Žít život s vášní znamená milovat, snít, dýchat, smát se i plakat, upadnout a znovu se zvednout, ctít řád i vytvářet vlastní pravidla, odpouštět, mýlit se, přemýšlet i nemyslet vůbec, vidět světlo na konci tunelu, i když už možná zhaslo. Znamená to dělat chyby, obrovské, fatální životní přešlapy a omyly, ale rozhodně to neznamená stát na místě nebo se vzdát.
VČERA
Co je podle vás v životě nejdůležitější?
Budeme-li se bavit o obecné rovině života jako takového, tak z vlastního úhlu pohledu bych pomyslný hodnotový žebříček člověka rozdělila do čtyř segmentů. První z nich zahrnuje zdraví a základní potřeby určené k přežití. Druhý obsahuje partnerství a všechno to, co potřebujeme k fungování jako rodina. Do třetího pak můžeme přidat práci a byznys. A ve čtvrtém, posledním segmentu, se nachází všechno to, co nám přináší radost a uspokojení. Myslím si, že v konečném důsledku je pocit štěstí průnikem všech výše zmíněných záležitostí.
Vyrostla jste v neúplné rodině, kde nebylo peněz nazbyt. Jak jste jejich hodnotu vnímala tehdy?
V době, kdy jsem byla náctileté dítě, jsem hodnotu peněz vnímala jako prostředek k tomu, abychom přežili. Mám dvě sestry, o pět a půl roku mladší, o které jsem se často starala a vařila jim. Někdy byly celý týden těstoviny, které jsem se jim z počátku snažila alespoň trochu pokapat kečupem. Dožadovaly se přidání, ale to nebylo možné, nezbylo by na další dny. Ony byly ale malé a nerozuměly tomu. Zažila jsem i dobu, kdy jsme s maminkou neměly peníze ani na to, abychom si koupily pečivo. Hodnotu peněz jsem tedy vnímala velmi výrazně, musela jsem neustále počítat. Moc dobře si uvědomuji, že to, co jsem jako dítě prožila já, zažívá bohužel mnoho dětí i dnes.
Co pro vás peníze znamenají dnes?
Svobodu. A to nejen pro mě, ale také pro lidi, kterým mohu právě díky penězům pomáhat. Všechno to, čím jsem si prošla, mě stvořilo v osobnost, kterou jsem dnes. Nestydím se za svou minulost, právě naopak. Otevřeně o ní hovořím proto, abych ukázala cestu všem lidem a třeba i dětem, které možná dnes nevidí světlo na konci tunelu, ale ono tam je. Vždy. I když se ten tunel může zdát sebetmavší a sebetemnější a máte pocit, že z něho není úniku, je důležité si uvědomit, že každý takový tunel má vjezd i výjezd.
Byla právě rodinná situace tím impulzem, který vás přivedl k podnikání? Jakou největší přidanou hodnotu jste viděla v tom, že budete podnikat?
Řekla bych, že nepřímo ano. Situace v naší rodině byla čím dál složitější. Maminka byla neustále v práci, přes den i přes noc, aby nás se sestrami jakožto samoživitelka uživila. Velmi rychle jsem dospěla. A protože jsem viděla, že nemáme nikoho, kdo by nám pomohl, rozhodla jsem se, že tím, kdo se o nás částečně postará, budu já. A tak jsem si začala hledat už ve třinácti letech první brigádu. Teprve až několikátý podnikatel, se kterým jsem se setkala, mi vysvětlil, že jsem ještě dítě a nemohu pracovat takzvaně na černo. Já jsem se ale nevzdala a brigádu nakonec přece jenom našla. Roznášela jsem letáky, a to až do svých patnácti let, kdy jsem si mohla konečně začít oficiálně přivydělávat.
Jaký to pro vás byl tehdy pocit?
Moc dobře si pamatuji na ten den, a to především na ten pocit, kdy jsem si plně uvědomovala, že od teď mohu začít pracovat. Byl to pro mě svátek.
Co vám první práce, brigády, daly? Těžíte dodnes ze zkušeností, které jste na nich nasbírala?
