho napodobenina, ať už z plastu, nebo lamina, což běžně někteří developeři dělají. Dal jsem mramor i do kuchyně, přestože ho tam málokdo používá. Klasický mramor, jako třeba carrara, je nasákavý, takže je náchylný na to, že na něm zůstávají po čase barevné flíčky. Já jsem použil speciální mramor Mont Blanc, který není nasákavý. Proto se hodí do kuchyňských linek. Je ale přibližně dvakrát dražší než klasický mramor.
Je složité s ním pracovat?
Musí se do něj přesně vyříznout otvor na umyvadlo nebo dřez. Je těžký, jedna taková deska váží více než sto kilo, takže je třeba vymyslet, jak ji do bytu dostat. Chápu, že developeři se do takových materiálů nehrnou. U domů a bytů na míru je to jiné, tam architekti i po mramoru sahají. V luxusních nemovitostech na Floridě nebo v Beverly Hills je to standard a bytu nebo domu dodá zajímavý vzhled. Navíc kámen vydrží desítky let, když se o něj staráte, a třeba si ho necháte časem přebrousit, tak ho máte na pořád. Velkou rekonstrukci bytu nechcete dělat každý patnáct let, kdy byste se jednotlivých prvků interiéru zbavovali. Chcete, aby rekonstrukce byla na celý život. Takto k ní přistupuji. Kámen je nadčasový, nepodléhá módním trendům a do mého konceptu proto jako trvalý prvek zapadá.
Vy jste z mramoru nechal dělat i umyvadlo, které jste si sám navrhl.
Je dělané na míru. Když jsem umyvadlo navrhoval, konzultoval jsem vše s kameníky, instalatéry a truhláři. Výsledkem je umyvadlo z lepeného mramoru, které stojí za to.
Hodně se inspirujete fotkami interiérů na internetu. Jak se bráníte tomu, abyste sklouznul k nějakému generickému designu, kdy pak všechny interiéry nebo kuchyňské linky vypadají velmi podobně?
Pokud se něco neustále kopíruje, tak jsou to novostavby. Tam jsou pokoje, které mají zpravidla tři stěny a čtvrtou prosklenou. Tady ve starém domě je to jiné, nikdy to nebude stejné jako v jiném bytě. Máte zde dlouhou chodbu, byt hodně ovlivňuje i specifická dispozice pokojů. Ale pokud někdo někde objeví podobnou černou kuchyň, tak to není nic špatného. Inspirace z internetu přizpůsobuji tak, abych využil i prvky, které v bytě nebo domě už jsou.
U některých moderních interiérů se člověk nevyhne pocitu, že jsou dělané hlavně tak, aby vypadaly dobře na fotkách, ale žít se v nich pohodlně moc nedá. Do jaké míry lze sladit originální design a funkčnost?
Je těžké to zcela sladit. Když si koupíte lamborghini, máte krásné auto, ale není úplně praktické. Nic do něj nedáte, na pražských kostkách bude hrozně tvrdé. Takže na tu hru musíte přistoupit. Pořídíte si něco kvůli originálnímu designu, ale nebude to úplně stoprocentně funkční a praktické. Ve svých návrzích se ale snažím obě stránky co nejvíce vyvážit.
Typickým příkladem je solitérní vana na dřevěné podlaze v ložnici. Máte ji tady taky. Nakolik je to designový prvek a nakolik to má být opravdu funkční vana?
V mém bytě si může uživatel vybrat. K vaně vedou všechny přípojky, voda i kanalizace, ale není v tuto chvíli napevno připojená. Takže si ji tam může nechat a používat, nebo ji odvézt a zůstanou tam hladké parkety, jakoby tam žádná vana nikdy nestála. Osobně si myslím, že nikdo se v takové vaně koupat nebude. S tím jsem i v návrhu počítal, že jde hlavně o designový prvek. Pak tady v bytě mám v chodbě bílou podlahu, která na první pohled nemusí být praktická a je náročnější na údržbu, i když na ní stopy bot nejsou až tak moc vidět. Ale celkovému vyznění bytu hrozně pomůže. Kdyby tady byl nějaký běžný typ podlahy, tak by byt nevypadal tak dobře.
