VČERA
Jaká byla Magdalena Souček jako náctiletá?
Sebevědomá, dobrodružná, cílevědomá, ale skromná.
O čem jste tehdy snila?
Když jsem byla malá, chodily jsme s mámou do divadla a na balet a já si vysnila, že budu baletkou, a láska k baletu mne provází celoživotně. Pokračovala jsem v rodinné tradici a nastoupila jsem na medicínu. Nakonec mi ale učaroval svět čísel a já se stala auditorkou.
Původně vaše studijní kroky směřovaly na medicínu. Ovlivnilo vaše rozhodnutí nějak to, že pocházíte z lékařské rodiny?
Vyrůstala jsem v lékařském prostředí, a tak bylo naprosto přirozené jít na medicínu. Zároveň jsem trávila hodně času s babičkou pediatričkou v ordinaci a chtěla jsem pokračovat v jejích šlépějích.
Jaký vztah máte k tomuto oboru? Chtěla jste sama studovat medicínu primárně proto, abyste mohla pomáhat lidem?
Chtěla jsem být úspěšná pediatrička jako babička. K medicíně mám velmi pozitivní vztah.
Myslíte si, že po tom, co se během loňského roku celý svět ocitl v pandemii a byl na lékařské pomoci v podstatě bezprostředně závislý, se práce zdravotníků a jejich vnímání ve společnosti nějak změnilo?
Během pandemie se určitě změnil pohled lidí na zdravotníky. Najednou to byli právě oni, kdo čelili výzvám a byli v první linii. Myslím, že všichni z nás si uvědomili jejich důležitost a práci. Já osobně vzdávám všem zdravotníkům hold.
V roce 1980 jste emigrovala do USA, jaké pocity jste měla, těšila jste se, nebo pociťovala strach?
Měla jsem velmi smíšené pocity.
Tenkrát bylo cestování velmi omezené, něco, co bylo pro dnešní generaci ještě do loňského roku téměř nepředstavitelné. Jak jste možnost odjet za hranice vnímala vy?
Dodnes se necítím dobře, když cestuji v noci autem mimo město. Vždy se mi vybaví ten pocit, jako když jsme s rodiči překračovali hranice a nikdy jsem nevěděla, jestli se vrátíme zpět domů. Když mi bylo dvanáct, tak jsme zůstali s rodiči v Německu. Stýskalo se mi hlavně po babičce a kamarádce, a i proto jsme se vrátili zpět domů. To, co zažila moje generace, si ta dnešní nedokáže představit. Jako máma bych si ani nepřála, aby moje dcera podobnou situaci zažila. Mladí lidé dnes mají tolik možností – mohou cestovat kamkoliv, pracovat odkudkoliv, celý svět je jim otevřený. Za sebe bych jim poradila, aby vycestovali a objevovali nové věci, které jim pomůžou jak v pracovním životě, tak je obohatí i v tom osobním.
Chyběl vám domov, co nejvíce?
Ano, domov mi velmi chyběl, jak jsem již zmínila, bylo mi smutno zejména po babičce.
Jste patriotka?
Jestli jsem patriotka, nevím, ale duší jsem Evropanka. Miluji domov, což byl taky jeden z důvodů, proč jsem se vrátila zpět. A miluji Prahu, neuměla už bych si představit odejít, tady jsem doma!
Co pro vás znamená svoboda?
Svoboda je pro mě, že můžu cestovat kamkoliv a kdykoliv chci a nemusím se nikoho ptát.
V americkém Bostonu, jste se pustila do studia ekonomie a začala se věnovat byznysu, čím vám tento obor učaroval? Získal si vás svět byznysu okamžitě?
Ano, líbilo se mi, že to, co jsem studovala, jsem si denně četla v novinách. Bylo to velmi praktické a pro mě reálnější než studium medicíny.
Jakou radu byste dala svému dvacetiletému já?
To je velmi dobrá otázka, ale asi bych mu řekla, ať si jde za svým, i když ho někdo odrazuje. Řídím se tím celý svůj život a je to takové moje životní motto.
Vaše první práce byla asistent auditora, jakou nejcennější zkušenost jste si z ní odnesla? Těžíte z ní dodnes?