Každá brigáda, každá práce mě formovala jako osobnost. Myslím si, že je velmi důležité začít sbírat praxi již při škole, a to i v případě, že dítě pochází z rodiny se standardním či dobrým finančním zázemím. Jakákoliv práce nás utváří, rozšiřujeme si obzory, budujeme si vztah k penězům a životním hodnotám. Já jsem vždy měla nějakou brigádu nebo práci. I když jsem studovala zároveň dvě vysoké školy, vždy jsem měla ještě jednu školu – školu života. Tou pro mě byla práce pro podnikatele. Mám pocit, že snad neexistuje slušná práce, kterou bych nevyzkoušela (směje se).
Dnes ale podniká téměř každý…
Vnímám to hodně podobně. Myslím, že jsme jako český národ národem podnikatelů a podnikatelek. Ženy podnikatelky bych pak ráda zdůraznila. Jejich počet v posledních letech v České republice velmi výrazně roste.
Co podle vás odlišuje toho skutečně dobrého podnikatele od toho průměrného?
Na úvod je třeba říct, že určitě není žádný špatný podnikatel, protože ten zákonitě dříve či později zkrátka přestane existovat. To je tržní mechanismus. A co odlišuje toho skvělého podnikatele od toho průměrného? Vášeň. Vášeň pro práci a pro to, co děláte, čemu věříte a na čem každý den pracujete. Jako průměrný podnikatel byznys pouze udržujete, jako skvělý jej posouváte dál a rostete, velmi často pak i společně s ním.
Jak jste za dobu, co podnikáte, vyrostla vy?
Mám za sebou samozřejmě i nepříjemné zkušenosti. Konkrétně mohu jmenovat jednu hned ze svých podnikatelských začátků, kdy se mi první podnikání v roce 2008 nepovedlo, ale byla to škola života a já jsem za ni dnes velmi vděčná. Když se ohlédnu, vidím za sebou celou řadu chyb, a to jak manažerských, tak lidských. Je to ale zcela v pořádku, poučila jsem z nich a do dalšího podnikání jsem již vstupovala chytřejší. Každý podnikatel, který na své cestě zažije překážky, bariéry nebo i krachy, má obrovskou šanci všechny tyto zkušenosti přetavit ve vlastní prospěch a nechat se jimi formovat v pokornější a lepší osobnost.
Máte pocit, že talent pro podnikání má člověk vrozený stejně jako jakýkoliv jiný talent?
Osobně bych podnikatele přirovnala ke sportovci. Jste-li ten typ sportovce, který sport zkrátka miluje už od dětství a touží po tom něco dokázat a být úspěšný, ale bohužel mu talent chybí, tak i přes to, že nadšení a cílevědomost jsou výbornými předpoklady pro úspěch, nejsou všechno. Takovému sportovci pak nezbývá než sportovat pro radost. Šanci dostat se na skutečný vrchol, kterým je ve sportovním světě olympiáda, má minimální. Stejné je to s podnikatelem. Pro to, aby byl úspěšný, potřebuje jisté vrozené vlastnosti. Pak má dobře našlápnuto k tomu dostat se na podnikatelskou olympiádu.
Které vlastnosti by to měly být?
Rozhodně pracovitost, vytrvalost, nápaditost a již zmíněná vášeň. Také odvaha a sklon k vyšší míře rizika Dále by to měla být přirozená schopnost lídrovství. Ono totiž ne každý manažer je zároveň i lídr. Je to také určitá míra vizionářství, kterou by v sobě měl mít každý skvělý podnikatel tak nějak zakódovanou automaticky. Nestavět vzdušné zámky, ale umět nabídnout reálné vize, ukázat směr a být tak zvaný role model pro všechny kolegy a kolegyně. Když se vám toto vše podaří skloubit současně i se skvělým nápadem, máte téměř vyhráno.
Téměř?
Ano, téměř. Poslední, ale rozhodně ne nejméně podstatnou věcí, kterou bych ráda zmínila, je finanční přístup k byznysu. Z vlastní zkušenosti mohu jenom potvrdit, že toto je velmi důležité pro každého podnikatele. Já osobně jsem na začátku svého podnikání namalovala byznys plán na tři roky. Věděla jsem, že první tři roky budu v červených číslech čili nebudu generovat zisk. I přesto to je to již zmíněné světlo na konci tunelu, protože jsem věděla a dobře si spočítala, že po třech letech jej generovat začnu. Za první tři roky jsem měla kumulativní ztrátu, ale první rok, kdy se mi podnikání podařilo překlopit do zisku, jsem prožívala nesmírně, dokonce až extrémně euforické pocity.