Baví vás víc rekonstrukce historických bytů a domů, nebo byste si chtěl střihnout i nějakou ultramoderní novostavbu?
Obojí může být zajímavé. Mám v hlavě i moderní vilu, která by měla velmi specifickou fasádu, která je spíše sochařským dílem.
Hned po škole jste odjel na Mallorcu, kde jste pracoval v místním architektonickém studiu. Ovlivnilo vás to v další práci?
Odjel jsem tam v rámci programu Leonardo a byl jsem tam tři čtvrtě roku. Pracoval jsem v jednom menším studiu, které navrhovalo domy po celém ostrově. Španělský architekt nám ještě s dalším českým kolegou udělal okružní jízdu po Mallorce, kde nám ukazoval domy, které postavil. Pamatuji si jeden na pláži s výhledem na moře. Byl zalitý sluncem, architekt v něm použil hodně dřeva a zvláštně to tam vonělo, jako olejové obrazy. Pak jsem zjistil, že je to vonný olej, který se prodává jen na Mallorce. Takový detail pak dokáže podtrhnout efekt celého interiéru. Ten difuzér mám i v Karlíně.
Jeden z aktuální trendů je dostávat přírodu do interiérů, ať už pomocí přírodních materiálů, nebo živých stěn pokrytých rostlinami. Je to něco, co má budoucnost?
V prvé řadě platí, že přírodním materiálem se nedá nic zkazit. Snažím se také hodně používat zeleň, a pokud to nejde, tak alespoň zelenou barvu, protože zelená uklidňuje. Nejdu ale cestou třeba celých zeleně vymalovaných stěn, ale spíše detailů nebo zelených prvků. V předchozí realizaci jsem třeba použil zelenou mozaiku v koupelně.
Uvnitř bytu jste si vymyslel otevřený světlík s trávou a vzrostlými rostlinami. Nebylo jednodušší otvor ve stropě zasklít a zvětšit o to prostor v předsíni?
Jistě, kdybych ho zasklil, tak bych získal o čtyři metry čtvereční více a mohl bych byt prodávat dráž. Ale byla by to škoda. Vzniklo tak zajímavé centrum bytu. Když máte otevřené posuvné dveře, slyšíte, jak tam létají včely, cítíte čerstvý vzduch.
Pracujete v historických budovách se zateplením, aby se zlepšila jejich energetická účinnost?
Ano, v karlínském bytě jsou stěny zateplené zevnitř tak, aby byt splňoval parametry energetického štítku třídy B. Nešel jsem ale cestou klasického polystyrenu. Používám speciální materiál, který se jmenuje fenolická pěna. Používá se třeba do ledniček a je dvakrát účinnější než polystyrén nebo minerální vata. Místo dvaceti centimetrů vám stačí jen deseticentimetrová vrstva při stejné účinnosti. Historické budovy nemůžete zateplovat z vnější strany a toto byla cesta, jak se tomu vyhnout. Nechali jsme v bytě také špaletová okna. Ale chovají se jako trojsklo, protože vnější okno má dvojité sklo a vnitřní okno je jednoduché.
Do interiéru zařazujete také umění. Podle jakého klíče s ním pracujete?
Měl jsem vyhlédnutý určitý styl a stylistka, která mi pomáhala byt zařizovat, mi doporučila dva umělce, kteří čerstvě vystudovali AVU. Ti dělali plastiky na míru, ať už je to socha betonového kaktusu, nebo nástěnná plastika vlčice. Velmi dobře se do tohoto interiéru hodí.
Text: Jan Stuchlík
Foto: Ondřej Pýcha