Pamatuji si, když jsem ještě pracovala v Bostonu a můj šéf o mně jednou řekl: „Magdalena je fajn holka, ale ona o sobě neříká, že chce být manažerkou.“ Od té doby jsem se naučila, že si mám jít za svým a nebát se říkat věci nahlas.
Do Prahy jste se vrátila na začátku 90. let a založila zde pobočku Arthur Andersen. Ta sídlila v obýváku vaší babičky a měla dva zaměstnance, jak na toto období vzpomínáte?
Na toto období vzpomínám velmi ráda. Byly to těžké začátky, které bych ale nikdy za nic nevyměnila, a vždy na ně vzpomínám s úsměvem na tváři. S klienty jsme se setkávali buď u babičky v obýváku, nebo po hotelech. Toto období bylo skvělé, byli jsme mladí a plní ideálů a všichni jsme byli nadšeni, že můžeme budovat začínající byznys v Česku.
DNES
V roce 2002 byla pobočka začleněna do mezinárodní sítě poradenské společnosti EY (dříve Ernst & Young). Dnes jste, jako jediná žena, její vedoucí partnerka v regionu střední a jihovýchodní Evropy. Podle čeho se pozná dobrý leader? Jaké vlastnosti by měl mít?
Ano, od roku 2008 vedu českou pobočku a do konce minulého roku jsem byla vedoucí partnerka části regionu střední a jihovýchodní Evropy, celkově osm zemí. Klíčovým faktorem úspěchu je správný tým. Já osobně jsem na ten svůj velmi hrdá. Během pandemie se ukázalo, jak jsme sehraní, a i když jsme se fyzicky nemohli potkávat, vše jsme zvládli online. Mít kolem sebe ty správné lidi je vždy výhra.
I přes to, že vykonáváte vedoucí pozici, držíte si stále své klienty z řad společností zejména z odvětví výroby, spotřebního zboží nebo farmaceutického průmyslu, proč?
Kdybych se věnovala jenom managementu a nevěnovala se byznysu, nebylo by to dobře, člověk je poté odtržený od reality. Miluji práci s našimi klienty. Regulace a metodika jsou sice složitější, ale vynahrazuje mi to radost, když se mohu potkat s podnikateli, bavit se o jejich podnikání a zjistit, v čem jim můžeme pomoct. V dnešní době se kontakt s klienty, ale i kolegy odvedl do online prostředí a já upřímně trošku postrádám ten osobní kontakt.
Jen v České republice má EY přes tisíc zaměstnanců, které vedete. S jak velkou zodpovědností každé ráno vstáváte?
Ano, je to velká zodpovědnost řídit pobočku s více než tisíci zaměstnanci. Já osobně ale vím, že mám kolem sebe skvělý tým, se kterým se nebojím žádných výzev, a vím, že se navzájem respektujeme a podporujeme ve všech rozhodnutích. Bez nich bych tady nebyla já.
Je náročnější vést region s téměř třemi tisíci zaměstnanci, nebo vychovat dceru a připravit ji na dnešní, často nejen k ženám, nemilosrdný svět?
Myslím, že je to velmi podobné.
Jakou nejcennější radu do života jste jí dala?
Aby byla nezávislá a stála na vlastních nohou. Když bude šťastná ona, budu šťastná já.
Co vás naopak naučila ona?
Trpělivosti.
Působíte v takzvaném tvrdém byznysu, vnímala jste někdy fakt, že jste žena jako jistou přednost?
Být ženou ve světě mužů vůbec není špatné (úsměv). Vždy jsem musela tvrdě pracovat, abych se dostala tam, kde jsem. Dnes už je typické, že jsou ženy v top managementu nebo boardech. Já osobně nejsem zastánkyně kvót, protože si myslím, že to ženám ubírá na kredibilitě.
Jakou konkurenční výhodu podle vás mají ženy, byznysmenky, oproti mužům?
Ženy mají určitě větší výhodu v tom, že jsou více empatické než muži. Z mé zkušenosti je jednání s ženami věcnější a přímočařejší. Schůzku s mužem, která by mi trvala hodinu, zvládnu se ženou za třicet minut.
To, že v České republice máme na rozdíl od jiných evropských zemí ve vedení firem méně žen je neoddiskutovatelný fakt, proč tomu tak je?