Vybavíte si, co všechno jste tehdy cítila?
Hrdost na sebe za to, že se mi podařilo vše dobře spočítat. A také za to, že jsem neuhnula ze své cesty, přestože byla neskutečně trnitá a náročná. Musela jsem překonat nespočet bariér a překážek. Upřímně si myslím, že se mi je podařilo překonat právě díky zkušenostem, které mám z dětství a o kterých jsme hovořily na začátku. Ono totiž v případě, že prožijete tu absolutně nekomfortní zónu, kdy nemáte co jíst, v domově, který vám má být útočištěm, máte zimu a cítíte obavy, je to něco, na co se jen těžko zapomíná.
To je pravda. Na druhou stranu je to ta již výše zmíněná škola života…
Jako dítě jsem prožila obrovské psychické strádání, ale věřte, že v dospělosti, jako byste našla. Když mě pak už jako dospělou potkaly situace, které by zlomily i hodně silných a starších podnikatelů, pro mě to byly situace, které jsem brala s lehkostí. Po tom, co si odžijete zásadní životní zkušenosti dospělého člověka v dětském věku, berete podrazy v podnikání, ztrátu peněz nebo momentální neúspěch jenom jako nepříjemnou situaci, ke které je třeba se postavit čelem a vyřešit ji.
Jaký je podle vás rozdíl mezi podnikatelem a manažerem?
Podnikatel musí umět nést obrovské břímě, nést vyšší míru rizika. To je ten zásadní rozdíl mezi manažerem a podnikatelem. Oba mohou mít skvělé vize a oba mohou být i skvělí lídři, ale rozdíl mezi nimi vždy bude ve velikosti rizika, které je v případě podnikatele velmi často až neúnosné. Je úplně jedno, zda vlastníte kavárnu, provozujete stavební firmu anebo vedete digitální firmu jako já. Toto riziko neseme všichni.
DNES
Média vás často označují jako první dámu e-commerce. Cítíte se tak?
Určitě se necítím jako první dáma. Jestli u nás v České republice někoho vnímám jako první dámu, tak je to paní Dagmar Havlová. Ta pro mě už navždy zůstane naší první a jedinou dámou. Dagmar je skutečnou osobností. Ve chvíli, kdy s ní sedíte v jedné místnosti, cítíte obrovskou pokoru. Myslím si, že ona je pro nás ostatní role model. Je to zkrátka velká dáma s velkým D.
Kdo je tedy Simona Kijonková?
Já sebe samu vnímám především jako maminku tří dětí a jako osobnost, která se snaží měnit zaběhnuté pořádky. Baví mě podnikat, ráno vstát a těšit se do práce, ráda věci posouvám kupředu. Cítím velikou vděčnost za to, kde dnes jsem a že mohu dělat to, co mne baví. Dává mi to možnost vymýšlet nové produkty, uvádět je na trh a posouvat sebe i ostatní včetně mojí firmy ještě dál.
Čím je podle vás definován úspěch?
Řekla bych, že vnímání úspěchu je u každého velmi subjektivní. Když mi bylo třináct let a prožívala jsem svoje vnitřní neštěstí, nedokázala jsem se jako dítě srovnat s tím, že nemám úplnou rodinu. Bylo to něco, po čem jsem toužila. Už tehdy pro mě byla kompletní rodina určitým měřítkem a naplněním lidského úspěchu. Později, když jsem pracovala pro podnikatele, přidal se k tomu sen o podnikání.
Dnes máte obojí, jste tedy úspěšná šťastná žena…
Tím skutečně největším úspěchem je pro mě moje úplná rodina. Dvacet let žiji s jedním partnerem, se kterým máme tři zdravé a šikovné děti. Pokaždé, když přijdu domů, naplňuje mě pocit klidu, uspokojení a obrovské míry štěstí. Možná by se dalo říct, že základem úspěšného byznysu je úplná rodina, kterou je třeba mít jako kotvu. Ono totiž víceméně to, co prožíváte v osobním životě, se vám pak velmi zrcadlí do byznysu. Člověk, který není šťastný ve svém soukromém životě, nemůže být šťastný ani v tom pracovním životě. Je to zkrátka zákon. Tyto dvě úrovně života jsou spojitými nádobami.