Je to určitě otázka priorit, protože ne každá žena se chce věnovat kariéře. Mnoho českých žen se chce věnovat více než práci rodině. Dalším důvodem může být, že Česky mají menší sebevědomí. Máme spoustu skvělých specialistek a odbornic v mnoha odvětvích, ale ví o nich jen malá skupina lidí, protože se tak zvaně nechtějí nebo neumí prodat. Ale i to se v průběhu let hodně změnilo a mění (úsměv).
Jak velkému prostoru se v EY dostane ženám, které mají ambici budovat si kariéru? Snažíte se v tomto ohledu být vzorem pro ostatní firmy?
V EY nabízíme flexibilní úvazky.
Co by společnosti měly udělat, proto aby nastal pomyslný zlom v možnostech kariérního postupu žen? Pomohly by například kvóty?
Jak jsem již zmínila, nejsem zastánkyně kvót. Já jsem se také musela vypracovat sama. Mnoho žen ani o vysoké pozice nestojí, protože ví, jak těžké je skloubit práci a rodinu. Pokud se zavedou kvóty a nebudete mít dost žen, tak můžete byznys rovnou zavřít.
Konkrétně u žen je jejich zaujetí pro práci a případné oběti kariéře ve společnosti velmi diskutovaným tématem, jak na tuto problematiku reagujete?
Opět je to otázka priorit. Pokud se žena rozhodne budovat si kariéru, protože svoji práci miluje a chce přicházet s novými nápady, jak věci zlepšit, tak je to její volba. Já sama jsem se rozhodla, že se budu věnovat kariéře, mám dceru, se kterou máme skvělý vztah, a nikdy za mnou nepřišla, že by trpěla tím, že jsem pracovala.
Jakou největší oběť jste svojí kariéře musela přinést vy sama?
Já jsem se rozhodla, že se chci věnovat kariéře, protože práci, kterou dělám, miluji a mám z ní radost. Osobně si nemyslím, že jsem musela něco obětovat. Pro mě je práce radost a neberu ji jen jako práci, ale jako součást mě.
Na jaký úspěch za třicet let, co jste součástí EY jste skutečně pyšná?
Jsem pyšná na všechny naše projekty a tým, který jsem vybudovala. Věřím, že jsme přispěli ke změně podnikatelského prostředí v Česku. Samozřejmě musím jmenovat EY Podnikatele roku, který v České republice oslavil minulý rok 20 let. Během toho jsme se setkali s krásnými příběhy podnikatelů, pozorovali jejich vývoj a vytvořili si přátelství.
Napadlo vás někdy za těch třicet let, že byste ze společnosti odešla?
Musím přiznat, že svoji práci mám opravdu ráda a nikdy mě nenapadlo, že bych chtěla odejít. Důvodem je také, že jsem vlastně budovala třikrát. Poprvé jsem zakládala pobočku AA. Podruhé v roce 2008, když došlo ke spojení AA a Ernst & Young (dnešní EY). A nakonec v roce 2011, kdy se EY stalo součástí globálního korporátu. Vše se vyvíjelo a já čelila pořád novým výzvám. A je to i tím, že jsem vždy měla velké štěstí na lidi a tým (úsměv).
V čem vidíte nejzásadnější rozdíly v podnikání před 30 lety a dnes?
Celé podnikatelské prostředí se změnilo. Dříve se tady tomu říkávalo Wild East a mnoho věcí bylo netransparentních. Slovo podnikatel nebylo dříve příliš pozitivní, což se také změnilo. Mladá generace může cestovat a pracovat kdekoliv na světě. Získává tak mnoho cenných zkušeností, které přináší zpět do Česka, což trh obohacuje. Určitě je velká změna i v tom, že přichází digitalizace a vše je mnohem rychlejší.
Dnes je nedílnou součástí podnikání a uvědomělého přístupu každého podnikatele udržitelnost. Proč je důležité prosazovat udržitelné chování v rámci firemní strategie?
Nejen podnikatelé, ale i lidé si začínají stále více uvědomovat důležitost udržitelnosti. Dnes toto slovo neoznačuje jen bio potraviny, eko a podobně, ale my našim klientům pomáháme i se správným nastavením ESG strategie. Například podle našeho výzkumu je pro více než 50 % českých spotřebitelů důležitá společenská odpovědnost značek. Zajímají se o to, jak firmy, od kterých nakupují, dbají o lidská práva, jsou šetrné k přírodě a jak dbají na pravidla ekonomického fair play. Tomuto trendu se tedy musí přizpůsobit i podnikatelé, aby o zákazníky nepřicházeli, ale naopak je získávali. Všeobecně se snažím i o osvětu nejen směrem k našim klientům, ale i k široké veřejnosti. Udržitelnost je budoucností a záleží jen na nás.