Mají podle vás ženy v byznysu stejné šance na úspěch jako muži?
Já se spíš zeptám: A proč by neměly? Pohlaví vůbec nevnímám jako něco, co by mělo nějakým způsobem definovat či ovlivňovat podnikání.
Souhlasím, ale bohužel se s těmi předsudky stále setkáváme…
Myslím, že je to pouze v našich hlavách. S kýmkoliv se setkám, ať už jsou to ženy, nebo muži, to, o čem tu hovoříme, je vždy a pouze určitý úhel pohledu nebo psychické nastavení v hlavě. Každý člověk na tuto takzvanou genderovou problematiku nahlíží úplně jinak. Osobně si myslím, že všechny tyto stereotypy jsou špatně.
Co bychom tedy my ženy, a ostatně i muži, měly dělat pro to, abychom k té pomyslné rovnosti přispěly?
Změnit vnímání nějaké nerovnosti či rovnosti, a především pak přestat brát ohledy na veškeré stereotypy. Tímto bych chtěla požádat všechny ženy a doporučit jim, aby o sobě nesmýšlely jako o těch, které nemohou podnikat nebo vlastně nemohou cokoliv, co by údajně neměly. Ženy, můžete všechno, můžete letět do vesmíru, řídit formuli 1 nebo programovat, stejně jako jsem v minulosti programovala já. Žena může být čímkoliv, čím si umane. Stejně tak muž může být tím, čím si umane. Vše je odvislé od našich životních snů a cílů, které máme.
Setkala jste se vy sama za dobu svého podnikání s diskriminací, protože jste žena?
Ne, s diskriminací jako takovou jsem se nikdy nesetkala. Mám za sebou ale pár úsměvných situací. Když mi bylo 26 let a nově jsem se stala členkou vedení poradenské společnosti RSM Tacoma, pan majitel Marek Rosenbaum mě pozval na jednání, aby mě představil kolegům. Do jednací místnosti jsem přišla sama, o chvilku dříve než on. Moji noví kolegové, kteří byli mnohem starší a samozřejmě seniornější z hlediska firemní hierarchie, měli tendence posílat mě pro kávu. Já, aniž bych o tom dlouze přemýšlela, jsem jim kávu skutečně připravila a naservírovala. O pár minut později dorazil Marek Rosenbaum a představil mě jako novou Byznys Development manažerku a také jako členku nejužšího vedení. Výrazy ve tvářích mých kolegů odrážely překvapení i úsměv.
Obecně platí, že ženy mají v životě velmi silně vyvinutou intuici. Využíváte ji v podnikání často?
Každý den.
Zásilkovnu jste založila v roce 2010, v loňském roce tedy oslavila první jubileum. Kam se společnost z vašeho úhlu pohledu za tuto dekádu vyvinula a posunula?
Když přijdete do naší firmy po týdnu nebo po čtrnácti dnech, přijdete do zcela jiné společnosti. Naše firma roste velmi rychlým tempem, v průměru o 100 %. To znamená dvojnásobek meziročně, rychle rosteme ve všech kritériích, jak obratových, tak i v počtech zaměstnanců, počtech odbavených či přepravených zásilek nebo počtech projektů, které realizujeme. Loni jsme jich naprojektovali celkem sto. Letos se jich chystáme připravit také celou řadu. Rosteme ve všech ohledech a rosteme raketově. Zrovna včera jsem přivítala nováčky, jenom za poslední měsíc k nám nastoupilo přes 70 zaměstnanců. Aktuálně jich tak firma má celkově 1700. V době, kdy náš rozhovor vyjde, to bude o pár desítek více a ke konci roku bychom měli, co se počtu zaměstnanců týče, překročit magickou hranici 2000.
Co všechno obnášela práce pro Zásilkovnu v roce 2010?