Společensky odpovědné chování a CSR aktivity ovlivňují v rámci byznysového světa postavení firem na celém světě, jak si v tomto ohledu stojí Česká republika?
V rámci společensky odpovědného chování můžeme vidět velký rozvoj firem. Pro nás jako firmu je toto téma velmi důležité. Například od roku 2006 udělujeme cenu za společensky prospěšné podnikání, kterou letos vyhráli Tomáš Šebek a Rudolf Ringelán ze společnosti ulekare.cz. Zde se ukázalo, že během současné pandemie má telemedicína a důraz na prevenci velký potenciál.
V EY hodnotíte konec roku vždy ke konci června, jaký pro vás byl ten uplynulý? Jakým způsobem vás ovlivnila pandemie?
Uplynulý rok byl náročný pro všechny. Z pohledu ekonomického nás pandemie nijak výrazně neovlivnila. Změna určitě nastala v rámci práce, kdy lidé museli pracovat z domova a vše se přesunulo do online prostředí. U nás v EY dříve nebylo zvykem pracovat na home office, ale museli jsme se všichni přizpůsobit, a z mého pohledu jsme to zvládli skvěle.
Už nyní vidíme, že nemovitostní trh se v rámci komerčních realit značně mění. Uvažujete i vy o jistém přizpůsobení se současné situaci, sdílených kancelářích či redukování prostor, na kterých momentálně operujete?
V rámci EY o tomto tématu diskutujeme. Osobní setkání jsou pro nás klíčová.
Pravidelně se umísťujete v žebříčku magazínu Forbes mezi 50 nejvlivnějšími ženami České republiky, co pro vás toto zařazení znamená? Cítíte se jako vlivná žena?
Je mi velkou ctí, že jsem součástí tohoto žebříčku. Pro mě to znamená odměnu za dobře odvedenou práci, která mi dělá velkou radost.
ZÍTRA
Kam se podle vás bude vyvíjet podnikání?
Velmi zajímavá otázka. Podnikání určitě ovlivní digitalizace, což vidíme i dnes. Viděli jsme to i u našich klientů během pandemie, kdy o projekty spojené s digitalizací byl obrovský zájem. Dalším důležitým bodem je udržitelnost a s ní spojená ESG strategie. Tyto dvě kategorie jsou z mého pohledu budoucností podnikání, a kdo bude chtít uspět, bude se muset přizpůsobit.
Již nyní můžeme vidět, jak generace mileniálů do značné míry mění fungování tradičních korporátních společností. Musíte se i vy v EY přizpůsobovat požadavkům této generace?
Pro současnou generaci je důležitý balanc mezi pracovním a osobním životem. Má ráda společenský život, což jsme jim během pandemie nemohli dopřát.
Jaké mají nároky, co je pro ně důležité, co jim naopak chybí a co vůbec chtějí od pracovního života?
Jak jsem již výše zmínila, je to rovnováha mezi pracovním a osobním životem. Já osobně nevnímám a nikdy jsem to tak neměla, že bych v tom dělala rozdíly. Já beru práci jako součást svého života.
Je složité získávat do svých řad mladé talenty? Neprahnou spíše po práci ve startupech, kde je firemní kultura zcela odlišná od té korporátní?
Z mého pohledu je to opět otázka priorit stejně jako v případě žen, které se rozhodnou budovat si svoji kariéru. Jsou mladí lidé, kteří chtějí pracovat pro startup, a pak jsou ti, kteří mají zájem pracovat pro nadnárodní společnosti a získat tak znalosti a zkušenosti od starších kolegů. Z mého pohledu to nelze říct obecně. Ale já věřím, že pracovat pro nás je velká příležitost (úsměv).
V oblasti byznysu se pohybujete řadu let, měla jste tak možnost v bezprostřední blízkosti sledovat různé vývoje trhu. Jak startupy vnímáte vy sama? Jedná se o budoucí standard nebo aktuální trend?