V roce 2010 byla Zásilkovna startup, na vše jsem byla sama, neměla za sebou žádného finančního investora nebo tým lidí kolem sebe. Navíc jsem byla těhotná, jedno malé dítě již doma a k tomu řešila byznys, který mi extrémně rychle rostl. V té době jsem skutečně dělala vše sama, od grafiky přes programování, upravování webových stránek, vyřizování požadavků klientů, rozvoz zásilek až po fakturaci. Sama jsem musela odbavit v té nejlepší kvalitě všechny ty úkony, které dnes dělá výše zmíněných 1700 zaměstnanců.
Dnes se píše rok 2021 a…
…a Zásilkovna je globální digitální platforma pro e-commerce a globálně spolupracujeme s několika desítkami tisíc internetových obchodů v rámci celé Evropy. V každé zemi spolupracujeme s největšími top hráči. V České republice to jsou dva největší internetové obchody, stejně tak jako 30 000 dalších. Mým cílem je víceméně otočit svůj startup projekt do globálního hráče na trhu. Nejsme logistická firma, jsme digitální platforma. Víc než komukoliv jsme připodobněni Amazonu, my ale poskytujeme služby pro celou e-commerce a neprodáváme vlastní zboží. Nebudu tedy stavět e-shop, ale budu vymýšlet a produkovat další inovace, digitální a virtuální služby pro internetové obchody.
Kde byste ji ráda viděla za dalších deset let?
Řekla bych, že v rámci našeho rychlého růstu budeme tak stokrát větší (směje se). Ale důležité je, aby nás to stále bavilo.
Jaký milník v Zásilkovně považujete za osudový či přelomový a proč?
Jeden ze zásadních milníků přišel, když se mi nepodařilo získat po roce finančního investora. Věděla jsem, že mi dojdou peníze. I přes to, že jsem z dob, kdy jsem vyvíjela e-shopová řešení na míru, měla našetřené soukromé peníze, po prvním roce se mi všechny tak zvaně rozkutálely. Do banky jsem jít nemohla, protože na startup ve ztrátě banky nepůjčují. O fondech a VC jsem v té době vůbec ani nepřemýšlela a stále hledala finančního investora, strategického partnera, který by mi pomohl, ale bohužel se mi nepodařilo nikoho oslovit. Ocitla jsem se tak ve velmi bezvýchodné situaci a na pomyslné křižovatce. Firmě jsem věřila a věděla jsem, že bez finanční investice ji budu muset zavřít. Bylo mi ale také velmi líto veškeré energie, kterou jsem do podnikání vložila. Byl to vabank. Buď, anebo. To be or not to be ze známé Shakespearovy hry. Ve chvíli, kdy se vše zdálo zcela bezvýchodné, mě zachránil manžel. Sice tehdy sám začínal s podnikáním a peněz neměl nazbyt, ale pomohl mi překlenout ten nejtěžší druhý rok. Stal se tak mým investorem a já mu tehdy zcela férově nabídla partnerství ve své firmě. Jsem si moc dobře vědoma, že nezachránil jenom mě, ale i budoucnost firmy, která má ambici v roce 2021 překročit hranici 5,2 miliardy obratu.
Zásilkovna v loňském roce překonala obrat dvě a půl miliardy korun, což znamená meziroční růst o 100 %. Zmínila jste ambici pro letošní rok…
Letos by se mělo opětovně jednat o víc než 100% nárůst, letos plánujeme obrat ve výši 5,2 miliardy. A jestli správně počítám, jedná se o nárůst o nějakých 110 %.
Co uděláte pro to, aby se vám váš cíl podařilo splnit?
Budeme inovovat a uvádět nové produkty na trh. Za mě jsou právě inovace generátorem růstu. Je potřeba, aby všechny firmy, které chtějí růst, sledovaly konkurenci a rostly minimálně stejnou rychlostí jako trh, v ideálním případě rychleji. Například e-commerce vyrostla v roce 2020 o více než 20 %, konkrétně o 26 %. Jestliže nějaká firma, a je úplně jedno, zda je to internetový obchod, digitální platforma, developerská společnost nebo stavební firma, neroste v rámci svého oboru minimálně stejně jako průměr trhu, měla by skutečně okamžitě začít řešit proč. Z krátkodobého hlediska vnímám, že u firem, které nerostou rychleji než průměr daného trhu, je to první krok k úpadku. Tím nechci rozhodně nikoho strašit, je to ale můj vlastní úhel pohledu. Na druhou stranu v době pandemie je zde celá řada negativních externalit, kterým musí podnikatelé čelit, nemohou je přímo ovlivnit a pouze se musí umět rychle měnícím podmínkám přizpůsobit.
Na jakou inovaci jste v rámci Zásilkovny pyšná?
Náš IT a inovační tým čítá něco přes sto kolegů a kolegyň. Inovací jsme v loňském i letošním roce na trh uvedli celou řadu, ale velkou radost mi dělají například naše Z-BOXy, které jsou podle mě velmi unikátní. Jedná se o automatická výdejní místa, která je možné umístit téměř kamkoliv včetně developerských, rezidenčních a komerčních projektů. Z-BOXy jsou bezdotykové, energie je zajištěna prostřednictvím solárních panelů a zákazník box obsluhuje přes mobilní aplikaci. Projekt ze Z-BOXů rozšiřujeme ale také do malých obcí do 1000 obyvatel, kde často nenajdete ani obchod s potravinami. Možnost posouvat se, je něco, co nás baví a naplňuje. Inovace jsou motorem našeho růstu. Barva Zásilkovny je červená. Je to barva oživení, vitality, síly života, energie, a především odvahy.
Byla tato barva volená strategicky?
Určitě. Mimo jiné je to také barva vášně. Sama červenou barvu velmi ráda nosím a mám pocit, že je to barva, která vyzařuje i ze mě samotné. Jsem velmi energická, vášnivá a kreativní osobnost. Všechny tyto vlastnosti jsem tak promítla jak do názvu, tak do barevného brandingu společnosti. Ráda bych, aby byla Zásilkovna vnímána jako kreativní, vášnivá, energická, rychlá, ambiciózní, stejně jako já (úsměv).
Vzpomenete si na to, kdy jste viděla svůj první milion?
Když si tak vzpomínám, tak upřímně musím přiznat, že jsem nikdy na stole žádný milion ležet neviděla. Pro mě jsou to vše jenom virtuální čísla – koruny, tisíce, statisíce, miliony, miliardy. Když to tedy vezmu virtuálně, vydělat první milion pro mě bylo nejtěžší. Šetřila jsem si jej korunku po korunce ze svého platu už v době, kdy jsem začala pracovat hned po vysoké škole. Abych tedy odpověděla na vaši otázku, tak vydělat – našetřit si – první milion se mi podařilo ještě před tím, než jsem začala reálně podnikat.
Odměnila jste se tehdy nějak?
Investovala jsem. Všechny našetřené peníze jsem vložila do svého prvního podnikání.
Věříte, že peníze se nejen v podnikání musí tak zvaně točit?
Ano, peníze, které jsem našetřila v rámci druhého podnikání, jsem opětovně vložila do podnikání, tentokrát už do Zásilkovny. Pokud skutečně chcete, aby vaše podnikání rostlo, vždy je potřeba všechny zdroje otáčet. Každý podnikatel, který chce růst a který chce akcelerovat svůj vlastní byznys, ať už se jedná o jakékoliv podnikání, musí vydělané peníze reinvestovat.
Do čeho investujete vy?
Nejsem ten typ, který by investoval do tak zvaně zbytných věcí. Věci jako automobil nebo techniku vnímám pouze jako užitkové předměty, které jsou důležité pro moje podnikání. Do čeho ale rozhodně investuji, jsou soukromé nebo komerční nemovitosti. V těchto investicích vidím velký smysl a potenciál. Samozřejmě investuji také do vlastní rodiny, do mých dětí a do jejich soukromého vzdělávání. Tato investice je pro mě důležitější než jakýkoliv jiný projekt. V rámci byznysu se pak bavíme o neustálé reinvestici peněz do dalších kvalitních projektů. Věřím totiž, že dnes dokážu nejlépe zhodnotit svoje peníze tam, kde mám možnost je ovlivnit. A to je především moje vlastní podnikání.
Jak fungování Zásilkovny ovlivnila pandemie?