Velmi fandím podnikatelským aktivitám mladých, podporujeme podnikání dokonce i u středoškoláků. A ve startupech vidím obrovský potenciál: to, co začalo jako malá firmička, se může stát i výhercem naší soutěže EY Podnikatel roku. Je to dané i tím, že mladí lidé mají mnohem více zkušeností a jsou v něčem dravější, než byla generace 90. let. A to, že lidé budou podnikavější a že budou hledat svoje cesty i během časů, které nejsou úplně lehké, bude brzy standardem.
Věříte, že když se jedny dveře zavřou, otevřou se nové a již není cesty návratu?
Také jsem si to myslela, když jsem emigrovala, ale vrátila jsem se zpět (úsměv).
Jakým vínem si připijete na oslavu jubilea třiceti let společnosti EY v České republice?
Mám ráda dobrý sauvignon.
V loňském roce jsme mohli sledovat, že hodnota kvalitních vín za posledních deset let stoupla o 120 %. Jak se na tento alternativní typ investic díváte?
Kvalitní vína jsou jistě skvělá investice. Pro mne osobně je nejlepší investice do umění.
Máte dokonce vlastní vinohrad, jakou úrodu letos čekáte? Řekla byste o sobě, že jste dobrá vinařka?
Práce na vinohradu mě moc těší, je to pro mě relax a ráda tam trávím volný čas.
V době, kdy náš rozhovor vyjde, budou již kompletně otevřené restaurace, do jaké povedou vaše první kroky a co si objednáte?
Moje první kroky povedou do některé z mých oblíbených restaurací, kde si dám nějaké skvělé italské jídlo. Už se na to moc těším.
Je o vás známé, že máte krásný vztah ke kultuře. Proč bychom se o ni měli zajímat více? Co v ní nacházíte vy osobně?
Lidé by se určitě měli věnovat kultuře, ať už umění, divadlu, či hudbě. Mám na ní ráda, že umělci dokážou vyjádřit svoje pocity malbou, vystoupením nebo zvukem, a každý z nás to může vnímat jinak, což je na tom to krásné.
I kultura se vyvíjí a přináší řadu trendů, jaký vztah máte k modernímu umění? Oslovuje vás?
Ano, jsem milovnice moderního umění.
Vítejte ve světě Instagramu. Profil na téhle sociální síti jste si založila teprve nedávno, co vás k tomu vedlo?
Hastag #dekuju (úsměv). Ano, založila jsem si ho nedávno a stále se sžíváme.
Co děláte pro to, aby svět byl lepším místem?
Každý z nás by měl chtít pracovat na tom, aby byl svět lepším. Naše kroky totiž ovlivní budoucnost další generace. V EY dost dbáme na udržitelnost a naše purpose je Building a better working world. Od prosince 2020 je EY uhlíkověneutrální a naším cílem je dosáhnout stavu net zero do roku 2025. Zbavili jsme se plastových PET lahví a raději jsme zaměstnancům dali filtrovanou vodu. Zapojili jsme se do projektu Ukliďme Česko, řešíme možnost sdílených jízdních kol. V rámci oslav našeho výročí jsme realizovali speciální sampling živých keříků, které jsme rozdávali na den výročí v Praze, a snažili se tak netradiční formou informovat o tom, jak je důležitá implementace zeleně ve městech. A tím rozhodně v budování lepšího světa nekončíme.
Magdalena ani já nevěříme na skleněné stropy. Nakonec obě jsme důkazem toho, že i žena, na první pohled křehká, může uspět ve zdánlivě ryze mužském světě. Magdalenina hvězda září již více než třicet let. Ukazuje směr a svítí nejen pro tisíce lidí, které vede, ale především pro její dceru, přátele a všechny, kteří ji tolik milují a obdivují ne proto, kým je, ale i přes to, kým je. Moje hvězda teprve stoupá, to, zda bude jednoho dne zářit alespoň podobně, ukáže až čas. Upřímně ale přiznávám, že už dnes si přeji jediné, aby jednou svítila stejně, minimálně pro ty, na kterých mi tolik záleží, protože nakonec cíl nás všech je stejný. Vytvářet lepší svět.
Text: Nikol Pavlíčková Foto: Ondřej Pýcha