Jak bych zhodnotila rok 2020? Jako by mi někdo dal hlavní roli v nějakém filmu o hodně divné pandemii bez toho, že byste mi dala scénář do ruky, a já vlastně pořád nevím, jak to dopadne. A vlastně to ani není film. Řekla bych, že je to taková nikdy nekončící soap opera v pandemii. Neustále se objevují noví hrdinové, negativní i pozitivní, a vy vlastně vůbec nevíte, jak to skončí. A jako herec musíte velmi improvizovat. Tak takto bych asi popsala svoji byznysovou situaci v roce 2020. Nikdy jsem nevěděla, co přijde nového dnes či za týden. Nikdy jsem nevěděla, co bude za měsíc. Já jsem vůbec netušila, co bude na konci roku. Upřímně řečeno, sedíme tady v dubnu 2021 a já nevím, kdy ten seriál o pandemii skončí. A v tomto podnikatelském prostředí řídíme svoje firmy a neustále improvizujeme.
ZÍTRA
Stojíte v čele skupiny Packeta, která dnes operuje kromě Česka i v dalších evropských zemích. Kam dál míříte?
Aktuálně má Packeta 14 firem ve skupině. Máme firmu v Americe, ve Spojených arabských emirátech, v Německu, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, na Slovensku a samozřejmě v České republice. Expandujeme jak v rámci celé Evropy, tak i v rámci Middle East. Zásilky pro e-commerce doručujeme do přibližně 34 zemí.
V kolik hodin ráno vstáváte?
Jsem sova, snažím se tedy vstávat co nejdéle. Ráno dlouze snídám, piji kávu a probírám si, co mne ten den čeká. Do toho zvládnu ještě funkci správce sítě, abych napojila své tři děti na distanční výuku, poklábosím s hospodyní, co se bude vařit, a jdu vyvenčit psa… Do práce přicházím po deváté.
Jak si organizujete čas, abyste dokázala správně vyvážit a udržet work-life balance?
Mám jasně nastavené priority. Zbytné věci, které vnímám jako ty určené pro přežití, jsem outsourcovala. Věci, které za mě nikdo jiný neudělá a dělají mě šťastnou, stavím ve svém žebříčku priorit na první místo. Vždy si najdu čas na to, abych obejmula děti a manžela, byla s přáteli, cestovala, přečetla si zajímavou knížku, rozvíjela se a vzdělávala. V případě, že bych na prvním místě měla práci, měla bych ve svém životě něco špatně.
Jaký podnikatelský sen jste si ještě nesplnila, ale ráda byste?
Mým snem je, aby se Packeta, česká firma založená obyčejnou holkou z Karlových Varů, stala globální značkou, známou a oblíbenou v celém světě.
Co má společného byznys a mateřství?
Mezi obojím je jistá paralela. Já osobně velice ráda zaměstnávám rodiče dětí. Jsou to lidé, kteří si dokážou naprosto skvěle prioritizovat a organizovat čas. Řekla bych, že stejně jako si chodíme z práce odpočinout domů, úplně stejně občas potřebujeme jít do práce a tam nabrat nový dech
a energii.
Po všech neúspěšných i úspěšných zkušenostech, kdyby vaše děti chtěly podnikat, doporučila byste jim to?
Pokud by se mé děti rozhodly pro dráhu podnikání, nebudu jim to rozmlouvat a budu pro ně parťákem a rádcem, pokud budou o mé rady stát. Rozhodně jsem připravená své tři děti podpořit pro jakýkoli směr, pro který se v životě rozhodnou.
Jakou radu byste dala ženám, které mají talent, ale možná jim chybí ambice nebo odvaha udělat krok do neznáma a začít podnikat?
Vždycky si člověk musí říct, že když chce uspět v čemkoliv, tak musí vyjít ze své vlastní komfortní zóny. To znamená, že nejtěžší je vždycky ten první krok. Tak se nebojte udělat ten první krok. A nebojte se chybovat, protože neexistuje člověk, který nikdy v životě neudělal chybu. A já to vidím i u svých manažerů. Nechávám je cíleně dělat chyby, aby se na vlastních chybách naučili posouvat. Protože kdo nedělá chyby, tak se neposouvá. A pak nemůže růst ani byznys, ani vaše osobnost.
A mužům úspěšných žen byste vzkázala co?
Milujte svoji ženu. Za každým úspěšným mužem je silná a milující žena a za každou úspěšnou ženou je silný a milující muž.
